Trilógia od Barb: I. HP a Okultní had (Harry Potter and Psychic Serpent); II. HP a Čas dobrých úmyslů (Harry Potter and the Time of Good Intentions); III. Harry Potter and the Triangle Prophecy

Prihlásenie

Odkazy

HP LEXIKON

Trojjazyčný lexikón pojmov zo sveta HP

HP and TGI

Originál II. dielu na fanfiction.net

Barb na FA

Originály poviedok Barb na FictionAlley

Lucy a nejen její HPFF

Oblúk smrti a iné. Už klasika.

Stránky Nadin

Snamione

Stránky Nicolase Blacka

Preklady FF

Stránky A-SISI a spol.

Snamione

Stránky wixie

Snamione

Soraki a KM

Pokračovanie Kamene manželství

Stránky JSark

Chov zlatých retrieverov

Kvalitné čistokrvné šteniatka zlatého retrievera, so špičkovým pôvodom

Z diskusie

Kapitoly 17 - 21

17. Hůlka, III. část

Preklad: Elza
Beta-read: ansus

Harry Potter and the Time of Good Intentions
(or: The Last Temptation of Harry Potter)
Chapter Seventeen
The Wand

 

=== konec 2. části ===

 

„Tak jsme tu!“ oznámila Hermiona zvesela, když zatočila do Park Street.

Harry se rozhlédl. „Kde?“

„V Doveru!“ zaksichtila se.

„Aha, no... asi jsem ti měl říct, že jsme nepotřebovali do města, ale na útesy...“

Kývla. „Jasně. Za čtvrt hoďky jsme tam. Myslíš ty severní, že jo?“

Povzdechl si. „Vlastně nevím. Draco?“ otočil se ke svému nejlepšímu příteli, který rozmrzele seděl na zadním sedadle a zatvrzele mlčel.

...

Hermiona, na rozdíl od Alice, nedisponovala velkým pohodlným Range Roverem. Když Draco poprvé spatřil její otřískaný žlutý Volkswagen Beetle z roku 1972, téměř vzal do zaječích. Přední nárazník vypadal, že původně patřil k jinému vozu, oba přední blatníky byly pomačkané, přičemž ten pravý byl tyrkysově modrý a levý byl jedovatě zelený.

„To pojedeme až do Doveru v tomhle?!“

Hermiona si založila ruce na hrudi a pevně na něho hleděla. „To bys tam raději pajdal po svých?“

Berle už sice odložil, ale stále výrazně napadal na jednu stranu. Zamračeně jí upřený pohled oplácel.

„Sednu si dozadu, abych si mohl natáhnout nohu na sedadlo,“ zavrčel na ni.

„Jak chceš!“ zavrčela na oplátku. Harry obrátil oči v sloup. Ti dva se stále hašteřili kvůli každé maličkosti, jako by si snad museli něco navzájem dokazovat. Silně mu to připomínalo chovánístarého Rona a Hermiony– no, on tento Draco vůbec poměrně dost připomínal Rona z druhé časové linie... a dnešní Ron se zase mnohdy choval jako tehdejší Draco. A to, jak Hermiona reagovala na Dracovo něžné okusování její šíje...

...

Odbočili do ulice Maison Dieu a zamířili k silnici na Castle Hill, po chvíli se v dálce vynořila bílá budova majáku s parkovištěm, na němž stálo poměrně dost osobních aut i zájezdových autobusů.

Bílé útesy doverské s majákem South Foreland


 

zdroj: http://mw2.google.com/mw-panoramio/photos/medium/43444347.jpg

 

Marconiho aparatura v budově majáku South Foreland

zdroj: http://www.ramsgatelifeboat.org.uk/images/south-foreland-lighthouse.jpg

„Jé, zrovna jsem si vzpomněla!“ vyjekla Hermiona, když zajela na parkoviště. „Tenhle maják má cosi společného s Marconim... jsme v jižním Forelandu.“

„To je tady pokaždé tolik turistů?“ zeptal se Harry nevrle. Pokrčila rameny. Otočil se k Dracovi: „Na ten maják si nevzpomínám, ty jo?“

Draco se zamyslel, pro změnu zase jednou vypadal jako své běžné já. „Možná, že ho na své setkání smrtijedi zhasnuli.“

„To by ale bylo nebezpečné!“

Draco se na něho podíval jako na malého Jardu. „A smrtijedi by na to měli brát ohledy z důvodu...?“

