Trilógia od Barb: I. HP a Okultní had (Harry Potter and Psychic Serpent); II. HP a Čas dobrých úmyslů (Harry Potter and the Time of Good Intentions); III. Harry Potter and the Triangle Prophecy

Prihlásenie

Odkazy

HP LEXIKON

Trojjazyčný lexikón pojmov zo sveta HP

HP and TGI

Originál II. dielu na fanfiction.net

Barb na FA

Originály poviedok Barb na FictionAlley

Lucy a nejen její HPFF

Oblúk smrti a iné. Už klasika.

Stránky Nadin

Snamione

Stránky Nicolase Blacka

Preklady FF

Stránky A-SISI a spol.

Snamione

Stránky wixie

Snamione

Soraki a KM

Pokračovanie Kamene manželství

Stránky JSark

Chov zlatých retrieverov

Kvalitné čistokrvné šteniatka zlatého retrievera, so špičkovým pôvodom

Z diskusie

HP a PT - III.diel

6. Znamení II

Preklad: Gift
Kontrola: Kelly


Harry Potter a Proroctví tří

KAPITOLA ŠESTÁ

Znamení

 

 Kapitola šestá - Znamení - II. část

 

„Ano, tedy, Petr nakonec vysvětlil, proč tě uvěznil,” řekl mu Sirius. „Během prvního roku po turnaji kolem sebe Voldemort shromažďoval své staré příznivce. Petr se snažil opatrně dosáhnout takové pozice, aby nikoho nemohlo ani napadnout pochybovat o něm nebo jeho loajalitě. Věděl, že pokud by Voldemort o něm jen jednou zapochyboval, vedlo by to k jeho odstranění. Počítal s tím, že jeho pomoc při vrácení těla Voldemortovi mu zajistí se dostat do užšího kruhu jeho přívrženců. Nebyla to ale žádná záruka.

Například tvůj otec byl hlavním problémem,” otočil se na Draca Malfoye. „Konkurence. Vyšlo najevo, že Petr ti pomohl ho uvěznit a ty jsi o tom neměl ani tušení. Tvůj otec očividně mnohokrát pochyboval o jeho důvěře k tobě a Petr mu radil, aby pokračoval v plánu, který jsi začal. Řekl, že se dostal do Bradavic jako zvěromág a vyslechl si tvou konverzaci na hranicích lesa s Ginny, kde sis myslel, že vám nikdo nevěnuje pozornost. Takže už od začátku věděl, co máš v plánu. Jediná věc, co ho nepokovala, byla, zda se pokoušíš zbavit otce kvůli tomu, aby ses sám dostal na jeho místo. Počítal také s tím, že pokud to doopravdy uděláš, bude se tě muset zbavit.

Samozřejmě, že nemohl být na všech místech zároveň. A během toho, co byl zaměstnán tebou a pomáhal ti dostat otce z cesty, ostatní zaseli zrnko nedůvěry ve Voldemortově mysli. Nebylo to zas tak těžké po jeho neúspěchu o Vánocích, kdy jsme se pokoušeli zachránit chudáka hlupáka Karkarova a zabránit ti,” pokývl hlavou k Dracovi, „aby sis nechal dát Znamení zla. Pokud mělo na někoho z jejich seskupení padnout podezření, doufali jsme, že to bude na Luciuse Malfyoe. Ten měl očividně ale neprůstřelné alibi. Petr byl poté velmi obezřetně sledován, přestože jsme si docela jistí, že o naší zpackané akci nic nevěděl. Na základě těchto nových podezření měly drbny možnost vynést opět na světlo pár těch starých. Například jak zařídil, aby se on sám stal strážcem tajemství, přičemž věděl, že pokud prozradí pobyt tvých rodičů,” nyní pokynul směrem k Harrymu, „bude Voldemort poražen. Když jsme u toho, tak je pravdou, že se mu povedlo mě přinutit o sobě pochybovat. Další věc, co si pamatuji, je, že jsem naléhal na Jamese a Lily, aby ho učinili strážcem tajemství. Protože jsem nevěděl o jeho spojení se Smrtijedy, opravdu to vypadalo jako nejbezpečnější řešení.”

Sirius se zarazil a chvíli si třel dlaní obličej. Jeho fasáda neutrálního vypravěče hrozila zhroucením. Očividně tím byl stále ještě rozhozený. Harry hádal, že tomu tak bude vždy, stejně jako on nikdy sám sobě neodpustí kvůli Cedricovi. Sirius si odkašlal a pokračoval.

„Každopádně v žádném případě nevěřím, že by Petr věděl, co se stane, když šel onu noc Voldemort do Godrikova dolu. Věřím, že předpokládal, že celá rodina bude na druhý den mrtvá. Tedy, rozhodně James a Harry.

Řekl, že prosil jeho pána, aby Lily ušetřil. Řekl Voldemortovi, že James byl ‚prvním lvem‘ a Harry druhým, a že pokud budou oni dva zabiti, nebude důvod se zaobírat ostatními lidmi, které zmínila věštba....”

Charliemu se rozšířily oči. „Věštba?” Harrymu přesto přišlo, jako by o tom věděl a byl pouze překvapen, že o tom věděli i ostatní.

Sirius si povzdechl. „K tomu se ještě dostaneme.” Harry si pomyslel, že uviděl významné pohledy směrem k Billovi a Maggie. Proč? Uvažoval Harry. Co s tím mají oni co dělat?  

„Každopádně, Petrova pozice mezi Smrtijedy byla během roku po čarodějnickém turnaji čím dál tím slabší. Rozhodl se, že musí udělat něco, aby působil ‚zaměstnaně‘ a zároveň loajálně. Stále se ale musel chránit proti odplatě ze strany ministerstva, která by přišla v případě, že bychom ho chytli. Hraní na obě strany proti středu byl během let Petrův modus operandi (pozn. bety: typický styl a postup při nějaké činnosti),” dodal hořce Sirius.

