Trilógia od Barb: I. HP a Okultní had (Harry Potter and Psychic Serpent); II. HP a Čas dobrých úmyslů (Harry Potter and the Time of Good Intentions); III. Harry Potter and the Triangle Prophecy

Prihlásenie

Odkazy

HP LEXIKON

Trojjazyčný lexikón pojmov zo sveta HP

HP and TGI

Originál II. dielu na fanfiction.net

Barb na FA

Originály poviedok Barb na FictionAlley

Lucy a nejen její HPFF

Oblúk smrti a iné. Už klasika.

Stránky Nadin

Snamione

Stránky Nicolase Blacka

Preklady FF

Stránky A-SISI a spol.

Snamione

Stránky wixie

Snamione

Soraki a KM

Pokračovanie Kamene manželství

Stránky JSark

Chov zlatých retrieverov

Kvalitné čistokrvné šteniatka zlatého retrievera, so špičkovým pôvodom

Z diskusie

Kapitoly 1 - 5

4. Okna I

Preklad: florence
Kontrola češtiny: soraki, Kelly

Harry Potter a Proroctví tří

KAPITOLA ČTVRTÁ

Okna

Poté Edward přišel na něco zajímavého o

tom oknu. Našel škrábance na jasném skle

a podíval se blíž. Slova, anglická slova, napsaná na hladkém povrchu

ve skupinách, jaké mají básně.

 

Její srdce bušilo a bubnovalo. Prošla celý

dům, hledala ve tmě a volala šeptem

svého bratra. Dobře ale věděla, kde Eddy je.

Byl také chycen ve snu – chycen jako ztracené

dítě. Eleanor běžela k oknu, zíraje na

diamant. Jejich problémy by nikdy nezačaly, kdyby

nenašli vzkaz napsaný na okenním skle….

Jane Langton – The Diamant in the Window

 

Harry se nenápadně podíval na svou tetu, zatímco čekali, až paní Figgová otevře dveře. Když to konečně udělala, sladce se na jeho tetu usmála. Ta málem Harryho požádala, aby jí vysvětlil, o co tady ve skutečnosti jde.

Jeho teta na starou ženu kývla a pronesla: „Arabelo, jsem ráda, že sis na nás udělala čas,“ jako by se seznámily teprve nedávno. Předtím, než byli uvedeni do obývacího pokoje, se Harry sklesle usmál. Draco se pohodlně rozvaloval v křesle a sledoval fotbalový zápas běžící v televizi.

Podíval se přímo na Harryho a řekl: „Harry – věděl jsi, že mudlové mají něco podobného jako my a navíc tomu taky říkají Světový pohár?“ Pak si všiml Petúnie Dursleyové, narovnal se a vypnul televizi. „Oh,“ začal koktat, „zdravím,“ tváře mu zrůžověly, dal se do rychlého uklízení čajového stolku.

Aby Harry překonal nevhodný okamžik, odpověděl mu: „Samozřejmě, že to vím. Vyrostl jsem zde, copak si nevzpomínáš?“

„Jasně, jasně,“ zamumlal Draco, zatímco si míchal cukr v čaji.

Posadili se a začali upíjet čaj. Paní Figgová se zahleděla do očí Petúnie, Harrymu v tu chvíli připomněly magické oko jejího bratra, a pronesla: „Předpokládejme, že jste mi prozradila důvod této návštěvy, pokud byste to udělala, věděla bych, že jste čarodějnice.“

Harryho teta položila svůj hrníček na stůl a pevně stiskla rty. Harrymu jí přišlo líto, položil své ruce na její a potichu se zeptal: „Chceš, abych jim řekl, co se stalo včera večer?“ Přikývla, ale nepodívala se na nikoho z nich. A tak se Harry dal do vysvětlování toho, co se stalo. Popsal, jak se šel podívat na Jeffriese ze zvědavosti i to, jak ho teta odhodila dozadu.

„Pamatujete, když jsme vám Katie a já řekli o kouzelnických podpisech? No, tak teď už vím, proč nešli na pódium. Nechtěl si stoupat, jít tou uličkou a udělat cokoliv, co dělá, s upřenou pozorností od všech. Když jsem se pokoušel včera usnout, vzpomněl jsem si, že jsme viděli podpisy, které měly růžovou šmouhu, uprostřed stanu. Ten tam stál, když se to všechno stalo. Stále bych si přál vědět to, co ví. A řekl vám Draco…“

„…že ten stan zmizel dnes ráno. Ano, řekl mi to hned, jak přiběhl zpátky. Dala jsem to vědět Albusovi, promluvíme si o tom později,“ odpověděla mu se stále zabořeným pohledem do Petúnie Dursleyové. Položila na ní svojí ruku: „Jak se dnes ráno cítíte, drahá?“

Petúnie polkla: „ Cítím se – zvláštně. Když jsem se ráno probudila, myslela jsem… prostě jsem se chtěla cítit obyčejně, sníst svojí snídani, přečíst noviny a být normální. Ale pak se dveře do ložnice rozletěly a dovnitř vletěly noviny a přistály přímo na mém klíně. A když jsem přišla do kuchyně, věci, které se tam staly…“

Harrymu se otevřela ústa: „To jsi mi neřekla!“

„Nebyl jsi poblíž,“ zašeptala mu.