„Jo, jo, zmlkni,“ zabručel Harry. Samozřejmě, že Voldemort se svými příznivci nebrali ohledy na mudlovské lodi plující okolo, případně troskotající na skaliscích průlivu. Rozhlédl se po zubatém okraji útesu zdánlivě do nekonečna se táhnoucího k severu i jihu. Asi jim nezbude nic jiného než pročesat několik mil dlouhé pobřeží, aby našli onu kupku kamení, jež vypadá jako myš se stočeným ocáskem. Netušil, kde přesně onehdy smrtijedské setkání probíhalo. Někde v Doveru. No fajn. A jak se u všech všudy může proměnit a proletět v podobě gryfina, když jsou kolem toho pitomého majáku takové davy?

Vyrazili podél budovy, u její paty se nenápadně propletli masou turistů mířících do vstupních dveří a přešli k okraji útesu. Hermiona popadla Harryho za paži. „Nechoď tak blízko!“ varovala. „Ta stěna má skoro sto metrů a není tu zábradlí.“

„Já vím, já vím, padat nehodlám,“ bránil se. Kráčeli po svěží jarní trávě zdobené drobnými rudými a žlutými kvítky a rozhlíželi se, jestli neuvidí skaliska, která jim Harry popsal. Zcela náhodně vyrazili nejprve k jihu; když došli až na dohled města a stále nenašli, co hledali, obrátili se zpět, minuli maják a zamířili k severu. Šli podél útesu, asi pět metrů od okraje srázu, a po chvíli jim bílá budova zmizela za terénní vlnou. Tak proto jsem ten maják neviděl, pomyslel si Harry. Tu a tam prohlížel hromádky kamení, ale žádná z nich nebyla ta, již sám navršil. Když už tam pobíhali a prohlíželi všechny volně se povalující kupky kamení dobré dvě hodiny, Harry konečně zahlédl něco, co mu přišlo povědomé. Ta křivka útesu....

Pomalu přešel k okraji, ignoruje Hermionino zhrozené povykování. Shlédl dolů. I když byla tehdy tma, nemohlo být pochyb: na tomto místě bylo tělo dědice shozeno do moře. Otočil se a přemýšlel, kde mohl stát kruh smrtijedů. Se vzpomínkou před očima se odpoutal od okraje a odhodlaně popošel kousek do vnitrozemí. Rozhlédl se po krajině – nikdo cizí nebyl v dohledu, jen moře trávy vlnící se v čerstvém větru, i silnice byla kdesi v nedohlednu. Soustředil se, nechal se prostoupit pocitem proměny, a když se tlapami dotkl země, zaslechl Hermionino zalapání po dechu, jemuž ale nevěnoval pozornost. Rozepjal křídla, jejich pomalým úderem vzlétl s pohledem upřeným na krajinu pod sebou a za chvilku si byl jist, že našel, co hledají.

Snesl se ve spirále k zemi, okrajově si vědom Draca a Hermiony, kteří k němu dusali jarní trávou. Proměnil ze zpět v člověka a začal netrpělivě rozebírat kupku jednoho velkého a šesti menších kamenů, kterou navršil za noci zimního slunovratu. Bylo to už téměř půl roku a kameny pevně vězely v zemi, z jedné strany ošlehané větrem od moře, jako by na tomto místě ležely odjakživa. Když k němu dorazili jeho společníci, právě s obtížemi vydoloval z půdy třetí kámen. Pod ním se objevila tmavá špička hůlky. Pokusil se ji vytáhnout, ale nepovolila.

„Pomozte mi!“ houkl na ty dva; vkrátku už všichni tři odhrabovali holými prsty hlínu a uvolňovali onen kýžený kousek dřeva, až za něj Harry zabral a země se konečně vzdala. Svalil se do trávy s Voldemortovou hůlkou, stále ještě celou zablácenou, v ruce.

Seděl a v úžasu na ni zíral. Dokázal jsem to, myslel si. Ono se mi to nakonec možná opravdu povede.

Náhle někdo vykřikl jeho jméno – a nebyl to ani Draco, ani Hermiona.

Prudce trhl hlavou vzhůru. Dostihli ho?

Jenže uviděl někoho, koho už nedoufal nikdy spatřit a koho viděl k smrti rád. Vstal s tváří roztaženou do širokého úsměvu a rozeběhl se k vysokému štíhlému muži s černými vlasy a orlím nosem.

