Trilógia od Barb: I. HP a Okultní had (Harry Potter and Psychic Serpent); II. HP a Čas dobrých úmyslů (Harry Potter and the Time of Good Intentions); III. Harry Potter and the Triangle Prophecy

Prihlásenie

Odkazy

HP LEXIKON

Trojjazyčný lexikón pojmov zo sveta HP

HP and TGI

Originál II. dielu na fanfiction.net

Barb na FA

Originály poviedok Barb na FictionAlley

Lucy a nejen její HPFF

Oblúk smrti a iné. Už klasika.

Stránky Nadin

Snamione

Stránky Nicolase Blacka

Preklady FF

Stránky A-SISI a spol.

Snamione

Stránky wixie

Snamione

Soraki a KM

Pokračovanie Kamene manželství

Stránky JSark

Chov zlatých retrieverov

Kvalitné čistokrvné šteniatka zlatého retrievera, so špičkovým pôvodom

Z diskusie

HP a PT - III.diel

2. Pod maskou 1/2

Preklad:  crazyiiii
Beta-read: Kelly


 

Harry Potter a Proroctví tří

Druhá kapitola

 Pod maskou

1/2

Harry přemýšlel, jestli už někdy viděl něco tak nádherného. Třpytící se postavy živě pulzovaly. Sklonil Katiinu hůlku a zůstal zírat. Na všech židlích seděly, dá-li se to tak nazvat, siluety lidí, které se dříve toho večera zúčastnily setkání Rodneyho Jeffriese. Harry se zadíval na pódium. Bylo zvláštní, že tam žádné magické podpisy nebyly, pouze v obecenstvu. Pokud je Jeffries čaroděj, neměly by být podpisy modré? pomyslel si. Ze svého druhého života věděl, že modré magické podpisy značí magii s hůlkou a růžové bezhůlkovou nebo náhodnou magii. Rozhlédl se po stanu. Mohl někdo z účastníků být čaroděj nebo čarodějka? Mohl Jeffries způsobit, že všichni provedli nějaký druh náhodné magie? Co ten muž, který najednou nepotřeboval své kolečkové křeslo, ten, kterého Harry viděl v televizi u Bellových doma?

Pohled to byl ohromující, ale jen z pomyšlení na jeho následky, začala Harryho bolet hlava. Škubl s sebou, když na něj Katie od vchodu sykla.

"Harry, někdo jde!" rozrušeně zašeptala a vešla do stanu. "Myslím, že by to mohl být někdo, kdo pracuje pro Jeffriese."

Harry polkl. "Co budeme dělat?" přemýšlel nahlas.

Katie vztáhla ruku a Harry jí vrátil její hůlku. "Mám nápad." řekla stručně, aniž by ho vysvětlila.

Stála k němu velmi blízko, a když muž, kterého zřejmě předtím viděla jít ke stanu, vkročil dovnitř a uviděl je, stačil jen říct: "Tady už nikdo nemá--", když na něj namířila svou hůlku a zakřičela:

"Stupefy!"

Muž strnul, ztratil rovnováhu a při pádu pár židlí převrhl, ale magické podpisy zůstaly neporušené. Harry si nebyl jistý, jestli si muž stačil všimnout mlžných růžových postav zaplňujících stan. Otočil se na Katie.

"Hm, to byl tvůj plán?"

"Ne tak docela, " řekla, znějíc stále plně soustředěně. "Čekám, až podpisy úplně vyblednou."

Harry se rozhlédl. "To ještě pár minut zabere."

"Já vím," pronesla, rozhlížejíc se kolem. Potom si Harry všiml, že se opravdu dívá na ně. "Je to nádhera, že?"

"Ano, " přitakal Harry. "Jen bych chtěl vědět, co to znamená. Kdo to tu kouzlil? O jaké kouzlo nebo kouzla jde? Myslím si, že to by nám mohlo napovědět, ale cítím se zmatenější než kdy....“

"Támhle!" řekla triumfálně, ukazujíc na pár zářících postav kousek od nich. "Začínají blednout. Teď už by to nemělo trvat dlouho."

Přízraky se pozvolna stávaly slabší a slabší, až je nakonec Harry neviděl vůbec. Jakoby se mrknutím oka všechny přemístily. Katie Harrymu naznačila, aby jí pomohl omráčeného muže postavit, a zamířila k východu ze stanu. Harry přikývl a pomohl jí přesunout ho ven. Ztuhlá postava stála dost nejistě a Harry se obával, že každou chvíli znovu přepadne. Katie muže probudila, okamžitě na něj znovu namířila hůlku a řekla: "Impendimenta!“ Muž začal znovu vypadat ztuhle, ačkoli Harry věděl, že se jen pohybuje velice, velice pomalu a že to kouzlo během pár minut pomine. Zatímco tu stál, dívajíc se skrz ně, jakoby je neviděl, Katie mu sáhla do kapsy a vytáhla jeho peněženku.

"Sbírání informací," prohlásila. Našla řidičák s Londýnskou adresou a nějaké vizitky se stejným jménem. Byly to vizitky právnické firmy z Londýna: Shaw, Booker, Forrest and White. V jeho kapse byl také klíč, visící na plastovém kotouči se jménem a logem Zajíc a lovecký pes, hospody ve vesnici, kde se pravděpodobně Jeffries a jeho skupina ubytovali.

"Hmm," řekla, dívajíc se na klíč. "Pořád tu používají opravdové klíče. Ovšem není to žádný mezinárodní hotelový řetězec, takže se to pravděpodobně dá čekat."

"O čem to mluvíš?"

"Mnoho velkých mudlovských hotelů už nepoužívá klasické klíče, pouze elektronické karty. Dokonce si je ani neberou zpět, když hosté odjíždějí, prostě dveře přenastaví. Nebyla jsem příliš překvapená, že mě neudělali primuskou, když jsem měla jen 7 NKÚ, ale 4 z nich byly z Obrany proti černé magii a ze Studií mudlů. Ačkoli odtamtud hotelové klíče neznám. Není to v osnovách. V rámci mé letní přípravy jsem zkoumala mudlovská bezpečnostní opatření.

"Myslel jsem, že jsi byla na návštěvě u příbuzných v Americe? "

"Byla, tam jsem se o tom dozvěděla. Američané dokonce vyžadují používání podobných karet, aby se lidé dostali do svých kanceláří. Jsou mnohem pokrokovější než většina firem v Británii. Existují ale i výjimky, samozřejmě. Nevěřil bys--"

"Myslím, že bychom radši měli vyrazit, než kouzlo přestane působit," řekl rychle Harry, kterému se nelíbil pohled na mužův obličej. Podle Harryho se jeho výraz rozhodně měnil. Sice velmi pomalu, ale měnil.

