Trilógia od Barb: I. HP a Okultní had (Harry Potter and Psychic Serpent); II. HP a Čas dobrých úmyslů (Harry Potter and the Time of Good Intentions); III. Harry Potter and the Triangle Prophecy

Prihlásenie

Odkazy

HP LEXIKON

Trojjazyčný lexikón pojmov zo sveta HP

HP and TGI

Originál II. dielu na fanfiction.net

Barb na FA

Originály poviedok Barb na FictionAlley

Lucy a nejen její HPFF

Oblúk smrti a iné. Už klasika.

Stránky Nadin

Snamione

Stránky Nicolase Blacka

Preklady FF

Stránky A-SISI a spol.

Snamione

Stránky wixie

Snamione

Soraki a KM

Pokračovanie Kamene manželství

Stránky JSark

Chov zlatých retrieverov

Kvalitné čistokrvné šteniatka zlatého retrievera, so špičkovým pôvodom

Z diskusie

HP a PT - III.diel

1. Skrýš 1/2

Preklad: maure
Beta-read: Kelly

Harry Potter a Proroctví tří

První kapitola – Skrýš

Shrnutí: Harryho sedmý a poslední rok ve škole. V nejisté době našel svět mudlů zdroj bezpečí a stability. Pouze Harry má podezření, že není bezpečný. Kouzelníci se od Voldemortova návratu soustředí více na sebe než na mudly, ale jsou mudlové jediní, komu hrozí nebezpečí? Poslechne někdo Harryho? Ten se musí rozhodnout, jestli je Draco Malfoy přítel nebo nepřítel, a objevit, kdo je Dcera války a získat její pomoc proti Voldemortovi. A nakonec, Harry se musí rozhodnout, zda přinést oběť, která změní navždy jeho i celý kouzelnický svět.

~~~~~~~~~~~~~

 Ve všech kulturách představuje střecha základní prvek úkrytu. Budova získává jednoznačný tvar ve chvíli, kdy začnou být zřetelné základy střechy. Po staletí stavitelé upevňují na nově postavené střechy malé stromy, jehličnaté větve nebo květiny. Tím, že vezmou dřevo ze stromu, stavitelé přináší strom zpět ke dřevu. Strom se stává domem a rituálem se dům stává stromem. (Tracy Kidder, House)[i]

 

Pro Harryho Pottera ztratil čas veškerý význam. Čekal ho bezpochyby nejdelší měsíc v celém jeho životě. Za měsíc mu bude sedmnáct, ovšem dle jeho názoru by to mohlo být stejně tak za rok. Normálně trávil léto tím, že odškrtával z kalendáře dny, které zbývaly do návratu do Bradavické školy čar a kouzel, ale nyní měl bližší cíl, který se přesto zdál být mnohem vzdálenějším, než obvykle byl jeho návrat do školy.

Na rozdíl od nekouzelnických teenagerů, kteří očekávali den svých sedmnáctých narozenin, aby mohli konečně získat řidičský průkaz, Harrymu se blížil den, kdy bude v kouzelnickém světě považován za dospělého. Už se nebude muset bát kouzlit mimo školu. Bude se moct naučit přemisťovat. Dokonce by mohl volit Ministra kouzel, pokud by se volilo. (Ovšem, alespoň pokud Harry věděl, v posledních šestnácti letech žádné volby vyhlášeny nebyly. Harry si skoro přál, aby bylo alespoň hlasování o nedůvěře, ale nebyl si jistý, jestli by to k něčemu bylo. Krom Popletala byl jediným člověkem, kterého lidi chtěli za ministra, Albus Brumbál, a ten si přál zůstat bradavickým ředitelem.) Těsně před svými narozeninami bude moci opustit Dursleyovy navždy a jít do Skotska žít se svým kmotrem Siriusem Blackem. Ačkoliv se na to rozhodně těšil, ve skutečnosti to byly jeho narozeniny, čeho se nemohl dočkat.

S těmito věcmi, na které se těšil, nebylo divu, že pro něj každá hodina byla dlouhá jako rok. Už za krátkou dobu doma šílel. Navíc se k obvyklému slovnímu napadání ze strany strýce a tety (a jejich otravného malého jorkšíra Dunkirka, který Harryho vášnivě nenáviděl) přidalo to, že se rozhodli využít poslední měsíc jeho pobytu s nimi k tomu, aby z něj dostali tolik neplacené práce, kolik bylo možné. Začalo to třetí den, co byl Harry zpět ze školy.

Harry vstal brzy, aby si mohl jít zaběhat jako obvykle, a uháněl z domu před chňapajícími čelistmi silně naštvaného teriéra. Zatímco běžel obvyklé kolečko okolo parku, všiml si velkého stanu postaveného uprostřed zeleně. Stan byl poblíž uměleckého jezírka, které bylo vytvořeno díky financování Královské zahrádkářské společnosti Malého Kvikálkova, jehož výkonnou tajemnicí byla jeho teta. (Léta se snažila stát prezidentkou, ovšem bez úspěchu. Agnes Bringhurstová proti ní svou pozici vždy uhájila.) Stan byl obrovský a bílý, se síťovanými okny, které budily dojem, že byste skrz ně mohli prostrčit ruce. Když se Harry podíval jedním z nich, viděl dva muže v obleku chystající bílé skládací židle do uspořádaných řad s uličkou uprostřed. Naproti sedadlům bylo pódium s několika židlemi, které směřovaly zpět do hlediště. Pódium bylo bíle obaleno, takže nebylo možné vidět podpěry pódia.

Pomyslel si, že to musí být svatba - koneckonců, byl konec června. Podíval se nahoru na modrou oblohu bez mráčku. Svatební oslava byla připravena na každé počasí. Pokud si mysleli, že jim objednání stanu zajistí čistou oblohu, vypadalo to, že jim to fungovalo. (Přestože jeho teta a strýc trvali na tom, že se v jejich domě nebudou používat slova jako „magie“ nebo „kouzla“, byli absolutně přesvědčení, že vzít si deštník je nejlepším kouzlem proti dešti. Harry věděl, že nebyli jediní, kdo věřili této mudlovské pověře, a to přesto, že lidé v Británii nosili deštníky skoro pořád a přesto pršelo hodně často.)

Harry se otočil zády ke stanu a okamžitě se srazil s jistou, velmi známou a velmi zadýchanou osobou. Nevšiml si, že tato osoba přišla přímo ke stanu a také se dívala dovnitř skrze síťované okno. Harry se zamračil. Naposledy ho viděl na nástupišti na King’s Cross a netěšil se na to, že ho uvidí znovu tak brzy.

„Jak ohleduplné,“ zafunění, „bylo od tebe dát mi vědět,“ povzdechnutí, „že se chystáš běhat, Pottere,“ polknutí, „a utíkat mi míli jako zajíc,“ zafunění, „když ses vydal, bez ohledu…“

Harry se zamračil. „Nevěděl jsem, že jsi byl za mnou, Malfoyi, jinak bych zastavil.“ Nechtěl by zastavit, ale věděl, že by to bylo vhodné. „Měl jsi něco říct.“

Draco Malfoy se zřítil na zemi vedle stanu: „Ne. Nemohl.“ Ještě další minutu ztěžka dýchal, než začal vypadat, že získává svůj dech zpátky. „Kdy ses stal tak rychlým?“ zeptal se spěšně. „To ses kvůli nám držel zpátky, když jsme každé ráno chodili běhat okolo famfrpálového hřiště?“

Harry se skrčil a snažil se samolibě nešklebit: „Je to možné, ale nevím o tom. Kde jsi byl poslední dva dny? Tedy, ne že bych na tebe čekal. Jen jsem začal běhat a běhat.“ Rozhlédl se okolo na zeleň parku. „Je hezké být zpět.“ Vzpomněl si na letmé momenty ze svého dalšího života, kdy se mu stýskalo po Surrey. Připadalo mu, že byl pryč tisíc let.

Malfoy se zamračil. „Na pár dní jsem si dal pauzu, ale dnes ráno jsem prostě musel vypadnout. Nemůžu uvěřit, že jsem znovu uvízl v tom domě se svou starou chůvou. Celé léto. A v pekle zvaném Surrey. Je hezké být zpět? Zbláznil ses?“

Teď se Harry zakřenil: „Úsměv, Malfoyi. Zvednout horní ret a tak. Koneckonců, žiješ s těmi všemi úžasnými koťátky…“ vysmíval se mu s vědomím, jak Malfoy nesnáší (nebo spíše se jich bojí) kočky všech druhů.

Malfoy na něj zaútočil, Harry rychle uskočil a začal klusat na místě. „No tak. Jestli chceš, můžeme běžet zpátky spolu. Mohl bych se zastavit a pozdravit paní Figgovou. Není zas tak špatná. Dokonce, i když štěká, není tak špatná jako má teta. Je jen trochu jako…“

„Pošuk Moody. Ano, já vím. Ale mladší a ženského pohlaví. Jako by to bylo lepší…“

Harry se zamyslel. „No, nemá kouzelné oko. To něco znamená. Pokud by měla, nikdy bys neměl žádné soukromí.

Malfoy se skrčil. „Super, teď ještě dostat tuto představu ze své hlavy…“

Harry se zasmál a rozběhl zpět k Zobí ulici. Upravil svou rychlost tak, aby mu druhý chlapec stačil. Při běhu prohlásil: „Tak. Hádám, že bychom se měli vrátit zpět ke křestním jménům. Na léto.“

Draco, který začínal rudnout a potit se, mu přikývl v odpověď. Když se dostali k domu paní Figgové, oba se zřítili na trávník a provedli několik protahovacích cvičení, než vešli do domu. Paní Figgová nechala vzkaz, že brzy odešla, tak se Harry s Dracem Malfoyem rozloučil a vrátil se k Dursleyovým, aby se vysprchoval a nasnídal.