„Tati! Co tady děláš?“ Pak si všiml za jeho zády Charlieho. „Charlie! Jak... jak jste na nás pro všechno na světě přišli?“

Táta pozvedl Harrymu za zápěstí ruku, v níž držel Voldemortovu hůlku: „Takhle. Albus mi řekl, žes ukradl hůlku. Dokážeme se docela dobře vyhnout pronásledovatelům vzhledem k tomu, že se můžeme přemisťovat – sice to mohou detekovat, ale když se vždycky rychle dostaneme z místa, na němž jsme se objevili...“

Harryho zachvátila panika: „Vy jste se sem přimístili?“

„Ne,“ dostalo se mu úsměvu a odpovědi. „Přemístili jsme se před časem do Doveru a sem chodíme každý den, abychom se s tebou neminuli. Občas přespáváme v muničáku.“

Kdeže?“

„Tady nejsme daleko od Fan Bay,“ vysvětloval Charlie. „Za druhé světové války tam vydlabali několik set metrů tunelů, jsou tam opuštěné muniční sklady a dělostřelecká postavení. Není to tak strašné, jak většinou zanedbaná podzemí bývají. Je to tam prostorné, dostatečně vysoké a sutiny jsou většinou čistě zametené.“

„Když jsem byl mladší, tak jsem na ně narazil čirou náhodou,“ dodal Harryho otčím. „Když jsem poprvé přišel mezi smrtijedy a byl vzat sem... víš proč.“

Tunely 'veselých dělostřelců'


zdroj: http://2.bp.blogspot.com/_RjNrShFH0qQ/S3MmfAxAfCI/AAAAAAAAFsQ /OvMY5goqegk/s400/HPIM3948.JPG

Charlie položil Harrymu ruku na rameno. „Jak se ti vede, Harry?“

Harry se na něho zašklebil: „Zrovna teď nejlíp za poměrně dlouhou dobu. Například už mě nebolí zápěstí.“ Mávl rukou – právě včera si konečně sundal bandáž a obklad. „Vymknul jsem si ho v Northamptonshire.“

„Tak tam jste zmizeli z Manchesteru?“ protáhl povýšený hlas za jeho zády.

Harry se zvrtl na podpatku – neslyšel, že by se někdo přimístil, ale to mohlo být způsobené duněním mořského příboje. Srdce se mu bláznivě rozbušilo. Ne, pomyslel si. To se neděje...

„Tati!“ vykřikl Draco, který se očividně chvěl. Hermiona ho instinktivně chytila za ruku. Po boku Luciuse Malfoye stál Barty Skrk junior...

„Jeden z mých mužů šel do parku – jakpak se jen jmenuje? Birchfields? – ale řekl, že tam nikdo není. To byla první stopa, kterou jsem měl ode dne, kdy jste poslali Longbottomovy na malý výlet do Inverness poté, co ses motal na golfovém hřišti ve Fraseburghu. Můj člověk sledoval jednoho z golfistů na fotbalový zápas, myslel, že bys tam mohl být, ale nenašel tě.“ Harry byl ohromen – tak proto tam tehdy viděl Rogera Daviese! „Ano, rozpoznali jsme stopy magického podpisu po tvém bezhůlkovém čarování, ačkoliv až do dneška jsem nechápal, jak jsi dokázal uniknout z Azkabanu. Tedy zvěromág v podobě zlatého gryfina...“

Viděli jste to?“ vyjekl dřív, než se dokázal zarazit. Malfoy mlčky pozvedl něco, co musel být neviditelný plášť... hm, takže se sem asi ani nepřemístili. Když se proměňoval, nikoho neviděl – protože Malfoy i mladý Skrk byli schovaní pod plášti...

„Vás dva,“ ukázal na Charlieho a Harryho tátu, „jsme poslední týdny sledovali a viděli, jak se denně vracíte na toto místo, kde prostě posedáváte a čekáte. Usoudili jsme, že se zde nejspíše dříve či později objeví Harry, takže jsme se rozhodli si na něho také počkat. Mimochodem vy jste si za celou tu dobu naší společnosti ani nevšimli.“ Harry střelil očima po taťkovi a Charliem, kteří vypadali roztrpčeně, že k němu zavedli Luciuse Malfoye.

Další Malfoyova slova patřila Harrymu: „No, běžně bych byl řekl, že je to ostuda mrhat tvým rádoby talentem na zvěromagii, zvláště od té doby, co jsi ve službách Pána zla...“

„Nejsem,“ zavrčel. Záchvěv nenávisti mu projel celým tělem.