Katie v šeru zamžourala na jednu z vizitek. "Jeho jméno je Adam Justice. Trefné. Pravděpodobně ho celý život tlačili do studia práva. Oh, počkej. Není právník nebo advokát, je to jen asistent.(PP: Justice je v překladu Spravedlnost)

"No, asistenti můžou být pro jejich šéfy velmi důležití."

"Promiň, chtěla jsem jen říct, že moje teorie o tom, jak ho nutili stát se právníkem, je asi trochu mimo."

"Nemusí být, tohle jen znamená, že udělal druhou nejvhodnější věc. Nejspíš je tak šťastnější. Neměli bychom--"

 "Obliviate!" zničehonic zakřičela Katie, míříc svou hůlkou na Adama Justice. Pak si Harry všiml jiné postavy v dálce mířící přímo k nim. Katie ji viděla také a tiše zaklela.

"Zpátky do stanu!" zasyčela a Harry poslechl. Adam Justice snad zabránil, aby je cizinec spatřil, ale kdyby teď vyrazili k autu, určitě by si jich všiml.

Když opět stáli ve stanu, Harry rozhodil ruce a zašeptal: "Co teď? Schovat se za židle? Pod pódium?

Cizincovy kroky se pomalu přibližovaly, když zaslechli, že se Adam Justice začal hýbat. Impendimenta přestala působit.

"Nemáme čas!" sykla na něj Katie. A pak, zničeho nic, si přitáhla Harryho tvář dolů ke své a on klopýtl. Najednou zjistil, že jsou na zemi, její ústa stále přitisknutá na jeho. Ruce mu ovinula kolem krku a ve chvíli, kdy rozevřela rty, ucítil, jak se země mírně otřásla pod kroky dvou lidí, kteří právě vstoupili do stanu. V tom si Harry uvědomil, jaký je Katiin plán a plně se ponořil do jejich hry. Rozevřel rty a zajel jí rukama do vlasů.

Vetřelci nejprve nic neřekli. Harryho rty se přesunuly na Katiin krk a ona mu horce vzdychla do ucha, když dva lidé za nimi konečně promluvili.

"Tento stan," ozval se pobouřený mužský hlas, "je majetkem Rodneyho Jeffriese a nikdo není oprávněn tu být, pokud nemá zakoupenu vstupenku na setkání s panem Jeffriesem. Máme povolení od městské rady postavit stan právě zde a zaplatili jsme všechny náležité poplatky spojené s užíváním veřejného majetku. Vy, řekl bych, ne."

Harry konečně odtáhl svá ústa z Katiina krku. Dýchala mělce a její oči vypadaly trochu zastřeně. Buď byla výborná herečka, nebo úplně zapomněla na pravý důvod toho, co dělali.

"Oh, dobrý den," pozdravila s úsměvem, zatímco jí Harry pomáhal vstát. "Asi tu nemáme co dělat, že?"

Adam Justice podrážděně rozhodil ruce. "Přesně to jsem právě řekl!"

V tom si Harry uvědomil, kdo je ten druhý příchozí: Grace, dívka, která pracovala na americká ambasádě v Paříži. "No, už po druhé, ahoj," řekla Grace a usmála se na Harryho. "Myslela jsem, že ses rozešel se svou dívkou."

Harry se otočil a rychle se na Katie usmál. "Nová dívka." A obraceje se zpátky na Grace, řekl: "Nezlobte se. Mysleli jsme, že tady, ehm, budeme mít víc soukromí než v autě. Už půjdeme. Ještě jednou se omlouvám."

Katie těm dvěma věnovala pokřivený úsměv a zapnula dva rozepnuté knoflíčky na svých šatech. (Kdy si je vůbec rozepnula? pomyslel si Harry). Prošla kolem nich a zadívala se mu do očí úplně jinak, než kdy dřív. Harry si všiml, že při chůzi kroutila boky mnohem víc než obvykle. Očividně chtěla, aby jasně pochopili, co měli s Harrym v plánu. Většinou chodila velmi úsporně, žádné nesmyslné pohupování, ačkoli, jak si Harry uvědomil, ve skutečnosti o tom nikdy nepřemýšlel. Každopádně z její nové chůze nemohl spustit oči....

Když byli zpátky v autě, všimli si, že Grace a Adam znovu zapínají stan a odchází přes trávník na druhou stranu k jinému vozu. Zničehonic se ale otočili zpátky k nim. Katie vyjekla a rychle si přitáhla Harryho tvář ke své. Jejich rty se znovu spojily. Harry otevřel oči a zjistil, že Katie je otevřela taky; dívala se mu přes rameno, podle všeho sledujíc ty dva, dokud nedošli k autu. Tentokrát svými ústy vlastně nic nedělala, jen je tiskla k Harryho rtům, zatímco sledovala Grace a Adama Justice. Harry sám nevěděl, jestli ho to rozladilo nebo ne.

Konečně se od Harryho odtáhla a pak trochu zděšeně položila ruku na jeho rty. "Oh, Harry -- promiň, ale nechtěla jsem, aby si všimli, že se na ně díváme. Jsi v pohodě?

"No, víš, je to docela nepříjemné, když tě pěkná dívka donutí k polibku jen proto, aby někoho přelstila… " řekl a snažil se udržet vážnou tvář, ale nemohl si pomoct a usmál se na ni. V měsíčním světle mohl vidět, jak se červená.

"Jsi příliš okuzlující, Harry Pottere. Přivede tě to do potíží, víš," řekla, zatímco startovala. Harry se opřel a zazubil se na ni.

 

"No, už se stalo. Už se stalo."

Na to se oba rozesmáli. Když Katie nastartovala, Harry si uvědomil, že pravděpodobně zamíří do Zobí ulice. "Jeď k paní Figgové," řekl. "Myslím, že bychom jí měli říct o těch magických podpisech, které jsme viděli ve stanu. Jen bychom asi měli tvrdit, že to tys udělala to kouzlo, když mi ještě není sedmnáct, a přesto jsem použil hůlku. Myslím, že by to měla vědět co nejdříve, aby mohla dát vědět Brumbálovi."

"Jaká paní? A Brumbál? O čem to mluvíš, Harry?"

"Paní Figgová. Ta, u které bydlí Draco. Byla to jeho chůva, když byl malý a taky hlídala mě, když chtěli strýc Vernon a teta Petunie něco podniknout s Dudleym a nechtěli mě brát s sebou. Ve skutečnosti je čarodějka a od září bude učit Obranu proti černé magii. Kromě toho je to Moodyho mladší sestra.

