Trilógia od Barb: I. HP a Okultní had (Harry Potter and Psychic Serpent); II. HP a Čas dobrých úmyslů (Harry Potter and the Time of Good Intentions); III. Harry Potter and the Triangle Prophecy

Prihlásenie

Odkazy

HP LEXIKON

Trojjazyčný lexikón pojmov zo sveta HP

HP and TGI

Originál II. dielu na fanfiction.net

Barb na FA

Originály poviedok Barb na FictionAlley

Lucy a nejen její HPFF

Oblúk smrti a iné. Už klasika.

Stránky Nadin

Snamione

Stránky Nicolase Blacka

Preklady FF

Stránky A-SISI a spol.

Snamione

Stránky wixie

Snamione

Soraki a KM

Pokračovanie Kamene manželství

Stránky JSark

Chov zlatých retrieverov

Kvalitné čistokrvné šteniatka zlatého retrievera, so špičkovým pôvodom

Z diskusie

Kapitoly 1 - 5

1. Skrýš 2/2

Preklad: maure
Beta-read: Kelly


***

Když se konečně dostali do parku, Draco se složil na trávník. Dunkirk k němu přišel a chtěl, aby ho podrbal, ovšem dostalo se mu pouze několik lhostejných poplácání po hlavě, na víc byl Draco očividně příliš zadýchaný. Pes ho celou cestu táhl a nadšeně sprintoval přímo k parku. Na Draca to očividně bylo trochu moc rychle a Harry se cítil trochu samolibě – pro něj bylo tempo tak akorát. Nic však neřekl, jen vyrovnaně poskakoval na místě a ignoroval Dracovo namáhavé supění a funění.

Dunkirk si s úhledně složenými předními packami a vystrčeným jazykem sedl vedle Draca. Pokud by ho Harry nebyl nenáviděl z celé duše, musel by teriéra považovat za roztomilého. Pak si všiml, že bílý stan byl stále ještě na místě. Zamračil se. „To je divné,“ řekl a kývl směrem k bílé látkové budově, která okupovala celý prostor. „Ještě ho nesundali.“

Draco se podíval a pokrčil rameny. „Proč by měli?“

„Pokud si pamatuješ, minulé léto nebyl v parku trvale žádný stan. Myslel jsem, že je to na svatbu, ale to už by to teď bylo pryč.“

„No a co? Je snad ten park tvůj?“

„Ne, já jen…“

Najednou začal lotroskop znovu šílet, vibroval proti jeho noze a vřískal. Draco se zamračil. „Co je to?“

„To je lotro… To je jedno,“ dodal rychle, protože zpoza stanu vyšla mladá žena a vydala se směrem k nim. Byla vysoká a štíhlá s dlouhými světlými vlasy a modrýma očima, které živě zářily z opálené tváře. Když se usmála, Harrymu přišlo, že má více zubů než kdokoliv jiný, koho kdy Harry viděl. Nohy pod velmi krátkou sukní byly neuvěřitelně dlouhé.

„Ahoj,“ zakřenila se. „Jste brzy vzhůru.“ řekla s cizím přízvukem, který Harrymu přišel jako americký nebo australský.

Když ji Draco spatřil, rozzářil se a vyskočil na nohy. Také nevypadala, že by ho viděla nerada. Nejdřív jeho teta, teď tato dívka, pomyslel si Harry. Zadíval se na Draca a snažil se ho vidět objektivně. Měl širší ramena a na jeho vypracovaných rukou, které vyčnívaly z trička, byla vidět část jeho tetování draka, které si nechal udělat předchozí léto. Jeho nohy, přestože byly ještě stále bledé z nošení hábitu, byly také celkem vypracované. Delší vlasy mu spadaly do čela.

Pak se dívka otočila k Harrymu, který to opravdu ocenil. Pomyslel si, že teď alespoň nemá přítelkyni. Bylo to divné – vlastně o tom nikdy dřív tak neuvažoval. Pokud by chtěl, mohl by randit s jinými dívkami. Problém byl, že jediná dívka, se kterou skutečně chtěl být, byla zadaná. Bokem se podíval na Draca a snažil se nenaštvat. Neuspěl.

„Jen jsme si šli se psem zaběhat,“ informoval ji Draco a zvedl Dunkirka. Zavrkala na jorkšíra, který jí přátelsky olízl ruku. Lotroskop nepřestával šílet a Harry strčil ruku do kapsy a sevřel tu věc, aby trochu ztišil hluk.

Pozdě. Rozhlédla se a zamračila: „Co je to za zvuk?“ Draco se na něj podíval se zvednutým obočím.

„Uhm, to je můj telefon,“ řekl Harry, vytáhl ruku z kapsy a poklepal na nohavici šortek. „Časem přestane.“

„A ty to nezvedneš?“ zamračila se.

Harry se snažil vypadat nezúčastněně. „Ne. Vím, kdo to je, ozvu se později.“

Pak se otočila zpět k Dracovi. „Jsem Grace. Tak co, přijdete dnes v noci?“

Zmateně se podívali jeden na druhého. „Co?“ reagoval Harry.

„Poslechnout si Rodneyho. V noci přišlo neuvěřitelné množství lidí, zůstalo místo pouze na stání. A co udělal!“ dodala nadšeně. Draco se tázavě podíval na Harryho, vysvětlení se však nedočkal.

„Ehm, dnes v noci asi ne,“ odpověděl Harry. „Ale možná, než odjede. Takže tady mluví?“ zeptal se a zlehka se dotkl stanu.

„Ano. Je příjemné mít známé prostředí, kamkoliv jdete. Mezi zaměstnanci jsem od prosince, předtím jsem pracovala na americkém velvyslanectví v Paříži. Byl to takový splněný sen, ale pak mě kamarád z Londýna pozval na Vánoce na návštěvu, šli jsme si poslechnout Rodneyho, a můj život se změnil…“ Vzdychla, znovu se podívala na Draca, a pak na Harryho. Harry si pomyslel, že u ní mají oba stejnou šanci. Pak ho něco napadlo.

„Škoda, že Ginny bydlí tak daleko,“ řekl. „Ráda by si Rodneyho poslechla.“

„Kdo je Ginny?“ zeptala se dívka.

„Jeho přítelkyně,“ odpověděl Harry a významně se podíval na Draca, který ho probodl pohledem.

„Přítelkyně?“ zeptala se Grace zmateně. „Takže vy nejste pár?“

Draco se zamračil a prakticky shodil psa. „Ne, zatraceně!“ vyjekl. Harry se zoufale snažil nesmát, přesto měl velice silný pocit déjà vu. Připomnělo mu to, jak v jeho minulém životě s Dracem cestovali Skotskem. Měl silné nutkání obtočit svou ruku okolo ramen druhého chlapce a pokračovat. Neodvážil se. Pokud by to udělal, Draco by ho zabil.

„Ne,“ řekl Harry, „jsme pouze přátelé a kolegové,“ dodal. „Nedávno jsem se rozešel se svou přítelkyní.“

Dívce píply náramkové hodinky, které hned zkontrolovala. „Zatraceně, musím jít, povinnost volá. Tak zase někdy.“ Při odchodu ještě zavolala na Draca: „Pokud to bude možné, přiveď svou přítelkyni!“ a znovu zmizela za rohem stanu.