Když vešel do kuchyně, jeho teta podávala strýci uzenáče a pes čekal na starém Dudleyho místě na svou porci, s ušima v pozoru a s přední packou na rohu stolu. Pokud by to nebyl pekelný pes Dunkirk, mohlo by to být roztomilé. Harry se vydal do lednice pro pomerančový džus, když na něj jeho teta vykřikla a on bolestivě narazil hlavou do dveří.

„Ty! Volal ti ten Dick. Chce, abys pro něj znovu pracoval.“

Harry čekal, že mu Dick Abernathy, který byl ve skutečnosti Aberforth Brumbál, bratr jeho ředitele, zavolá. Abernathyho zahradnictví byl úspěšný podnik zaměstnávající také kouzelníka Sama Bella, který strávil deset let v Azkabanu za vyslání kouzla s následkem smrti jeho ženy. Sam byl otec Katie Bellové, se kterou hrál Harry šest let v nebelvírském famfrpálovém týmu, než skončila školu. Harry měl Sama rád a těšil se, až ho znovu uvidí.

Vernon Dursley odložil noviny a podíval se zúženýma očima na Harryho. „Tak to ne. Nestrávíš svůj poslední měsíc zde prací pro někoho jiného a vyděláváním peněz. Vrátíš nám všechna ta léta, kdy jsme ti poskytovali zdarma ubytování a jídlo. Tak. Budeš užitečný. Začínáš zítra. Až půjdeš běhat, vezmeš Dunkirka s sebou. Potřebuje víc pohybu. Budeš ho venčit také večer. A vyměníš střechu, nutně to potřebuje. Když pršelo naposledy, napršelo na naši postel, do naší koupelny, na Dudleyho stůl, a také do místnosti pro hosty. Jediná místnost, která vypadala nedotčeně, byl tvůj pokoj. Náhodou o tom nic nevíš, že?“

Harrymu poklesla čelist. „Strávil jsem většinu minulého léta s paní Figgovou, takže jsem nevkročil do tohoto domu skoro rok. Co bych mohl vědět o díře na střeše?“

Vernon zavrčel. „Jako bys toho byl schopný…“

„A,“ pokračoval Harry, „rozhodně nehodlám opravovat vaši střechu. Už jsem prakticky zadarmo upravoval vaši zahradu.“

„Zadarmo! Stálo nás to pět liber na den!“ vypískla jeho teta, jako by to považovala za hotové jmění. Harry si povzdechl.

„To nemyslíte vážně, že? Opravdu očekáváte, že opravím střechu?“ Zíral zpět na jejich stejně odporné tváře. Zkřížil ruce a stál si za svým. „No, nemůžete mě donutit.“

Vernon přehnul noviny a zvedl obočí při pohledu na svou ženu. „Slyšíš ho, Petunie? Od nevděčníka, který zde žil šestnáct let…“

 „Patnáct a půl,“ opravil ho Harry.

„Jí naše jídlo a nosí oblečení, které jsme mu za naše peníze koupili…“

„… oblečení, které předtím patřilo Dud… ehm, někomu jinému…“

„… a takhle se nám odvděčí, když ho požádáme o malou laskavost…“

„Malou!“ Harry vybuchl. „Chcete po mně, abych opravil zatracenou střechu!“

„Ne jen opravil, vyměnil. Úplně, už je to léta staré. Nemá smysl opravovat něco tak starého. Potřebuje úplně novou krytinu.“ Harrymu spadla brada.

„Zbláznil ses? Nebudu měnit střechu. Od zítřka začnu pracovat pro Dicka, a to je mé poslední slovo.“

„Poslední slovo, říká,“ řekl Vernon zamyšleně a vstal k odchodu. „Poslední slovo. Slyšela jsi to, Petunie?“ Jeho hlas se změkl a zněl, jako by zpíval. Přikývla s pevně stisknutými rty. „Poslední slovo. Dobře,“ pokračoval teď už hlubším a výhružným hlasem. „To teprve uvidíme.“ A s vševědoucím a vítězným pohledem vykráčel z kuchyně a vydal se do práce do továrny na vrtačky Grunnings. Harry se za ním zamračil. Výborně. Hádka se strýcem na začátku léta. Přesně to, co potřeboval.

Harry z toho měl špatný pocit. Co přesně Vernon Dursley myslel tím „to teprve uvidíme“?

***

Po obědě Harry zavolal Aberfothovi, od kterého se dozvěděl, že se má další den ráno přesně v osm hodin dostavit k paní Figgové, protože Sam odveze jeho a Draca na pozemek, kde předchozí léto sázeli stromy. Čekala je komplikovaná úprava pozemků - měli postavit altán v podobě řeckého chrámu a zasadit dovnitř spoustu pečlivě vytvarovaných keřů. Harry se na tu práci těšil. Strávil den střídavým opalováním na zahradě a když se začal nudit, vytrhal trochu plevele nebo prostříhal růže a v duchu si poznamenal, že lavička potřebuje nový nátěr. Pak si uvědomil, že, jak byl naštvaný z té střechy, se zapomněl zlobit kvůli venčení Dunkirka. Jako by ten pes udělal cokoliv, co by po něm chtěl! Zajímalo ho, jestli střecha nebyla jen úhybným manévrem a skutečným cílem nebylo ho donutit, aby venčil Dunkirka.

Když si šel dovnitř připravit k obědu sendvič, slyšel hlasy přicházející seshora. Jeden byl jeho tety Petunie, ale druhým si nebyl jistý, protože byl ztlumený. Nejistě vešel do vstupní haly, nevěděl, co má čekat, a vylekal se, když jeho strýc najednou seběhl ze schodů s nepřirozeně šťastným výrazem na tváři a vrtačkou v jedné ruce. Poté svůj úsměv stočil k Harrymu a ten musel bojovat s nutkáním ucouvnout.

„Zdravím! Jen jsem se rychle zastavil doma. Jak je příhodné pracovat pro společnost, která vyrábí tak úžasné vrtačky! Teď musím zpátky do kanceláře.“ A pak byl pryč – vyřítil se ven a Harry skrze prosklené dveře viděl, jak nastupuje do auta. Vrtačku vzal s sebou. Byla to hodně velká vrtačka, stejně jako vrták, který vypadal, že byl schopný vyvrtat díru o průměru minimálně jednoho palce.

Otočil se a znovu se lekl, když jeho teta sešla schody. Kartáčovala si oblečení od něčeho, co vypadalo jako bílý prach. Když ho spatřila, tvářila se dokonce ještě samoliběji než jeho strýc. Beze slova ho minula a vydala se do kuchyně. Harry zavrtěl hlavou; už se nemohl dočkat dne, kdy nebude muset bydlet se dvěma tak šílenými lidmi. Jeho záchvat stesku po Surrey byl velmi rychle vyléčen.

Po obědě se rozhodl jít k paní Figgové. Snažil se to hodit za hlavu, ale nemohl popřít, že Draco Malfoy potřebuje vědět o kouzlu poslušnosti, které na něj Voldemort uvalil, když byl ještě dítě. To ráno ho rozptýlil stan v parku, a tak ho nenapadlo mu to říct. Ale co když Voldemort udělá s Malfoyem totéž, co udělal s ním minulé září, a použije kouzlo Tempus Fugit, aby s ním mohl mluvit? Co když mu dá přímý rozkaz a Malfoy odmítne? Malfoy by ve vteřině padl mrtvý k zemi. A pokud by naoko souhlasil, ať už s čímkoliv, a ve skutečnosti lhal a myslel si, že to nemusí udělat, zažil by šok svého života, když by byl magií donucen to přesto vykonat. Nedalo se to popřít – Malfoy se to musel dozvědět.

Vzpomněl si, jak mu matka v jeskyni, než se pokusila zabít Rona, řekla o kouzlu poslušnosti. Proč mu to neřekla před iniciací? Bylo by dobré to vědět. Možná, že si myslela, že při panující situaci pochopí, že má dělat, co se mu řekne. Naštěstí mu nebylo řečeno, aby udělal něco jako zúčastnit se kanibalismu. Předtím, než na to přišlo, dokázal odstranit tělo Viktora Kruma. Možná, že to bylo to, po čem Voldemort šel. Možná počítal s jeho a Dracovým odmítnutím jíst člověka, takže by na místě zemřeli a on by už nemusel mít sebemenší obavy. Možná, že o to šlo víc, než o získání Viktorovy síly snědením jeho dosud teplého těla.

Po cestě k paní Figgové se otřásl, přestože byl teplý červencový den. Cítil, jak se v něm začíná jeho oběd nepříjemně hýbat. Malfoy se to musí dozvědět. V tomto životě mohl zemřít už při své iniciaci. Harry si vzpomněl, jak přerušil Voldemorta tím, že navrhl prokletí Karkarova kletbou Hara Kiri. (Jediné štěstí bylo, že kouzlo poslušnosti netrestalo za drzost.) Harry pomyslel na otce, který by byl schopen použít kletbu jako je Hara Kiri na svého vlastního syna, a přestával být překvapený, že Lucius Malfoy neřekl nic o kouzlu poslušnosti.

Auto paní Figgové nebylo před domem, a tak předpokládal, že odjela pryč. Zaťukal na dveře, odpovědi se ale nedočkal. Počkal několik minut, pak se vydal okolo domu dozadu, ale nikdo nebyl ani na zahradě. Vypadalo to, že Malfoy je také pryč. Aby měl během čekání co na práci, pustil se do pletí pivoňkového záhonu paní Figgové, který byl zarostlý pampeliškami. Věděl, že svým strohým, nevrlým způsobem mu bude vděčná.

Harry ztratil pojem o čase. Konečně zaslechl kašlání starého Fordu paní Figgové na příjezdové cestě. Vzhlédl od pletí a dostal šok – neřídila paní Figgová, ale Draco Malfoy. Úžasem mu spadla brada.