„Říkal, že předstíral, že se od tebe snaží získat informace,” řekl teď směrem k Snapeovi. „Ale říkal, že se nesnažil dost.” Snape přikývl.

„Nejneschopnější idiot, jakého jsem kdy viděl,” zavrčel. Harry by se tomu zasmál, kdyby nešlo o tak vážnou situaci. Oběť únosu, která kritizovala neschopnost únosce. To bylo poměrně směšné. „Což,” pokračoval Snape, „byl ten důvod, proč bylo tak nesnesitelné být v jeho držení…“

„Ano. Působil užitečným dojmem, když tě několik měsíců držel. Ke konci byl ovšem Voldemort čím dál tím víc netrpělivější a přidělil k Petrovi svého nástupce, který mu měl pomoct získat od Severuse skutečně užitečné informace.“

„Tím nástupcem byl samozřejmě Viktor Krum.” Harry viděl, jak to Hermionu zasáhlo. Asi si vzpomněla na to, jak s ním byla v Bulharsku, jak ho líbala, dovolila mu se k ní přiblížit… měla pravdu, když se ho bála, pomyslel si. Ale oni rozhodně pravdu neměli, když ho vnucovali Cho Changové. Vzhlédla k Ronovi, který vypadal, jako by měl pocit viny. Možná kvůli jeho vlastnímu uctívání Kruma. „Krum byl zasvědcen svým dědem a trénován několika bezcitnými Smrtijedy ještě dřív, než se objevil na prahu Petrových dveří. Neměl nejmenší zájem na tom ztrácet čas. Začal Severuse mučit plnou silou.”

Zadíval se teď na svou dětskou nemesis a střetl se s jeho očima. „Dobrovolně ale nevydal žádnou informaci. Tím, že si během let dávkoval veritasérum, si vyvinul imunitu i proti jeho nejsilnějším formám. Byl je tak schopný přesvědčit, že informace, které jim pod vlivem lektvaru poskytoval, byly pravdivé. Podařilo se nám tak dosáhnout úspěchu a pochytat některé Smrtijedy, kteří jeho pohádkám uvěřili. Netrvalo to ovšem dlouho. Naneštěstí jen několik drtivých porážek, než jim došlo, co dělá.”

„Nakonec se Krum uchýlil k tomu, že mučil mudly, což bylo dlouhou dobu úspěšné…“ Nedokončil větu a uhnul pohledem. Snape pozdvihl ruce.

„Žádná dlouhodobá újma.” Oznámil, jeho hlas byl vyrovnaný a klidný. „Nebude to trvat dlouho a budu mít v mých nových prstech opět cit.” Maggie během rozhovoru úplně zbledla. Harry nedokázal odhadnout, zda to bylo kvůli mučení nebo léčbě.

Stále odmítal myslet na to, co všechno si musel Snape prožít, když oni byli odříznuti. Zachvěl se a pohledem sklouzl na mistra lektvarů, jeho někdejšího nevlastního otce, a nedokázal si zcela představit, co všechno musel během svého uvězněnění přetrpět.

„A samozřejmě v době, kdy Severus unikl - a byl to Petr, který útěk bez vědomí Severuse i Kruma zosnoval - uspořádal velkou show coby opětovné Severusovo hledání. Když měl pocit, že Krumovi už nechybí moc, aby přišel na to, co doopravdy dělá, opět stejným způsobem zajal Severuse.“ Harry si říkal, jestli to znamená, že opět použil Tempus fugit. Vypadalo to, že Pettigrew měl v tomto kouzlu oblibu. Harryho by zajímalo, jestli znal i jeho háček. „Opravdu neměl zájem na tom, aby Krum Severuse mučil, ale neměl jinou možnost. Jinak by byl nahlášen jeho pánovi.

Tehdy, když ho Harry kontaktoval a nabídl mu výměnu sebe za Severuse, rozeznal Petr konečně svou šanci. Umožnil by Harrymu, aby ho zajal, přičemž by to vypadalo, jako by se snažil Harryho napadnout ze zálohy. Důvod, proč zajmutí Petra vypadalo až moc jednoduše…“ začal vysvětlovat svému kmotřenci. 

„Jednoduše!” vyplivnul Harry, když si vzpomněl na obrovského pavouka a oheň.

„…byl, že celou dobu své zajmutí zamýšlel. Cítil se čím dál tím víc ohrožený. Voldemortův dědic mu byl neustále v patách a sledoval každý jeho pobyt. Navíc disponoval informacemi od Severuse, které doplnil těmi, které vytáhl od velkého množství jiných Smrtijedů. Petr věděl, že šuškanice o tom, že Voldemorta naschvál poslal do Godrikova dolu, aby přišel o svou moc, se stávaly čím dál tím víc hlasitější. Nakonec si dal dohromady, že jediné místo, kde bude v bezpečí, je ministerská vazba. Pokud by se ovšem sám vzdal, byl by stále ve velkém nebezpečí. Voldemorův vliv není zanedbatelný. Petr potřeboval, aby to vypadalo, že byl celou dobu k Voldemortovi loajální. Například jeho zajetí, ke kterému došlo proto, že byl vmanipulován.”

