Trilógia od Barb: I. HP a Okultní had (Harry Potter and Psychic Serpent); II. HP a Čas dobrých úmyslů (Harry Potter and the Time of Good Intentions); III. Harry Potter and the Triangle Prophecy

Prihlásenie

Odkazy

HP LEXIKON

Trojjazyčný lexikón pojmov zo sveta HP

HP and TGI

Originál II. dielu na fanfiction.net

Barb na FA

Originály poviedok Barb na FictionAlley

Lucy a nejen její HPFF

Oblúk smrti a iné. Už klasika.

Stránky Nadin

Snamione

Stránky Nicolase Blacka

Preklady FF

Stránky A-SISI a spol.

Snamione

Stránky wixie

Snamione

Soraki a KM

Pokračovanie Kamene manželství

Stránky JSark

Chov zlatých retrieverov

Kvalitné čistokrvné šteniatka zlatého retrievera, so špičkovým pôvodom

Z diskusie

Kapitoly 7 - 12

11. kapitola Učebna Lektvarů

Preklad od Althalus, Baceby a spol  (2003 – 2004)

Když Malfoy uviděl, že je Ginny rozrušená, okamžitě k ní přistoupil, přičemž hlučně upustil svoje lektvarové náčiní na podlahu.


”Co se stalo?” chtěl vědět, ale ne svým obvyklým panovačným způsobem.


”Och, Draco!” zavzlykala, pažemi ho objala kolem krku a plakala mu do trička. Ani na chvíli nezaváhal, přitáhl si ji k sobě a hladil ji po vlasech. Harry měl sto chutí sundat si plášť a odtrhnout je od sebe, ale dokázal se ovládnout. Malfoy ji ještě chvíli držel dokud se nezdálo, že se alespoň trochu uklidnila. Jakmile se její dech vrátil do normálu a ona ze sebe vydala hluboký unavený povzdech, políbil ji na čelo a podržel si ji před sebou na délku paže.


”Už je to lepší?” řekl tiše.


Náhle se mu vymanila a s rozpaky si urovnala šaty. Otřela si oči a řekla roztřeseně: ”Mám spoustu práce.”


Malfoy vypadal, jako ho Harry ještě neviděl - skutečně starostlivě a ochranitelsky. ”Tak co se stalo?” zeptal se jí. ”Já… já jsem viděla… viděla Harryho. Harry líbal Cho Changovou. Na famfrpálové tribuně,” řekla zlomeně. Potom spěšně dodala: ”A ačkoliv vím, že se o ni vážně nezajímá, že se jen s Hermionou pokouší dát ji dohromady s Viktorem Krumem, aby se ho mohla zbavit, to neznamená…to neznamená… ” vypadala, jakoby se měla znovu zhroutit. ”To neznamená, že by měl u toho vypadat, jako že si to náramně užívá!”


Užívá? Pomyslel si Harry. A náramně??.


Malfoy přikývl. ”Ach. To je kvůli Potterovi.”


”Harrymu,” opravila ho.


”Dobře… Harrymu.” Dokonce i Harryho uším to od Malfoye znělo nepřirozeně. Mohl říct, že pro Malfoye to taky muselo být velice neobvyklé. ”A… říkala jsi, že on a Grangerová zkoušejí dát dohromady Kruma a Cho Changovou?”


”Ach!” Ginny se znovu rozrušila. ”Neměla jsem nic říkat… neprozraď nikomu, že jsem to řekla, prosím… „


”To je v pořádku, v pořádku,” ujistil ji, zatímco se ji pokoušel uklidnit. ”Neřeknu ani slovo.” Harry se v duchu ušklíbl, jistě, v pořádku. ”Takže potom Potter a Grangerová budou volní, aby mohli být spolu?”