Když se rozběhli zpátky do Zobí ulice, zeptal se Draco Harryho: „Kdo je ksakru Rodney?“

„Paní Figgová odebírá mudlovské noviny, najdi si včerejší. Je to nějaký inspirativní řečník. Ale něco na tom, jak ho článek popisoval, mě trápí…“ Převyprávěl Dracovi příběh o muži, kterému Rodney vyléčil popálení na Noci Guye Fawkese.

„Takže? Myslíš si, že je kouzelník?“

„Možná. Samozřejmě, je několik mudlů, kteří umí nějaké pěkné triky, ale většinou se týkají pouze jich samých. Lidi, co chodí ohněm, spí na posteli ze hřebíků, a podobně. Ale o tom, že by někdo prováděl něco takového na někom jiném, jsem ještě neslyšel. Je tu na čtrnáct dní. Možná… Ehm, možná bychom sem mohli přijít po tvých narozeninách. Vezmeš svou hůlku…“

„Proč si mám vzít hůlku?“

„Byl bych rád, kdybys poté, co skončí, zakouzlil na stan jedno kouzlo,“ řekl a vzpomněl si na Angelinu, která poté, co Hermiona rozbila své cello, vyslala v koncertním sálu Britské knihovny kouzlo Revelatio. Ještě by se předtím mohl na všechny záludnosti, které ho napadnou, zeptat paní Figgové. Možná o tom bude mít knížku…

„Jaké kouzlo?“

„Kouzlo, které odhalí poslední magické podpisy bez ohledu na to, zda se jednalo o kouzla s hůlkou nebo bez ní. Pak budeme vědět, zda je tenhle Rodney Jeffries mudla, nebo kouzelník, který profituje z kouzlení před masami lidí. Co by si o tom myslelo ministerstvo? Nemůžu uvěřit, že by to přehlíželi, jinak by se tak snažily živit spousty kouzelníků a čarodějek.“

Draco neodpověděl, protože ho už Dunkirk táhl dopředu, a vypadal, že ho stojí veškeré síly držet tempo. Harry se ani příliš nemusel snažit, s tichým smíchem zavrtěl hlavou a hravě je oba předběhl.

Když se konečně dostali k domu Dursleyových, Draco se celý rudý zřítil na trávník. Harry vytáhl z kapsy lotroskop, který ještě stále vrčel, nepříliš hlasitě, a uklidil ho zpět.

Když se vysprchoval a oblékl do pracovního, přišel Harry dolů na snídani. Jeho teta nalévala strýci, který četl noviny, čaj. Když jim popřál dobré ráno, strýc na něj zavrčel, ale jeho teta se chovala vysloveně přátelsky. Harryho to nervovalo.

„Tak!“ řekla rozzářeně, jak si sedala ke své vlastní snídani. „Jak si Dunkirk užil cvičení?“

Harry si nalil trochu pomerančové šťávy a vzal si ze stojanu toast. „Předpokládám, že se mu to líbilo,“ řekl a otevřel sklenici marmelády.

„Ten mladý muž, co bydlí u paní Figgové, vypadá, že má výbornou výchovu,“ řekla, elegantně usrkla čaje a znovu se začervenala. Její manžel zůstal pohřbený za svými novinami.

„Ehm?“ řekl z jejich inkoustových hloubek. S popuzeným klepnutím odložila svůj šálek na podšálek.

„To je jedno,“ vyštěkla na něj. Harry protočil panenky. Dobrý bože. Teta Petunie v krizi středního věku byla přesně tím, co potřeboval v posledních týdnech v Zobí ulici. Výborně.

Najednou cosi zabušilo na okno do kuchyně a ozvalo se šílené bušení křídel. Harry po sluchu poznal zvuk poštovní sovy, která se k němu snažila dostat. Rozběhl se ke dveřím a otevřel je – bylo to jednodušší, než u okna. Sova to rychle zjistila a obletěla dům. Posadila se na Harryho rameno a ten si vzal z jejího zobáku krémovou pergamenovou obálku. Když odletěla, Harry obálku otevřel a dle očekávání spatřil zelený inkoust a bradavickou pečeť. Pak se vrátil ke kuchyňskému stolu a uviděl třesoucího strýce Vernona, který si dal noviny na hlavu a tetu, která si tiskla Dunkirka na hrudník, zatímco pes žalostně skučel. Oči měli doširoka otevřené. Harry si vzpomněl na výry, kteří Dracovi nosili balíčky sladkostí, a na hrozivé sokoly, které používal Lucius Malfoy k doručení verbovacích dopisů. Dunkirk by asi ptákům posloužil jako chutná svačinka. Snažil se nešklebit, posadil se a ignoroval jejich předvídatelný děs ze sov. Rozlomil purpurovou pečeť a vytáhl dopis z obálky. Rychle si ho přečetl, nevěnoval příliš pozornosti jménům nových prefektů (opravdu neznal v tom ročníku příliš lidí), pak zvedl hlavu, zakřenil se na strýce s tetou a řekl: „Tak, a je to oficiální.“

Vrátili se ke své snídani a ignorovali ho.

„Řekl jsem, že už je to oficiální,“ zopakoval hlasitě a zřetelně.

Teď jeho teta zvedla hlavu od talíře a zamumlala: „Ty jsi ještě tady?“ Pak stočila pohled zpět dolů.

Harry se zamračil. Věděli, že jde o dopis z Bradavic, tak se chovali ještě hůř, než obvykle. Věděl, že je to nebude zajímat, ale stejně jim to musel říct.

„Jsem primus.“

Tak to řekl. A, jako vždy, když mluvil o něčem, co se týkalo Bradavic, dělali, jako by neexistoval. Někdy dokonce zašli tak daleko, že říkali věci jako „Petunie, drahoušku, slyšíš ten vítr? Jak je hlučný a nesmyslný, nemyslíš?“ a ona mu odpovídala „Ano, Vernone, naprosto zbytečný.“

Samozřejmě, vzhledem k tomu, že strávili posledních patnáct a půl roku tím, že se snažili zapomenout, že vůbec existuje, jejich chování ho nemohlo překvapit. Sice o tom věděl už od posledního setkání prefektů, kdy si ostatní prefekti za primuse a primusku jednomyslně zvolili Harryho a Hermionu, ale když to na vlastní oči uviděl napsané na papíru, bylo to nějak skutečnější. Znamenalo to, že učitelé nepřehlasovali volbu prefektů. (Tedy, ne, že by to bylo pravděpodobné. Podle Harryho malých zkušeností učitelé většinou jen orazítkovali volbu studentů.) No, ale stejně by to mohl říct alespoň Aberforthovi a Samovi. To je něco. Dokonce by to mohl říct i Nigelovi a Trevorovi, přestože si samozřejmě, s ohledem na to, že nevědí, že je kouzelník, budou myslet, že se stal primusem na státní škole.