Malfoy vystoupil ze strany řidiče, zašklebil se, opřel o otevřené dveře a prohlásil: „Přitažlivé, Pottere. Zůstaň tak a mohl bys vyřešit náš problém s hmyzem.“

Harry znovu zavřel ústa. Podíval se na auto, pak na paní Figgovou, a jeho oči se zúžily podezřením. „Udělala jste to!“ prohlásil a viděl, jak po obvinění zbledla. Zneklidněla a položila si ruku na svou hrudní kost.

„Víš, já, um, drahoušku…“ řekla roztřeseným hlasem.

Malfoy zabouchl dveře. „No tak, zklidni se, Pottere. Mudlovská byrokracie je směšná. Kdo by si nepřál věci trochu popostrčit a přeskočit kroky jako získání prozatímního průkazu…“

„Ale,“ vyprskl Harry, „nesmíš víc, než si to jen přát. Nesmíš používat magii k tomu, abys…“

„Kušuj!“ prohlásila paní Figgová a najednou nevypadala jako ta stará slabá paní. S pohybem její ruky se Harryho ústa zavřela, nebo spíše, zmizela. Dotkl se rukou míst, kde byla předtím jeho ústa, a nahmatal lehce pichlavou neporušenou kůži od nosu až k bradě. Žádné stopy po puse.

„Mmmm mmm MMM!“ vřískal Harry nejlépe, jak dovedl. Když už nic jiného, ještě stále měl v hrdle hrtan, kterým zvuk procházel. Draco Malfoy vypadal, že se v záchvatu vražedného smíchu svalí na zem.

„Mazej do domu!“ vyštěkla stará dáma. Harryho hrdelní stížnosti zesílily a zněly více rozhořčeně. „Tak, to tě naučí se chovat hrubě na veřejnosti, ne?“ Povzdychla a když následovala chlapce do domu, zavrtěla hlavou „Mudlovská výchova, žádný smysl pro…“ Draco Malfoy zrudl, jak se snažil nesmát bezústému, naštvanému Harrymu.

Když už byli zpátky v kuchyni, paní Figgová mávla uvolněně rukou směrem k Harrymu a jeho ústa se znovu objevila. Polkl a okamžitě pokračoval v jekotu: „Co to ksakru bylo? Co uděláte příště? Proměníte ho ve fretku, jako to udělal váš bratr?“

„Co?“ mrkla na něj.

„Když ti odstranila pusu, musela odstranit také nějaké mozkové buňky, Pottere. To nebyl skutečný Moody, pamatuješ? A,“ snížil hlas, „neinspiruj ji.“

Harry sebou otráveně švihl na kuchyňskou židli. „Poukaž na to, že někdo porušil zákon, a další, co víš, je, že tvá ústa jsou pryč. Vždyť to není, jako bych někoho udal…“

Stála u sporáku, a přestože byl velmi horký den, položila na něj konvici. Vzpomněl si, že podle ní nebylo nikdy příliš horko na šálek čaje. Mávla rukou směrem ke konvici, která začala téměř okamžitě pískat. Povytáhla obočí směrem ke skříni a tři šálky i s podšálky se rozletěly ke stolu, doprovázené třemi lžičkami stoupajícími ze zásuvky vedle sporáku. S jemným pohybem prstu se voda přelila z konvice do čajové konvičky, která pak spolu s miskou cukru a konvičkou smetany přiletěla na stůl.

Paní Figgová se posadila naproti Harrymu a kývla na něj. „Byl bys výborná máma,“ řekla mu a on se zašklebil, naštvaný, že se mu dokonce ani neomluvila za to, že ho proklela. Ale natáhl se a nalil již dokonale vylouhovaný čaj do jejich hrnků.

Když se vystřídali s konvičkou na smetanu a cukřenkou, paní Figgová promluvila: „Teď mě, Harry, dobře poslouchej a nesuď, dokud nebudeš vědět o co jde. Nejdřív bych se tě chtěla na něco zeptat. Jak přesně si myslíš, že může kouzelník nebo čarodějka, kteří nevyrostli v mudlovském světě, získat řidičský průkaz?“

Harry pokrčil rameny. „Stejně jako kdokoliv jiný. Půjdete na poštu a vyplníte formulář, ten pak pošlete na Úřad pro registraci řidičů a vozidel…“

„A čím se kouzelník nebo čarodějka můžou identifikovat?“

„Nevím. Pasem. Rodným listem. Něčím takovým.“

„Harry, z pohledu britské vlády neexistujeme. Pokud trochu nezamáváme hůlkou, nemáme ani mudlovský rodný list nebo pas. A chtěla jsem, aby měl Draco řidičák s minimem čekání a byrokracie, tak jsem prostě… věci trochu popostrčila.“

„Přídavkem k vytvoření jeho falešné identity.“

 „Oh, jeho řidičák je na jméno Draco Malfoy. Ovšem tuto adresu uvádí jako místo jeho trvalého bydliště a 7. červen, místo 7. července, jako den jeho narození a samozřejmě, jeho dočasný průkaz je také ze dne 7. června.“

„To jste nemohla počkat ještě jeden týden, než mu bude sedmnáct? Dokonce, i když z pohledu vlády neexistuje, mohla jste pro něj vytvořit alespoň rodný list se správným datem narození, zažádat o dočasný průkaz a počkat na to, až přijde poštou, jako kdokoliv jiný…“

Paní Figgová dopila svůj čaj a s klapnutím odložila šálek. „Ty, Harry Pottere, nevíš o čem mluvíš. Jak si myslíš, že tvůj přítel Aberforth Brumbál funguje celá ta léta v podnikání? Myslíš si, že vysvětluje všem svým zákazníkům, že je ve skutečnosti kouzelník a že se nejmenuje Dick Abernathy? Myslíš si, že úředníkům ukazuje sto čtyřicet jedna let starý rodný list vydaný Ministerstvem kouzel? Měl bys už konečně dospět – dlouhá léta jsi žil v mudlovském světě. Tvoji rodiče nechali zanést tvé narození do matriky v Cardiffu a máš zápis o studiu na mudlovské škole. Královnina vláda věří, že jsi osoba. To je u Draca jinak. Teď, když u mě Draco opět zůstává, jsou na mém domě štíty proti přemístění dovnitř i ven. Dost dobře nemůžu létat na koštěti, kdykoliv bych chtěla (tedy, ne že bych se ve svém věku starala o košťata), a je bezpečnostní riziko mít krb napojený na letaxovou síť. Nestarám se o řízení – můj zrak a mé reflexy již nejsou, co bývaly. Pokud by sis mohl vybrat, koho bys měl raději za volantem – Draca nebo mě?“

Harry se zašklebil a Draco Malfoy zamumlal: „Typická nebelvírská reakce…“

„Jak typické pro Zmijozel, obcházet pravidla a udělat cokoliv, abys dosáhl cíle…“

„No, no. Musí to dělat všichni kouzelníci, kteří náhle zjistí, že potřebují fungovat v mudlovském světě. A tvůj milovaný Aberforth byl mrzimor. Takže tak,“ prohlásila a myslela si, že to tím urovnala. Harry pil svůj čaj, stále rozladěný z toho, jak přišel o ústa.

„A,“ vypálil na Malfoye, „tvoje přítelkyně je nebelvírka, stejně jako každý v její rodině, na kterou se snažíš udělat dojem, takže bych ti nedoporučoval pronášet příliš komentářů o typickém nebelvírském chování kdekoliv poblíž Weasleyových…“

„Když mluvíme o Weasleyových, nebyl jsi to ty, kdo na začátku druhého ročníku přiletěl do školy v jejich autě? Porušili jste zde více než jen několik pravidel, nebo ne? Pokud se pamatuji správně, bylo to tu noc přes celou obálku Věštce, že vás spousta viděla mudlů. A také o několik měsíců později další příběh, jak se kvůli tomu otec Weasleyho dostal do problémů…“

„Je také otcem Ginny a měl by ses ohledně toho přestat chovat tak samolibě, jestli ještě někdy chceš, aby ti dovolil se přiblížit k jeho dceři.“

Paní Figgová vzdychla a mávla rukou: šálky, podšálky a další čajové věci se samy vydaly do dřezu, který se začal plnit horkou a studenou vodou z různých kohoutků. Harry se zamračil: měl šálek u úst, stále pil a ono to samo vyletělo z jeho rukou.

„To stačí,“ řekla. „Očividně jsi nevěděl, že jsme jeli do Swansea získat Dracův řidičský průkaz, takže jsi musel přijít z jiného důvodu, než je obviňování nás z těžkých zločinů a přestupků.“

Harry se zašklebil. V rozčilení nad tím, že paní Figgová porušila pravidla, na to málem zapomněl. Ovšem to se stávalo prakticky každý den od doby, kdy vrátil do pořádku linie času – vypadalo to, že ho vždy něco rozptýlí, takže nemůže najít chvíli, aby s Malfoyem mluvil o kouzlu poslušnosti.

„Dobře. Nedávno jsem zjistil něco, co si myslím, že by Malfoy, tedy Draco, měl vědět. Vlastně, překvapuje mě, že jste mu to neřekla. Počkat, možná jste to udělala…“

Draco Malfoy se díval střídavě na Harryho a paní Figgovou. „Dobře. Vzdávám se. O čem to mluvíš?“

Paní Figgová se zamračila. „Ano Harry. O čem to mluvíš?“

Harry pevně stiskl rty. „Dobře. Vím tohle,“ otočil se k Malfoyovi. „Když ti bylo okolo roku, Voldemort přišel do domu tvých rodičů kvůli proroctví. Dal jim na výběr: buď tě vychovají jako jeho služebníka, nebo tě zabije. Vybrali si spolupráci a Voldemort na tebe uvalil kouzlo jako pojistku. Bylo to kouzlo poslušnosti.“