Ginny k němu zraněně vzhlédla. Harry vnitřně zasténal, někdy je Malfoy příliš vnímavý – pro své vlastní dobro. ”Já… já nevím. Možná… ”


”No, musím říct, že to není špatné,” zazněla Malfoyova tvrdá odpověď. Ginny vypadala, jakoby chtěla nesouhlasit, ale on pokračoval, ”Podívej, nestojí za to trápení. Jak by mohl? Ignoroval tě tři roky. Jak by mohl vědět, co k němu cítíš a nevyjádřit se? Jak by tě mohl… nevidět?” skončil tiše, zvedl jí bradu a krátce, jemně ji políbil na rty.


Harry byl rozzuřený. Umíral touhou vymrštit se, strhnout si neviditelný plášť…ale znovu se neodvážil. Hlavně proto, poněvadž nenáviděl skutečnost, že Malfoy má pravdu, zasluhoval si od Ginny, aby na něj zapomněla a šla dál. Nemohl očekávat, že kolem něj bude poskakovat - nezasloužila si od něj, aby ji bral jako samozřejmost. Nějak, se mu podařilo zapomenout na to, že většinu dne strávil myšlenkami na Hermionu a jejich líbání.


Ginny sklonila hlavu a řekla tiše, ”Slíbil jsi, že mě budeš doučovat v Lektvarech.” K Harryho úlevě se Malfoyovi nepověsila kolem krku a polibek, který mu vrátila, se rozhodně nedal popsat jako nadšený. Ta váhavá jemnost Harryho překvapila.


”Správně,” řekl Malfoy neochotně, obraceje se, aby zvedl svoje pomůcky, které předtím po svém příchodu bez cirátů odhodil.


Harry se rozhodl zůstat s nimi a dohlížet na ně zatímco pracovali. Malfoy na ni zíral, dotýkal se její ruky častěji, než to bylo podle Harryho názoru nutné, ale nic dalšího neobvyklého se nestalo - ani se nelíbali ani neobjímali.


Potom poté, co všichni tři byli v učebně asi hodinu, vešel Snape. Očividně byl překvapený, když je tam uviděl.


”Dobré odpoledne slečno Weasleyová, pane Malfoyi,” řekl škrobeně, když se vzpamatoval. ”Nečekal jsem, že v tuto dobu zde naleznu nějaké studenty.” Zdál se nervózní, jakoby chtěl dělat něco, co by neměl. Proč tak vypadá, když vešel do své vlastní třídy? Zajímalo Harryho.


”Draco mě doučuje, pane profesore. Je to od něj velmi milé,” řekla Ginny bez vyzvání.


 ”Doučuje, slečno Weasleyová? Jste nejlepší v ročníku, vlastně, jak jsem vyrozuměl od ostatních učitelů, jste nejlepší ve všech předmětech.” Harry cítil, jak mu šokem poklesla čelist. Taky si všiml, že Malfoye to překvapilo stejně jako jeho.


”No, myslela jsem, že mi neublíží začít s přípravou na NKÚ. Budu v pátém ročníku dřív, než se naděju…”


”Opravdu chvályhodné. Abyste věděla, spolupráce Nebelvíru a Zmijozelu už tu jednou probíhala. Pokračujte,” řekl, dívaje se na ně s vlídností. Harry byl víc než překvapený. Nikdy Snapea neviděl, aby byl hodný k někomu z Nebelvíru. Ale pokud byla Ginny nejlepší z celého čtvrtého ročníku, mohla se od něj vysloužit jistý respekt. Hermiona ne, ale Ginny zjevně nebyla jako… nápadná tak jako Hermiona. Harry neměl tušení, že Ginny je nejlepší studentka ve svém ročníku a měl pocit, že rozhodně není jediný.


Snape zamířil ke dveřím svého kabinetu. Harry se ho rozhodl následovat – pokud by to bylo možné. Snape odemkl dveře a přešel ke svému stolu, přičemž je nechal otevřené. Harry s úlevou vklouzl dovnitř, ale pak Snape zamával hůlkou a dveře se zavřely a zamkly. Harry zpanikařil, byl uvězněný v Snapeově kabinetu dokud je zase neotevře. Doufal, že tam nemá žádné zařízení, které by odhalovalo přítomnost lidí i pod neviditelným pláštěm.