Harry měl pocit, jak by mu jeho sebevědomí splasklo. Všechna ta námaha v lese byla vynaložena jen proto, aby chytili někoho, kdo sám chycen být chtěl. Cítil iracionální zlost, když pomyslel na všechna utržená zranění členů Soubojnického klubu, na to, kolik jich mohlo zemřít…

„Mohl udělat správnou věc a jednoduše se nechat zajmout,” ucedil skrze zuby. „Kdybychom nebyli v lese…“ Najednou se jeho pohled střetl s Ronovým, který seděl na druhé straně stolu. Sakra! Pokud by nebyli v lese, kdyby se Pettigrew tak moc nesnažil, aby jeho zajetí vypadalo jako doopravdy, Lupin by Rona nikdy nepokousal. Navíc mohl Lupin kohokoli z nich v jeho vlkodlačí podobě zabít. Ledaže by… Harry si vzpomněl, že Pettigrew věděl, že jako zvěromág vypadá jako zlatý gryf. Ne… Červíček si pravděpodobně myslel, že Hary je lvem. Mohl si třeba myslet, že lev by byl vyrovnaným soupeřem pro vlkodlaka? Tak by to mohlo být, ale Harry se přesto cítil neskutečně zmanipulovaný.

„A já jsem mu nahrál.” řekl Draco Malfoy, který zněl zasmušile. „Když jsem šel sám do lesa…“

Sirius pokrčil rameny. „Když jsme chodili do školy, já a James jsme byli ti, kterým se dařilo ve všech čistě kouzelnických předmětech. Až na kouzla. To byla Lilyina přednost. Vyjma lektvarů a obrany proti černé magii. Remus,” pokynul na svého přítele, který seděl mezi Hermionou a Maggie, „měl také své silné stránky. Profesorka McGonagallová byla někdy na Petra docela tvrdá, a dokonce i Kratiknot se kvůli němu čas od času rozčílil. Ale vytvořil pár projektů, které byly upřímně docela důmyslné. Vždy dostával dobré známky v obraně proti černé magii a vymyslel množství plánů, jak se plížit kolem hradu a do Prasinek. Tím byly naše školní roky mnohem zajímavější, než by byly normálně. Mohli jsme využít informací, které James nastřádal v knihovně v oddělení s omezeným přístupem. Uznávám, že jsem mu nikdy neprojevoval značné uznání. Nikdo z nás…“

Sirius vypadal, jako by přemýšlel nad tím, zda kdyby se s Petrem víc přátelili místo toho, aby spíš využívali jeho zručnosti, mohli zachránit život Harryho rodičům. Harry vyhledal pohledem Draca Malfoye, kterému se bál věřit a nevěřit zároveň.

„Petr nebyl typem kouzelníka, který by mohl změnit svět, ale byl svým způsobem chytrý,” pokračoval Sirius. „Intrikařil. A nesmíme taky zapomenout na to, že také zvládl zvěromágskou přeměnu, přestože mu to trvalo déle než mně a Jamesovi…“

Katie svraštila čelo. „Co myslíš tím také?”

Sirius pozvedl jejím směrem obočí a pak se podíval na Harryho. „Tedy, děkuji ti, Harry, za to, že jsi udržel mé tajemství, ale každý už může vědět, že jsem zvěromág.”

„Ty taky!” vykřikla Maggie z druhého konce stolu. Katie se zamračila. Otočil se opět jejím směrem.

„Neboj se, má drahá. Jsem legální zvěromág. Zaregistroval jsem se náležitě na ministerstvu hned potom, co mé jméno bylo očištěno a můžu se teď kdykoli přeměnit, aniž bych porušil zákon. Musel jsem sice zaplatit obrovskou pokutu za to, že jsem se dřív přeměňoval bez povolení nebo kontroly, ale teď už je to za mnou.”

Harry se celý nesvůj podíval na Katie. Někdy to vypadalo, jako by už byla bystrozorem. „Jak už víš, můj táta byl taky nelegálním zvěromágem. Byl jelenem. Ti tři se to naučili ještě ve škole, aby mohli být s profesorem Lupinem během úplňku,” řekl a pokynul k Lupinovi, který nevypadal úplně ve své kůži.

„Říkal jsem ti, Harry,” ozval se, „že už nejsem tvým profesorem. Měl bys mi říkat Remusi.”

Harry to přijal s lehkým pokývnutím hlavy, ale uvnitř měl pocit, že by tohle pojmenování mělo doplnit oslovením strýčku, které používal pro Lupina ve svém druhém životě předtím, než byl odveden Longbottomovými...

Katie mu začala nepříjemně připomínat Gemmu Longbottomovou, Nevillovu matku, kterou ve svém jiném životě několikrát viděl. Vzpomínal na rozhodný výraz jejího obličeje na vlakovém nástupišti v Huntly předtím, než ji spolu s jejím manželem poslal na hon za přeludem do Inverness a dříve do Banffu, kde ona a její manžel řekli fotbalovému týmu, se kterými cestoval, že jsou nadpraporčík a praporčík kriminální policie * Longbottomovi. Použili mudlovské tituly, které normálně vzbuzovaly jistý respekt.

N.K.P. Katie Bellová, pomyslel si. Uvnitř své hlavy si to dokázal živě představit. Váhavě se na něj podívala, jako by přemýšlela nad tím, zda jsou všichni v jeho rodině a přátele jeho rodičů nevyjímaje beznadějní delikventi. Její otec byl ve vězení, ale rozhodně to nebylo kvůli plánovanému nebo nelegálnímu zločinu, který by musel několik let skrývat.

 „Alespoň nám pomohl objasnit některé věci. Už jsme to nějakou dobu tušili, hlavně od Severusova únosu, kdy se s ní měl sejít v Příčné ulici… ale Rita Houloubková byla celý rok předtím dvojitým agentem. Brumbál jí nabídl, že by pro něj mohla pracovat jako agent, ale neměl se s Ritou zrovna v lásce a po jeho nabídce neztrácela čas a našla si někoho, kdo by jí mohl pomoct se spojit s Voldemortem. Vlastně vždycky informovala Petra. On pak evidentně informace roztřídil. Například věděl, že se Draco rozhodl chytit svého otce, tudíž když ho sama obeznámila s Dracovým plánem…“

„Hej!” řekl teď Draco Malfoy, celý naježený rozhořčením, že kolem něj Rita Holoubková poletovala a pokazila jeho pečlivou past.  Kromě toho na to přišel pak i Petr Pettigrew. Harry si vzpomněl, že Malfoy byl první, kdo věděl, že Rita byla nelegálním zvěromágem. To on jí dodával zprávy o Harrym. Patří ti to, pomyslel si Harry, přestože byl rád, že Červíček přišel na plán ohledně Luciuse Malfoye. Byl zázrak, že ten plán vůbec fungoval.