„Byl jsem s Dunkirkem. Ale musíš být opatrnější. Co když… co kdyby tě mudlové viděli…?“

Najednou ztuhla, její talíř se sušenkami se roztříštil a střepy se rozsypaly po podlaze. „Já jsem mudla, ale lepší název je normální člověk!“ vykřikla. Když zpozorovala talířek, obrátila se k starší ženě: „Arabelo, tvůj čínský porcelán…“

Paní Figgová si sedla zpátky do křesla a podívala se na ní. „No, Petúnie, sprav to.“

Petúnie se na ní podívala: „Promiň?“

Hnědé oči ji stále probodávaly: „Řekla jsem, sprav to. Možná jsi spoustou věcí, drahá, ale nemyslím si, že by byla pravda, kdybychom ti říkali mudla,“ kývla směrem k rozbitému talířku. „Do toho. Přemýšlej o tom. Pokus se na to zaměřit celou mysl.“

Harryho srdce bilo jako o závod. Pozoroval, jak jeho teta rozdělila svůj pohled na talířek a paní Figgovou. Poté, co polkla, natáhla svou ruku, pozorujíc kousky porcelánu, jako by chtěla objevit nějaký vzdušný virus. Po minutě se začala tiše třást. Divoce pozorovala střepy a pak se najednou kousky talíře vznesly do vzduchu a samy dopadly na čajový stolek. V jednom kuse. Hned poté se rozsypané sušenky srovnaly a položily se na talířek tak, jak tam ještě před chvílí ležely.

Jeho teta se podívala na paní Figgovou a poté i na Harryho a Draca. Draco jí věnoval široký úsměv: „To není špatné, na poprvé,“ řekl na povzbuzení. Harry si uvědomil, že je těžké ho zrovna teď nenávidět, ale stejně cítil nepříjemné dunění po celém těle.

Petúnie se začervenala, když se na ní Draco usmál. Opřela se a znovu nervózně položila své ruce do klína. „Já jsem to udělala, že?“

Paní Figgová se na ní jemně usmála. „Nevím, zda to v tobě Jeffries probudil, nebo zda jsi magické schopnosti měla vždy a jen je ignorovala, ale nemůžeš popřít, že ten talíř jsi opravila, Petúnie. Jak Draco poznamenal, nebylo to špatné. Nebylo to vůbec špatné.“ Harry byl značně překvapen, když zjistil, jak jeho teta vypadá. Ona byla vážně potěšena sama sebou, i když se to snažila skrýt.

„Jak je to možné?“ zeptal se své staré paní na hlídání.

Paní Figgová si povzdychla: „No, je to trochu komplikované. Co myslíš, Harry, čím se liší kouzelníci od lidí bez magie?“

Začal na ní tupě civět, jako kdyby si myslel, že se zbláznila: „Schopností kouzlit, samozřejmě.“

„To jsem nemyslela. Proč mají kouzelníci magii?“

„Nevím,“ pokrčil Harry rameny, „předpokládám, že se tak prostě narodili.“

„Proč?“

„Proč?“

„Ano, proč?“

Otevřel svá ústa a pak je zase zaklapl.

„Protože,“ promluvil Draco unuděným hlasem, „to je v našich genech.“

Harry si připadal hloupě: „Jo, jasně. Samozřejmě.“

Paní Figgová se na Draca zamračila. „Samozřejmě to není tak jednoduché. To rozhodně ne, jednotlivé geny s magií se buďto projeví nebo ne. V těle se vlastně nachází ohromný počet magických genů, nikdo si přesně nemůže být jistý, jak velké je to číslo. Kouzelníci mají lidské genotypy většinou vyměřené, mudlové je v tomto směru dohánějí. My jsme si i mysleli, že máme označenou řadu genů, které by měly být magické a kterým, jak se domnívám, mudlovští vědci přidělili schopnosti jako zpívání a jiné podobné. Některé z genů ale dělají víc, než si myslí. Ačkoli, po pravdě, to není zcela tak přesné. My jsme na tom s geny jen o trochu lépe. Mohu říct, že většina kouzelníků má víc jak polovinu magických genů „zapnutou“, na rozdíl od mudlů, ti mají víc jak polovinu těchto genů „vypnutou“. Není známý žádný člověk, kterému by tyto geny fungovaly všechny. To by nebyla magie, jakou známe. A tím přecházíme k důvodu, proč se ve velké skupině někdy něco podobného přihodí. Společně totiž mohou dva lidé přenést dostatečné množství magické energie a udělat něco – ať už je to dobré nebo ne.“

Harry se zamračil. „Nikdy předtím jsem nad tím nepřemýšlel. Takže někdo, kdo má moc kouzlit, má geny funkční a může – vyrábět lektvar nebo létat nebo…“

„Ona je připravená.“

„Co? Kdo je připravený?“ zasyčel Harry. Pak si všiml, že ostatní se na něho koukají. Rozpálily se mu tváře.