Katie, aniž by spustila oči ze silnice, suše řekla: "To nemyslíš vážně."

"Naprosto. Tady zahni doleva."

Držela se jeho instrukcí a brzy dojeli k domu paní Figgové. Když došli ke dveřím, Harry zazvonil a doufal, že jim otevře Draco. Naneštěstí přišla paní Figgová.

"Harry! Co to zatraceně – a tohle je kdo?"

Katie polkla. Výraz v její tváři jasně říkal, jak moc je ráda, že už je venku ze školy a nehrozí jí, že ji paní Figgová bude od září učit. Harry viděl, jak, pevnost sama, natáhla ruku a jen nepatrně roztřeseným hlasem řekla: "Katie Bellová, Sam Bell je můj otec."

Paní Figgová ruku přijala a pevně jí potřásla. "Aha, Sam Bell. Ano, ano… Pojďte dovnitř, jen pojďte."

V předsíni Harry řekl: "Byli jsme v parku, v tom stanu, který používá Rodney Jeffries a potřebujeme Vám říct něco důležitého. Něco, o čem by měl vědět také Brumbál.“

Paní Figgová zvedla obočí. "A co jste Vy dva dělali v parku v tuhle hodinu, smím-li se zeptat?"

Vypadalo to, že Katiina sebedůvěra byla zpět. Zvedla bradu a podívala se paní Figgové do očí. "Ne," řekla se zdviženým obočím staré paní. "Nesmíte."

Harry předpokládal, že paní Figgová odpoví typickým Moodyovským odseknutím, ale místo toho se zachichotala a zamířila do kuchyně. "Vidím, že tu má někdo kuráž…"

V kuchyni kývla na Harryho a Katie, aby si sedli ke stolu, pak lehce pohnula prstem a souprava na čaj vzlétla, míříc přímo k nim. "Draco by asi měl tohle všechno slyšet také," řekl Harry. Nato paní Figgová zakřičela Dracovo jméno a zašklebila se na ně (Harry měl co dělat, aby si nezacpal uši).

"CO?" doneslo se k nim otráveně z druhého patra.

"Prostě hni zadkem a pojď dolů!" odpověděla. Harry sklouzl pohledem na Katie; on už si na tohle, během loňského léta, kdy tu zůstával, zvykl, ale cítil se trochu trapně, že se Katie stala svědkem běžného způsobu komunikace v domácnosti paní Figgové: Hulákání z plných plic. Katie se ale jen zazubila.

"UŽ JDU, TY STARÁ--"

Ve chvíli, kdy vcházel do dveří, čajový servis už ležel připraven na stole. Když Draco uviděl Katie, rychle přestal.

"Oh, ahoj," řekl, pokoušeje se o svůj obvyklý šarm, samolibě se usmál a přejel ji pohledem od hlavy až k patě. "Vypadáš jinak…"

Harry předstíral, že ho praští. "Sedni si a pozor na oči! Katie je tu se mnou."

Draco Malfoy se rozesmál a posadil se na volnou židli. "To je teda rande, Pottere. Výlet do kuchyně paní Figgové. Evidentně víš, jak pobavit děvče." Tentokrát Harry nepředstíral a praštil ho. "Hej!" zaječel Draco a chytil si rameno.

"Tak to by stačilo, oba dva! Nebo slečně povím, jak jsem vám oběma měnila plínky," vyhrožovala paní Figgová. Oba chlapci stiskli rty, stejně jako Katie, která vypadala, že potlačuje smích.

"Když máte rande, co děláte tady?“ zeptal se Draco a nalil si čaj. Vypadal rozladěně, že to on neměl v pátek večer schůzku.

Harry jim vysvětlil, že na cestě zpátky do Kvikálkova se zastavili v parku a že Katie použila Revelatio. Řekl jim, co viděli, ale neprozradil, že je tam viděli mudlové (přinejmenším prozatím předpokládal, že jsou mudlové).

Paní Figgová měla na tváři velmi zvláštní výraz, když uslyšela, proč za ní přišli. Postavila se a začala přecházet sem a tam. Pak Harry řekl: "Paní Figgová, můžu Katie říct o – lidech, kteří pracují pro — ehm, Vy víte, koho --- ne, počkat! Nemyslím Voldemorta, myslím --"

"Myslíš Brumbála," přikývla paní Figgová. "Myslíš o agentech." Řekla, kývla na Katie a laskavě ji poplácala po ruce. "Troufám si říct, že je to hodné děvče. Když jsem měla chvíli po škole, trénovala jsem tvého tátu. Vynikající bystrozor. Velká škoda, co se stalo…" Ještě jednou Katie poplácala a soucitně se na ni usmála. Katie to tiše ocenila jemným úsměvem.

Jakmile se Katie dozvěděla, že Sirius Black předtím, než ho očistili, působil jako agent a že Remus Lupin a Severus Snape jsou také agenti, začali rozebírat také jejich obavy ohledně mlékaře, který jím nebyl.

"Myslíte, že Jeffries je nějak spojený s mlékařem?" zeptal se Harry paní Figgové. "A už jste zjistili, co je zač?"

Paní Figgová vypadala velmi zněklidněná. "Už jsme měli podezření, že na Jeffriesovi je něco podivného, ale ne tak, jak si myslíš, Harry. A ano, myslím si, že má nějaké spojení s mlékařem — ale ne z důvodů, které asi předpokládáš…" ztichla, mračíc se do svého šálku. "Stále se ohledně něj snažíme vyřešit několik věcí."

"Jako co?" chtěl vědět Harry.

"No — jako to, že není čaroděj. Je to mudla."

"Vím, že Otto je mudla, samozřejmě, že je."

"Nemám na mysli opravdového mékaře. Myslím toho chlápka, kterého jsi odzbrojil, Harry. On je mudla."

"Ale—ale on použil hůlku, aby se dostal do domu--"

"Určitě? Jsi si jistý?"

Harrymu se točila hlava. "Nerozumím tomu — vloupal se tam, nebo ne? A Nelsonovi byli pryč v době, kdy obyčejně nebývají--"

"Ve skutečnosti vyšlo najevo, že neteř paní Nelsonové porodila dítě a ona a její manžel letěli na čtrnáct dní na Floridu navštívit ji. Vážně pochybuji, že někdo donutil mladou ženu v Americe, aby porodila dítě a potom naplánoval její tetě a strýci let do Ameriky na návštěvu jen proto, aby se mohl vloupat do jejich domu a být tak 2 domy od tebe."