„Tak,“ řekl, uklidil talíř se sklenicí do dřezu a vzdal představu, že by mohli jakkoliv vzít na vědomí jeho oznámení, že se stal primusem. „Končím. Dick mě vyzvedne u paní Figgové, Draco pro něj také pracuje – víte, z legrace,“ dodal, aby udržel jejich představu o Dracovi jako synovi majitele panství už jen z toho důvodu, že by bylo příliš obtížné jim odhalit pravdu. „Na rozdíl ode mě nepotřebuje peníze,“ dodal. Šest let se mu dařilo udržet v tajnosti svůj trezor naplněný zlatými galeony a nehodlal je nechat to zjistit teď. Nevěděl, jestli je zajímalo, jak si mohl předchozích šest let dovolit školu – možná si mysleli, že ho v Bradavicích brali jako případ pro charitu. Také věděl, že by si dříve stoupli do středu Trafalgarského náměstí a pěli ódy na Jamese a Lily Potterovi, než by uznali, že je něco takového zajímá. Tedy, pokud je to opravdu zajímalo.

Teď, když už nemluvil o Bradavicích, pro ně najednou znovu existoval – pro jistý účel. Vernon odložil noviny. „Nemysli si, že až se dostaneš domů, půjdeš nahoru a budeš se válet. Dnes přinesu z práce potřeby a nářadí na opravu střechy. Po večeři můžeš začít, bude ještě dlouho světlo. Nejdříve je potřeba sundat starou střechu. A nezapomeň, potom znovu vyvenčíš psa.“

Harry se u dveří zastavil. „Doufám, že domů přivezeš dostatečně dlouhý žebřík, protože ten v altánu nepostačuje. Pokud si tedy nepřeješ, abych na střechu vylétl na svém koštěti…“ dodal zlomyslně s odkazem na kouzla. Jeho strýc s tetou sebou oba škubli.

„Samozřejmě, že ne. Nebuď hlupák. Samozřejmě přivezu žebřík. Za koho mě máš?“

Odešel, než podlehne pokušení a odpoví mu na otázku, a přemýšlel, jestli měl navrhnout, že by nahoru vylétl jako zlatý griffin. Ale nevěděli, že to umí, a nějak nespěchal jim to říct. S pískáním se vydal k paní Figgové. Tam na něj čekal ve svém autě Aberforth, který opět vypadal jako mudla. Draco seděl vedle něj. Poté, co Aberforth nastartoval auto, bylo pouze otázkou minut, než se dostali na příjezdovou cestu vedoucí k pozemku, na kterém budou po několik příštích týdnů pracovat.

„Dobré ráno, Aber… Ehm, Dicku. Myslel jsem, že nás odveze Sam…“

„Dobré ráno, Harry. Změna plánu, musel jsem si o něčem promluvit s Arabellou. Rozumím tomu správně, že jsi už měl celkem vzrušující den?“

„Možná trochu moc.“ Kývl na Draca. „Takže jsi mu řekl všechno?“

„To udělal,“ odpověděl Aberforth. „Arabella se odjela do Londýna podívat na toho chlapíka, který se vydával za vašeho mlékaře, Sirius hledá, kam odjeli Nelsonovi na dovolenou. Půjde na monitorovací stanici a bude předstírat, že je tam na kontrolu účetnictví. Chceme si být jistí, že se tu nehraje nějaká falešná hra. Je možné, že jim někdo udělal nabídku, jaká se neodmítá.“ Hary se vyděsil, viděl příliš amerických detektivek o mafii. Aberfoth si v zrcadle všiml jeho výrazu a rychle dodal: „Tím myslím, mohli nečekaně vyhrát dovolenou, například jako cenu v soutěži, o které ani nevěděli, že by se tam přihlašovali. Pokusíme se je vystopovat.“

Harry přikývl a najednou strašně unavený se posadil. Bylo těžké uvěřit, že ho čeká pracovní den, když měl pocit, že má za sebou týden galejí. Nejdřív vetřelec u Nelsonů, pak informace, že Brumbál před lety zařídil všem sousedům zabezpečovací systém, a nakonec to, že stan v parku patřil putovním představením Rodneyho Jeffriese, který mohl být kouzelník…

Zmínil se Aberforthovi o Jeffriesovi. Ten se zamračil a prohlásil: „Kdo? Nikdy jsem o něm neslyšel. Ovšem, nečtu moc často noviny, a když už, tak hlavně zahradnické časopisy a katalogy. V mudlovském rádiu je také zajímavý zahradnický program. Denního Věštce jsem samozřejmě nečetl už léta. Myslím, že jsem trochu mimo jak v mudlovském, tak v kouzelnickém světě. Ale něco jiného by bylo, kdyby ses mě zeptal na křížení růží…“

„Děkuji, nechci,“ prohlásil Draco. Harry věděl, že pracuje pouze kvůli penězům, když už ve skutečnosti není bohatým synkem majitele panství. Těžko by ho učení během léta mohlo zajímat méně. Harry se zamračil. Přál si, aby mohl na Draca spoléhat stejně, jako ve svém druhém životě, ale měl pocit, že by to byla chyba. Vložil ruku do kapsy; lotroskop ještě stále jemně vrčel…

***

Dorazili na pozemek a Harry rád znovu viděl Sama Bella, stejně jako Nigela a Trevora, kteří už celí zpocení vykládali z náklaďáku nějaké keře s kořeny obalenými pytlovinou. Pak si Harry všiml čtvrté osoby v zastřižených riflích a velké volné košili s čepicí otočenou kšiltem dozadu. Pak se tato osoba otočila a Harry šokem málem upadl.

„Katie!“

Usmála se a objala ho. „Ahoj Harry,“ řekla a zazubila se. Její modrá košile byla vepředu rozepnutá a odhalovala přiléhavé bílé tričko. Odložila čepici a otřela si čelo. Harry si všiml, že měla své krátké rudohnědé vlasy stažené do malého copu, který nebyl pod čepicí viditelný.

„Co tu děláš?“

Natáhla se a poklepala Sama na zádech. „Myslela jsem, že bych mohla strávit nějaký čas se svým starým tátou, než se rozhodnu, čím bych chtěla být, až vyrostu,“ odpověděla se širokým úsměvem. Harry si všiml, že Trevor s Nigelem hleděli na Katie velmi uznale, za což si od Sama vysloužili několik ostrých pohledů. Jo, tohle bude zajímavé. Pak si všiml, že také Draco Malfoy se na Katie dívá, jako by ji viděl poprvé v životě.

„Zdravím,“ pozdravil ji s křivým úsměvem. Harry se zamračil. Pomyslel si, jak často za den mu bude muset připomínat, že jeho přítelkyně je Ginny? Přestože by se mu líbilo, kdyby byl Draco víc jako jeho přítel z druhého života, nechtěl, aby to bylo v tomto. Bradavický Casanova. To byl důvod, proč byl tak nervózní, když začal chodit s Jamie…

Ale Katie byla chytré děvče a dokázala to. „Tak, jak se má Ginny?“ zeptala se ho jasně a bokem poslala Harrymu veselý pohled. Harry odolal pokušení se smát. Na rozdíl od té americké dívky, Grace, se teď Draco musel vypořádat s někým, kdo věděl, že Ginny je jeho přítelkyně, kdo s nimi bydlel ve stejné budově, koho potkával na schůzkách prefektů a hrál ve stejném týmu jako Ginny.