„Proč syčíš jako utíkající balón, Harry?“ promluvila jeho teta.

„Copak ta tupá ženská neví, jak zní had?“ zasyčela Sandy; ačkoliv jí pouze Harry mohl rozumět.

„Ona neví…“ začal, ale pak ho zarazil upřený pohled paní Figgové.

„Už jsi skončil?“ zeptala se neústupně. Harry si připadal jako ve škole. Takže takhle to vypadá s profesorkou Figgovou? Pomyslel si.

„Jak jsem říkala, ty jsi toho příkladem, Harry. Vím, že tvoje geny s hadím jazykem jsou v činnosti, takže ty můžeš mluvit s hady a také rozumíš jejich řeči. Albus se ale domnívá, že ses takto nenarodil. Myslí si, že se na tebe přenesly až potom, co jsi byl jako dítě napaden. Vlastně oba, on i já, věříme, že ta příhoda zavinila spouštění několika tvých dříve nečinných magických genů. Jeffries měl možná činných více magických genů než ostatní mudlové, ačkoliv to nebylo stále dost na kouzelníka, a nějak jeho zážitek ze stanice metra aktivoval víc těchto genů. Myslím, že on zapříčinil, že se to samé stalo tobě, Petúnie, když ses ho dotkla,“ otočila se na Harryho tetu. „Drahá, možná jsi neměla tolik funkčních magických genů jako tvoje sestra, když ses narodila, a tím pádem jsi ani jako jiné čarodějnice nemohla obdržet dopis do Bradavic, ale měla jsi celkem dost genů v provozu, více než většina lidí. Mohu se domnívat, že jako setra čarodějnice a také po tom zážitku s Jefriesem – jako Harryho zážitek s Voldemortem – to, zdá se, vynesl na povrch, máš dostatek genů, takže nejsi v nečinnosti, jsi magii provozující člověk.“

„Řekla jste, že teta Petúnie neměla dost funkčních magických genů, aby se narodila se schopností kouzlit, ale spousta kouzelnických dětí nezačne dávat najevo moc kouzlit ihned, že?“

„To je pravda, Harry. Ale přemýšlej o tomto: Já jsem znala tvého otce a ty, jak se zdá, jsi zdědil jeho problém s rychle rostoucími vousy. Ten se ale nemohl projevit dřív, než jsi dosáhl věku, kdy vousy začínají růst. A tak se projevují i magické schopnosti, některé dříve, některé později. To je také důvod, proč jsou Bradavice otevřeny pro děti až od jedenácti let.“

„A je to taky důvod, proč nesmíme kouzlit mimo školu až do sedmnácti?“

„Ano. Nečinné geny se mohou probudit k činnosti v jakoukoli chvíli a mladé čarodějnice nebo kouzelníci se mohou stát silnějšími v nevhodnou chvíli a to úplně bez varování. Naše emoce mají velký vliv na provádění magie a emoce náctiletých jsou dost pomíchané, díky hormonům. Takže pravidlo o zákazu pro nedospělé mimo školu pomáhá náctiletým se s takovými situacemi vyrovnat.“

Draco se samolibě usmál. „Samozřejmě, já si s tím už starosti dělat nemusím.“ Řekl kousavou poznámku směrem k Harrymu. Paní Figgová ho rukou praštila přes záda, než pokračovala. Harry byl zklamaný. Doufal, že mu nechá zmizet pusu.

„Ačkoliv my kouzelníci rozumíme významu genů, nezdařilo se nám uvést spící do činnosti. Alespoň většině ne.  Předpokládám, že jedna z věcí, které Voldemort dělal, bylo nalezení kouzla, které by mu umožnilo zapnout všechny své geny a tím pádem se stát nejmocnějším kouzelníkem na světě.

V našem světě vypadá mnoho věcí jako černá magie, většinou díky tomu, jak je mnozí čarodějové mohou použít pro špatné účely. Mudlové právě objevili, že spící geny mohou být probuzeny nebo nahrazeny infuzí genů. Říkají tomu „genová terapie“, nevím přesně, jak to funguje a dokonce ani většina mudlů to zatím ještě neví, ale chápu, že je to poslední krok k vymýcení (tak s tímhle jsem se hodně natrápila, ale vymítat je od slova vymetat – a geny se těžko budou vymetat, takže vymýtit od slova odstranit něco negativního, takže jsem pro ‚y‘) genetických nemocí.