Snape teď ukázal hůlkou na ohniště, zapálil je a prudce se usadil do křesla u krbu. Harry skoro vykřikl a uskočil, když se o půl minuty později v plamenech objevila Siriusova tvář.


”Ahoj Snape,” pozdravil opatrně Sirius.


”Blacku,” byla Snapeova ještě kratší odpověď. Sirius se zašklebil.


”Když už jsme se dostali až sem, možná bychom mohli zkusit Severuse a Siriuse,” navrhl Harryho kmotr.


Snape vypadal, jakoby snědl Bertíkovu fazolku tisíckrát jinak, která chutnala jako vosk do uší. ”Siriusi,” řekl pomalu a opatrně.


”To je lepší. Takže Severusi, Za jak dlouho bude připravený ten Mnoholičný lektvar?”


 ”Zhruba za čtyři týdny. Ale nebudu schopný přidat tam jejich vlasy další dva týdny, do famfrpálového zápasu první víkend v prosinci. Potom ho můžeme použít kdykoliv. Moje zdroje mi prozradily, že tu v tu dobu bude důležitá schůze - hned po zimním slunovratu na vánoční noc.” Mnoholičný lektvar? pomyslel si Harry. Sirius a Snape se chystají použít Mnoholičný lektvar? Za koho se chtějí vydávat? Zajímalo ho.


”Vánoce?” Sirius se zdál znepokojený. ”Doufám, že už nebude pozdě. Během posledních pár dní byla zaznamenaná aktivita Smrtijedů kolem Vydrníku svatého Drába.”


Vydrník svatého Drába! lekl se Harry. To je vesnice blízko Doupěte! Ach bože, pomyslel si, jestli se Weasleyovým něco stane…


Sirius pokračoval. ”Nejsem schopný přesvědčit Molly a Arthura Weasleyovy, aby na nějaký čas odjeli na dovolenou. Naštěstí, Bill a Charlie jsou pořád po ruce, aby na pár věcí dohlédli, ale…”


”Co?” Snape byl netrpělivý.


”Myslím, že máme slabý článek. Percy Weasley.”


Snape se zavrtěl. ”Jak to?”


”No, na Ministerstvu ho přeložili do oddělení jeho otce, takže na něj Arthur může dávat pozor. Popletala znepokojuje, že Percy byl loni tak slepý k problémům svého šéfa. Percy neměl ponětí, že Skrk byl zajatcem svého syna a že vlastně přijímal rozkazy od temného kouzelníka. Dosud není jasné, jestli Percy rovněž nebyl pod kletbou Imperius.”


”Spousta lidí shledává obtížným nebo nemožným bránit se kletbě Imperius,” řekl Snape tiše, vypadaje přitom, že se necítí ve své kůži, což Harryho zaujalo.


”Ano, ale Percy přece jen… nepříjemně mi připomněl někoho… jiného dřívějšího primuse, který byl tak velmi nadaný a tak ambiciózní… ”


”Ty myslíš, že Percy Weasley je další Tom Raddle?” zeptal se ho Snape.


”Je lehce manipulovatelný a ctižádostivý. Předpokládám, že by mohl být zralý k naverbování Smrtijedy. Pokud mu někdo nabídne moc, po které touží… ”


”Ale no tak, Blacku,” Snape se očividně vzdal výsady oslovovat Siriuse jeho křestním jménem. ”Jeho bratr byl rovněž nejlepší student a primus. Myslíš si snad, že se také stane Smrtijedem?”


”Bill není patolízal,” odporoval Sirius. Harry si vzpomněl, co řekla Hermiona Ronovi venku před učebnou Lektvarů. ”Percy otravuje šéfy ostatních oddělení na Ministerstvu už od okamžiku, kdy byl přeřazen k Arthurovi, zkouší si najít místo jinde. V oddělení svého otce zjevně nemá příležitost k postupu bez toho, aniž by nezaujal Arthurovo místo. Slyšel jsem lidi říkat, že cílem Percy Weasleyho je být vůbec nejmladším ministrem Kouzel.”