Draco Malfoy se podíval na svou dřívější chůvu. „Věděla jsi o tom?“

Energicky zavrtěla hlavou: „To je pro mě novinka. Jak ses o tom dozvěděl, Harry?“

Jak se to dozvěděl? Jistě, mohl by říct: „Snažil jsem se zabránit své mamce, aby zabila Rona Weasleyho, a ona mi vysvětlila, že to dělá proto, aby mi to nemohl přikázat Voldemort, protože kdybych odmítl, zemřu…“ Super. Vypadalo to, že bude muset znovu projít tím s tím „to ti nemůžu říct“.

„Nemůžu… Tohle není ta důležitá část. Důležité je, jak kouzlo funguje. Pokud,“ kývl na Draca Malfoye, „obdržíš přímý rozkaz od Voldemorta, musíš, ať už jde o cokoliv, buď souhlasit, nebo odmítnout to udělat…“

Blonďák se ušklíbl: „A jak se to liší od toho, když nejsi pod kouzlem poslušnosti?“

„Liší se následky. Pokud souhlasíš s tím, co ti bylo řečeno, ať už je to cokoliv, pak i když jsi lhal a nikdy neměl v úmyslu to udělat, když jsi jednou souhlasil, musíš to udělat, nebo při pokusu zemřít. Samozřejmě pouze, pokud je to možné. Například, když ti přikáže, abys zabil někoho, kdo už je mrtvý, nic se nestane. Na rozdíl od Imperia to nemůžeš překonat.“

Draco Malfoy se zamračil. „Fajn, tak to rozhodně není dobré. Tedy, myslím, na iniciaci bych neměl být schopný lhát, s ohledem na to, že zde bylo okolo tolik lidí, ale to byl důvod, proč jsem navrhl použití japonské kletby, takže bych nemohl být poslán do vězení za provádění Neodpustitelné kletby, pokud by se to někdo na Ministerstvu někdy dozvěděl…“

Harry se otřásl. On sám vyslal dvě ze tří Neodpustitelných kleteb: jednou se pokusil zabít Toma Raddlea; a když se vracel v čase, ovlivnil svou matku Imperiem. Nikdy však na nikoho nevyslal Cruciatus.

„Jo,“ pokračoval. „To je důvod, proč jsem si myslel, že bys to měl vědět. V této situaci lhaní ničemu nepomůže.“

Draco Malfoy zíral dolů na stůl.

Když se nepříjemné tichu už nějakou dobu protahovalo, Harry si pročistil hrdlo. „Je toho víc.“

Paní Figgová zvedla hlavu. „O kolik víc?“

„Tak… Pokud ti Voldemort vydá,“ kývl na Draca Malfoye, „přímý rozkaz a ty ho odmítneš splnit…“ zastavil – nevěděl, jak to říct. Jak to podala jeho matka?

„Tak?“ vybouchl Malfoy. „Co?“

„Zemřeš na místě,“ jednoduše vyhrkl. Malfoy zíral.

„Co?“

Harry přikývl a vzpomněl si znovu na jeskyni, na divoký pohled jeho matky…

„Ale,“ dodal, „je tu také jedna dobrá věc. Svým způsobem.“

„Svým způsobem?“ Malfoy téměř vypískl. „Co? Dostanu nějakou kouzelnickou obchodní značku? Co by se mohlo vyrovnat tomu, co jsi mi právě řekl?“

„Neřekl jsem, že se to tomu vyrovná. Řekl jsem, že je na tom všem jedna dobrá věc. Dobře, ne přímo dobrá, ale spíše něco méně hrozného.“

„Tak to není přímo totéž, viď? Co to sakra je?“

„Dobře. Když provede toto kouzlo – nebo když ho kdokoliv provede – vzdá se části své moci a ty ji dostaneš. Myšlenka je taková, že když tě chce použít k tomu, abys něco udělal, díky síle navíc je daleko pravděpodobnější, že uspěješ. Ta moc ho opustí. To je také důvod, proč chtěl, aby tví rodiče souhlasili, že tě vychovají jako jeho služebníka – pokud by nesouhlasili, on by na tebe uvalil kouzlo poslušnosti a poté, co bys byl starší, ti začal dávat rozkazy, pokud bys nevěděl, co se stane, když odmítneš udělat, co ti bude řečeno, a nebudeš k němu cítit žádnou loajalitu, mohl bys prostě říct ne a zemřít. Pokud by se tak stalo, všechna moc, kterou do tebe vložil, by prostě zemřela s tebou, a on by to nezískal zpět.“

Malfoy vypadal velice otráveně. „To bych těžko nazýval dobrým.“

„Dobře, jsi mocnější než většina kouzelníků. Když se mě snažil zabít a kletba se obrátila, získal jsem také část jeho síly. To je důvod, proč můžu mluvit hadím jazykem. Ale mí rodiče mě odmítli přislíbit, takže na mě neuvalil kouzlo poslušnosti. Místo toho se mě snažil zabít.“

 „Síla navíc. Necítím se nijak výjimečně mocný…“

Harry pokrčil ramen. „Možná, že zjistíš, že nějaká pokročilá magie, kterou jsi nikdy před sedmým ročníkem nezkoušel, ti automaticky půjde. Kdo ví? A už teď se umíš přemisťovat. Pokud ti přišlo celkem snadné se to naučit, možným důvodem by mohla být moc, kterou ti dal.“ Pak si vzpomněl ještě na něco ke kouzlu poslušnosti. „Ehm, je tu ještě jedna věc…“

Malfoy vzdychl. „Ještě něco?“

 „Jo. Nemůžeš… Nemůžeš na Voldemorta použít kouzlo, které by mu ublížilo.“

„A to je dobré?“

Neřekl jsem, že tohle je dobré. Nemůžeš na něj použít Avada Kedavru, Cruciatus nebo Hara Kiri. Pokud je zde možnost, že by mu mohl pád ublížit, nemůžeš ho ani omráčit.“

„Co tím myslíš, že nemůžu?“

„Prostě nemůžeš. Když na něj pozvedneš svou hůlku a zkusíš to, prostě se to na poslední chvíli stočí a kouzlo zasáhne něco – nebo někoho – jiného. Pokud poblíž stojí jiná osoba, může to být skutečně nebezpečné. Pokud budeš v situaci, kdy mu budeš potřebovat ublížit, musíš to udělat nepřímo nebo bez použití magie. Můžeš na něj použít pouze kouzla, která mu neublíží, jako například kletbu Impedimenta. Pokud to tedy nebude znamenat, že bys ho zastavil uprostřed frekventované silnice, kdy by se na něj řítil náklaďák. Pak by pravděpodobně také nefungovala.“

Malfoy se znovu zadíval na stůl, pak pohlédl na Harryho. „Je to vše?“

Harry přikývl. „Pokud by mí rodiče souhlasili, že udělají, co chtěl, byl bych pod stejným kouzlem. Ale, stejně jako já, máš něco z jeho moci.“

Malfoy se zašklebil. „Máš něco z jeho moci bez toho, že bys nebyl schopen mu ublížit ani odmítnout příkaz, spolu s možností lhát mu o vyplnění příkazu. Jo. Je to totéž,“ dodal sarkasticky.

Paní Figgová zvedla obočí. „Právě jsem použila velmi náročná kouzla na mudlovské počítače a záznamy, abych tě dostala za volant svého auta, a ty začneš fňukat kvůli tomuhle?“

„Ale… ale…“ vyprskl Malfoy.

Mávla rukou a Malfoy zacouval, možná předpokládal, že bude další, kdo přijde o ústa. „Ne. Prostě se s tím budeš muset smířit. Máš štěstí, že to Harry zjistil. Teď jsi varován a připraven.“

„Nejlepší by bylo zajistit, aby se k němu Voldemort nedostal.“

Draco Malfoy ho probodl pohledem. „A vítězem v kategorii Nejočividnější prohlášení roku se stává Harry Pott…“

„Poslouchej, Malfoyi, nemusel jsem nic říkat.“

„A stále jsi neřekl – jak ses o tom dozvěděl? A jak dlouho to už víš?“

„To je moje věc. Když vidím, jak jsi vděčný, myslím, že půjdu domů a dám si čaj.“

„Dobře!“ vyprskl na něj Draco Malfoy.

„Uvidíme se zítra ráno před mým domem, až půjdeme běhat!“ zavolal při otvírání dveří ještě stále zlomyslně, a to přesto, že to bylo silně nevhodné.

„Dobře!“ vyprskl Malfoy očividně také ve vyjetých kolejích.

Harry kráčel domu a žaludek se mu vířil emocemi. Také by byl rád, kdyby mohl řídit ještě před svými narozeninami. Letos bude trávit narozeniny na ostrově Bute, který s pevninou nespojuje žádný most, a kam bylo možné se dostat pouze trajekty. Ovšem nemohl říct, že trochu žárlí, protože paní Figgová neporušila zákon kvůli němu, takže jeho reakce vypadala jako tvrdohlavá námitka na porušování zákonů. Teď, až uvidí Draca Malfoye rachotit okolo auta paní Figgové, bude se muset snažit nedat najevo, že zelená závistí.

Vešel do dveři od kuchyně a umyl si ruce ve dřezu, pak se k čaji posadil na své obvyklé místo. Jeho strýc už dojedl svou kaši s klobásou a četl večerní noviny. Než se schoval za šustící stránky, připadalo Harrymu, že na jeho tváři zahlédl samolibý úšklebek. Stejně tak jeho teta, která si dávala další klobásu, vypadala, jako že se neúspěšně snaží potlačit úsměv v koutcích úst.

Harry polkl své jídlo, koukal rychle z jednoho na druhého a snažil se předstírat, že jim nevěnuje pozornost. Aby se mohl dívat na něco jiného, zaměstnal se čtením článku v novinách, které Vernon držel před svou tváří.

Charismatický řečník přichází do Surrey