Mudlové si samozřejmě neuvědomují, že by při tom mohli náhodně spustit magické geny. V těle je spousta genů, které máme všichni, ale u většiny lidí jsou spící. Nebo se mohou geny, dřímající v obou rodičích, probudit až v jejich dětech. Stejně jako dva lidé trpasličí výšky mohou mít dítě normálně vysoké, tak mohou mít dva mudlové s neaktivními magickými geny dítě s velkým množstvím genů v činnosti, tedy kouzelníka nebo čarodějnici.“

Harry seděl tiše, zíraje do svého šálku čaje. Po minutě své oči zaměřil na její: „Takže Jeffries ve skutečnosti nikoho nevyléčil, že?“

„Myslím, že dělal přesně to, co říkal – pomáhal zvýšit počet lidí schopných věřit. Myslím, že schopnost věřit ve věci, které nemůžeme vidět nebo ve věci, které se neopírají o zkušenosti, je v genech sama o sobě. Někteří mu říkají „gen víry“. To je v magii také velmi důležité, víra, že dokážeš kouzlit je stejně tak potřeba, jako znát zaklínadlo. On pravděpodobně lidem pomáhal uvěřit, že mohou zvládnout nějaké situace a věci. Někdy je víra nezbytná u osoby, která dosáhla věcí, co se zdají nemožné.“

„Ale není  - není to trochu jako Imperius?“

„Ne tak docela, Harry. Kouzelník, který použije kletbu Imperius, se snaží dostat druhého pod svou kontrolu. U Jeffriese to ale vypadá, že chtěl, aby lidé kontrolovali sami sebe. On se je nesnažil ovládnout svou vůlí – a to je velký rozdíl. On jim pomáhal dosáhnout jejich vlastních cílů. Pravděpodobně. Osoby, které nevěří, mohou ale stále mařit jeho cíl. Mohou mu dávat vinu, říct o něm, že je šarlatán, to všechno proto, že věřit nechtějí.

Vlastně jsem mudly celkem ohromená. Jeffries přece mohl použít svoje schopnosti na něco špatného. A také mudlové pracující na genové terapii se snaží choroby vyléčit. Vím, že můj bratr má sklon tvrdit, že mudlové jsou nebezpečnější než čarodějové, ale také můžu vidět, že mudlové jsou v některých věcech před námi. To, že pracují pro větší dobro, je něco, co budu vždycky chválit. Neříkejte to Alastorovi, mudlové mohou být hrozní, ale vždy je pro některé důvody budu obdivovat.“

Harryho teta svraštila čelo. „To je sice všechno hezké,“ řekla, „ale co mám teď dělat já? Teď, když mi fungují ty – ty – geny –“

„No, musíš začít u sebe, Petúnie.“

„Co?“

„Slyšela jsi mě. Ty se s tím zvládneš vypořádat. Mysli na to, jak se rakovinné buňky přeměňují na normální buňky. Víra. Je to velmi jednoduché. Jestli to pomůže, vezmi si lékařský časopis a porovnej fotky rakovinných a normálních buněk, takže můžeš vidět, co se s nimi děje. To je důvod, jak jistě víš, že čarodějnice a kouzelníci žijí déle než mudlové a není to všechno jen o lektvarech.“

„Ale – ale –“

„Ale ona se ptala mé mamky, zda dokáže vyléčit rakovinu babičky,“ vysvětloval Harry, „a má mamka řekla, že kdyby se o to pokusila, asi by jí zabila.“

„Jak to víš?“ dožadovala se jeho teta.

„Ano, no, to by asi stalo,“ řekla paní Figgová, ignorujíc zvolání Petúnie Dursleyové. „Tvoje babička nebyla čarodějnice, Harry. Léčba je účinnější, když má ta osoba moc kouzlit. Jádro úspěchu jsou vlastní schopnosti, jsou důležité. Kdy ti to diagnostikovali, drahá?“

„Doktor Forbes mi doporučil specialistu v Londýně dva měsíce zpátky.“

„A co ten specialista řekl?

Podívala se dolů na talíř, který opravila, uhladila si svojí sukni a začervenala se. „Já… já jsem se s ním nikdy… nesetkala.“

K Harrymu překvapení paní Figgová přikývla. „Byla jsi velmi vystrašená, chápu. No, máš stále ty informace, co ti dal?“ Přikývla. „Dobře. Setkej se s ním. Potřebuješ vědět, kam přesně až rakovina došla. Potřebuješ vědět, jak se to rozšířilo, pokud to chceš porazit. Pokud bys chtěla použít mudlovské metody, snášet…“

Jeho teta začala nečekaně plakat, pomalé slzy stékaly k jejímu krku. „Ne! Moje matka… vypadaly jí vlasy a vážila tak málo, když zemřela. Konec jejího života byl… hrozný. Proto jsem nešla k tomu specialistovi v Londýně…“   

Paní Figgová znovu přikývla. „To, že se s ním setkáš, ještě neznamená, že budeš souhlasit s nějakým druhem léčby. Ber to jako výzvědnou misi. Dělej si poznámky – bude se mu to líbit. Zkus získat nějaké obrázky dobrých buněk. Potřebuješ vědět, co se děje. Slyšela jsem o nějakých velmi silných mudlech, kteří dokázali změnit své zdraví pomocí cvičení a to pravděpodobně měli hrstku tvých magických genů. Mohu jít s tebou, když se z toho rozhodneš vynechat Vernona.“

Petúnie se na ní podívala velmi vděčně. Harry se snažil ukrýt své překvapení, když odpověděla: „To bys udělala, Arabelo? Dě – děkuji ti.“

Připravili se k odchodu, ale paní Figgová Harryho zadržela. „Vadilo by ti, kdyby zde Harry ještě chvíli zůstal? Je to prefekt a já, jako jeho nová učitelka, bych s ním chtěla probrat pár věcí.“