Draco se zavrtěl. „Kdo?“ zeptal se. Harry ho šťouchl loktem do žeber. „Oh! Ginny se má dobře, děkuji,“ vzpamatoval se, odtrhl své oči od jejích nohou a podíval se do její tváře. Třel si žebra a nevrle se podíval na Harryho, který si s Katie znovu vyměňoval vševědoucí pohledy. Podle plánu, který Aberforth umístil na kapotu svého auta, museli přesunout křoví a rohy měli zatížit malými kameny. Harry zjistil, že Katie byla v práci, stejně jako ve famfrpálu, velmi praktická. Stejně jako ostatní nosila těžké pracovní boty, a přestože na ní někdy bylo při zvedání něčeho těžkého vidět, jak je to pro ní namáhavé, nikdy si nestěžovala.

Dalším krokem bylo vykopání jam pro všechny nové rostliny. Katie to trvalo poněkud déle než ostatním, ale Harry si pamatoval, že když začínal, byl na tom stejně. Nebylo to proto, že byla dívka, tedy, žena, připomněl si, ale proto, že nebyla zvyklá na tento typ práce. Jak den pokračoval, Harry se na ni mohl dívat zblízka, což ve skutečnosti v Bradavicích nikdy neudělal, a všiml si fyzické podobnosti s jejím otcem. Jednou ze stejných věcí byl způsob, jak zvedala pravé obočí ve chvíli, kdy vypadala, že něco sarkasticky okomentuje, ale překonala se.

Aberforth je rozdělil do pracovních skupin: Harry s Katie, Sam s Nigelem a Draco s Trevorem. Harrymu v tom viděl úmysl a během oběda mu to Sam také potvrdil. Katie odešla s Aberforthem do domu vyhodit nějaký odpad do popelnic, a Sam se k němu naklonil a prohlásil: „Harry, jsem rád, že jsi tu. Katie s námi začala pracovat o velikonočních prázdninách a myslel jsem, že budu muset zmlátit jednoho nebo oba své přátele,“ řekl a pohodil hlavou směrem k Nigelovi a Trevorovi. „Můžou jim vypadnout oči z důlků.“

Harry se usmál. „Řekl bych, že je to riziko toho, když má někdo hezkou dceru.“

Sam přikývl a také se usmál, uznal to. „Já vím. Ale podle mého názoru jsou pro ni ti dva příliš staří. Navíc,“ ztišil hlas, „nevědí, že jsem kouzelník a ona čarodějka. Jednou, před lety, Nigel viděl Dicka dělat … něco, co ho mohlo prozradit. Rychlé paměťové kouzlo se o to postaralo a od té doby je daleko opatrnější, stejně jako já. Dokonce ani nenosím do práce svou hůlku, jsem na ni zatraceně opatrný, víš? Když mě propustili, první věcí, kterou jsem udělal, bylo to, že jsem si zašel k Ollivanderům pořídit novou. Neberu tu výsadu na lehkou váhu.“ Harry přikývl, věděl, že pro Siriuse to bylo také důležité. Pravděpodobně už měl také novou hůlku.

Katie s Aberforthem se k nim vraceli a Harry cítil, jak ožívá, když ji vidí. Byla jednou z dívek, které Lucius Malfoy ovlivnil Imperiem, a přesto, že ho pozvala na vánoční oslavu, kterou pořádala v domu své pratety v Prasinkách, jelikož byla tou dobou zamilovaná do Lee Jordana, byla nějakým způsobem vůči kouzlu odolnější než ostatní dívky. Vzpomněl si, jak se mu během posledních vánoc, když byli na prázdninách v Prasinkách, Leeho rodina snažila někoho dohodit. Připomněl si, že Katie byla od rozchodu s Leem od famfrpálové bandy trochu odtržená. Lee a dvojčata byli stále nerozdělitelní, což zahrnovalo také Angelinu. Alice, která pracovala ve vesnici, se se starou partou také viděla dost často. Ale Katie zůstala ve škole ve svém posledním ročníku. Harry si uvědomil, že v poslední době ji viděl poprvé trávit přestávky se svými spolužáky. Od druhého ročníku, kdy začala hrát famfrpál, byla většinou ve společnosti spoluhráčů. Někdy se to tak stávalo: když se začala velká skupina přátel párovat, a pak se pár rozpadl, jeden z nich se najednou octl mimo skupinu. Soucítil s ní a nikoliv poprvé přemýšlel, zda to bude stejné také s ním, Hermionou a Ronem, a jestli budou schopni po tom všem obnovit své staré, klidné přátelství.

Přesto, když se k němu Katie znovu přiblížila, jen se na ni usmál a vrátili se zpátky k práci. Po několika minutách Harry zvedl hlavu a viděl Samovu tvář. Rozhodně to vypadalo, že se na ně dva usmívá. Harryho napadlo, jestli se je snaží dát dohromady. Jestli ano, nebyl si jistý, zda by mu to vadilo. Katie byla milá a nekomplikovaná. Byly horší věci, které mohl udělat, než si s ní několikrát vyjít. Možná by se jednou cítil jako normální dospívající chlapec.

Když si po obědě lehl na trávník a opaloval se, zdálo se mu, že zachytil Katiin pohled. Bojoval s úsměvem, který se mu dral na tvář. Hodil pohledem po Draco Malfoyovi, který ležel opodál rovněž bez trička, ale na kterého se nedívala. Pak to Harrymu opožděně došlo. Draco nenosil baziliškův amulet. Harry si znovu lehl, zavřel oči a přemýšlel, co Draco udělal s dvojicí amuletů.

Když pak Aberforth vezl Draca a jeho domů, Harry cítil každou kost ve svém těle. Jeho svaly si odvykly tvrdé práci. Věděl, že to přejde, ale první den byl vždy těžký. A teď ještě bude muset ještě strhávat střechu. Zmínil se o tom Aberfothovi a starý muž se otočil k Dracovi a řekl: „Pomůžeme mu s tím, Draco, ne? A zavolám chlapům – rádi se připojí.“

„Ne, počkejte… Nemyslel jsem…“ snažil se to Harry vysvětlit, bylo mu trapně, že to mohl Aberfoth pochopit jako hledání pomoci, zatímco si jen chtěl postěžovat, jak ho jeho strýc využívá. To už ale bylo pozdě, Aberforth už odkládal svůj telefon. Za pár minut už k Zobí ulicí číslo čtyři přijížděli Sam a Katie ve starém Samově Volkswagenu a Nigel s Trevorem v předpotopní dodávce s vybledlým nápisem „Instalace a topení - Williams“ na boku. Harry si nemohl pomoci a usmál se. Vlastně bylo těžké uvěřit, že po stejně dlouhém dni, jako měl za sebou on, byli ochotní sem přijet a pomoci mu. A to vše proto, že jeho strýc je největší skrblík na zemi.