Rodney Jeffries, nová hvězda světa inspirativních řečníků a léčitelů vírou, přenesl na následujících čtrnáct dní svá vystoupení do Surrey. Pan Jeffries bere zemi útokem od poslední Noci Guye Fawkese, kdy promluvil na shromáždění v Blackpoolu, kde přesvědčil mladého muže, který se neuváženě na oslavu zapálil, že nejen že nebyl v ohni, ale také, že nemá těžké popáleniny, které ostatní spatřili na jeho kůži! Unikátní mix inspirace a vítězství ducha nad hmotou dělá z Rodneyho Jeffriese senzaci, kterou nemůžete zmeškat! Lístek: 20 liber

Harry zavrtěl hlavou. Co lidé neudělají pro zábavu; navíc, dvacet liber bylo poněkud přehnané. Raději by šel do kina – poprvé šel loňské léto, kdy si vypěstoval zvyk chodit každý týden během svého volna na jiný film. Chodil tam sám, protože Draco Malfoy ty dny pracoval. Seděl ve tmě, jedl tyčinku Mars a přál si, aby ho předchozí léto, které Hermiona trávila v Zobí ulici, napadlo vzít ji na film nebo dva.

Teď by si pouze přál, aby mohl s Hermionou znovu mluvit jako s kamarádkou. Zajímalo by ho, jak dlouho to bude trvat, než se dostanou přes to trapno, které způsobil jejich rozchod a to, jak se (svým způsobem) dala dohromady s Ronem. Také mu chyběl Ron. Od té doby, co ho Lupin pokousal a proměnil ve vlkodlaka, si držel odstup jak od Hermiony, tak od něj, Harryho, přestože mu dělal společnost během nocí, kdy byl vlkem.

Divné bylo to, že díky tomu, že zůstával toto léto opět v Surrey, měl nejlepší možnost stát se dobrými přáteli s Draco Malfoyem. Jediným problémem byl fakt, že Malfoy byl přítelem Ginny Weasleyové, a přestože se Harry snažil se z toho dostat, byl do ní naprosto a zcela zamilován. Věděl, že je to beznadějné, ale nemohl si pomoci. Snil o ní jak ve dne, tak v noci. Překvapovala ho povaha těchto snů – prostě se jen procházeli ruku v ruce, nebo mu letěla na zádech, když stoupal nad Zapovězený les v podobě zlatého griffina. Po těchto snech většinou cítil neuvěřitelný klid, s několika výjimkami, kdy byl příjemný sen narušený příchodem Draca Malfoye, který se objevil a odvedl Ginny pryč od Harryho. Opravdu nepříjemným byl jeden, ve kterém Harry a Ginny šli do jednoho skleníku, a zde byl Draco Malfoy, odkládal na zem svůj hábit, a s rozepnutou košilí říkal: „Díky moc, že jsi ji přivedl, Pottere.“ A Ginny se k blonďákovi rozběhla a začala ho vášnivě líbat…

Harry se otřásl a vydal se po schodech do svého pokoje. Najednou do stěny domu uhodil příval deště, kapky hlasitě mlátily do okna nad schody. Harry přišel k oknu a při pohledu na nebe se zamračil – stále bylo čistě modré, dokonce bylo slunce díky tomu, že bylo léto, ještě stále vysoko na obloze. Kde se ksakru vzala ta voda?

Potom se Harry podíval dolů. Jeho strýc po Harryho odchodu odešel z kuchyně a ted mířil zahradní hadicí na dům, jako by hořel. Když šel chodbou do své ložnice, mohl Harry slyšet, jak voda dopadá na střechu. Pak uslyšel jiný zvuk vycházející zevnitř místnosti. Znělo to jako… jako by v místnosti pršelo.

Otevřel dveře dokořán a spatřil, jak ho strýc chtěl donutit, aby opravil střechu – očividně použil vrtačku, kterou přivezl domů během oběda, k vyvrtání děr do stropu přímo nad Harryho postelí. Tak proto na sobě měla teta Petunie prach z omítky. A, domyslel si, hlas jeho strýce byl tlumený proto, že to vše – vyvrtání děr do samotné střechy i do Harryho stropu - podle všeho dělal z půdy.

Harry už byl během svého krátkého život naštvaný. Měl tak velký vztek na Vernonovu sestru Marge, když urážela jeho rodiče, že ji nafoukl do podoby velkého a odpudivého balonu. Po čtvrtém ročníku byl tak naštvaný na Malfoye a jeho tupé gorily Crabba a Goyla, že na ně v Bradavickém expresu seslal kletbu Furnunculus. Vzpomínal si, že i ve svém dalším životě býval naštvaný, ale nemyslel si, že by bylo možné, že by měl vůbec kdy větší vztek než právě teď.

Rychlým krokem se vydal ke stolu, vytáhl svou hůlku a už chtěl na celý strop zakouzlit štít Aegis a na vysušení postele kouzlo Dessicatio, ovšem zastavil se právě včas. Dvě kouzla, ačkoliv použité pouze proto, aby měl suchou ložnici, by Ministerstvo určitě nepřehlédlo. Navíc, byl novým bradavickým primusem. Jedna věc bylo vyrytí jména Jamie na náhrobní kámen rodičů, ale něco jiného by bylo, kdyby teď začal kouzlit v Zobí ulici č. 4. Těžko by vysvětloval, proč to prostě musel udělat – například na sebeobranu se vymluvit nemohl. Sklíčeně hůlku odložil a sledoval vodopád končící na jeho promočené matraci a potůčky vody, které tekly přes zašpiněné prostěradlo na zem.

Nasupeně proběhl chodbou, po schodech dolů a ven ze dveří ke kohoutku, který ovládal hadici, a důkladně ho uzavřel. Zvedl hlavu a uviděl strýce, který zmateně zíral na konec kapající trysky hadice. Harryho lákalo pustit znovu vodu na plný proud, zatímco ta věc mířila přímo do strýcovy tváře, ale odolal tomuto pokušení. Místo toho se vydal ke strýci, překřížil paže a probodl ho pohledem.

„Dobře, vyměním tu zatracenou střechu…“

Strýc se na něj podíval a blaženě usmál tak, že by člověka nenapadlo, že se právě pokoušel vytopit všechno Harryho vlastnictví a zmáčet postel, ve které spal.

„Výborně, skvěle. Objednám potřebné…“

„… ale budu pracovat pro Aber... – tedy, pro pana Abernathyho. Dicka. Budu na střeše pracovat po práci a během volna.“

Jeho strýc to zvážil se zúženýma očima. „Dobře. Ale ujisti se, že to bude hotové, než odejdeš.“

Harry souhlasil, že než odejde na ostrov Bute, střecha bude hotová, a vrátil se do ložnice, aby zhodnotil škody. Jeho postel byla ztracená, ale aby minimalizoval množství vody, které by se dostalo do celého domu, vyhodil z okna matraci spolu s pružinovým roštem. Pak k sobě dotáhl matraci a rošt z pokoje pro hosty, kteří tak přišli o místo na spaní. Nicméně Harry si byl celkem jistý, že se letos Hermiona neobjeví na prahu jeho domu. Na rozdíl od předchozího léta, Sirius letos nezůstal s Grangerovými, ale Hermiona jasně naznačila, že budou mít za hosta jiného kouzelníka nebo čarodějku, takže bude dostatečně chráněná.

Když skončil s úklidem pokoje, který pak byl pouze lehce cítit vlhkem, zhroutil se Harry na svou novou matraci bez prostěradla a vyčerpáním usnul takřka ihned poté, co položil brýle na noční stolek a hlavu na polštář. Za měsíc mu bude sedmnáct. Zvládne to, řekl si během usínání. Dokáže to. Neprokleje střechu svých příbuzných, aby při příštím dešti prosakovala jako síto…

Pak při té myšlence usnul se širokým úsměvem na tváři…

***

Když ho ráno probudil divný vrčivý zvuk, připadalo mu, že spal pouze pár minut. O tom, že je skutečně ráno, ho přesvědčilo pouze to, že slunce již bylo na východu nad obzorem. Když večer kontroloval škody, vyložil ze zaplaveného kufru několik mokrých kouzelnických potřeb. Mezi nimi byl i jeho kapesní lotroskop, který odložil na stůl. Zasténal. Zase ta hloupá věc. Běžně byl schovaný na dně kufru, zabalený v některé z bláznivých ručně vyráběných ponožek od Dobbyho, ovšem mokré ponožky vyhodil Harry večer z okna spolu s matrací.

Malý kovový míček pokračoval s vrčením a klapáním. Oblékl si běhací kraťasy a čisté tričko a zavázal běžecké boty. Zatraceně, co to tu věc popadlo? Šel ke stolu, aby to prozkoumal, a mimochodem se podíval z okna na mlékaře, který přinášel roznášky o dva domy dále. Až na to, že ve skutečnosti dělal něco jiného. Položil plastovou přepravku s dodávkou mléčných výrobků na zem a rukou s něčím podobným hůlce zamířil na dveře a něco řekl, ale Harry ho neslyšel. Bez přemýšlení Harry strčil lotroskop do kapsy od šortek a rozběhl se dolů a ven ze dveří, směrem k domu sousedů. Po cestě přeskočil živý plot.

Přestože mu jeho dech a tlukot srdce připadal šíleně hlasitý, díky botám s gumovou podrážkou byl celkem potichu. Vetřelec již byl v domě a nevšiml si, že byl viděn. Když se Harry dostal k otevřeným dveřím, zvedl ve chvíli, kdy se falešný mlékař otáčel, ruku a zakřičel Expelliarmus. Překvapený muž se rozletěl zpět a uhodil se do zdi. Hlavou dopadl těsně vedle zarámovaného obrázku, který spadl na zem a rozbil se. Mužova hůlka přiletěla přímo do Harryho ruky. Chvíli na ni zíral. Sakra, co teď? Lotroskop se utišil, možná proto, že „mlékař“ odpadl. Jeho hůlka měřila pouhých sedm palců, takže si ji Harry zastrčil do ponožky a rozběhl se domů. Dveře od sousedů nechal otevřené, spadlého muže na zemi a mléčné výrobky začaly v plastové bedně teplat.