Harry se zamračil, ale jeho teta odešla bez dalších otázek a on se vrátil zpět do obývacího pokoje a usrkávajíc čaj, chtěl vědět, o čem skutečně rozhovor bude. Paní Figgová zkontrolovala své hodinky a řekla: „Ještě minutku.“ Harry se podíval na Draca Malfoye, aby zjistil, jestli má nějaké ponětí, o čem to mluví. Ten mu odpověděl pozvednutím obočí a pokrčením ramen. Brzy ale zjistil, na co čekali.  V krbu se ozval zvuk a Harry tím směrem otočil hlavu. Vyskočil ze svého pohodlného křesla a pak se zastavil.

„Ahoj, Harry. Jsem tak ráda, že jsi tady,“ zazubila se na něj Hermionina hlava z krbu.

 „Hermiono! Kdy---?“ a pak si na něco vzpomněl. Je připravená. Ona. Je připravená.

„Velmi vtipné,“ zašeptal Sandy. Hermiona si ničeho nevšimla.

„Minerva zapojila kancelář mého taťky do sítě letaxových krbů. Nezahrnuje to cestování, ale lidé mohou zavolat mého taťku kdykoli se jim zachce. Zvykla si takhle mluvit s profesorem Brumbálem a chtěla jsem možnost ho zkontaktovat, aniž by musela použít sovy, na které bych pak musela čekat, nebo aby musela zajistit, že bude u mudlovského telefonu. Nikdy předtím jsem to neviděla. Je to mnohem praktičtější než používání telefonu, protože mám obě dvě ruce volné a mohu si klidně dělat poznámky…“

Harry se zasmál a Draco následoval jeho příkladu. Nesmál se ale přátelským smíchem: „Ty ani přes léto nevypneš, co, Grangerová?“ pronesl posměšně.

Podívala se na něj, její rty se zkroutily. „Ahoj i tobě, Malfoyi. Nevěděla jsem, že jsi tady.“

„Připomínal jsem ti, že tady žiju. Tedy alespoň přes léto. Slyšel… slyšel jsem, že jsi říkala Minerva. Profesorka McGonagallová ti dovolila říkat jí křestním jménem?“

Harry si pomyslel, že Hermionin výraz se změnil na výrazně samolibý. „Ano, nabídla mi to, ne že by ti do toho něco bylo. V každém případě, jsem tu proto, abych si promluvila s Harrym a paní Figgovou, takže ty…“

„Já si tady sednu, užiju si svůj čaj a budu mít kousavé komentáře na to, jaká jsi nesnesitelná vševědka…“

„Malfoyi!“ vykřikl Harry a vyskočil a díval se mu přímo do očí, zatímco zatínal své pěsti.

 „Sedni si, Harry,“ řekla mu Hermiona autoritativně, „jsem plně schopná ho ignorovat. Řekla ti paní Figgová, proč mě sem zavolala?“

Harry se na starou dámu podívals podezřením. „Ne, neřekla.“

„No, volala jsem – a použila jsem telefon - sem včera potom, co jsem volala tobě večer. Řekla jsem všechno, co jsi ty řekl mě o tom stanu a o tom, co Jeffries říkal.“

Podíval se na paní Figgovou. „Takže jste to už věděla, ale nechala mě to celé znovu vyprávět!“

Pokrčila rameny. „Chtěla jsem to slyšet od tebe. A chtěla jsem vědět, zda Petúnie už změnila své názory.“

Harry se otočil ke krbu, odkud na něj koukala Hermionina hlava. Celkem mu dělalo problémy ji takhle vidět. „Proč jsi jí to říkala?“

„Protože jsem si dělala výzkum o tom mudlovském mlékaři. Myslím, že je tam nějaké spojení. Nevím, jak s ním Jeffries přišel do kontaktu, ale ten mlékař je další osoba, které se magické geny zčista jasna samy zapnuly, takže je schopný kouzlit.“

 Paní Figgová se opět posadila do svého křesla a promluvila. „Ještě jsem neměla šanci tě informovat, Hermiono, teprve ráno jsem o tom obdržela zprávu. Naši lidé v Londýně přišli na to, kdo to je. Jmenuje se Alphonse Nichols. Vlastně to není mudla, jeho matka je čarodějnice a otec kouzelník.“

„Je to moták!“ vykřikl Harry. V odpověď mu přikývla.