„… Petr vsadil na tuto informaci, protože měl sám zájem na tom dostat Luciuse z cesty. Víš, jak to je: Zloděj křičí - chyťte zloděje. Samozřejmě předstíral, že pracuje s Luciusem a nikdy Ritě neřekl, že její informace dál nepředává. Všechno, co vyčmuchala, šlo rovnou k Petrovi. To je důvod, proč to šlo ten rok s tolika akcemi z kopce. Měli jsme tu špeha. Myslím, že Ritě začalo docházet, že všechny naše podezření ukazují na ni a rozhodla se zmizet. Petr měl její kontakt Severuse, vymyslel příběh, jak byl unesen a další věc, co jsme se dozvěděli, byla, že to on byl unesen. Myslíme si, že dál pokračovala ve špehování jako zvěromág…“

Brouk,” zašeptal Harry Katie, jejíž oči se rozšířily a nevěřícně zakroutila hlavou. Viděl, jak Hermiona pevně semkla rty. Pravděpodobně litovala toho, že kdy vypustila reportérku ze zavařovací sklenice.

„Ale s více důraznými bezpečnostními opatřeními se nám podařilo jí zkřížit plány. A s pár dobře naplánovanými dezinformacemi se nám také podařilo vyslat Smrtijedy na hon za falešnou stopou.“

Hermiona teď zbystřila. „Takže… ona je Růžena Vřídková?”

Sirius přimhouřil oči. „Věřím tomu, že je jednou z mnoha Růžen Vřídkových.”

Harrymu klesla čelist. „Jedna z mnoha?”

„Myslíš, že jsme se tím nezabývali? Věštec tvrdí, že nemají nejmenší tušení, jak se to stalo, ale podařilo se nám mluvit s několika zaměstnanci a použili jsme pár, ehm, přesvědčivých technik. Řekli, že někdo navštívil jejich kanceláře třikrát ve jménu Růženy Vřídkové. Vždy to byla žena v plášti s kapucí, která znemožňovala pohled do jejího obličeje. První člověk, se kterým jsme mluvili, říkal, že šlo o velmi vysokou ženu s bledou pihatou kůží a nakřáplým hlasem. Další osoba pak tvrdila, že mluvila s velmi malou ženou s olivovou pletí bez pih. Prý bylo možné vidět pramínky blonďatých vlasů, které vyklouzly z kapuce. Vzhledem k tomu, že rukopis je až znepokojivě podobný, myslím, že naše Růžena Vřídková  je směsicí více osob najednou. Nebo má Růžena pomocníky. Také si plánovala vybudovat pozorovatelnu vzdálenou asi jen dva domy od Harryho v Surrey. Harry to ale zarazil.”

Teď se zamračila Ginny. „Ta třetí žena vypadá trochu jako Fleur Delacourová. Proč by si dávala takovou práci s pošpiněním Harryho? Koneckonců v prvním článku byl Harry nařčen z vraždy bratra Rogera Davise. A ten pustil Fleur k vodě kvůli Alicii. Proč by přešla do útoku kvůli někomu, kdo ji podobným způsobem podvedl?“

„Možná to ještě nevěděla. Mohla si myslet, že když poukáže na viníka Evanovy vraždy, podpoří tím svého přítele a jeho rodinu v době jejich smutku. Pokud to tak je, tou ženou byla Fleur. Nevylučuji to coby možnost. Nemáme nejmenší tušení, kdo by ty ostatní ženy mohly být. Pokud to tedy nebyla vždy Rita, která si předtím vzala lektvar, aby vypadala jako někdo jiný. A tudíž nemáme žádný důkaz, že by Rita byla do těchto článků zapletená… pouze velmi, velmi silné podezření.“ Harry se snažil přijít na tři ženy kromě Rity, které by na něj měly spadeno. Na nikoho ale nepřišel.

„Tedy,“ usuzovala Hermiona, „i kdyby do toho Fleur byla zapletená, pravděpodobně nemohla ty články napsat sama. Naposledy, když jsem na ni o víkendu narazila v Prasinkách, byla její angličtina jen zanedbatelně lepší, než když tehdy poprvé přijela na turnaj.“

Sirius přitakával. „Správně. Přestože bych rád na toto téma dál spekuloval, musíme se posunout dál. Samozřejmě je nutné, abychom byli všichni velmi opatrní na to, co v těchto dnes řekneme nahlas. Jak je jen možné, komunikujte mezi sebou písemně. Na pergamen použijte kouzlo, které dovolí, abyste si ho mohli přečíst jen vy a osoba, které je určený. Minulou noc jsem prošel celý hrad a použil odkrývací kouzla. Hledal jsem jakéhokoli brouka a magická odposlouchávací zařízení. Našel jsem toto.“

Strčil ruku do kapsy a pak ji vytáhl sevřenou v pěst. Když ji otevřel, mohli v ní vidět nevinně vypadající černé kuličky. Pak si Harry vzpomněl na skleněnku, kterou mu Pettigrew poslal spolu s dopisem, kde stálo, že je Malfoy v lese. Mohl ji držet a sledovat, co se děje v Zakázaném lese, kde byla jiná kulička, která s tou jeho tvořila pár. „Sejmul jsem z nich veškerá kouzla a nabarvil je pro všechny případy načerno,” řekl Sirius s vážnou tváří. „Ale chci dnes provést ještě jednu prohlídku hradu, abych našel i ostatní. Včera tu bylo mnoho lidí. Myslím, že bylo neodvratitelné, aby se někdo pokusil využít oslavu k infiltrování hradu. A co neskutečně rozčiluje…“ A Harry ho viděl rozčíleného jen velmi zřídka. „…je fakt, že jednu takovou věc jsem našel v ložnici mé neteře. Když tito lidé - a já použiji tento obrat volně - začali vnikat do soukromí sedmileté dívky, jednoduše nemůžu…“ zadrhl se, celý rozlícený.