V kuchyni zvedl telefon a chvíli se snažil si vzpomenout na číslo paní Figgové. Pak se podíval nahoru a uviděl ho na kousku papíru na dveřích lednice. Bylo to poprvé v životě, co měl chuť políbit svou tetu. Vytočil číslo, u toho netrpělivě podupával, a začal si říkat, jestli by nebylo rychlejší se prostě jen vydat k ní domů. Pak to konečně někdo vzal.

„Co?“ odpověděl ospalý hlas, který zněl trochu hluboko na paní Figgovou (ovšem ne o moc).

„Malfoyi, jsi to ty? Poslouchej, mám tu problém. Mlékař se s hůlkou vloupal do domu Nelsonových, kteří bydlí o dva domy dále. Odzbrojil jsem ho a omráčil a mám jeho hůlku. Nevím, jestli se Nelsonovi vzbudili, nebo ne, a netuším, kde je skutečný mlékař. Tohle očividně není ve skutečnosti náš mlékař. Tím myslím, vím, jak skutečný mlékař, jmenuje se Oscar nebo nějak podobně, vypadá – a tenhle vypadá přesně jako on, ale očividně to je kouzelník, který se za něj vydává. Potřebuju, aby paní Figgová zkontaktovala Ministerstvo a dostala sem jejich lidi, aby provedli paměťová kouzla nebo něco podobného, kdyby byli Nelsonovi vzhůru a divili se, co se děje, a také, aby zjistili, kdo je ten kouzelník a co udělal s Ottem – tak se jmenuje, Otto – a proč to udělal…“

Ztichl na moment, když na druhém konci neslyšel nic jiného než ticho. „Malfoyi? Jsi tam ještě?“

„Kdo je to?“

„Co tím myslíš, kdo je to? Tady Harry!“

„Omlouvám se, ale Harry, kterého znám, nebudí lidi nesouvislým blábolením o kouzelnických mlékařích…“

„Tak, očividně, Harry, kterého znáš, to dělá. Poslouchej, prostě řekni paní Figgové, aby zavolala na ministerstvo a dostala sem někoho, aby zjistil, o co jde.“ skoro ječel do telefonu a neřešil, jestli by mohl vzbudit strýce s tetou. „Ten kouzelník by dost dobře mohl být Smrtijed. Vloupal se o jen dva domy dál, než bydlím. Možná si myslel, že je to můj dům a jen se spletl o dvoje dveře. Potom, co se vydával za mlékaře, se stejně tak mohl vydávat za některého z Nelsonových, a tak žít poblíž. Prostě to řekni paní Figgové!“

Než mohl druhý chlapec odpovědět, Harry práskl telefonem, vydal se do svého pokoje a vytáhl ze skříně, kam ho pověsil na uschnutí, neviditelný plášť. Oblékl si ho a zkontroloval se v zrcadle. To, že byl plášť lehce vlhký, nemělo na jeho funkci žádný vliv, ale doprovázel ho lehký zápach plísně. V tuto chvíli to nemohl řešit. Znovu opustil dům a vydal se k Nelsonovým, s hůlkou druhého kouzelníka stále v ponožce. Opatrně vešel do domu a snažil se nešlápnout na sklo z rozbitého rámečku. Kouzelník se začínal probouzet a zvedat hlavu, tak Harry vytáhl hůlku z ponožky, namířil ji přes plášť a omráčil ho. Už přestal řešit kouzlení mimo školu. Ať si pro něj Ministerstvo klidně přijde, ať si to zkusí. Koneckonců, tento muž se vloupal do domu, což bylo proti mudlovským zákonům. Nehledě na to, že to bylo také proti kouzelnickým zákonům.

Čekání Harrymu přišlo nekonečné. Už předtím, když tělo dopadlo na zeď, se divil, že Nelsonovi nepřišli dolů, ale teď si všiml, že dokonce nebylo jejich auto na cestě. Museli být pryč, takže falešný mlékař předstíral, že přiváží objednávku do prázdného domu. Musel vědět, že je prázdný. Alespoň se teď nemusel bát o Nelsonovy…

Z dálky slyšel sirénu, která se stále přibližovala, až konečně zastavila přede dveřmi. Dva strážníci z policejního oddělení Malého Kvikálkova vylezli z auta a vydali se na úhlednou cestičku ke vchodovým dveřím. Harry ustoupil dveřmi do obývacího pokoje. Kde byla k čertu paní Figgová a někdo z Ministerstva?

Strážníci si byli podobní, oba to byli mladí hnědovlasí muži, ne o moc starší než Harry. Pravděpodobně měli noční službu a těšili se domů, když se stalo tohle.

„Scotte,“ řekl jeden z nich, „kde říkala, že je kontrolní panel?“

Druhý vytáhl z kapsy malý poznámkový blok a podíval se do něj. „Ehm, vedle zadních dveří.“

Harry trochu uhnul, aby mohli oba strážníci, kteří se vydali přímo jeho směrem, projít obývacím pokojem přímo do kuchyně. Následoval je. Ten z nich, který nebyl Scott, přišel k elektronickému kontrolnímu panelu s blikajícími světly a vyťukal kód, který si přečetl ze stejného bločku. Světla přestala blikat a oba mladí muži si vydechli úlevou.

„Tak, to zastaví poplach na monitorovací stanici. Děvče od nich říkalo, že teď budou měsíc pryč, volala, než odjeli. Naštěstí byl v domě pouze tichý alarm, takže si toho sousedi asi nevšimli. Raději bychom se měli podívat na toho chlapíka na podlaze.“

Všichni tři se vydali zpět, aby si prohlédli mlékaře. Strážníci se snažili ho přivést k vědomí, ovšem bez úspěchu. Harry věděl, že žádný mudlovský oživovací způsob nebude fungovat. Jediné, co mohlo probudit omráčenou osobu, bylo kouzlo Enervate.

Trvalo dlouho, než to vzdali. „Nevím, co s ním je, Berte. Má puls, ale moc nedýchá…“

Bert popadl telefon a vytočil číslo. „Dobře. Rychlá záchranná služba…“ Udal jim adresu a zavěsil. Skoro okamžitě dorazila na příjezdovou cestu sanitka, ale nikde nebyla ani paní Figgová, ani Draco Malfoy, ani nikdo z Ministerstva kouzel. Mudlové muže někam odvezou a Harry se nemohl rozhodnout, jestli to je dobře nebo špatně. Dobře by to bylo, pokud by paní Figgová nebo někdo z operativců mohli zjistit, kde je, špatně, pokud by se to dozvěděli dříve smrtijedi a osvobodili ho.

Rezignovaně sledoval, jak ho nesou ven. Ve dveřích pak zakopl o přepravku s vajíčky a lahvemi mléka, takže ven doslova vyklouzl. Strážníci zavřeli dveře a Bert se na ně chvíli díval. „Rodina na dovolené,“ uvažoval, „mlékař zoufale chtěl doručit své zboží, tak se vloupal dovnitř, natloukl si a je v bezvědomí.“

Jeho partner nevypadal tak zaujatý tím, co se stalo – snažil se ujistit, že jsou všechna T proškrtlá a I vytečkovaná. „Musíme zavolat firmě, pro kterou dělá, musejí vědět, co se mu stalo. A co uděláme s roznáškou?“ chtěl vědět Scott. Bert ho probodl pohledem.

„Co?“

„Tak, lidi čekají, že budou mít své mléko a vajíčka na zápraží jako vždy, a dnes tu není nikdo, kdo by to udělal, ne? Jak se dozvědí, co se stalo? Co si budou myslet?“

Bert se vydal k policejnímu autu a přitom vrtěl hlavou, jak mohl dostat za partnera tokového hlupáka. „My se vrátíme ke své práci. A tím není dávat pozor, jestli náhodou někdo nemůže dělat svou, protože je v nemocnici.“

„Minimálně bychom měli zavolat do jeho firmy…“

„Jestli chceš, tak si tam klidně, až se vrátíme, zavolej,“ řekl a zarazil se. „Počkat,“ hluboce se zamyslel. „Než odjeli na dovolenou, zavolali na monitorovací stanici, aby oznámili, že budou pryč. Jsou na schodech noviny?“ Harry, stejně jako policistův partner, se otočil, aby se podíval. „Ne, nejsou. Vsadím se, že také před odjezdem zrušili donášku. Když se chystáš na dovolenou, uděláš určité věci – zrušíš noviny, zavoláš na monitorovací stanici, pokud máš nastavený alarm, a …“ napověděl svému partnerovi. Scott zbledl a bylo vidět, jak mu šrotují závity.

„Jo!“ řekl konečně. „Zrušíš donášku mléka!“

Bert přikývl. „Přesně. Takže tu máme někoho, kdo věděl, že odjíždějí na dovolenou, ale očividně nevěděl, že mají zabezpečení a myslel si, že když jsou pryč, tak aspoň něco ukradne…“

Jeho partner přikývl, myšlenkové pochody druhého muže na něj udělaly dojem. „Tak za to tě povýší. Teď by mě ale zajímalo, kdo ho sejmul. Zvlášť by člověk předpokládal, že se bude poflakovat okolo a hrát si na hrdinu.“

Teď se Bert zamračil, bylo vidět, že si nepřál, aby bylo jeho jednoduché vysvětlení týkající se mlékařova dobrodružství odloženo stranou. Vzdychl a usedl za volant. „Ano,“ zavrčel na Scotta. „To se děje pořád. Člověk si musí hlídat, komu takové věci řekne…“ Harry sledoval, jak se sanitka a policejní auto vzdalují směrem k vesnici a měl obavy o skutečného Otta, který bude nyní obviněn z vloupání do domu Nelsonových. Kde byl Otto? Pak ho popadl špatný pocit, že to ví.