„Přesně. Proto také není uveden na listině Bradavických studentů a v kouzelnickém světě po něm nejsou žádné stopy. S rodiči, kteří jsou kouzelníky, na rozdíl od mudlů, ví o kouzelnickém světě, i když má funkčních pouze pár genů. Stále ale nevíme, kdo mu umožnil kouzlit a kdo ho umístil pod kletbu Imperius a dal mu mnoholičný lektvar, aby se mohl vydávat za vašeho mlékaře… A Harry, proč si mi neřekl o té dodávce mléka?“

„Myslel jsem, že jsem to udělal. Co teď s tím?“

„No, možná jsi to říkal. Čeho jste si ale nevšimli, byla jeho dodávka. Jeho vozidlo mělo zakrytou zadní část, jako by tam někdo bydlel, to ale mlékaři obvykle nemívají. Naopak, zadky aut mají volně otevřené.  Nemají žádné místo na skrytí něčeho. To mělo být první varování, že něco není v pořádku.“

Harry pokrčil rameny. „Chodím běhat brzy, ale ne zas tak brzy, abych viděl mlékařské vozy. Nevěděl jsem o tom.“

„Kdokoli, kdo na něj použil Imperius, se musel bát, že ho chytí a bude se ho vyptávat, takže se musel ujistit, že ho Nichols neuvidí.  Všechno, co víme je to, že to nebyl mudla, který se vloupal do tvého sousedství.“

„No, je to víc, než jsme věděli předtím, ne?“ zeptal se Harry.

„Chápu správně, že paní Figgová ti už řekla o magických genech?“ ozvala se Hermiona.

Harry se na ní s podezřením podíval. „Co s tím máš společného?“

Hermiona vypadala sama se sebou dost spokojeně: „No, mluvili jsme o tom včera večer a já jí řekla o genové terapii. Vysvětlujete to spoustu věcí! Moje mamka se o to taky velmi zajímala. Málem se stala onkologem, místo - jak víš - zubařem. Každopádně mě napadlo ještě něco jiného potom, co jsem ti zavolala. Něco to mělo společného s hudbou, o které jsi řekl, že Jeffries používal, tak jsem se podívala…“

„Hermiono, spala jsi vůbec?“ zeptal se, když se začal cítit unavený jen z pomyšlení, jaká její noc musela být.

„Byla jsem moc nadšená na to, abych spala. Můžu si odpočinout odpoledne. Teď mě poslouchej! Nemožný sen je z muzikálu Muž jménem la Mancha. Je o Donu Quichotovi. Vytáhla jsem svůj výtisk od Cervantese a přečetla jsem…“

„Všechno?“

„Samozřejmě. Každopádně, chtěla jsem vědět, jestli je tu nějaká spojitost s výběrem té hudby.  Přečtení té knihy mě donutilo přemýšlet… Co když psal o někom, o kom si všichni myslí, že se zbláznil, o někom, kdo bojoval s větrnými mlýny, protože někdo takový skutečně existoval? Co když Quichot opravdu viděl draky, o kterých samozřejmě víme, že existují? Ale nikdo jiný je vidět nemohl. Mohl být něco jako moták. Filch je moták, ale nemá problém vidět Bradavice. Nebo Quichot mohl být u mudlů narozený čaroděj, který neměl potuchy o kouzelnickém světě, takže by pak mohl vidět magické stvoření, které mudlové nevidí a bojovat s draky. Myslím, že i vystrašený čaroděj by mohl zvládnout nějaké spontánní kouzlo a vyslat ho na draka. Zamysli se nad tím, co všechno jsi zvládl během turnaje, Harry.“

Zamračil se. „Jo, vypořádal jsem se s Maďarským trnoocasým a Cedrik a Fleur se „zvládli“ dostat ze zapálení. Takže si myslíš, že Don Quichot byl skutečná osoba?“

„Ne nezbytně. Ale myslím, že Cervantes mohl napsat o někom, koho znal nebo o kom slyšel. Myslím, že napsal o někom, kdo skutečně tyto věci viděl, i když lidé kolem něho ne, a proto ho pak považovali za šílence. Takže chápeš, proč dává smysl, že Jeffries má rád příběh Dona Quichota nebo alespoň písničku Nemožný sen z toho muzikálu?“

 „Nemám obavy o Jeffriese, i když Harry,“ řekla paní Figgová, „a Hermiona je teď rozvířili. Pomáhat mudlům uvěřit v sebe je jedna věc, ale zavinit zprovoznění magických schopností jako u tvé tety, Ministerstvo kolem toho udělá rozruch…“

„Proč?“

„Proč?“ zopakovala Hermiona. „Protože Ty-víš-kdo a jeho služebníci jdou po mudlorozených čarodějnicích a kouzelnících. Bude velmi složité dávat na ně pozor kvůli jejich novým schopnostem a chránit je před ním ve stejný čas. Musíme najít způsob, jak vrátit lidi, jako je tvoje teta, zpátky na mudly.“

„Co?“ vykřikl a zase se postavil na své nohy. „Nemůžu uvěřit, že ze všech lidí na světě jsi tohle řekla právě ty, Hermiono!“

„Co myslíš tím, ze všech lidí na světě? Myslíš, že se každý den nebojím o bezpečí svých rodičů, které je narušeno kvůli mně? Myslíš, že to jiným lidem přeju? Je to pro jejich vlastní ochranu!“

Harry si pomyslel na zákaz pro mudlorozené, a proto se rozhodl podporovat je. Neposadil se. „Já nebudu jen stát a dívat se, jak jí někdo vezme šanci se uzdravit nebo šanci konečně porozumět mému životu a životu mé matky. Možná to nebyl záměr, když jí Jeffries zapnul ty geny, ale můžeme jim teď vzít, co mají? Ty víš, co se stane, když budeme úspěšní, Hermiono,“ zastavil se a doufal, že to neprozradil, ale ona na něho vzdorovitě vysunula bradu. „Budeš na řadě,“ řekl a nenechal jí čas na odpověď. „ Bude to jen krok od obrácení mudlorozených čarodějnic a kouzelníků na mudly. Budeme dělat Voldemortovu špinavou práci za něj, očistíme kouzelnický svět od těch, kteří nemají čistou krev. To je to, co chceš?“

„Možná je to, co chce on,“ řekl Draco potichu. Všichni se na něj otočili.