Harry se podíval na Katie, která seděla vedle něj. Těžce polkla.

„Já teď spím v Mercyině pokoji,” řekla tiše. „Pravděpodobně to mělo za účel špehovat mě.”

Sirius kuličky opět schoval. „Ať tak či tak. Preventivně jsem dnes ráno před snídaní důkladně pročesal tuto místnost, a přestože jsem si celkem jist, že je to zde bezpečné, doporučuji vám všem, abyste si dávali ve zbylých prostorách hradu pozor na to, co říkáte.” Pokynul směrem k Lupinovi a Snapeovi. „Remusi, Severusi… můžete mi pomoct provést další čistku potom, co tu skončíme?” Oba souhlasili a Sirius pokračoval dál.

„A nyní… Petr nemluvil pouze o svých současných činnostech. Vyprávěl mi o tom, z jakého hlavního důvodu se stal Smrtijedem. Říkal, že chce, abych pochopil. Také nás prosil, abychom mu nedávali veritasérum,” povzdechl si. Vypadal, že si v tomhle směru není jistý. „Říkal, že stále existují věci, které nám nechce prozradit v případě, že by se Smrtijedi dostali do ministerstva. Tvrdil, že vše, co nám hodlá říct, je pravda, přesto tu jsou další věci, které nám kvůli vlastnímu bezpečí ještě prozradit nechce. Pokud by byl pod vlivem lektvaru, nemohl by si pomoct. Pokud bychom mu položili otázku, byl by nucen nám pravdivě odpovědět. Nemohl jsem si pomoct a souhlasil s jeho prosbou. Řekl nám tedy vše dle svého. Upřímně doufám, že to byla pravda.

Řekl, že byl po ukončení našeho sedmého ročníku v Bradavicích, aby se v listopadu podíval na zápas famfrpálu. Remus šel také. Měli se sejít v Prasinkách a pak jít společně k hradu na zápas. Vzpomínáš si na to, Remusi?”   

Remus Lupin vypadal tak nepohodlně, jak ho Harry ještě nikdy neviděl. „Ano. Ano, pamatuji,” řekl tiše a z neznámého důvodu se úkosem se silně provinilým výrazem v tváři podíval na Maggie. Když se podíval na Charlieho, rozzářil se. „Slyšeli jsme, že měl Nebelvír nového chytače, který měl nastoupit v případě, že by James nehrál dál jako střelec,” řekl prohnaně. Když se Charlie pod pihami začervenal, Sirius pokračoval.

„Petr říkal, že Artur Weasley tam byl také a vzal svou dceru, aby viděla svého bratra Charlieho hrát. Je to tak?” zeptal se a pokývnul tentokrát k Billovi a Charliemu. Bylo podivné, že Bill a Charlie reagovali podobně jako dříve Remus, s jasně čitelnou vinou vepsanou v jejich tvářích. Krátce se na sebe podívali a pak stočili zrak k Siriusovi.

„Ano, to je pravda,“ řekl Bill a odpověděl tak za oba. „Já jsem byl ve čtvrtém ročníku a Charlie ve druhém. Právě se dostal do týmu. Mamka a taťka, hlavně taťka, z toho byli na větvi, že se stal novým chytačem. Ale mamka s námi nešla. Byla docela zaměstnaná Percym s dvojčaty a nemohla sehnat někoho na hlídání. Percymu byly dva roky a dvojčatům šest měsíců.“

„Ano. Takže tvůj otec se dostal s děvčaty do Prasinek krbem a šel s nimi k hradu, je to tak?” Oba, Bill i Charlie, přikývli. Harry se zamračil a hádal, kam to všechno vede. Neunesli je až do příštího léta. Začal Červíček plánovat jejich únos už v listopadu?

„Můžete nám říct, co se stalo ten den po zápase?” zeptal se Sirius nejstarších Weasleyovic bratrů. Charlie se podíval na Billa a kývl. Bill se rozhlédl do okola, pohledem sklouzl po všech, přestože to vypadalo, že Maggie vynechal a zapojil se do vyprávění.

„Taťka s Peggy a Annie zůstávali na oběd. Zápas začal hned po snídani, ale Charlie chytil tak rychle zlatonku, že moc dlouho netrval.” Štouchnul do svého bratra. Charlie je všechny obdaroval křivým úsměvem. „Provedli jsme holky trošku po okolí a pak šli do hradu zpátky na oběd. Když jsme byli ve vstupní hale…“ zarazil se a pak se konečně podíval na svou dlouho ztracenou sestru. Nikdo neřekl ani slovo. Dokonce ani „co?“. Všichni čekali na Billa, až bude pokračovat.  

„Byla tam Trelawneyová,” řekl nakonec přidušeně. „Když Peggy vstoupila, sklonila se, aby s ní mohla mluvit. Nemohli jsme moc dobře slyšet, co jí říkala…“

„Řekla,” promluvila najednou Maggie, která měla upřený pohled do prázdna, jako by jí to pomáhalo si vzpomenout. „Cítila jsem, že jsi tu.”

Harry se otřásl a cítil, jak se mu v zátylku zježily chlupy. On byl ten, co cítil, že bude následovat něco důležitého.

„A pak…“ začal Charlie, ale Bill mu do toho vstoupil.

„Trelawneyová začala mluvit tím zvláštním hlubokým hlasem,” řekl nervózně a těkal očima směrem k Charlimu, Maggie a Remusovi. Všichni se na Billa dívali se svraštěným čelem.