„Ó, ale ano, jsi. Chápu, že nemáš tušení, že když jsi byl batole, vložil na tebe náš Pán kouzlo poslušnosti, což znamená....“

„O tom kouzlu vím a vím také, jak se projevuje!“ přerušil ho neuctivě.

Malfoy se křivě usmál. „Tak tedy víš... No, pokud si nepřeješ slyšet další informace, v pořádku, nebudu tě jimi zatěžovat...“

Draco vytáhl hůlku a namířil jí na svého otce.

„Vypadni odsud a přísahej, že nikomu neřekneš, že jsme tu byli.“

Ten na svého syna několik vteřin nevzrušeně hleděl a pak se zvonivě rozesmál. „Nebo co?“ otázal se. „Mám zde několik záležitostí k vyřízení. Zaprvé bych měl Harryho Pottera vrátit ministerstvu kouzel. Vzhledem k tomu, že vešla ve všeobecnou známost příslušnost tady Bartyho ke smrtijedům – ačkoliv nebyl obviněn z žádných zločinů, bude mé dostihnutí Harryho a jeho vydání spravedlnosti pravděpodobně znamenat, že  se stanu příštím ministrem. Na tomto postu budu mít dostatek moci být svému Pánovi skutečně prospěšným, protože to On bude skutečným ministrem kouzel. Ubohý starý Skrk je v nemilosti kvůli odhalení jeho syna, poslání mozkomorů na Harryho přímo v soudní síni a neschopnosti ho dostihnout po jeho útěku. Poslední, co ho drží ve funkci, je nepřítomnost vhodného nástupce.“ Rozpřáhl ruce, jako by se vystavoval na odiv případnému kupci. „Hle, nástupce.“

„Ty?“ vyjekl jeho syn nevěřícně. „Ministrem magie? To ještě tak ministrem mrzáků...“

„Ticho!“ křikl starý Malfoy náhle s hůlkou namířenou na Draca, který se vzápětí chytil za pusu; srostly mu rty. Vrčel cosi temně a Harry si byl jist, že moci hovořit, právě teď by jeho přítel jadrně nadával, až by se hory zelenaly. Leč vše, co snad chtěl podotknout, zůstalo pevně uvězněno za sevřenými rty.

„Až budeš zpátky v Azkabanu,“ navázal a stočil špičku hůlky k Harrymu, „nebude samozřejmě žádný problém nahradit tě někým vhodným a donutit tě sloužit našemu Pánovi. Pamatuj – odmítneš-li splnit jeho příkazy, zemřeš... A ještě přinesu svému Pánovi jeho ukradenou hůlku... budu povýšen nade všechny jeho věrné.“

Otočil se a kývl na mladého Bartyho Skrka. Společně namířili na Severuse Snapea, Hermionu a Charlieho hůlkami, z nichž vylétla pouta, která všechny tři svázala zády k sobě s rukama připaženýma. I kotníky měli omotané tmavými provazy. Pak Malfoy se Skrkem znovu švihli hůlkami a vykřikli: „Crucio!“ Malfoy mířil na Harryho, Skrk na Draca. Harry si byl vágně vědom Dracova ztrápeného sténání, zatímco sám padl na kolena, bolest vyklíčila z jeho páteře a hbitě prorostla snad do každičkého nervového zakončení. Dracova ústa byla stále pevně sevřena, ale Harry slyšel řev, který mladému Malfoyovi bezmocně rezonoval v hrdle.

Pokusil se soustředit, oddělit svou mysl od těla, ale jednak vyšel ze cviku, jednak ho kletba udeřila příliš znenadání. Až konečně s posledním výkřikem agonie vytrhl své nehmotné já z tělesné schránky a fascinovaně pozoroval scénu pod sebou. Viděl éterické propojení hůlek a mučených těl, viděl, jak Hermiona, připoutaná k jeho otčímovi a Charliemu Weasleyovi, se zmateně s očima plnýma slz dívá na Draca zmítajícího se v křečích na zemi a nerozumí tomu, co se před ní odehrává. Pak si všiml, že její tvář brunátní a tmavne, že dívka vypadá spíše rozzuřeně než vyděšeně nebo smutně. Úplně znachověla a tu náhle provazy, jež je poutaly, popraskaly a pomalu se rozlétly všemi směry (ačkoliv Harry předpokládal, že ve skutečnosti se to dělo velice rychle).