„Co jsi říkal, Draco?“ zeptala se ho paní Figgová a opatrně si ho prohlédla.

„No, seděl jsem tady a poslouchal tyhle dva, jak na sebe pokřikují, a pomyslel jsem si - je to perfektní. Pán zla dal tomuhle Jeffriesovi nějakou mocnou sílu… pro všechny peníze, myslím, že by to mohl být moták, jako mlékař. Proto taky slyšel o Harrym. Pak začal poskytovat ostatním lidem moc. Předtím než to zjistíte, samozřejmě, bude ministerstvo zapojeno a budou pracovat s lidmi, kteří nevědí o svých magických schopnostech. V dalším kroku někdo přijde na to, jak jim tyto schopnosti zase vzít… no, nesnáším, že to musím říct, ale souhlasím s Harrym. Tato vědomost by navždy nezůstala v rukách těch, kteří to myslí dobře. To všichni dobře víme. Informace uniknou ven a brzy všichni kouzelníci s nečistou krví budou vyloučeni z kouzelnického světa. Když nad tím tak přemýšlím, je to geniální, vážně…“

„Slyšela jsi to?“ obrátil se Harry na Hermionu. „I Malfoy rozumí tomu, o čem tady mluvím! Nemůžeme…“

„Já neřekl, že by to byla špatná věc. Zvláště, kdyby to dostalo Grangerovou daleko, ale opravdu daleko, ode mě,“ řekl Malfoy pohodlně usazený, ukusujíc sušenku. „Jen říkám, že je to nevyhnutelné. A geniální. Nebyl bych překvapen, kdyby s tímto nápadem přišel můj otec předtím, než ho poslali do vězení. Je to starý bastard, ale umí být sakra dobrý, když chce.“

Paní Figgová zatřepala hlavou: „Nevíme. Obávám se však, že musím souhlasit s Hermionou, Harry. Ministerstvo potřebuje kontrolu nad neautorizovanými čaroději.“

„Vy jste ta, co mojí tetu donutila opravit ten talíř!“ vykřikl Harry. „Vy jste ta, co jí řekla, že se může uzdravit!“

Přikývla. „Byl to test. Potřebovala jsem vidět, jak silná je. Nechci, aby umřela, Harry. Ráda bych ji viděla zdravou. Ale pokud si nechá magii… mohlo by to být velmi špatné, Harry. Nemůže projevit magii, když jí ostatní mudlové vidí.“

„Správně,“ souhlasila Hermiona ze svého místa v krbu, „myslím, že ministerstvo se do toho může zapojit, dřív než si myslíte, paní Figgová. Viděli jste dnešní Ranního Věštce?“ zeptala se, a když jí paní Figgová odpověděla zakroucením hlavy, tak jí podala přes plameny poskládané noviny. Podívala se na přední stranu a zbledla. Draco se jí podíval přes rameno, potom zapískal.

„Vřídková to má rozhodně od tebe,“ řekl Harrymu, který měl nutkání vytrhnout noviny paní Figgové z ruky. Když mu je podávala, cítil, jak jeho tváře ztrácí barvu. Stejně tak, když se dal do čtení toho příběhu.

Prefekt Bradavic nebo odpadlík nedbající zákona?

Napsala Růžena Vřídková (crazyiiii to přeložila takto, tak bych to tak nechala)

KVIKÁLKOV, SURREY — Minulý večer Harry Potter, nynější prefekt v Bradavicích, možná prováděl a možná také neprováděl nezákonné kouzlení před velkým shromážděním mudlů. Potter, který za tři týdny oslaví své sedmnácté narozeniny, je evidentně nedočkavý tohoto věku. Zúčastnil se vystoupení světově proslulého inspirativního mluvčího Rodneyho Jeffriese, který je v současné době také ministerstvem vyšetřován za provádění magie před mudly (ačkoliv není stále jisté, zda Jeffries je skutečně čaroděj, někteří předpokládají, že s ním spíš nějaký spolupracuje). Potter se účastnil ještě se svojí tetou z matčiny strany, Petúnií Dursleyovou, a dvěma dalšíma mudly z vesnice. Když si Potterova teta šla pro „uzdravení“, není jasné, co se stalo. Ale brzy se u ní objevil Potter a Jeffries byl odhozen do zadní části stanu, který je součástí jeho cestovní show. Z popisu svědků je jasné, že se jednalo o kouzlo.