"No, nemuseli to udělat kvůli tomu, mohli prostě využít toho, že jsou Nelsonovi na nějakou dobu pryč..."

Paní Figgová si povzdechla. "A pak je tu Jeffries."

Harry zbystřil. "Ano?"

"Žádná magie s hůlkou. Žádná náhodná magie. Ani v hotelových pokojích, kde se ubytoval, se absolutně nic neděje. Žádné magické podpisy jakéhokoli druhu. Zdá se, že všichni jeho zaměstnanci jsou také mudlové. A pokud on sám je čaroděj, nekouzlí."

„Ale --- ale my jsme viděli ty podpisy."

"Správně. On, jak se zdá, neprovádí žádnou magii. Ale lidé, kteří se na něj přijdou podívat--"

"Jak by mohli všchni v jeho obecenstvu být čarodějky a kouzelníci? To prostě vypadá tak nepravděpodobně--"

"Nejsou, jsou to mudlové. "

"Huh?"

Povzdechla si. "Přesně tak, Harry. To se snažíme vyřešit. A já si vážně myslím, že tvůj mudlovský mlékař-podvodník použil hůlku, aby se vloupal do domu Nelsonových. Otázka je — jak? Naučil ho snad někdo to kouzlo? Kde vzal hůlku? Je to pěkná hůlka – kaštanové dřevo a blána z dračího srdce. A jak ji dokázal donutit, aby fungovala?"

Harry se zamračil. Nic z toho nedávalo smysl. Mudlové dělající kouzla?

"Takže--"

"Takže už od listopadu věnujeme panu Jeffriesovi velkou pozornost a jsme stejně zmateni, jako teď ty."

"No, taky by mě zajímalo, jak je možné, že se objevil v Kvikálkově zrovna v době, kdy mně začínají prázdniny."

"Harry, věř mi, když říkám, že ministerstvo je velmi znepokojeno Jeffriesem obecně a že agenti se obzvláště zaobírají tím, že je v Kvikálkově a snaží se vyřešit tu věc s mlékařem. Je do toho zapojena hromada plně kvalifikovaných lidí, Harry, a ty bys měl jít domů, pořádně se vyspat a nechat je, aby dělali svou práci. Ty máš být prostě mladý kluk, který přijel domů na prázdniny.“

Harry se zamračil; cítil se tak zbytečný. Po tom, co byl kapitánem Soubojnického klubu a vedl ostatní členy do bitvy v lese, to bylo velmi frustrující.

Katie se postavila. "Paní Figgová má pravdu, Harry. Odvezu tě domů. Zítra máš volno, tak si odpočiň, nic nedělej. Tento týden jsme všichni tvrdě pracovali."

Na to neměl odpověď; ačkoli už si zvykal, po pár dnech, které strávil prací pro Aberfortha, ho bolely i svaly, o kterých už ani nevěděl, že je má. Den nebo dva odpočinku zněly úžasně. Ale přestat si dělat starosti, to byla jiná věc.

Popřáli si dobrou noc a rozloučili se -- když odcházeli, Harry si všiml, že Draco Malfoy mlsně sleduje Katiiny nohy.

Zatímco ho Katie vezla ten kousek od paní Figgové do Zobí ulice, Harry prostě jen zíral z okna; promluvil jen, aby jí řekl, kudy jet.

Když zastavili před číslem čtyři, Harry se otočil na Katie. "Víš, že jsi tam v parku byla vážně dobrá?"

Ve světle pouličních lamp mohl Harry vidět, jak se začervenala. "Dobrá v líbání? Nebo--"

Teď zčervenal Harry. "No, to taky. Ale — myslel jsem to, jak jsi zareagovala — na Adama Justice. Postarala ses, aby si nepamatoval ty magické podpisy a přišla s věrohodným vysvětlením, proč jsme byli ve stanu…"

Katie pokrčila rameny, ruce stále na volantu. "To nic nebylo."

Byli tiše a oba zírali předním sklem ven z auta. Když Harry konečně promluvil, Katie vypadala vyděšeně. "Víš, proč pořád nemůžeš přijít na to, co čím se chceš živit?"

"Mám takový pocit, že mi to teď řekneš," řekla, když k němu natočila hlavu.

"Je to proto, že už to dávno víš, ale slíbila jsi tátovi, že tohle dělat nebudeš."

Katie se podívala dolů na své ruce, ústa stažená do úzké linky. "Ano," povzdechla. "Máš pravdu, Harry. Jediné, o čem jsem opravdu uvažovala, bylo pracovat jako bystrozor. Obrana proti černé magii byla ve škole můj oblíbený předmět. Kdykoli jsem dávala pozornost v jiné hodině, týkalo se to něčeho, co bych mohla použít proti temným čarodějům. Nejsem nejrychlejší duelant na světě, ale většinou dokážu přijít na to, jak se nedostat do situace, kdy bojovat musím, což je asi lepší, vážně. Proto jsem se nepřidala k soubojnickému klubu. Dějiny čar a kouzel i lektvary mi přijdou neskutečně nezáživné. Přeměňování není špatné — vlastně jsem v něm získala dvě NKÚ. A jedno mám z věštění. Začátečnická úroveň. Potom jsem ztratila zájem. A astronomie — no, o tom nechci ani přemýšlet."

Katie vzhlédla k obloze. "Kdyby ses mě zeptal, kam se na obloze podívat, abys viděl Orionův pás nebo Střelce, neměla bych ani tušení, ale kdybys potřeboval někoho sledovat na Příčné ulici tak, aby si nevšiml, že je sledován, tak já jsem ta na takovou práci ta pravá."

Harry se zašklebil. "Proč to říkáš?"

Sklonila hlavu. "Protože předtím, než jsem začala chodit s Leem, viděla jsem ho během léta na Příčné ulici nakupovat věci do školy a sledovala jsem ho, protože mi dvojčata řekla, že má přítelkyni a já byla zvědavá, jestli jde za ní. Ukázalo se, že mi lhali; věděli, že se mi líbí a snažilli se nás dát dohromady. Pitomci. Ale Lee si vůbec nevšiml, že ho sleduju. Lidé mohou být někdy opravdu natvrdlí, víš?"

Harry se na ni usmál. "Takže víš, že mám pravdu." A nebyla to otázka. "Až přijde čas -- co řekneš svému tátovi?"