Mlékařská dodávka stále parkovala nedaleko vjezdu na příjezdovou cestu Nelsonových. Harry k ní přišel a přes látku pláště vzal za kliku chladícího boxu. Dveře se otevřely a Harry ztuhl. Skutečný mlékař Otto, svázaný a umlčený, seděl v zadní části své dodávky pouze ve spodním prádle. Pokud by byl schopen vnímat okolí, velmi by ho překvapilo, že se dveře od chladícího boxu otevřely samy od sebe. Ale Otto byl, stejně jako podvodník, omráčený a na jeho naprosto bledé tváři nebyl vidět žádný výraz. Harry dveře pouze přivřel – nechtěl, aby se Otto udusil. Koho zajímalo, jestli se mléčné výrobky zkazí, když to byla volba mezi nimi a životem člověka? Člověka, který nevěděl, že teď bude obviněn z vloupání. Harry si netroufl ho oživit v dodávce. Jistě, pokud by věděl, jak provést paměťové kouzlo, bylo by to něco jiného, ale on to nevěděl. Navíc, nezletilí kouzelníci to dělat nemohli. Nakonec, když už nedokázal dále čekat, se s pláštěm na sobě rozběhl co nejrychleji k domu paní Figgové. Tam netrpělivě zabušil na dveře. Během čekání si sundal plášť a sroloval ho.

Malfoy otevřel právě ve chvíli, kdy si už chtěl Harry otevřít pomocí kouzla Alohomora. Měl už na sobě své běžecké oblečení, ale přesto vypadal, jako by spal vestoje.

„Zatraceně, Pottere. Myslel jsem, že se máme setkat u tvého domu.“

„Polib si, Malfoyi. Já si zase myslel, že jsme se vrátili ke křestním jménům, Draco.“ donutil se Harry říct s myšlenkou, že mu to třeba bude připomínat Draca z jeho druhého života natolik, že na něj přestane myslet jako na idiota roku. „A také jsem si myslel, že jsi řekl paní Figgové, aby někoho poslala do domu Nelsonových,“ dodal nabručeně a vydal se přes halu do kuchyně, protože se před během ještě potřeboval napít.

Našel zde paní Figgovou, na ni nepřirozeně brzy vzhůru, jak si nalévala čaj. Sedla si a ze stojanu na tousty si jeden vytáhla a namazala. „Dobré ráno, Harry. Užil sis buzení nás v tak nekřesťanskou dobu?“ pozdravila ho kysele.

Harry vyprskl. „Proč jste někoho neposlala? Řekl jsem Malfoyovi, tedy, Dracovi, že se do domu mých sousedů vloupal kouzelník, který vypadal jako náš mlékař, a jediné, co dostanu, je mudlovská policie a sanitka.“

Klidně se zakousla do toustu. „A jak víš, že to byla mudlovská sanitka?“

Harry zůstal stát s otevřenými ústy a nebyl schopný odpovědět. Pak zavřel ústa, než by Draco opět začal se vtipy o tom „problému s hmyzem“. „Tím myslíte…“

S plnými ústy přikývla, upila čaje a polkla. „Ti byli od nás, tajní agenti. A sanitka byla vybavena silným paměťovým kouzlem, takže za chvilku nebudou mít ti policisté vzpomínku ani na mlékaře ani na sanitku. Také by sis to nepamatoval, pokud bych ti o tom teď, když jsi z dosahu toho kouzla, neřekla. Nerozlišuje to kouzelníky nebo mudly. Také jsem dohlédla na to, aby se sem nevydal nikdo ze záchranné služby, kterou ti policisté zavolali.“ Podívala se na něj. „Co je? To, že jsem neudělala přesně to, co jsi řekl, neznamená, že jsem se tu válela. Neposlouchám rozkazy šestnáctiletého kluka, děkuji pěkně. Mluvila jsem s Albusem a domluvili jsme se, koho oslovit a co by mělo být uděláno. Bylo to rychlé a diskrétní. Co bys chtěl? Aby tam naklusalo pět bystrozorů v hábitech a špičatých kloboucích a mávali hůlkou všude okolo? Nebo bys v této době raději zavolal mozkomory?“

Harry se zašklebil a připadal si jako naprostý idiot. Upřímně, pěkně s ním vyběhli – vůbec netušil, že takzvaného mlékaře odvezli kouzelníci. Teď si dokonce ani nedokázal vybavit jejich tváře ani podobu sanitky. Pomyslel si, že to musí být těmi kouzly. Dost dobrými kouzly.

„Takže,“ začal a sedl si ke kuchyňskému stolu, „budou ho vyslýchat?“

„Časem. Vezmou ho na naši Londýnskou ošetřovnu a nechají trochu podusit – budou se ho ptát jen na jeho zdravotní stav, na nic týkající se jeho právního statutu. Ať se diví. Tak je daleko pravděpodobnější, že se složí.“

Harry se sklonil a vytáhl z ponožky hůlku. „Ta je jeho. Použil ji k vloupání do domu. Poté, co jsem ho odzbrojil, jsem ho s ní omráčil.“

Přikývla a usrkla si čaje. „To neřeš. Dobře, že máme jeho hůlku, je to důkaz. A naneštěstí tebe jako svědka, ale na to snad nedojde. Fletcher je výtečný vyšetřovatel – už nám dodal spousty přiznání. Nikdo jiný není ani zdaleka tak dobrý.“ Harry potlačil mimovolný třas a snažil se nemyslet na metody, které Fletcher používá, aby dosáhl tak úžasných výsledků. Vzpomněl si, že na ceilidhu v Prasinkách viděl Mundunguse Fletchera v tartanu MacGregorových a na to, jak mu Arthur Weasley řekl, že po událostech na mistrovství světa ve famfpálu si výrazně přibájil škodu, kterou mu způsobili (pokud vůbec k nějaké došlo). Takže, přestože byl Fletcher na jejich straně, očividně si nemyslel, že by úzkostlivé trvání na pravdě bylo za každých okolností nezbytné.

„Divné je,“ řekl Harry, „že Nelsonovi touto dobou nebývají pryč – paní Nelsonová se připravuje na přehlídku svých výstavních růží. S dovolenou vždy čekají na srpen. Zajímalo by mě, kde jsou.“

Najednou začala paní Figgová vypadat znepokojeně. „Hm, to není dobré znamení. Začínám si říkat, jestli mám vás dva nechat do pondělí chodit běhat. Harry, pokaždé když jsi mimo svůj dům, jsi v ohrožení.“ Zapřemýšlela a zaklepala do stolu, pak pokračovala.

„A pro tvou informaci, o tom, že se někdo vloupal k Nelsonovým, jsem věděla ještě dřív, než ty. Před lety se Albus v převleku za prodejce zabezpečovacích systému vydal dům od domu v Zobí ulici a domech za vámi a všem zabezpečení prodal. Nejnižší ceny široko daleko. Vypadalo jako lepší řešení využít spíše mudlovskou technologii, než zakouzlit každý dům. Ve vesnici (v kanceláři nad papírnictvím a přes chodbu od celkem váženého advokáta) máme monitorovací stanici. Přes den tu pracuje příjemná mudlovská dívka. Chodí sem každý den a trpělivě čeká pro případ, že by se něco dělo. Večerní směny bere jeden mladý muž a noční služby stařík, který toho již příliš nenaspí. K tomu místu se nikdy ani nepřiblížil žádný kouzelník ani čarodějka, a vše vybavení je také mudlovské. Nenajdeš tam žádné magické podpisy. Řekli jsme jim, že monitorovací poplatky řeší jiná kancelář, a ta je také platí. Pochopitelně to tak není. Jediný důvod, proč dosud nikdo na Zobí ulici nezměnil zabezpečovací agenturu, je to, že dosud nikdy neplatili. Krátce poté, co bylo zabezpečení nainstalováno, se všude vyskytly problémy, a tak pochopitelně místní vyhrožovali, že nás vymění za někoho kompetentního. Samozřejmě jsme si pospíšili, abychom napravili škody, a prosili je, aby neměnili zabezpečovací firmu. Řekli jsme jim, že to budou mít šestnáct let zdarma, a všichni to brali. Samozřejmě, že je na tvém domu široká škála složitých ochranných kouzel, které zná a rozumí jim pouze Albus, ale potřebovali jsme zajistit ochranu také proti někomu, kdo by se chtěl k tobě dostat přes tvé sousedy. A teď musíme zjistit, co se stalo s Nelsonovými…“

„V čem bude rozdíl, když počkáme do pondělí?“

„Draco bude mít narozeniny, a jakmile bude plnoletý, může si s sebou brát ven hůlku. Může ti krýt záda.“

Harry se snažil neprskat. Draco Malfoy jako jeho bodyguard. To bylo tak ponižující. Zamračený a deprimovaný si strčil ruce do kapes, kde jeho pravá ruka narazila na lotroskop. Vytáhl ho z kapsy a ukázal ho paní Figgové.

„Ale podívejte – mám kapesní lotroskop. Řekl mi o vloupání do domu Nelsonových. Budeme v pohodě.“

Vypadala, že je na pochybách. Harry nechtěl, aby mu Malfoy do jeho narozenin dělal chůvu. To by nemělo konce. Hlavně ne s Dracem Malfoyem. Raději změnil téma.

„Ještě něco. Skutečný mlékař byl omráčený a nacpaný v zadní části jeho dodávky. Pootevřel jsem dveře, aby k němu šel vzduch, ale někdo ho bude muset oživit a zakouzlit na něj paměťové kouzlo. Stále si policie myslí, že to byl on, kdo se vloupal do domu, nebo je na to paměťové kouzlo na sanitce přimělo zapomenout, takže nebude v průšvihu?“