Sirius kývl. „Vyřkla věštbu.”

Bill se na něj podíval, v obličeji vepsaný patrný šok. Maggie, Charlie a Remus vypadali také překvapeně. Charlie začal: „Ne, to bylo…“ Ale jeho bratr ho štouchl loktem do žeber. A tentokrát ne zrovna přátelským způsobem.

„To je to, co ti řekl Pettigrew?” zeptal se Bill Siriuse, v obličeji celý bílý.

„Ano,” odpověděl Sirius. Harrymu připadalo, že se za každou cenu snažil vypadat vyrovnaně a nevzrušeně, přestože byl v napjatém očekávání.

„Ano,” opakoval Bill jako ozvěna. Jeho hlas se přitom třásl. „Trelawneyová vyřkla věštbu.”

Co to s nimi je? Ptal se Harry sám sebe. S nimi všemi. Ve svém podvědomí vždy hádal, že to byla Trelawneyová. Brumbál řekl, že vyřkla jednu správnou věštbu předtím, než předpověděla Petrův návrat k Voldemortovi ke konci Harryho třetího ročníku.

„Později jsem si to pokoušel vše vybavit a zapsat,” pokračoval Bill, jeho hlas byl už vyrovanější. „Přesto jsem si nevzpomenul na vše.  Musel jsem použít lektvar k posílení paměti, abych si vybavil i zbytek.”

„Kdo byl ještě v tom okamžiku u toho?” chtěl vědět Sirius.

„Nechte mě chvilku přemýšlet… Annie byla u toho. A Peggy, tedy myslím Maggie. Pak i Charlie, Lupin a Pettigrew.”

„Jsou to všichni?” zeptal se Sirius a vyklenul obě obočí.

„Bylo… bylo moc brzo na oběd. Nebylo kolem ještě moc lidí. Byl jsem překvapený, že Trelawneyová vůbec vyšla ze své věže. Vypadalo to, že sešla dolů jen kvůli tomu, aby se podívala na Peggy.” Na Billově čele vyrazily velké kapky potu. Setřel je kapesníkem.

Sirius spojil bříška prstů v stříšku a upřel pohled někam za jejich záda. „Co jsi pak, Bille, udělal? Co jsi udělal s věštbou, kterou sis zapsal?”

Vypadal opět provinile. „Já…  Pokoušel jsem se přijít na to, co by mohla znamenat, ale nemělo to hlavu ani patu. Já… rozhodl jsem se jít do lesa a zeptat se kentaura, o kterém jsem slyšel, že necítil vůči lidem takovou nenávist jako ostatní. Doufal jsem, že by mi mohl pomoct.”

„Řekl jsi někomu, že jsi měl v plánu to udělat?”

Bill se zamračil. „Myslím… myslím, že ne.”

Charlie se napřímil. „Ale jo, řekl. Řekl jsi to mně. ‚Hádám, že jeden z kentaurů bude vědět, co to znamená.‘ “

Bill přimhouřil oči, jako by mu to mohlo pomoct se lépe rozvzpomenout na minulost. Stalo se to už před dvaceti lety. „Řekl jsem to nahlas?” Pronesl zamyšleně.

„Kde jste v té chvíli byli?”

„Byli jsme ve vstupní hale. Bylo to hned potom… potom, co jsme všichni vyslechli věštbu,” řekl Charlie se spikleneckým pohledem, který věnoval svému staršímu bratrovi.

„Byl Petr u toho, nebo už předtím odešel?”

Billovi se rozšířily oči. „Jo, myslím, že u toho mohl ještě být.”

Sirius pokýval hlavou. „To je to, co nám řekl.” Podíval se na Remuse Lupina. „Vrátil se s tebou do Prasinek?”

Lupin vypadal zamyšleně. Prohlížel si Weasleyovic bratry a jejich sestru, jako by se snažil něco rozhodnout. „Ne, řekl, že chce zůstat a navštívat McGonagallovou. Připadalo mi to docela nepravděpodobné vzhledem k tomu, jak na něj ve škole byla přísná, ale musel jsem jít. Měsíc měl vyjít hned se západem slunce a já jsem nechtěl riskovat, že uvíznu někde uprostřed cesty, až se to stane…“

„Petr řekl, že zůstal v hradu jako krysa. Podařilo se mu proniknout do nebelvírské věže a našel cestu do ložnic. To se mohlo povést jen malému hlodavci. Potloukal se po ložnici čtvrtého ročníku celou zimu, poslouchal a čekal na jakýkoli náznak toho, že Bill půjde do lesa poradit se s kentaurem.”

Lupinovi se rozzářily oči. „To je ta doba, kdy Petr na několik měsíců zmizel. Mysleli jsme si, že se mu stalo něco strašného!”

„Ne, nic strašného. Jenom se poflakoval kolem Billa a čekal. Také se mu podařilo pro sebe získat kopii věštby. Přepsal ji ze zešitu, kam si ji Bill zapsal. Říkal, že neměl chuť být tím, který kentaura požádá, aby ji vyložil. Ale pokud by letní období skončilo a Bill by stále nešel do lesa, udělal by to sám.”

Bill vypadal opět zamyšleně. „Teď si vzpomínám… Booth si všiml té krysy. Jeden z dalších kluků z ročníku, Peregrin Booth. Schovávala se ve skříni. Udělal si z něj svým způsobem domácího mazlíčka. Nosil mu zbytky jídla z velké síně a nechával ho spát na svých starých manžestrákách. Řekl Červíček, jaký byl jeho hlavní důvod, proč se zajímal o věštbu?” To Harrym zamávalo. Další otázkou bylo, proč se Bill tak zajímal o věštbu?