Táta s Charliem nemarnili čas, i když Harry vnímal jejich pohyby zpomaleně, nebylo pochyb, že své hůlky vytasili z mudlovského oblečení bleskovou rychlostí a okamžitě zacílili – táta na Skrka a Charlie na Malfoye. Ve svém podivném netělesném stavu Harry spatřil, že pohybují rty. Viděl, jak do jejich rukou přilétly hůlky, viděl Draca bez hnutí ležet na zemi, celého zpoceného, ale s ústy znovu volnými a zřejmě bez bolestí. Když vklouzával zpět do svého těla, všiml si, že Skrk a Malfoy odlétají nárazem odzbrojovacích kouzel, věděl, k čemu nutně dojde, ale nebylo v jeho moci tomu zabránit.

Otevřel oči, čas se rozeběhl svým obvyklým tempem. Skrk s Malfoyem s řevem mizeli za okrajem útesu, tváře zkřivené děsem. Odzbrojeni a v prudkém neřízeném pohybu se nemohli přemístit. Sráz byl několik desítek metrů vysoký a pláž pod ním byla plná skalních úlomků. Takový pád nebylo možno přežít.

Když vyskočil ze země, uslyšel náraz. Chvíli stál bez hnutí s očima upřenýma do vzduchu nad útesem, kde ty dva naposledy spatřil. Draco s Hermionou se mu postavili po levici, táta s Charliem po pravici. Evidentně nikdo z nich netoužil podívat se dolů na těla. Harry se otočil a tiše řekl: „Díky, Charlie.“

Charlie vypadal dost otřeseně, ale pokrčil rameny: „Zachránil jsi Ronovi život. A jsi můj přítel. To bylo to nejmenší, co jsem pro tebe mohl udělat.“

Draco, který momentálně vypadal dle Harryho mínění tak na devět let, se pomalu obrátil ke Snapeovi: „Ď... děkuji, pane profesore,“ vymáčkl ze sebe nervózně. Harryho otčím se na něho usmál.

„Dobrý syn si zaslouží dobrého otce,“ prohlásil slavnostně a pozorně si přitom prohlížel mladého blonďáka. „Ty jsi takového nikdy neměl.“

Draco přitakal, nepokusil se odporovat. Hermiona se chvěla, i když byl teplý jarní den, a Draco jí ovinul paži okolo ramen. Nevzdorovala. Líce měla stále vlhké a o něco tmavší než obvykle. Harry jí řekl: „A děkuju i tobě, za tvé problémy zvládat své magické schopnosti. A výbušnou povahu.“ Usmál se na ni a ona mu konečně úsměv oplatila.

Charlie obdivně hvízdl. „Tak pokud to byla ukázka, co dokáže bez hůlky, tak snad ani nechci vidět, co by dokázala s ní.“

Harry se rozesmál. „S ní je strašlivá. Naprosto a nevýslovně strašlivá.“ Zakřenil se na ni a ona znovu zrudla, tentokrát z jiného důvodu než z hněvu na Luciuse Malfoye.

„No,“ vložil se do hovoru Harryho táta a zamnul si ruce. „Albus říkal, že máte namířeno do Walesu. Mohu se zeptat proč?“

Harry se nervózně ohlédl po Dracovi s Hermionou. „Nó... něco tam musíme...“

„A víte určitě, že musíte? Mám s sebou pro vás oba falešné mudlovské cestovní pasy. Máme v plánu odjet do Francie, Charlie už tam poslal Rona napřed. Tady už pro něho není v bezpečno. Je teď s naším Percym.“

Harry zaváhal. Bylo to lákavé. Mohl by tu zůstat žít, pokusit se vytvořit z tohoto světa lepší místo... ale pak si vzpomněl na hrozící válku a usoudil, že nemůže.

„Uvidíme. Ale nejprve musíme do Walesu pokusit se... o tamto.“

Otčím mu položil ruku na rameno. „V pořádku. Ale, prosím, buď opatrný. A tady –“ vytáhl z kapsy u bundy obálku „– máš peníze na letenku. Budeme tě vyhlížet každý den.“

Charlie najednou vypadal nadmíru netrpělivě. „Fajn, fajn, ale teď –“ začal „– potřebujeme dodělat mnoholičný lektvar. Než dorazí bystrozorové a najdou ta těla. Určitě zachytili použití Cruciata a odzbrojovací kletby.“

„Mnoholičný lektvar je –“

„Já vím, tati. Nemusíš mi to vysvětlovat.“

„No... dobře. Používáme ho často. Sbíráme si na cestách vlasy lidí nejrůznějších typů.“ Vytáhl z další kapsy balíček obálek a Charlie vylovil z batohu velkou termosku, z níž nalil trochu vazké tekutiny do plastového hrníčku. Otčím do lektvaru přidal vlas z jedné z obálek a nabídl nápoj Harrymu.