”To neznamená, že by mohl zradit svou rodinu a přidat se na stranu zla.”


”Ne, to ne. Ale znamená to, že by mohl být cílem naverbování a i kdyby se bránil, byly by to potíže. Takže teď na to musíme přijít u obou, u něho a Harryho, jakmile použijeme Mnoholičný lektvar.”


Na co chtějí u mě přijít? přemýšlel Harry.


”Těžko uvěřit, že by Voldemort změnil své cítění, co se týče Pottera,” řekl Snape.


”Ale Percy a Harry jsou přesně ten druh čarodějů, které si Voldemort vždycky vybere.” Harry si vzpomněl na vykládání taroků, které se pokoušel vytěsnit z hlavy. Takže Sirius se taky obával, že by ho Voldemort mohl naverbovat. ”Už zjistil, jak je Harry silný… Harry se s Voldemortem utkal a odešel. Jediný další žijící kouzelník, kterému se to podařilo je Brumbál. Voldemort chce vždycky nejlepší a nejbystřejší. Pár Smrtijedů… Peter Pettigrew je výjimka… nebylo ve škole vynikajícími studenty. To je jeden z důvodů, proč šel po Lily a Jamesovi.”


”Jistě, tohle a proroctví. Jakmile jednou zjistil, kteří dva ze tří lidí v proroctví to jsou… ”


 ”Zkusil naverbovat jejich rodiče, aby ze svých dětí udělali jeho služebníky, takže potenciální nepřátelé by byli pod jeho kontrolou…”


”Ale Potterovi nespolupracovali jako Malfoyovi… ”


Cože? pomyslel si Harry. Já jsem v nějakém proroctví? S Malfoyem?


”Když už o tom mluvíme,” řekl Sirius, ”ještě jsme nevyřešili, kdo se stane kým, až si vezmeme lektvar. Myslím, že bych mohl být on a ty ona… ”


”Ne tak rychle, Blacku. Já jsem ten, kdo musí podstoupit všechny problémy kolem lektvaru a přidat jejich vlasy ke konečnému efektu. Nehledě na to, že musím být on, protože mám dosud na své paži znamení Zla, ona není Smrtijed. Když Voldemort povolá Smrtijedy, znamení vystoupí - jak by se to stalo tobě, ale nikdy by se nechovalo stejně jako opravdové. A ty by ses musel ujistit, že nepůjde za Voldemortem až zavolá.”


”Pravda. Pokud by se ukázal dvakrát, mohlo by to všechno zničit. V pořádku. Jenom doufám, že už neplánují naverbovat Draca. Chci říct, je mu jen … kolik? Patnáct? Je o pár týdnů starší než Harry. Nemůžou chtít někoho tak mladého, nebo ano? Tedy, Harry je jedna věc, on je Harry Potter… ”


”Tišeji! Zatímco spolu mluvíme, Draco Malfoy je zrovna tady v učebně Lektvarů, pracuje s Weasleyovic dcerou… ”


”Cože?” vykřikl Sirius, nedbaje Snapeova návrhu, aby tlumil hlas. ”Je možné, že ho otec už zaučil? Myslíš, že by ho Lucius tomu vystavil?”


Malfoyovi, pochopil Harry. Chystají se použít Mnoholičný lektvar, aby se vydávali za Malfoyovi.


Snape vstal a přešel ke dveřím. Harry se vmáčkl do knihovny, aby zabránil možnému kontaktu se Snapem, který by ho tak mohl objevit. Snape zatáhl černý závěs přes malé okno nade dveřmi kabinetu. Uculil se a vrátil se zpátky do svého křesla u krbu, říkaje Siriusovi, ”Myslím, že se spíš hlásí jeho hormony…”


Sirius neřekl nic. Snape se znovu posadil a díval se do prostoru, jako by byl v transu. ”Vypadá zvláštně, jako Lily… ” ozval se tiše, jakoby zapomněl, že s někým mluví.