Žebřík již byl přistavený a zapřený proti straně domu. Nigel na něj začal šplhat a ve chvíli, kdy měl tvář proti oknu do koupelny, se ozval jekot, který ho málem poslal k zemi. Harryho teta očividně seděla na toaletě. Ze zadních dveří se vyřítil Vernon a začal vřeštět na Nigela.

„Hej, vy tam, co si ksakru myslíte, že děláte? Šmírovat mou ženu, když dělá soukromé věci v soukromí své soukromé koupelny? Nikdy jste neslyšel o soukromí? A kdo sakra jste vy všichni?“

Aberforth přišel k Vernonu Dursleyovi a podal mu ruku. „Ah! Pan Dursley. Rád vás znovu vidím,“ řekl, jako by na něj právě podrážděně neječel. Potřásl mu rukou, i když se na něj strýc Vernon mračil, jako by přemýšlel, odkud tuto osobu zná. Aberforth si toho všiml. „Dick. Dick Abernathy z Abernathyho zahradnictví.“

„Oh,“ odpověděl Harryho strýc, když si konečně vzpomněl. „Správně, správně.“

„Každopádně, Harry nám řekl o jeho malém problému se střechou. Vypadá to, že má díru přímo nad svou postelí, že? Řekli jsme, že mu píchnem. Nevadí nám to, že ne, hoši?“

Odpověděli sborovým ‚ne‘ a přesunovali se pro různé nářadí potřebné pro strhnutí staré střechy. Harry se usmál na Katie – nevypadala, že by jí vadilo být označena za „hocha“ Znovu měla čepici otočenou dozadu a zapnutou košili, což její tělo skrylo skoro tak dokonale, jako bradavická uniforma. Bylo možné, že si Vernon ani nevšiml, že je dívka.

Harryho strýc vypadal, jako by si nic nepřál více, než požadovat, aby Harry udělal práci sám. Ovšem s Harryho nulovými zkušenostmi v této oblasti rovněž vypadal, jako by doufal, že to znamená pomoc od někoho, kdo skutečně ví, jak se střecha dělá. A zadarmo, což byla Vernonova oblíbená cena za vše. Takže držel jazyk za zuby a vydal se domů.

„A pane,“ zavolal na něj Trevor, „ každý bude potřebovat několik piv, než budeme hotovi. Víte, je to žíznivá práce. Děkujeme,“ zahalekal a vrátil se zpět ke své práci. Když to Harry slyšel, říkal si, jestli to Vernon skutečně udělá, a k jeho překvapení, se strýc vrátil ke svému autu a odjel. ‚Opravdu jel pro piva?‘ zajímalo Harryho.

Neměl moc času, aby se divil, a brzy se vrátil na střechu za ostatními. Pomocí páčidla vytahoval hřebíky ze starých šindelů a během práce vrtěl hlavou nad svým štěstím. Občas se bál o Katie, ale ta se na střeše pohybovala naprosto klidně beze strachu z výšek, a poté, co si vzpomněl na některé šílené věci, které prováděla ve famfrpálu, se přestal bát. Dokud je ona v pohodě, nemusí mít obavy.

Slunce mizelo za nízkým obzorem vesnických domů a kostela, kde se konal Dudleyho pohřeb, a všichni už šplhali zpět na zem, když se Vernon vrátil s pivem. Vernon vzhlédl na střechu, na všechny kývl, a beze slova se vydal do domu.

Nigel a Trevor si vzali své lahve, zamávali, vlezli do dodávky a odjeli. Ostatní se také připravili k odchodu. Draco se natáhl po svém pivu, ale Aberforth mu ho se zvednutým obočím odklidil z dosahu. Harry jim popřál dobrou noc a odešel se domů vysprchovat a najíst, než vezme Dunkirka na večerní procházku. Nezajímalo ho, co by mohl někdo říct; nezávislost byla pěkná věc, ale dobří přátele byli k nezaplacení.

***

To se opakovalo i několik dalších dní – jako parta pracovali celý den v práci a pak večer, dokud se nesetmělo, u Harryho na střeše. Harrymu přišlo trochu ironické, že trávili celý den na zemi (a někdy doslova v zemi), kde sázeli zelené věci, a pak celý večer ve vzduchu, daleko od země. Trevor na přední štít připevnil jehličnatou větev, kterou přinesl z jejich druhé práce. Když chtěl Vernon Dursley vědět proč, Trevor mu přiznal: „No, i když vlastně nestavíme novou střechu, stejně to neuškodí. Přivolává duchy lesa, taková troška pozitivní magie. Můj táta byl tesař a vždy to na novou střechu postavil.“ Harry si myslel, že jeho strýc při slově „magie“ vybuchne a raději se za Samem přikrčil.

I když ještě střecha nebyla hotová, ve čtvrtek Aberforth řekl Vernonovi, že v pátek na střeše nebude nikdo pracovat. „Konec týdne, víte? Hoši si chtějí vyrazit.“ Vernon přikývl a podal mu láhev piva, které Aberforth nepil, ale strčil do kufru. Harry věděl, že to dává smysl, ale stejně ho trochu deprimovala představa, že bude příští večer pracovat na střeše sám.

Sam vzal Harryho okolo ramen a dodal: „A Harry má rande s Katie, takže také nebude pracovat,“ řekl Vernonu Dursleymu, kterému se doširoka otevřely oči. Už věděl, že je Katie „jedním z hochů“ a také Samovou dcerou.

„Vy ho necháte jít ven se svou dcerou?“ zeptal se nevěřícně, ukazujíc na Harryho a na tváři měl výraz, jako kdyby mu někdo navrhl, že by mohl volit labouristy.

„Jistě. Harry je příjemný mladý muž,“ řekl a poplácal Harryho poněkud silněji po zádech, takže mu málem odletěly brýle. Harry si popostrčil brýle nahoru a odolal nutkání sebou škubnout. Když byl Vernon z dosahu, otočil se ke staršímu muži.

„Co…“

„Jen jsem tě ho zbavil, abys tu zítra nemusel pracovat sám. Ale když o tom tak mluvíme, proč ne? Vám dvěma se asi nebude chtít tvrdnout v hospodě s partou staříků, ne? Jste mladí. Vyjděte si. Koukněte na film. Dejte si dobrou večeři. Pro jednou také dělejte něco jiného, než práci.“

Harry a Katie se na sebe nejistě podívali. Přestože jim přišlo, že je v práci rozdělení do pracovních skupin tlačí k tomu, aby si sebe více všímali, nějak jim přišlo divné, aby vše domlouval její otec.

„Ehm…“ řekl Harry. Pokrčila rameny.

„Nechtěl bys jít do Londýna?“ zeptala se. Přikývl a koutkem oka sledoval Sama.

„Tak jo.“

Sam je oba sevřel do náručí. „Má dcera půjde ven s Harrym Potterem!“ prohlásil ještě, než je nechal jít. Vydal se ke svému autu a vrtěl hlavou údivem. Harry a Katie se za ním podívali, oba celí rudí.