To,” řekl Sirius, „je jedna z těch věcí, o kterých prohlásil, že o tom ještě není připraven mluvit.” Zhluboka se nadechl a pokračoval. „Petr řekl, že ses nakonec do lesa vydal na jaře.”

Bill příkývl a podíval se provinile po ostatních. „Jo. Ten kentaur opravdu až tak nepomohl. Už si dokonce ani moc z té věštby nepamatuji. Ztratil jsem sešit, do kterého jsem ji zapsal. Pak když Peggie a Annie zmizely… nic jiného nevypadalo moc důležitě.“ Jeho hlas se velmi utlumil.

„Vůbec jsem první část věštby nepochopil, a když jsem konečně našel Firenzeho, to, co mi řekl, mi to ani trochu neulehčilo. Řekl, že viděl věci ve hvězdách a ve svých předpovědích. Jediné, co si pamatuji, je, že Temný pán dvakrát padne a v obou případech bude přemožen trojúhelníkem složeným ze lva, dítěte měsíce a dcery války. A lev spolu s dítětem měsíce milují dceru války. Ou, a ona je také nazývána ´plamenovlasou´. A pak se oháněl čísly. Mělo to co dělat s tím, co viděl ve hvězdách. Tvrdil, že lev měl číslo jedenáct. Dítě měsíce číslo pět. A jeden ze lvů se ještě nenarodil. Ptal jsem se ho, jaké číslo má dcera války a on mi na to odpověděl, že má dvě rozdílná. První trojuhelník tvoří jen polovinu celku, ale druhý trojuhelník je úplný. Také řekl, že číslo šesti lidí dává dohromady šestku. To mi připadalo docela jasné - šest lidí dává číslo šest. Bylo to, jako by se jen opakoval.

Nevěděl jsem, co si o o tom mám myslet.  A chtěl jsem to už vzdát, když tu se podíval přímo na mě a řekl mi, že mnoho příslušníků mé rodiny bude bojovat proti Temnému pánovi. Prozradil mi, že můj nejmladší bratr bude pochodovat po boku lva a že jeho číslo bylo také jedenáct. V té době jsem si myslel, že tím myslí Freda.” V té chvíli se podíval na Rona a Ron s ním na vteřinu skřížil pohled, než jím sklouzl k Harrymu. Pochodovat po boku lva…

„Pak řekl,” pokračoval Bill, „že dcera války bude pocházet z mé rodiny. Chtěl jsem od něj vědět, kdo to je, ale stal se nepokojným, opět se zahleděl na hvězdy a pak odešel. Nechápal jsem, zda mluvil o Peggy nebo Annie. Nebo tím myslel dokonce obě…“ zhluboka se nadechl a pozvedl jednu ze svých velikých dlaní k obličeji. Harry mohl zahlédnout slzy, které mu proklouzly mezi prsty. „Nikomu jsem nepověděl o tom, co mi řekl.” Hlas pronikal skrz jeho ruce. „A pak, o několik týdnů později…“

Harry viděl, jak si Hermiona zakryla dlaněmi ústa. Několik týdnů na to byla děvčata unesena a zmizela, zdánlivě na vždy. Pak pohledem sklouzl k Ginny. Tiše plakala. Hlavu měla položenou na Ronově rameni, přičemž on ji jednou rukou objímal. Harry si všiml, že Ronovy oči byly také skelné. Z ničeho nic se Maggie zvedla, obešla stůl a posadila se vedle Billa. Objala ho, přitáhla k sobě blíž a on začal vzlykat do sestřina krku. Harry se cítil docela nepříjemně, když viděl muže, kterému bylo přes třicet, jak před všemi neskrytě brečí. Muže, který by byl skoro stejně starý jako jeho rodiče, když by ještě byli na živu. Vidět v myslánce Snapea, který brečel nad hrobem jeho matky (a dělat to samé, když Harry cestoval časem) bylo něco jiného. Snape nevěděl, že se na něj někdo dívá a Harry měl pocit, že obě zkušenosti byly lehce nereálné. Tohle všechno bylo až moc skutečné.

„Je mi to tak líto…“ vzlykal v sestřině objetí. „Nevěděl jsem…“

„Bille,” řekl Sirius potichu, ale podařilo se mu získat jeho pozornost. „Co jsi nevěděl, je to, že Petr byl s tebou v lese a poslouchal při schůzce s Firenzem. Všechno slyšel. A potom tvůj kamarád přišel na to, že jeho krysí mazlíček zmizel, je to tak?”

Bill si otřel slzy a otočil se zpět směrem k Siriusovi. „Přesně tak. Booth jednoduše obvinil něčí kočku, že ho chňapla. Vlastně se kvůli tomu hodně pohádal s jedním z mých nejlepších přátel. Alex… ten měl obrovskou šedivou kočku.”

Ron s Hermionou na sebe letmo pohlédli. Oba přitom vypadali provinile. Harry si vzpomněl na jejich spory ohledně Křivonožky. Pettigrew to neudělal poprvé.

„Přesně tak,” řekl Sirius a zopakoval tak Billova dřívější slova. „Červíček měl tuto informaci - nebo minimálně ve stejném znění jako ty - a utekl. A nejsem si úplně jist, jestli nám v tomhle směru řekl úplnou pravdu, ale prý se objevil v kouzelnické hospodě v Norfolku v době, kdy byla napadena Smrtijedy, kteří vysílali na lidi Cruciaty, jako by to byl jen druh sportu.” Všichni věnovali pozornost pouze Siriusovi, dávajíc tak Billovi a Maggie špetku soukromí.