”Ale no tak, Severusi, ona je studentka…” huboval ho Sirius s úšklebkem.


Snape se k němu zuřivě otočil. ”Co si to dovoluješ! Je jí teprve čtrnáct! Já bych nikdy… ”


”V pořádku! Klid! Já vím. Nerozumíš vtipu?” Nastala rozpačitá pauza, potom řekl Sirius potichu: ”Víš, všichni jsme do ní byli zamilovaní. Ačkoli já… jsem chodil s jinými dívkami. Dokonce i Peter, přestože by to nepřiznal. Poznal jsem to na něm, když se na ni díval. Remus také. A James, přirozeně. Byli jsme hrozně rozzuření, že si našla přítele ze Zmijozelu… ”


Harrymu to zabralo skoro minutu, než mu všechno došlo. Snape mluvil o Ginny vypadající jako jeho matka a Sirius mluvil o celém Pobertově gangu, který byl do jeho matky zamilovaný… Sirius, Remus Lupin, Peter Pettigrew (také známý jako Červíček) a jeho otec, James Potter. Ale kdo byl tím Zmijozelským přítelem? Zajímalo ho. Pak si to šokovaně uvědomil. Už tu jednou spolupráce Nebelvíru a Zmijozelu probíhala - o tom Snape přece před chvílí mluvi …


”Nebyl jsi to ty,” pokračoval Sirius. ”Nebylo to osobní. Asi jsme všichni doufali, že pokud s někým začne chodit tak to bude jeden z nás.”


”Tak to byl důvod, proč jste ji odstrkovali? Způsobili, že se cítila vyloučená? Proč si myslíš, že se obrátila na mě?”


”Víš, že jsme ji tím chránili. James, Peter a já jsme se učili stát se Zvěromágy, abychom mohli dělat Remusovi společnost, když se přeměnil. Nechtěli jsme Lily ublížit. Stejně… víš jaká byla. Tak podle pravidel… pokoušela by se nám to vymluvit. Řekla by nám, že to není správné.”


 ”To nebylo správné. Stejně jako nebylo správné jí to neříct…”


”Proč si stěžuješ? Kvůli tomu se stala tvojí přítelkyní.”


”Ano, ale taky mě kvůli tobě opustila.”


”Kvůli mně? Ty jsi byl ten, kdo čmuchal okolo a pokoušel se odhalit, co se děje každý měsíc, když je úplněk.”


”Zajímalo tě někdy, proč jsem to chtěl vědět? Kvůli Lily! Přišla za mnou v slzách, chtěla, abych zjistil co se děje. Cítila, že její přátelé jí nedůvěřují, nechtějí se jí svěřit. Vyřadili jste ji a neočekávali, že na to bude reagovat? Víš, že nebyla z kamene.” Snape zněl tak lidsky, jak by to u něj Harry nikdy nečekal, naslouchal a překvapeně se přistihl, že je na Snapeově straně. Když byl ve třetím ročníku a objevil Pobertův gang, nikdy ho nenapadlo se zajímat, kde zatím byla jeho matka, přestože věděl, že se přátelila se všemi jeho členy.”A pak jsi vymyslel, že by bylo skvělé nechat Lupina, aby mě zabil…”


Sirius se ušklíbl. ”Už jsem se ti za to omluvil. Ale James tě zachránil, takže…”


”Takže jsem ztratil Lily.”


”To byl ten důvod? Jak je to možné? Skoro jsi umřel, proč by už s tebou dál nechtěla být?”


 ”Nechci to teď rozebírat. Evidentně se mnou byla jenom proto, že Potter nebyl schopný jí říct, co cítí… po tom se probral, řekl jí to a ona mě kvůli němu opustila. Konec příběhu.” Ale Harry nějak věděl, že za tím bylo trochu víc než jen to.