„Za to se omlouvám,“ zamumlala. Harry se ji pokusil uklidnit úsměvem.

„To neřeš. Jen… Jen je to poněkud…“

„… trapné?“ Přikývl. „A divné? A…“

„Tím myslím, známe se spolu…“

„… šest let. A byli jsme pouze…“

„… přátelé. Známí, opravdu.“

„Přesně.“

„Přesně.“

Zůstali na sebe rozpačitě zírat.

„Tak dobře,“ řekla nakonec Katie, „tak půjdeme jako přátelé. Prostě si odpočinout. A můžeme se lépe poznat. Ovšem, otázkou je, jak daleko necháme tátovy naděje dojít? Tím myslím, i když si připadám jako idiot, ještě jsem se nedostala přes Leeho. Vím, že jsem idiot, že to je víc než šest měsíců…“

Harry jí položil ruku na paži. „Nejsi idiot. Když nic jiného, aspoň jsi s ním chodila. Já jsem posedlý dívkou, se kterou jsem ani…“ začal a pak pevně sevřel rty.

„Co? Myslela jsem… Myslela jsem, že ty a Hermiona…“

Harry se zašklebil. „S Hermionou jsme to měli skončit už dávno. Už dlouho se zajímám o někoho jiného, ovšem problém je, že je zadaná a že nemám žádnou naději, a přesto na ni nemůžu přestat myslet.“

Katie vzdychla. „Jinak řečeno, oba jsme dojemní. No, řekla bych, že nezbývá nic jiného, než že spolu zítra půjdeme ven a budeme se litovat.“ usmála se na něj. „Začínám mít chuť přivést tátu na myšlenku, že to mezi námi rychle začíná být vážné, jen abych mu dala lekci o dohazování …“

„Ne, to neuděláš,“ řekl rychle Harry a odskočil od ní. „Musím s tvým tátou každý den pracovat. Nechci, aby se mě pokoušel zabít. Půjdeme jako přátele a dáme mu to velice jasně najevo.“

Katie se na něj usmála. „Harry, nevěděla jsem, že neumíš vzít vtip. Ovšem, možná jsem jen za ty roky strávila příliš času s dvojčaty…“

Harry se zasmál a rozloučil. Druhý den po práci jel s Aberforthem místo Harryho Sam a Katie vzala Harryho do Zobí ulice, aby se vysprchoval a převlékl. Když se z domu vynořil v čistých plátěných kalhotách a v bílé košili, rozepnuté na krku, a ucítila vůni mýdla, usmála se na něj.

„Pěkně jste se vymydlil, pane Pottere.“

Usmál se na ni zpět a přemýšlel, jestli spolu opravdu půjdou ven jen „jako přátelé“. Netrvalo dlouho, než se dostali do bytu jejího otce na předměstí Londýna. Tam na ni počkal, než se vysprchovala a převlékla. Bezcílně přepínal mezi televizními kanály, než zaslechl něco povědomého. Vrátil se zpátky na onen kanál a slyšel televizního hlasatele.

„A to je vše z Malého Kvikálkova v Surrey, kde Rodney Jeffries očividně opět předvedl něco, čemu můžeme říkat pouze zázrak. Další možnost poslechnout si pana Jeffriese máte dnes večer v sedm hodin. Nezmeškejte to!“

Vedle sebejisté mladé tmavovlásky, která mluvila, stál pohledný muž, který vypadal tak na těsně pod třicet. Měl kudrnaté hnědé vlasy, modré oči, tmavé opálení a oslnivý úsměv. Ta americká dívka, Grace, stála kousek od něj a vypadala, že si váží svého štěstí. Pak tu stál starší muž u invalidního vozíčku, který vypadal, že mu patřil, který už ale podle všeho nepotřeboval. Pak začaly reklamy a Harry vypnul televizi, než se mu znělka na tančící plechovky se zpívajícím ovocem zavrtá na měsíc do hlavy.

Brzy poté vyšla Katie z chodby vedoucí k ložnicím a koupelně, a vypadala neuvěřitelně svěže. Teď, když už nebyla v práci, si rozpustila své hnědé vlasy. Hnědé oči jí zářily z opálené tváře a na sobě měla jednoduché růžové šaty a jednoduché páskové sandálky, které jí ladily s kabelkou.

„Měli bychom jít. Film začíná v devět, takže ještě budeme mít čas na nějaké dobré jídlo.“ Harry se vydal ke dveřím, ale Katie od nich naopak odcházela. „Harry, kam to jdeš?“

Zamračil se. „Kam jdeš ty?“

„Ke krbu. Nejrychlejší je to vzít letaxem do Děravého kotle a pak taxíkem do kina. Nechci brát auto do londýnského provozu, ale neboj, pak tě hodím domů.“

„To mě nenapadlo – nejsem zvyklý používat letax, kdykoliv chci.“

Usmála se. „Táta nechal byt připojit do sítě, když se dozvěděl, že zůstanu na léto. Normálně mu moc nevyhovuje myšlenka, že k němu může kdykoliv kdokoliv přijít. Také má na bytě štíty proti přemisťování.“

Harry pokrčil rameny. „Předpokládám, že má víc důvodů než kdokoliv jiný, aby se držel dál od kouzelnického světa.“

Katie uhnula pohledem. „Takže víš o všem, že?“

Harry přikývl. „Loni to řekl mně i Dracovi. Je mi to líto, to s tvou matkou…“

Znovu na něj pohlédla a přikývla. Opět vypadala rázně. „Tak. Měli bychom vyrazit.“

Vstoupili do krbu oba najednou a brzy se ocitli v Děravém kotli, který byl plný kouzelníků, kteří se opíjeli na baru a obtěžovali ubohého starého Toma. Harry sebou při tom hluku škubl.

„Můžeme se jíst najíst do některé z jídelen,“ překřičela Katie rámus a Harry přikývl a následoval ji chodbou. Vešli do malé jídelny, kde byly pouze dva další stoly obsazené hosty. Když vešli, hosti nedbale zvedli hlavu, což se změnilo, když si všimli jizvy na čele. Otáčeli hlavy a sledovali, jak Harry s Katie pokračují místností k vybranému stolu. Harry cítil, že se začíná červenat a jen doufal, že tu není nikdo z tisku, jinak by to nafoukli do Denního věštce nebo do Týdeníku čarodějek. Ještě mu ani nebylo sedmnáct.

Sedli si a Harry se otočil, aby se zamračil na lidi, co je šmírovali, kteří ihned začali předstírat, že zírají na velmi zajímavou tapetu za Harryho hlavou. S Katie potlačili smích, vzali si jídelní lístky, a když si oba vybrali pečené hovězí a jorkšírský pudink, přenesli svou objednávku na talíře, které se brzy zaplnily jídlem. Harry si nemohl nevšimnout, že Katie má zdravou chuť k jídlu. Ovšem, celý týden pracovala stejně tvrdě jako on. Navíc, když uchopila nůž a vidličku, všiml si, že její ruce byly hezké, čisté a elegantní. Když si všiml, že jí ze slunce na nose vyskákaly pihy, usmál se. Zvedla hlavu a podívala se mu do očí.