„Ty budeš pít něco, v čem je vlas?!“ vyděsila se Hermiona.

„Je to nezbytné, mladá dámo,“ opáčil Harryho táta prkenně. Pak nakrčil obočí. „A vy jste...?“

„Hermiona Grangerová,“ představila se s bradou odbojně vztyčenou. „Mudlorozená čarodějka,“ dodala pyšně.

Usmál se na ni. „V pořádku,“ řekl a podal jí nůžky. „Ustřihněte Harrymu pár vlasů.“

„Cože?“

„Prostě to udělej,“ pobídl ji Harry laskavě. Kousla se do jazyka a udělala, oč byla požádána. Podala Snapeovi drobnou kadeř, již odstřihla.

„Dobře. Teď se s Charliem zamaskujeme za tebe. Dva Harry Potterové na útěku – kteří se ke všemu umějí přemisťovat – by je mohli na chvíli zmást.“

Harry se usmál a napil se. Charlie znovu naplnil šálek, přidal vlas z jiné obálky a podal výsledný výtvor Dracovi. Harrymu začalo být mdlo a slabo, zatímco Draco pil. Svět se rozostřil, zřejmě se změnil do podoby někoho, kdo nemusel nosit brýle, takže si je sundal a schoval do kapsy. Podíval se po sobě, ale nevypadalo to, že by se nějak výrazně změnil, akorát pokožku na hřbetech rukou měl bledou a nad čelem se mu kroutily světlé vlasy.

Draco se ovšem změnil drasticky. Srazil se o několik palců, vlasy měl šedé s nádechem bývalé černi, hřbet se mu naklonil vpřed a ramena i boky se propadly stejně jako nohy – oblečení na něm začalo plandat. Nakonec mu ještě z hrudi vyrašily prsy, které mu v současném předklonu visely do pasu a Harry měl co dělat, aby se nepotrhal smíchy tváří v tvář kamarádově vrásčitému obličeji. Draco se proměnil ve stařenu.

Mladý Malfoy v hrůze hleděl na své tělo a cizím skřípavým hlasem vyjekl: „Co jste mi to udělali? Je ze mě stará bréca!“

Hermiona si držela ruku před pusou, v očích jí jiskřilo. „Pojď, babi,“ řekla se smíchem. „Pomůžu ti zpátky k autu.“

Mezitím Charlie a Harryho táta vložili jeho vlasy do další dávky elixíru, takže mezi nimi stáli teď dva Harry Potterové, podobní si až do poslední řasy, pouze brýle jim chyběly k dokonalosti. Oba mžourali.

„Zapomněl jsem, že špatně vidíš,“ řekl jeho táta – asi – jeho hlasem.

„Na přemisťování dokonalý zrak nepotřebujeme,“ usoudil druhý Harry.

Harry se na ně zaksichtil. „Jak se vám odvděčím?“

„Doraž do Francie v pořádku a vcelku,“ řekl ten první Harry a pevně ho objal. V příští vteřině oba Harryové zmizeli a Hermiona se v doprovodu mladého blondýna a své stařičké babičky, která působila nadmíru nabroušeným dojmem, vydala hustou trávou zpět k majáku South Foreland...

* * * * *

=== konec 3. části ===

Pozn. překl.: Tak, zde máte slibovaný výlet do Doveru, zbytek 17. kapitoly bychom měli zvládnout v dalších dvou částech... Je to zatraceně dlouhé. 
Poslední komentáře
09.11.2011 15:42:26: Dokonalé, ale za chvíľu mi dôjdu kapitoly... Díky
07.09.2011 13:54:03: Modlím se modlím za brzce dokončený překladsmiley${1}
06.09.2011 09:27:48: Já jsem si to už dočetl v originálu, bo jsem to nemohl vydržet. :-) Asi nejlepší kapitola zatím v té...
05.09.2011 14:23:09: Skvela cela 17.cta kapitola, kdyz se v doveru objevili LUcius tak mi fakt zamrazilo, jsme zvedava co...
 

Ďakujeme za návštevu. Administrace