Povzdechla si a se zavřenýma očima se opřela do sedačky. "Nevím. Myslím, že to je asi důvod, proč jsem tohle léto vůbec doma. Snažím se, aby si táta uvědomil, že už jsem opravdu dospělá, že můžu sama dělat rozhodnutí jako je tohle. A taky s ním chci strávit nějaký čas předtím, než se mě zřekne..." Otočila se, a když viděla Harryho zamračený pohled, pokusila se o úsměv. "Dělám si srandu, vím, že by to neudělal. Ale --- ach, Harry. Někdy nevím, jak dokáže dál fungovat. Věděl jsi, že to byli jeho nejlepší přátelé, kdo ho zatkli? Ne tvoje máma – ta byla na dovolené. A tihle takzvaní přátelé s ním jednali jako s kterýmkoli jiným zločincem. Já vím, já vím, ve skutečnosti měli, ale on byl přece jeden z nich! A udělal to, protože mě chránil! To, že ho najednou nedokázali vidět takového, jaký byl, způsob, jakým ho odvedli – ještě se přes to nepřenesl. Ne že by se přenesl přes to, co se stalo s mámou; ani po šestnácti letech… Já si jen přeju… Přeju si, aby mohl být šťastný. Jediná doba, kdy vypadá šťastně je, když pracuje, ale myslím si, že je to jen rozptýlení. A o vězení nechce mluvit; snažila jsem se ho ptát. Jediné, co řekl, bylo, že kdyby věděl, kam ty lidi posílá, možná by nebyl tak dobrý bystrozor… A já mu teď mám říct, že tohle je to, co chci ve svém životě dělat?"

Harry ji chytil za ruku. "Většina lidí v Azkabanu si opravdu zaslouží tam být. Je pravda, že v čarodějnickém právu jsou potřeba změny, abychom netrestali ty, kteří brání jiné, ale problém je v právu, ne v lidech, kteří ho prosazují."

Katie mu ruku stiskla a pokračovala tlumeným hlasem. "Všechny ty roky, když byl táta ve vězení, přemýšlela jsem o něm jako o bystrozorovi a jak by na mě byl pyšný, kdybych byla přesně jako on, až vyrostu. Hrála jsem si na bystrozory s kamarády, chvíli jsem je dokonce nutila říkat mi Auroro, poté, co jsem začala nesnášet jméno Katie…" (PP: Bystrozor je v originále Auror)

"Mně se víc líbí Katie," řekl tiše. Najednou si uvědomil, že jsou k sobě velmi blízko, jejich tváře byly jen pár centimetrů od sebe. Na jeden velmi dlouhý okamžik se na sebe podívali.

"Nechceš jít zítra do Kew Gardens?" zeptala se zničehonic Katie přiškrceným hlasem. Harry si, zatímco pouštěl její ruku, pro jistotu odkašlal. (PP: The Royal Botanic Gardens, Kew – proslulá botanická zahrada v Londýně; http://en.wikipedia.org/wiki/Royal_Botanic_Gardens,_Kew)

"No — dobře. Nikdy jsem tam nebyl."

"Mohli — mohli bychom tam jít zítra."

"Co se stalo s ‚odpočiň si a nic nedělej‘?"

"Kew Gardens jsou jako stvořené pro odpočinek. Je to jedno z mých nejoblíbenějších míst na světě. Potom – potom, co se táta vrátil domů, to bylo první místo, kam mě vzal. Celý týden jsme zahradničili, tak se pro jednou můžeme těšit z plodů práce někoho jiného.“

Usmála se na něj, i když to vypadalo trochu nuceně, a on přikývl. "Kdy?"

"Vyzvednu tě v 10:30? Naobědvat se můžeme v Londýně."

"Tak dobře." Otevřel dveře od auta a byl trochu překvapen, když slyšel, že Katie je otevřela taky a jde s ním ke vchodu.

"Dobrou noc, Harry. Až na ty lidi, co na nás zírali u Děravého kotle, příšerný film a setkání s paní Figgovou, kde jsem musela znovu vidět Draca Malfoye, to bylo perfektní rande," řekla Katie s rozpustilým úsměvem.

Harry zamrkal. "To je skoro všechno. Co zbývá?"

"Myslím, že jen – tohle --" řekla, stojíc na špičkách a jemně se otřela o jeho rty. Harry jí položil ruce na ramena, téměř se jí nepotřeboval dotýkat, aby ji udržel před sebou a mohl ji pořádně políbit. Nestěžovala si, chovala se spíš, jakoby doufala, že to udělá. Harry se v chladném nočním vzduchu zachvěl; prsty mu lehce přejížděla po předloktí, až se mu postavily chloupky na rukou. Jejich těla se sotva dotýkala; uvědomoval si její blízkost, ale nebyla na něm nalepená. Vypadalo to, že tam tak stáli věčnost. Když od ní konečně odtáhl svůj obličej, měla v očích výraz, který už předtím viděl. Ginny i Hermiona se na něj rozhodně dívaly takhle, když se mazlili, stejně jako Cho, když už jsme u toho.

"Dobrou noc, Harry," řekla tak tiše, že musel napínat uši, aby jí rozuměl, pak se otočila a vrátila se do auta. Když nastartovala a chystala se odjet, zvedl ruku a ona na něj s malým, tajemným úsměvem kývla zpět. Šel do domu a opřel se o zavřené dveře, doufajíc, že jeho teta a strýc na něj nečekali, že nebudou komentovat, jak ho Sam mohl "nechat" jít ven se svou dcerou. Zavřel oči a sám pro sebe se usmál, když si vzpomněl na dlouhý, pomalý a nenucený randekončící polibek. Potom mu na mysli nechtěně vytanul obrázek Ginny a Draca ve skleníku a musel zprudka otevřít oči, aby se ho zbavil. Katie, mluvil sám k sobě. Mysli na Katie. Ona nebyla přítelkyně někoho jiného, nebyla zamilovaná do jeho nejlepšího přítele a ani jeho nejlepší přítel nemiloval ji. Neudělal nic, co by způsobilo smrt jejího předešlého přítele. Pro jednou v jeho životě se možná mohl cítit skoro normální a jít na pár schůzek s perfektně milou, perfektně normální holkou.

Pro jednou.

Zatímco bral schody po dvou, nemohl si pomoct a stále se sám pro sebe usmíval. Pokud jeho teta a strýc někdy zjistí, že Katie je čarodějka, nemluvě o tom, že Sam a "Dick" jsou kouzelníci, asi už si nebudou myslet že je tak "normální".

Nebyla zamilovaná do jeho nejlepšího přítele…

Najednou, potom, co dokázal tak snadno mluvit s Katie, si uvědomil, jak moc mu chybí Hermiona. Stále s tím klidným, spokojeným pocitem, který ho naplňoval od jeho schůzky s Katie a který odsunul Rodneyho Jeffriese a mlékaře pryč z jeho myšlenek, si sedl ke stolu a vytáhl pergamen. Našel svůj oblíbený orlí brk, co mu dala Hermiona a inkoust, který při psaní mění barvu; koupil si ho na svých úplně prvních nákupech v Příčné ulici s Hagridem, když mu bylo jedenáct, ale nepoužíval ho moc často, takže ho měl víc než dost.