„Harry Pottere, zíráš na mě?“ zeptala se nejpříměji, jak dokázala. Rozhodl se, že se nebude bránit.

„Ano, Kathryn Bellová. Vadí to?“

Nedokázala udržet přísný výraz, začervenala se a vrátila ke krájení svého jídla. „Ne,“ zamumlala, „nevadí.“

Harry se usmál. Až na zíraní ostatních hostů si připadal tak… tak normální. V pátek večer vzal ven milé děvče, které měl rád, měli příjemnou večeři a chystali se do kina. Jen mu připadalo, že čeká, kdy se něco stane.

Po jídle si dali čaj a zmrzlinu, ještě měli čas, než film začne. „Tak,“ řekl jí, „ještě stále nevíš, čím by ses chtěla živit?“

Vzdychla a zavrtěla hlavou. „Ani omylem. Vlastně jsem přemýšlela nad tím, že bych se stala bystrozorem, jako táta, ale… Moc se mu to nelíbí. Říká, že jsem příliš mladá.“

„Moje mamka šla na bystrozorský trénink přímo ze školy. Vlastně, tvůj táta s ní pracoval.“

Přikývla. „Já vím,“ řekla tiše.

Chvíli byli potichu. Pak Harry řekl: „Víš, je to v pořádku, zmínit mé rodiče. Dokážu o nich mluvit. Tobě… Vadí ti mluvit o tvé matce?“

Vyděšeně se na něj podívala. „A tobě by to nevadilo, pokud by tvá matka udělala něco strašného a jen proto, že by se jí tvůj otec pokusil zastavit, by mu vzali deset let života? A já ztratila je oba. Nikdy ta léta nedostanu zpět. Prošla jsem si dětstvím bez rodičů, a to se nemělo stát. Já vím, ze všech lidí, bych si právě tobě neměla ztěžovat, ale stejně. Je to strašně nespravedlivé…“

Harry jí na stole stiskl ruku. „Samozřejmě, že je to nespravedlivé. A jen proto, že jsem sirotek, není to, co se stalo tobě a tvé rodině, v pořádku. Proč nejsi kvůli tomu všemu naštvaná? Pokud má na to někdo nárok, jsi to ty. Ale - nezapomeň. Tvoje máma byla pod Imperiem. Nechtěla…“ zarazil se, když si vzpomněl na svou matku, jak mířila na Rona Weasleyho. „Nechtěla ti ublížit…“ Musel přestat mluvit, protože se mu chtělo brečet.

Katie přikývla. „Já vím,“ řekla potichu. Pak zvedla hlavu a s naštvaným výrazem utřela jedinou slzu. „Nemělo by mě to ochromit, nemělo. Ale pořád si myslím, že je to rozhodnutí, které ovlivní zbytek mého života, takže bych to neměla brát na lehkou váhu.“

„A co famfrpál? Vždy jsi byla dobrou střelkyní.“

Zašklebila se. „Ne dost dobrou. Opravdu – i kdybych to zkoušela u nejhoršího týmu v lize, vypískali by mě ze stadionu. Famfrpál pro mě prostě nikdy příliš neznamenal. Užívala jsem si to a na studenta jsem nebyla špatná, ale nemohla bych se tím živit. Tím myslím, když přijde na střílení, rozhodně nejsem žádný James Potter…“

„Neblbni. Na našem vítězství famfrpálového poháru ses podílela stejně jako kdokoliv jiný…“

„Tvůj táta nevyhrál pouze bradavický famfrpálový pohár,“ podezíravě na něj pohlédla. „Počkej, ty to nevíš?“

Harry se rozhlédl a pak se na ni znovu podíval. „Co mám vědět?“

Potutelně se usmála. „Ukážu ti to, až budeme odcházet.“

Zaplatili na baru a vydali ke dveřím, které vedly do mudlovského Londýna. Než odešli, Katie ho nasměrovala ke zdi, na které visely obrázky různých anglických famfrpálových týmů. Ukázala na jeden s označením 1978: „Dostali se na Mistrovství světa a mohli vyhrát, ale jejich chytač se zranil a museli hrát se záložním. Ten rok měli úžasného mladého střelce, čerstvý přírůstek z Bradavic.“ Zamračil se na její veselý úsměv, pak se naklonil blíž a opravdu se na fotografii podíval.

Ve středu zadní řady stál jeho otec, James Potter.

Hrál famfrpál za Anglii.

„Zřejmě to bylo všude na sportovních stránkách Denního věštce, že James Potter pomůže Anglii vyhrát Mistrovství světa. Když se jim to nepovedlo, všichni mluvili o roce ´82, ale…“

„…ale můj otec byl zabit v říjnu ´81,“ dodal tiše a sledoval vysokého mladého muže s rozčepýřenými vlasy a brýlemi, který se usmíval ze zadní řady a z legrace se postrkoval se svými kolegy. Katie přikývla.

Nebyl nezaměstnaný povaleč,“ řekl najednou nahněvaně, když si vzpomněl na strýcovu sestru Marge.

„Co?“ Katie byla velmi zmatená.

„Nic, jen… Děkuji. Děkuji, že jsi mi to ukázala.“

Pokrčila rameny. „Nemůžu uvěřit, že jsi o tom nevěděl. Myslím, že všichni prostě předpokládali, že ano.“ Harry si vzpomněl, jak se Hermiona zarazila a zírala na jednu z famfrpálových fotografií, když jí vzal do Děravého kotle poté, co jí řekl, že je čarodějka. Myslel si, že byla pouze ohromena tím, že se na fotografii lidé hýbají, ovšem vypadalo to, že jen zachytila obrázek mladého muže, který byl Harrymu strašně podobný…

Přišli do kina a sedli si ve tmě, zatímco běžely reklamy na jiné filmy a na sladkosti a další jídlo, které si mohli koupit v hale. Sledovali to a Harry zlehka položil svou ruku na zadní část její židle. Pak začal film a jednou z prvních věcí, které uviděli, byla mladá nahá žena, která přecházela přes plátno, zatímco její přítel stále ležel v posteli, evidentně zvyklý na takové její přehlídky. Harry pokradmu koukl na Katie, ale ta stále sledovala plátno a blikající světlo se odráželo od její pleti.

Jak film pokračoval, jeho ruka se posunula na její rameno a jí nějak spadla hlava na jeho rameno. Auta bourala, lidé se navzájem stříleli a nahá mladá žena se smyslně procházela po svém bytu, někdy částečně oblečená, někdy ne, vždy ale připravena ihned skočit se svým přítelem do postele.

Harry si nemohl zapamatovat, kdo byl od policie a kdo zločinec. Americký přízvuk a nářečí ho někdy poněkud mátly. A také ho poněkud rušila mladá žena, která nahá přecházela po plátně…

Po jednom takovém momentu se podíval na Katie a zjistil, že ho sleduje. Vypadalo to dokonale přirozené se sklonit a zlehka se svými rty otřít o její. Z její strany cítil lehký tlak a to bylo všechno. Jejich rty se oddělily a oba pokračovali ve sledování filmu, ve kterém bylo očividně zapotřebí, aby velká část Los Angeles vybuchla nebo shořela a množství lidí bylo zastřeleno nebo zraněno.