„Mohlo by. Mimochodem, na co jsi myslel, když jsi odešel z domu s hůlkou?“

„Co? Nevzal jsem si hůlku.“

„Tak jak jsi ho odzbrojil?

Harry pokrčil rameny. „Rukou.“

Zastavila se a zírala. „Vykouzlil jsi odzbrojovací kouzlo bez hůlky?“ Harry si vzpomněl, že ve svém dalším životě to v sedmi letech udělal Luciusovi Malfoyovi. Snažil se nesmát při vzpomínce na hůlku letící okolo stropu studovny a na rozzuřený výraz Dracova otce.

„Jo. Vlastně jsem nad tím moc nepřemýšlel a prostě to udělal.“ Okolo se rozprostilo trapné ticho, paní Figgová Harryho podezřívavě pozorovala. „Postará se někdo o mlékaře? Tím myslím, oživit ho a postarat se, že po něm nepůjde policie. A také na něj seslat pěkné paměťové kouzlo, aby si nepamatoval, že ho někdo zavřel do jeho dodávky.“

Paní Figgová přikývla. „Postarám se o to,“ řekla, dopila čaj a zvedla se. Špinavé nádobí odletělo do dřezu a začalo se umývat. Klidně vyšla z kuchyně bez rozloučení a, k Harrymu překvapení, bez zákazu běhání.

Když odešla, Harry se zeptal: „Co se stalo? Podívej se, kolik bezhůlkové magie dělá ona. Proč se na mě tak podívala, když jsem řekl, že jsem ho odzbrojil bez hůlky?“

Malfoy vzdychl, a tím Harrymu připomněl Berta, když si povzdechl nad svým partnerem „Pottere, teda, Harry. Jedna věc je zařídit, aby nádobí samo létalo, mylo se a řídilo. Pravděpodobně bylo kdysi zakouzleno, takže dělá, co po něm ona chce. A to, jak ti vzala ústa – vlastně jde o celkem jednoduchý trik. Ovšem něco jiného je někoho odzbrojit bez hůlky. To je jako…“

„… měnit se ve zvíře?“ řekl Harry a povytáhl jedno obočí. Malfoy se zašklebil.

„Jo. Něco takového. Já vím…“

„Poslouchej, možná, že umíš také něco podobného, jen jsi to nezkoušel.“

„Myslíš díky kouzlu poslušnosti?“

„Přesně. Možná, že po svých narozeninách zjistíš něco dalšího.“

Draco Malfoy zastavil, ztracený v myšlenkách. „Možná. To by mohlo být zajímavé.“

Odešli zadním vchodem a po rozcvičení se rozběhli k parku. Náhle se Harry zastavil na místě a Draco o něj málem zakopl.

„Pottere! Měl jsem na mysli - Harry! Co se s tebou děje?“

„Sakra,“ odpověděl Harry, „právě jsem si vzpomněl, že jsem slíbil, že s sebou vezmu toho zatraceného psa.“

Draco Malfoy pozvedl obočí. „Ty máš psa?“

„Je mé tety. Musíme se vrátit zpátky pro to blbé zvíře.“

Draco pokrčil rameny. Změnili směr a zamířili směrem k Zobí ulici, a když se přiblížili na dohled od domu, Harry si všimnul, že mlékařský vůz byl pryč. Zavedl je k zadnímu vchodu a Harry začal hledat Dunkirka. Malfoy se točil dokola a rozhlížel se po kuchyni – Harry předpokládal, že to bylo proto, že toto byl první skutečný mudlovský dům, ve kterém se kdy Draco Malfoy ocitl, protože paní Figgová nebyla skutečná mudla.

Harry se vydal chodbou do přední části domu a našel psa, jak se válí na rohožce u předních dveří. Když Harryho spatřil, hluboce zavrčel. Harry trochu zacouval. Malfoy ho předešel a prohlásil: „Hej, není zas tak špatný.“ Ve chvíli, kdy uviděl Draca Malfoye, začal Dunkirk vrtět ocasem, pak si sedl a s očekáváním se na něj podíval. Malfoy si klekl a podrbal psa, poškrábal ho za ušima a Dunkirk mu položil tlapy do klína. Harry nemohl skrýt překvapení.

„Má tě rád! Nemůžu tomu uvěřit…“

Malfoy se otočil a zašklebil se na něj. „Sakra, Harry, nemusíš mi tak lichotit. Děti také neděsím.“

„Ne, jen… On nemá rád nikoho, kromě tety Petunie. Na mě a strýce Vernona pouze vrčí. Strýc říkal, že má obavy, aby sem pošťák neodmítl chodit, když se Dunkirk stále snaží mu ukousnout nohu.“

Draco podrbal psa mezi ušima. Pes vrtěl ocasem jako šílený – Dunkirk byl očividně velmi, velmi šťastný. Draco pokrčil rameny. „Vždy mi to šlo se psy. Na druhou stranu kočky nemůžu vystát a ony nemůžou vystát mě. Psi jsou úžasní. Jednou mi daruj psa.“

Harry zvedl ze stolku v hale Dunkirkovo vodítko. „Dobře. Takže ho venčíš ty.“ Draco opět pokrčil rameny a vzal si od Harryho vodítko, pak se sehnul, aby na Dunkirkův obojek připnul karabinu. Harry si nebyl jistý, co přitom říkal, ale znělo to zpěvavé vyznání, jaký je Dunkirk milý pes. Harry si pomyslel, že je to divné, a tato Dracova stránka mu přišla poněkud znepokojivá.

„Kdo je tam?“ ozval se z patra pronikavý hlas. Harry zasténal. Na schodech se v županu objevila jeho teta. „Nejdřív ty sirény, teď…“ Když spatřila Draca, znervózněla a začervenala se. Scházela dolů, s levou rukou na zábradlí a pravou se nervózně dotýkajíc svého dlouhého krku. „Kdo je to?“ řekla třesoucím se hlasem. Harry se podíval z jednoho na druhého a pomyslel si, že asi bude zvracet.

„Ehm…“ Nevěděl, co má říct. Draco se na Petunii usmál způsobem, o němž si asi myslel, že je okouzlující a vytříbený, a vykročil s podáním ruky.

„Vy musíte být Harryho úžasná teta,“ řekl uhlazeně. „Byla jeho matka o hodně starší než vy? Musela jste být děvčátko, když jste se stala tetou.“

„Vlastně, jsem starší… Tedy,“ zachvěla se. „Opravdu jsem se stala tetou hodně mladá.“ Harrymu se široce otevřely oči. Udržel pusu zavřenou – nic neřekne, opravdu nic neřekne…

„Jmenuji se Draco Malfoy. Paní Figgová bývala mou chůvou, tak jsem s ní zůstal znovu na léto. Loni, když jsem byl také u tety Belly, jsem Harryho potkal. Mí rodiče najali architekty, aby upravili Malfoy Manor a všude je prach z omítky…“

Široce se usmála a zamrkala. „Oh. Vaše chůva. A říkal jste Malfoy Manor? To zní úžasně. Arabella mi nikdy neřekla, že pracuje pro tak významné lidi.“ Její hlas zněl lehce zadýchaně. Harrymu už nevadilo, že Dunkirk měl Draca Malfoye rád. Právě zjistil, že jsou věci, které mu vadí daleko víc.

„Víte, chtěli jsme jít běhat a Harry řekl, že slíbil s sebou vzít Dunkirka.“ Zvedl psa, který mu začal nadšeně lízat bradu. Draco se zasmál. Harry se zašklebil, ale jeho teta si toho nevšimla – nebyla schopná odvrátit zrak od Draca Malfoye.

„Má vás rád!“ řekla nadšeně. „Samozřejmě, víte, co se říká – pes pozná charakter,“ dodala a úkosem pohlédla na Harryho, který se snažil mlčet jako dosud nikdy ve svém životě.

„Opravdu bychom už měli jít,“ řekl Harry strnule. Dunkirk se v Dracově náručí otočil a dlouze na něj zavrčel. Harryho teta se zasmála.

„Nemusíte se obávat,“ řekl jí Draco bez jediného pohledu na Harryho. „Povedu Dunkirka sám. Pořádně ho vyvenčíme, poběžíme dolů k parku a zpátky.“ Položil Dunkirka na zem, obtočil si smyčku na konci vodítka kolem svého zápěstí a otevřel dveře. Harry si nemohl pomoci a zachechtal se, když viděl, jak nadšený malý a překvapivě silný pes s Dracem najednou škubl dopředu. „Nashledanou,“ zavolal ještě přes rameno. Harry vyběhl ze dveří a snažil se je doběhnout. Očekával, že jeho teta zavře dveře, ovšem když se otočil a podíval zpět přes rameno, zjistil, že se zasněným výrazem sledovala běžícího Draca Malfoye.

Jediné, co Harryho napadlo, bylo ‚no fuj‘.

***

Poznámka autorky: Citace na začátku kapitoly je ze 173. strany knihy „House“ (Dům) od Tracyho Kiddera. Kidder je také autorem knih „The Soul of a New Machine“ (Duše nového stroje) a „Among Schoolchildren“ (Mezi školáky). „House“ (Dům) je úžasný popis domu, který byl postaven v Nové Anglii v raných osmdesátých letech. Je to úžasná kniha a mohu ji, stejně jako další díla Kiddera, doporučit.[ii]

 

[i] Vlastní, silně neumělý překlad

[ii] V závorkách je uveden překlad originálních názvů do ČJ. V češtině nevyšlo žádné jeho dílo.

Pokračovanie

Poslední komentáře
16.03.2012 21:49:07: Opravené.
07.03.2012 13:36:03: „Vlastně, jsem starší… Tedy,“ zachvěla se. Opravdu jsem se stala tetou hodně mladá."
06.03.2012 18:10:07: Chcela som ti to potvrdiť, ale akosi som nestihla. Už som nazad z SC, idem na to. A mám aj časť od T...
06.03.2012 00:43:55: Ahoj Jimmi, přišla ti už druhá část? Posílala jsem to včera, ovšem občas mi náš pomalý internet bojk...
 

Ďakujeme za návštevu. Administrace