Drahá Hermiono,

omlouvám se, že jsem nenapsal dřív, abych ti oficiálně poblahopřál k tomu, že ses stala primuskou! Všichni jsme samozřejmě celá léta věděli, že jí budeš, takže je dobře, žes nás nezklamala!

Přestal psát a zatímco přemýšlel, šimral se pírkovou částí brku po bradě. Nemohl psát dopis se samými vykřičníky. Znělo to jako falešný smích nebo tak něco. Pár minut přemýšlel, než pokračoval v psaní.

Také jsem Ti chtěl říct něco, co by ses asi měla dozvědět spíš ode mě, než od někoho jiného. Byl jsem dnes venku s Katie Bellovou. Vím, že je to nečekané, ale vypadá to, že je to přesně to, co jsem potřeboval. Vlastně to byl nápad jejího táty, ale Katie je moc fajn a bylo nám spolu fajn—

Grr. Musel přestat používat slovo "fajn" k popisu všeho tohoto významu. Začmáral konec věty a napsal "dobře".

Vím, že jsi byla naštvaná, protože jsem se s tebou rozešel, ale pořád si myslím, že to byla správná věc. Psala jsi Ronovi? Jak jste na tom? Nebuď na něj tak rozzlobená, prosím, je toho teď na něj moc. Ne že bys byla moc rozzlobená. No, tohle mi moc nejde…

Než pokračoval dál, dlouho přemýšlel.

Vy dva jste moji nejlepší přátelé a chci, abyste byli šťastní. Prosím, odpusť mi, že jsem se choval jako blbec a nesl to tak špatně. Mám vás oba moc rád a znamenáte pro mě celý svět.

Nebyl si jistý, jestli v dopise ponechat i poslední část, ale než mohl ztratit nervy, podepsal se a připevnil ho Hedvice na nohu. Díval se, jak odlétá do noci, její silueta stínila proti měsíci jen chvíli předtím, než zamířila stranou a zmizela v korunách borovic. Najednou se mu zdálo, že se vrací zpátky. Už? pomyslel si. Ale ačkoli si byl jistý, že malý letící objekt míří k němu, nezdálo se, že by se zvětšoval. Když se objekt přiblížil a v podstatě mířil na jeho čelo, hrozíc, že nahradí jeho starou jizvu jinou, mnohem horší, uhnul na stranu a uviděl sovu Rona Weasleyho, Papušíka, vzrušeně třepetajícího po pokoji jako ochmýřený, létající tenisový míček po velké dávce kofeinu.

Chvíli ho pozoroval a čekal, až se unaví, ale Pašíkovo nadšení pro jeho práci bylo nekonečné, až konečně Harrymu došla trpělivost a použil starou síťku na motýly, která v pokoji byla už když se nastěhoval, aby ptáčka chytil. Zatímco Pašík pokračoval v nadšeném poskakování, Harry mu stáhl vzkaz z nohy a zjistil, že ve skutečnosti jsou to vzkazy dva; jeden s Ronovým rukopisem a druhý s Ginnyiným.

Harry polkl. Ginny. Zatraceně. Proč prostě nešel spát? Proč si musel sedat ke stolu a psát Hermioně? Jasně, to by Ronovi stejně nezabránilo poslat Pašíka s dopisy. Jako první otevřel dopis od Rona a doufal v kousek zdravého rozumu.

Milý Harry,

Gratuluji k primusovi. Žádné překvapení, samozřejmě.

Neztrácel jsi čas, co? Ale radši doufej, že Hermiona už nemá to předplatné Věštce. Víš, že nesnáší dozvídat se o věcech tímhle způsobem.

Každopádně, chtěl jsem ti jen dát vědět, že koncem tohoto měsíce se s Remusem chystáme do Londýna vyzkoušet to sklepení, které má ministerstvo pro vlkodlaky, kteří chtějí být bezpečně zamčeni. A než vyrazíme, Snape nám plánuje letaxem dodávat lektvar každý den po celý týden. (Lupin je většinu času zpátky v Manchesteru, ale párkrát se tu zastavil, aby se mnou trochu trénoval. Pravděpodobně to tak budeme dělat dvakrát týdně.) Když budu mít lektvar, tak bych asi mohl při úplňku zůstat doma, ale nějak nechci, aby mě takhle někdo z rodiny viděl, hlavně ne mamka.

Psal mi Sirius a říkal, že mě zve, abych strávil srpen s tebou na hradě Ascog, takže tam budu příští úplněk. Pozval i Lupina, takže nám se Siriusem můžete zase dělat společnost. A Snape nám zase může připravit lektvar. Víš, že Sirius řekl Lupinovi, že možná dokonce pozve Snapea, aby tam také zůstal? Dunoon není od Bute tak daleko. Napadlo by tě někdy, že Sirius k sobě domů pozve Snapea? (PP: Dunnon je město na poloostrově Cowal v kraji Argyl ve Skotsku http://en.wikipedia.org/wiki/Dunoon; Bute ostrov a okres tamtéž. http://en.wikipedia.org/wiki/County_of_Bute) Musel jsem říct mamce, aby mě štípla, když jsem dočetl Lupinův dopis (Řekl mi to on, ne Sirius). Naneštěstí byla dvojčata zrovna navštívit mamku s taťkou, takže na mě okamžitě použili štípací zaklínadlo a během vteřiny jsem mělo modrofialový zadek. Někdy mi ti zmetci chybí.

Ginny ti taky posílá dopis. Myslím, že se to týká narozenin Draca Malfoye. Představ si mě, jak zvracím, a pochopíš, co si o tom myslím. Teď mě praštila (čte mi přes rameno). Musím už jít. Mám malou sestru, která potřebuje zaškrtit. Uvidíme se brzy.

Ron

Jeho podpis byl nějaký pokroucený, jako by se už začal přetahovat s Ginny. Harry se usmál, vzpomínajíc na dobromyslné handrkování a zápasení s Jamie a dvojčaty. Seslat štípací zaklínadlo na někoho, kdo řekl "štípni mě, to se mi snad zdá", znělo přesně jako něco, co by udělali Simon a Stuart Snapeovi.