Harry začínal být z filmu unavený. Když ho přemohlo velké zívnutí, Katie mu zašeptala: „Jestli chceš, můžeme jít.“

„Jsi si jistá?“

Přikývla. „Začíná to být zatraceně nudné.“ Tak se plížili z tmavého hlediště a snažili se nikomu neblokovat výhled (ovšem nějací lidé si stejně stěžovali) a brzy byli zpět před krbem v Děravém kotli. Když dorazili ke Katie domů, našli tam Sama, který seděl v křesle, četl knihu a užíval si šálek čaje a cigaretu.

„Ahoj! Jste doma brzy, bylo všechno v pořádku?“

„V pohodě. Jen jsme oba odrovnaní z celodenní práce,“ řekla mu Katie a políbila ho na čelo. „Jen hodím Harryho domů, nebude to trvat dlouho.“

„Jsi si jistá?“

Katie obrátila oči v sloup nad svým otcem s dohazovačskými sklony. „Celkem.“

„Ehm… Dobrou noc, Same,“ řekl Harry rozpačitě. Nebyl připraven, jak se bude cítit nepříjemně, když vezme na rande dceru svého kamaráda.

Když se dostali na chodbu, Katie se opřela o dveře. „Harry, za to se omlouvám. Je jen…“

„Otec, jehož dcera šla na rande s Harrym Potterem. Já vím,“ odpověděl s úsměvem. Zakřenila se.

„Člověk by si myslel, že si už mohl všimnout, že jsi úplně normální,“ řekla a zavrtěla hlavou. Přestože byl unavený, nemohl si pomoci a musel myslet, jak jí to tu, jak tu stála, slušelo. Najednou se sklonil a svými rty se dotkl jejích. Nebyla na to připravená, ale po chvíli se uvolnila a lehce pootevřela ústa a rukama ho chytla za jeho krk. Harryho příjemně překvapilo, když se polibek prohloubil, ale pak mu to něco připomnělo – líbání Hermiony u jejího auta v Godrikově dole. Bylo to příjemný polibek, stejně jako tento. Na líbání Katie bylo něco velmi známého, bezpečného. Ovšem, něco bylo špatně.

Oddělil se od ní a přitiskl rty na její čelo. „Katie, omlouvám se. Myslel jsem…“

„Myslel sis, že ti to pomůže zapomenout na tu dívku?“ Přikývl a zastyděl se.

„Harry, to je v pořádku. Vadilo by ti… Mohla bych se zeptat, jestli je to Ginny?“

Spadla mu brada. „Jak to víš?“

Zasmála se. „Řekl jsi, že to není Hermiona, tak jsem zauvažovala nad dalšími dívkami z Nebelvíru, to je jasné, a Ginny je ve skutečnosti jediná logická volba. Vlastně, když tak nad tím přemýšlím, netuším, proč mě to nenapadlo dřív.“

Teď se ke dveřím naklonil Harry. „Je s Malfoyem, tedy, Dracem. Nemám šanci.“

Katie se zamračila. „Vůbec? Řekla ti to?“

„Jako kdyby ano. Chce být s ním. Musím se z toho vyhrabat. Jen je to…“

„Já vím.“

„… fakt těžké.“

Oba zůstali zticha. Pak Katie propletla prsty s jeho a tiše řekla: „Pojďme,“

Ani v autě nemluvili. Harry zíral do noci, na domy a další budovy, které míjeli. Když se dostali do Kvikálkova a jeli podél parku, Harry si všiml velkého bílého stanu, který vypadal tmavě a prázdně. Pomyslel si, že druhé večerní vystoupení už muselo skončit. Pak ho napadlo ještě něco.

„Katie,“ řekl najednou, „vzala sis s sebou hůlku?“

„Ano, mám ji v kabelce. Proč?“

„Mohla by ses vrátit k parku? Chtěl bych tu něco prozkoumat.“

Otočila auto na něčí příjezdové cestě a brzy byli zpátky u parku. Vyšli z auta a Harry se po trávě vydal přímo k cíli. Katie ho následovala. Zastavil před látkovou budovou.

„O co jde, Harry?“

„Mohl bych… Mohl bych si půjčit tvou hůlku? Prosím. Přísahám, nejde o nic špatného. A za několik týdnů mi bude sedmnáct. Jen se něco potřebuji dozvědět…“

Zamračila se, pak vytáhla z kabelky svou hůlku a podala mu ji. Vstup do stanu byl zavřený. Opatrně ho otevřel a trhl sebou při zvuku, který vydal plastový zip. Vešel do stanu a Katie se vydala za ním. Harry jí řekl: „Možná by bylo lepší, kdybys zůstala venku, hlídala a dala mi vědět, pokud by to vypadalo, že někdo jde.“

„Myslela jsem, že jsi řekl, že nebudeš dělat nic špatného,“ sykla.

„Také že ne. Zjišťuji, jestli něco špatného nedělá někdo jiný.“

„Úžasné, to není ani trochu nebezpečné,“ odpověděla ironicky. „Začínám si připadat, jako bych se stále potloukala s dvojčaty…“ Ale zůstala stát před stanem a nervózně hlídala, zatímco Harry vešel do obrovského prostoru s armádou skládacích židlí úhledně rozestavěných kolem pódia. Několik večerů o tom četl, půjčil si od paní Figgové knížky, a cítil se připravený to zkusit. Přinejhorším to nebude fungovat. Samozřejmě, bude obtížné odlišit, zda to jenom nefunguje, nebo zda tu není žádná skrytá informace, takže si nebyl jistý, co bude dělat, pokud to bude vypadat, že kouzlo nefunguje…

Harry se zhluboka nadechl a zavřel oči. Myslel na to, jak se cítil jako dítě, když prováděl náhodnou magii, na mravenčení, které cítil všude v zátylku. Pak otevřel oči, mávl hůlkou a snažil se soustředit se na tuto vzpomínku, a řekl: „Revelatio!

Kouzlo ihned zafungovalo. Harry polkl. Stan, který byl předtím tmavý, se najednou prozářil světle růžovými postavami. Vypadaly jako lidé, stovky různých lidských bytostí. Harry se otočil doprava i doleva. Všude stan vibroval a pulsoval nádhernými, zářícími a nezaměnitelnými záblesky magie.


Poslední komentáře
17.03.2012 17:14:17: Čoraz zaujímavejšie. Vďaka za preklad.
16.03.2012 21:49:17: Opravené.
09.03.2012 22:06:25: To Ledik. Zatiaľ len prvých šesť a neuverím, kým nebudú vonku. Sľuby som už zažila. Ten zoznam vidno...
08.03.2012 13:24:04: mno rozbíhá se to dosti zajímavě.. tak to vypadá, že tentokrát nebude hon na Harryho, ale na Draca....
 

Ďakujeme za návštevu. Administrace