„Petr byl z nás ten nejcitlivější, co se bolesti spojené s přeměnou ve zvěromága týče… A to i přesto, že si na to zvykl… Rozhodně neměl zájem zjistit, jak moc Cruciatus bolí. Nemohl se jednoduše přeměnit v krysu a utéct… Někdo by ho viděl. Proto řekl jednomu ze Smrtijedů, že má nějaké informace, co se týkají věštby, která měla předpovědět pád Temného pána. Byl ochoten je říct ale pouze Voldemortovi osobně. Měl jen zájem na tom, aby si ušetřil od trochy bolesti, ale další věc, co si pak pamatoval, byla, že se sám stal Smrtijedem.“ Harry se zašklebil a všiml si, že Draco Malfoy udělal to samé. Oba věděli, že být zasvěcen zahrnuje obrovské množství bolesti (přestože Malfoy nevěděl, že Harry měl tuto informaci z první ruky).

„Neuvědomil si, co se stane, jakmile začne zkoušet vyjednávat s Voldemortem nebo jeho poskoky. Nefunguje to tak, že člověk jednoduše nabídne Voldemortovi nebo Smrtijedovi informaci, ušetří si svou kůži a odkráčí pryč. Uvízl. Podal veškeré informace, které měl. Slyšel, jak kentaur Billovi řekl, že dcera války bude pocházet z jeho rodiny. Byla to ta nejkonkrétnější informace, kterou měl. Ptali se ho, co ví o Weasleyových, zda mají nějaké dcery a on jim potvrdil, že mají dvě. Také ale řekl, že neví, která z nich je dcerou války. Dopadlo to tak, že to Voldemortovi bylo jedno. Přidělil mu jako Smrtijedovi jeho první úkol: únos sester Weasleyových.“ 

Harry se zhrozil, ale pak si vzpomněl, jak se ho samotného coby malé dítě snažil Voldemort zabít. Bylo mu mnohem méně než sedm nebo devět let. Uvědomil si, že by ho mělo přestat překvapovat, čeho všeho je on nebo jeho Smrtijedi schopen.

„Petr v té době nebyl ostřílený, co se života temného kouzelníka týče. Byl vyděšený. Z představy zabití dvou malých holčiček mu bylo na zvracení. Někdo z řad Voldemortových nejbližších přívrženců ho naučil kouzlo, pomocí něhož je unesl. Kouzlo Tempus fugit. Bylo myšleno tak, že je jím zabije a rychle se vytratí. Petr v té době ještě neměl přemisťovací licenci. Místo toho vzal děvčata do nejbližšího města, přivedl je k mudlům, vymazal jejich paměť a učinil je odolnými vůči sovám.”

Harry si myslel, že se musel v myšlenkách zatoulat, dokud neuslyšel poslední tři slova. „Odolnými proti sovám?”

„Ano. Začaroval je tak, že je žádná sova nemohla najít. Něco jako budova, která je nezakreslitelná. Ale v tomto případě to znamenalo, že podobně očarované osobě nemůže být poslána soví pošta. Pokoušeli se nalézt děvčata pomocí sov, ale ty se vždy vracely nazpět. To se stává většinou tehdy, když se pokoušíš poslat sovu někomu, kdo zemřel.”

Nikdo z nich teď nepromluvil. Bill s Maggie se o sebe tiše opírali a Harry si všiml, jak ji Snapeovy oči následovaly. Vypadal sklíčeně.

„Jeho nový pán jeho příběhu o unesení děvčat neuvěřil, dokud se jim sám nepokusil poslat soví poštu, která se vrátila nazpět. Až pak mu uvěřili. Ale v případě, že unesení Weasleyovic děvčat znamenalo pouze odstranění jedné bohyně války a ne dvou, nařídil Voldemort Petrovi, aby dál pracoval na vyřešení zbylé části věštby.”

Harry s nadějí zbystřil. Porozuměl Červíček správně věštbě? „Každopádně… Petr se obával, že pokud ve věštbě rozpozná ještě jiné osoby, bude opět vyslán, aby je zabil. Měsíce se naschvál loudal a předstíral, že cestuje a bádá. Měsíce se překlenuly v celý rok a Petr stále nepřišel s ničím novým. Voldemort byl čím dál tím víc netrpělivý. Petr se začal skrývat a jediné místo, na které přišel, bylo, jak sám řekl, Doupě. Řekl, že si vzpomněl, jak příjemně a útulně se cítil, když se tam potloukal a snažil se přijít na to, co udělá s děvčaty. Také řekl, že se cítil příšerně kvůli tomu, co Weasleyovým udělal, a chtěl si být jistý, že jsou v pořádku.” Harry si všiml, jak se Ron nepříjemně zašklebil. Očividně o tom pochyboval.

 „Začal žít v jejich zahradě coby krysa a používal tunely, které vytvořili trpaslíci. V létě roku 1980 ho našel Percy. Kolik mu v té době bylo?”

„Bylo mu tři a půl,” řekl Charlie. „Mně bylo čtrnáct.”

„Tak tedy Percy si z něj udělal svým způsobem mazlíčka. Stejně jako tvůj spolubydlící, Bille. Coby krysa měl Petr očividně talent na to se zkamarádit s chlapci, kteří byli lehce na okraji skupiny. Ale pak si všiml, že vaše mamka čeká další dítě a zpanikařil. Co kdyby to byla holčička? To by mohlo znamenat, že zvolil nepravou dceru války. Ale pak se narodil Ron a on se mohl opět zhluboka nadechnout.”  


*vlastní pokus o překlad do češtiny. Dle dostupných zdrojů z netu jsem porovnala anglické a české hvězdičky-hodnosti.

 Pokračovanie

Poslední komentáře
12.08.2012 19:11:35: Toto je neskutočne zložitá poviedka ale napriek tomu perfektne premyslená. Ďakujem všetkým, ktorí pr...
06.08.2012 23:06:07: A ja moc dekuji za komentare a pochvalu, co se prekladu tyce.
06.08.2012 12:02:07: Pekny preklad, dekuji
06.08.2012 05:42:33: čoraz lepšie,vďaka za preklad...
 

Ďakujeme za návštevu. Administrace