Pak se podíval na druhý kousek srolovaného pergamenu. Takže Ginny mu napsala dopis. Pomalu ho rozbalil a začal číst:

Drahý Harry,

Draco mi říkal, že terénní práce vám zatím jdou dobře a že s vámi pracuje i Katie Bellová. Oba už dobře vycházíte s jejím tátou, takže je to fajn. Když mi Draco loni v létě psal, říkal, že jste se stali dobrými přáteli.

Píšu Ti, abych tě požádala o pomoc při plánování Dracovy narozeninové oslavy. Už jsem psala i paní Figgové a ona se postará o většinu detailů, ale potřebujeme ho v pondělí (na jeho narozeniny) nějak udržet mimo dům, aby nevěděl, co se děje. Problém je, že si v práci řekl o dovolenou, takže nebude s Tebou. Nemám tušení, co dělat. Na oslavu, doufám, dorazíš? Řekni Katie a jejímu tátovi, že jsou také zváni. Draco minulý rok žádnou oslavu neměl a teď mu bude sedmnáct, takže už bude plnoletý. Chci pro něj pořádnou oslavu. Dej mi vědět, jestli máš nějaký nápad.

S láskou,

Ginny

Harry chvíli zíral do prostoru. Mohl by vymyslet tuny míst, kam Draca Malfoye poslat, žádné by nebylo zrovna pěkné. Pak začal přemýšlet o něčem, co by opravdu mohl říct Ginny. Konečně vyndal kousek pergamenu a psal:

Milá Ginny,

dnes večer jsem byl s Katie Bellovou v kině. Byla jsi někdy v mudlovském kině? Pokud si vybereš lepší film než my, mohlo by se ti to vážně líbit. Ha ha. Ovšem, Malfoy na žádném filmu taky nikdy nebyl, takže bys s sebou potřebovala někoho, kdo by věděl, co dělat. Takže mě napadlo, že bys mohla říct Hermioně a Ronovi, aby šli s vámi, Hermiona bude jako váš mudlovský průvodce a Ron si nebude stěžovat, že jste spolu vy dva někde sami. (A Hermiona by ho mohla trochu rozptýlit, takže bys mohla zapomenout, že vlastně nejste úplně sami a mohli byste mít trochu soukromí.)

Zítra se s Katie chystáme do Kew Gardens. Kdyby ten film, na který v pondělí půjdete, nebyl dost dlouhý, můžete třeba podniknout něco takového nebo se jen poflakovat na Příčné tak dlouho, jak budete potřebovat, aby paní Figgová dům připravila. Sam, Aberforth, Katie a já můžeme přijít po práci. Možná, když budeme zítra v Londýně, můžeme s Katie koupit Dracovi dárek. Máš nějaký nápad?

S láskou,

Harry

Harry se vrátil na začátek dopisu a začmáral to "Ha Ha". Pitomé, pomyslel si. Potom začmáral "Malfoy" a napsal "Draco". Pak se začal obávat, že zmínit Hermionu a Rona může znít, jakoby to byl on, kdo nechce Draca a Ginny o samotě v Londýně. A pak tu byl ten rádoby nenucený způsob, jakým zmínil Katie. Bude si myslet, že se snaží, aby žárlila? (Snažil se, aby žárlila? přemýšlel.) Kdyby Katie nezmínil, myslela by si, že to před ní chtěl zatajit, až to zjistí? Bylo to jen jedno rande, pomyslel si podrážděně. Oba se sobě navzájem líbili a zatím to vypadalo, že jim to spolu půjde. Nebyl tu žádný dříve existující vztah s nejlepším přítelem nebo sestrou nejlepšího přítele, aby ho zničil tím, že s Katie půjde ven. (Ačkoli tu byl vztah s dcerou kolegy - kolegy, který zaskakoval za dohazovače.)

Najednou pochopil, co Rona přitahovalo na Parvati. S Katie pro něj bylo vše jednoduché, stejně jako dříve pro Rona s Parvati. Byla to úleva, vážně. Nebyl si jistý, jestli ho to může úplně zbavit myšlenek na Ginny (být s Parvati očividně Ronovi Hermionu z hlavy nedostalo), ale stálo to za pokus.

Odložil Ginnyin dopis a napsal stručný vzkaz pro Rona:

Milý Rone,

díky za dopis. Promiň mi, že jsem tenhle týden moc nepsal. Jsem vyřízený z práce a ještě po večerech šplhám po střeše našeho domu. Neptej se. Vysvětlím ti to, až se uvidíme.

Nevím, co myslíš tím, že jsem neztrácel čas. A co by si měla Hermiona přečíst v novinách? Ona přece ví, že je teď primuskou a já primusem. Takové věci snad vycházejí ve Věštci?

Doufám, že sklepení na ministerstvu nebudou tak špatná. Chápu, že nechceš, aby tě tak mamka viděla. Jsem rád, že v srpnu dorazíš do Skotska! Vážně jsem tam chtěl být během úplňku pro tebe, ale bude s tebou aspoň Lupin. Je ti jasné, že bych teď od tety Petunie asi taky potřeboval štípnout. (Udělala by to moc ráda.) Sirius že pozval Snapea do Ascogu? Možná bychom mohli některý den vyrazit do Dunoonu, přemluvit Snapea, aby nám dělal průvodce. Je to pěkné místo a Záliv Clyde je úžasný. (PP: http://cs.wikipedia.org/wiki/Firth_of_Clyde). Jeho strýc má plachetnici a Snape s ní umí plout. Nejlepší by byl nějaký oblačný den, aby neměl problémy se sluncem.

Poradil jsem Ginny, jak by mohla Draca Malfoye dostat během pondělí pryč z domu paní Figgové, aby neviděl přípravy na jeho narozeninovou oslavu. Psal jsem, že by mohli jet do Londýna a jít se kouknout na nějaký film. Neřvi na mě! Psal jsem taky, že by s sebou mohli vzít tebe s Hermionou, takže bys na ně mohl dávat pozor a Hermiona by vám třem mohla dělat mudlovského průvodce. (Byls někdy v kině?) Pak byste mohli s Hermionou oba dorazit na tu oslavu a dělat mi společnost. Potřebuju tam nějaké přátelské tváře; nějak nezvládám představu, že slavím narozeniny toho šmejda (vlož si zvuk zvracení), aniž bych si mohl aspoň povídat s vámi dvěma.

Ginny neškrť. Buď na svou sestru hodný. Nemůžeš být dostatečně opatrný. Vzpomeň si – učila se od dvojčat a je jedna z top duelantů v klubu. (Chceš snad, aby se ti znovu zbarvil zadek na modrofialovo?)