Potter a jeho dva mudlovští společníci se rychle s jeho tetou vzdálili od stanu a zmizeli do noci. Později v noci zmizely všechny Jeffriesovi věci i on sám z hospody ve vesnici, kde pobýval. Aktuální místo pobytu Jeffriese i jeho doprovodu je neznámé. Fámy o tom, že kouzlo zavinila Potterova teta a ne on sám, byly vyvráceny, protože je mudla. Potter je tedy považován za nejvíce pravděpodobného viníka. Byl již před pěti lety napomenut kvůli použití kouzla levitace na mísu pudingu za přítomnosti dvou mudlů. Rok poté nafoukl svojí nevlastní tetu a tentokrát muselo ministerstvo použít i kouzla na změnu paměti. Nebylo vzneseno žádné napomenutí, protože se incident odehrál v době, kdy ministerstvo pátralo po uprchlém Siriusi Blackovi, který je kmotrem Pottera.

Podle ministerstva není dostatek důkazů pro předvolání pana Pottera kvůli porušení mezinárodní dohody o utajení magie. Šeptá se ale, že Potterovo propojení s ministerstvem (otec jeho nejlepšího přítele je ministerský úředník na vysoké pozici) má na svědomí ticho kolem minulé noci. Potter tedy pravděpodobně nebude potrestán – znovu.

Potterovi není cizí podkopávání tradic kouzelnického světa. Podvodem způsobil propuštění domácího skřítka před třemi lety a během předchozích tří semestrů trénoval bradavické skřítky v boji proti lidem i proti zákazu použití hůlek u skřítků. Je úplně mimo kontrolu a reportérka snad ani nechce přemýšlet, jaký chaos by propukl, kdyby se všem nezletilým studentům Bradavic dostávalo takového zvláštního zacházení jako Potterovi.

Jeho čelist poklesla. „Ale… ale… to je úplně šílené… A… a ona tam včera večer byla? A… zmínil jsem, že je to šílené?“

„Ano, s pravdou to skutečně nemá nic společného,“ promluvila paní Figgová. „Spojení s ministerstvem, to tak! Jako bys někomu platil za to, aby za tebe tahal provázky. A jako by tě snad Artur Weasley mohl chránit, i kdybys porušil zákon! Oni naprosto jistě vědí, co se stalo, proto jsi nedostal napomenutí. Ale nemůžou vyvolat paniku a říct kouzelníkům a čarodějnicím, že tvoje mudlovská teta projevila magii.“

„Paniku? Proč by to mělo vyvolat paniku?“

„Protože mudlové, kteří by byli nabiti magickými schopnostmi, by se nezabývali kouzelnickými zákony, Harry. Ty jsou stanoveny, aby chránili nás. Oni by si mysleli, že je to jen nějaký žert.“

„Tak je to!“ vykřikl Harry a ukázal na ní prstem. „To je ono, že? To není o jejich ochraně, to je o tom, jak ochránit nás, o tom jak nás udržet od ostatního světa a lidí, kteří by chtěli od naší magie pomoc a vyřešit tak své problémy. I Hagrid mi to řekl, když jsme se poprvé setkali, a to mě ani nenapadlo, jak je to neuvěřitelně sobecké! Vy jste zrovna mluvila o tom, že mudly obdivujete, protože se věci naučili a použili je pro dobro všech. Ale co všechny problémy na světě, které by mohly být vyřešeny díky magii? A přesto jsme nechali projít zákony, které říkají – Oni by nás pořád otravovali, kdybychom jim jen trochu pomohli. A teď, když to vypadá, že existuje možnost, jak jich může být více jako my, tak už nemáme obavy, že si řeknou o pomoc, ale chceme jim to vzít?“

„Harry…“ ozvala se Hermiona naléhavě z krbu, „ty nerozumíš…“

„Máš pravdu,“ řekl a smutně se na ní podíval, „nerozumím, jak ty, mudlorozená čarodějka, můžeš říkat takové věci. Mám pouze jednu žijící příbuznou – mojí tetu Petúnii. Nikdy jsme spolu moc nevycházeli, ale to, že může kouzlit, to možná změní a to nezmiňuji, že jí to zachrání život. Já nechci, aby jí to kdokoli vzal. Je… je jediná, kdo mi zbyl,“ řekl jemně. Nikdo mu neodpověděl, tak se otočil a opustil obývací pokoj a poté celý dům. Opřel se o zavřené vchodové dveře paní Figgové, těžce dýchal, jako kdyby dlouho běžel a pak uslyšel zasyčení směřované na něho.

„Toho jsem se bála.“

 

Poslední komentáře
02.07.2012 23:11:11: Diky za preklad ,jste fakt dobri!konecne se zacina neco zase dít:-) . :-) .diky
02.07.2012 20:06:26: To, čo sa stalo Petúnii ma prekvapilo, páčilo sa mi ako Harry bránil jej mágiu. Žeby sa nakoniec spr...
02.07.2012 18:19:27: Jé, skoro som aj zabudla na koment. Vďaka za preklad a pridanie, začína sa to pekne rozbiehať. smiley ...
 

Ďakujeme za návštevu. Administrace