Mimochodem, chystám se začít pracovat na nalezení těch lidí, o kterých jsme mluvili. Doufám, že ti budu moct brzy říct víc.

Harry

Harry oba dopisy připevnil na Papušíkovu nohu, dal mu jeden soví pamlsek a sledoval, jak odlétá. Vlezl si do postele, přemýšlejíc, jak by mohl v tomto životě postupovat, aby našel nezvěstné Wesleyovic sestry, ale než stačil něco vymyslet, rychle usnul.

***

S Dunkirkem v závěsu se ráno setkal s Dracem u paní Figgové. Když se vrátil domů z běhání, všiml si, že dopis od Ginny nechal Papušík na stole. Osprchoval se a oblékl, nacpal si dopis do kapsy, aniž by ho četl, a čekal na Katie. Dorazila přesně na čas a Harry s úsměvem kráčel k autu. Když si sedl dovnitř, najednou řekla "Oh!", popadla noviny na palubní desce a rychle je hodila na zadní sedlalo.

"To je v pohodě," řekl. "Strýc Vernon svoje auto nemívá moc uklizené a teta Petunie ho za to vždycky sekýruje. Chorobně nesnáší nepořádek."

"Um — jasně," řekla, červenajíc se a Harry nechápal, proč. Aniž by řekla cokoli dalšího, nastartovala auto.

Po chvíli jízdy v nepříjemném tichu Harry řekl: "Když budeme v Londýně, můžeme se zastavit na Příčné?"

Vypadala vyděšeně. "Oh, um — Myslela jsem, že se dnes kouzelnickému Londýnu vyhneme. Půjčila jsem si od táty auto, abychom se nemuseli odletaxovat do Děravého kotle."

"Jsi si jistá, že tam němůžeme udělat jen rychlou zastávku? Potřebuju sehnat narozeninový dárek pro Draca Malfoye. Mimochodem, ty a tvůj táta jste zváni na oslavu. Bude v pondělí u paní Figgové."

Katie nepatrně otočila hlavu. "Budeš slavit narozeniny přítele dívky, do které jsi zamilovaný?"

Harry se zašklebil. "Nejsem -- k čertu. Snažím se být nad věcí. Dostat Ginny z hlavy. Chovat se k němu jako k člověku a ne jako k žravému slimákovi, což by, upřímně, pro mě bylo přirozenější. Takže mu hodlám sehnat dárek, jít na jeho oslavu, usmívat se a být milý, i kdyby mě to mělo zabít. Což by mohlo." Křivě se na ni usmál.

"No — možná, že já ti můžu pomoct dostat Ginny z hlavy." Mluvila jemně, ale Harry se teď na ní dobře podíval. Měla na sobě modrou sukni a bílou blůzku. Ruce měla opálené z práce venku a její nohy vypadaly - -

Otočil se a sledoval silnici, snažíc se nemyslet na její nohy. Najednou měl pocit, že už ví, jak plánuje dostat Ginny z jeho hlavy. Vzpomněl si, jak spolu předchozí večer stáli před domem. S Katie je vše jednoduché, připomněl sám sobě. Proč ale potom měl ten otravný pocit, jakoby podváděl Ginny?

Zjistil, že Kew Gardens vážně bylo místo stvořené k odpočinku. Byly tu fontány a vodopády, úžasné rostliny a a celkově pokojná atmosféra. Přistihl sám sebe, že chce s Katie mluvit o svém druhém životě, o Jamie, ale úplně nevěděl, jak to nadhodit, aniž by si myslela, že je úplně šílený. Takže posedávali na lavičkách, držel ji za ruku a procházeli se zahradními altány a jednou, ve stínu obrovského, starého kaštanu, ji znovu políbil. Zatímco ji líbal, napadlo ho, že by jí mohl něco z minulého života ukázat v myslánce. Potom by si nemusela myslet, že zešílel. Ale, uvědomil si, asi by jí neměl ukazovat něco jako jeho první setkání s Maggie Parrishovou, které se událo jen díky jeho několikaletým zkušenostem v pronásledování Ginny…

Maggie Parrish.

Náhle ji přestal líbat. Zdvihla k němu oči a věnovala mu drobný úsměv, ale když uviděla výraz na jeho tváři, přestala. "Je všechno v pořádku, Harry?"

"Ehm – jo. Já jen – jen jsem dostal nápad, jak něco provést – teda jak Ron může něco provést. Chci si být jistý, že to nezapomenu, než mu to budu moct napsat."

Katie se zazubila. "Těší mě, že líbání se mnou může být tak inspirující, ale nesnažili jsme se donutit tě přestat myslet na nějakého Weasleyho?"

Nezbedně se zazubil zpět. "No, každopádně je to jiný Weasley." Z legrace ho plácla a smějíc se, pokračovali v procházení. Když dorazili do Děravého kotle, aby se dostali na Příčnou ulici, konečně si přečetl Ginnyin vzkaz. Během čtení se zamračil se a rozhodl se nekupovat Dracovi všechny ty praktické školní potřeby, které navrhovala. Tohle nebyl dárek k sedmnáctinám. Místo toho mu vybral nové koště a řekl Katie, že se s jejím tátou můžou k dárku přidat. Když se budou chtít podílet i Ron a Hermiona, přemýšlel, tak to na jednoho nebude zas tak moc. Pomyslel si, že Katie v Prvotřídních potřebách pro famfrpál vypadala docela vylekaně. Neustále se rozhlížela po ostatních lidech, kteří s nimi byli v obchodě a pak venku taky, ačkoli se snažila, aby to vypadalo, že se na ně vůbec nedívá.

Když dorazili zpět do Zobí ulice a loučili se, Harry už vůbec nezaváhal a Katie políbil, držíc ji proti sobě, ucítil její teplo a život, obrysy jejího těla. Nepokaž to, řekl tvrdě sám sobě. Je to hodná holka. Nesni v jednom kuse s otevřenýma očima o Ginny. Čeho je moc, toho je příliš.

 


Poslední komentáře
23.05.2012 21:33:06: Nie, tak to si urobila správne, mňa to len prekvapilo, pretože väčšinou v origináli sú kurzívou len ...
23.05.2012 10:03:33: Díky, Jimmi, od tebe to dvojnásob potěší:-) Mátla..? Já jsem ji jen nechala tam, kde ji měla autorka...
20.05.2012 13:40:33: Veľmi pekný preklad, trošku ma miatla tá kurzíva, ale inak v pohode. Díky
03.04.2012 23:29:41: Ahoj všichni, nejprve díky za další komentáře:) a teď čerstvé info.. Nějak se to na mě navalilo v p...
 

Ďakujeme za návštevu. Administrace