”Omlouvám se, že jsem začal s minulostí, Severusi,” řekl Sirius tiše, skutečně zarmouceně. ”Ztratit Lily… to tě muselo zničit… ”


”To není minulost,” odpověděl naštvaně Snape. ”Je to velice současné. Bylo to po Lily, když jsem… když jsem se nechal naverbovat. Bez ní jsem neviděl žádný důvod proč ne. A potom, jakmile jsem se dozvěděl o proroctví, o tom, že Lily a Potter jsou cílem… stal jsem se ministerským špiónem. Ale bylo už příliš pozdě, nemohl jsem ji zachránit.” Harry si všiml, že smrt jeho otce ho tak neznepokojovala. ”Tou prací, co teď dělám, uctím její památku. Copak si myslíš, že bych se k tobě jinak přidal, Blacku?” dokončil Snape se zavrčením, které se jevilo, jakoby se za ním skrýval mírný úšklebek. Možná se z nich skutečně stanou přátelé, napadlo Harryho. To by bylo pěkně divné.


Sirius se zasmál. ”Ale proč potom,” zeptal se Snapea, ”Harrymu připravuješ tak krušné chvíle?”


”Krušné chvíle? To ti řekl? Někdo tady dělá něco jiného, než aby ho rozmazloval jako McGonagallová a Kratiknot. To ho posílí. K jeho rozzuření stačí jen to, aby se na mě podíval.” Harry byl překvapený, o to víc, že to funguje. ”Lily by po mě nechtěla, abych na něj byl mírný. Sám jsi řekl, že se postavil Voldemortovi. Chápu jak odolal kletbě Imperius a dvakrát vydržel kletbu Cruciatus. Také jsem pochopil, že použil odzbrojovací kouzlo, které se ode mě naučil v Soubojnickém klubu před pár lety…”


Sirius se zase uculil. ”Skoro to vypadá, jako bys k Harrymu pociťoval otcovskou pýchu, Severusi.”


Snape to pohrdavě odmávl. ”Potter by nikdy nepřiznal, že bych ho mohl naučit něco užitečného… nebo něco, co by mu zachránilo život, což už jsem mimochodem víc jak jednou udělal.” Náhle někdo zaklepal na dveře. Snape zasyčel na Siriuse, aby zmizel a Siriusova hlava se z ohniště ztratila téměř okamžitě. Snape ukázal hůlkou na dveře a řekl, ”Alohomora!” Otevřely se dokořán.


Stál tam Malfoy. ”Omlouvám se, že Vás vyrušuji, pane profesore. Nevzal jsem si s sebou všechny své přísady a do tohoto lektvaru máme málo berušek. Myslel jsem, jestli byste nám nějaké nepůjčil? Hned bych Vám je nahradil. To jen proto, že je musíme přidat během dvou minut… ” Snape pokynul k policím u dveří, na kterých stály džbány.


”Vezměte si to…vezměte si to,” řekl nervózně, pak stočil oči, aby se podíval na Ginny, která v učebně stále ještě pracovala.


Harry využil příležitosti a vyklouzl ze dveří kabinetu. Ginny byl skloněná nad knihou lektvarů a mračila se, zatímco kotlík bublal. Harry uvažoval, co by měl s ní a Malfoyem udělat. Ron by o tom určitě chtěl vědět, stejně jako George s Fredem. Na druhou stranu, pokud Malfoye zabijí, všichni šupem poputují přímo do Azkabanu. Takže, přemýšlel, možná bychom měli počkat, co se stane s Malfoyovými - jestli půjdou do Azkabanu …. vzhledem k tomu, že Lucius Malfoy šel po Ginnině rodině, stejně dlouho přátelé nezůstanou.


Nakonec, když si přestal lámat hlavu, co s tím udělá a viděl Malfoye vracet se s beruškami, usoudil, že se Snapem za dveřmi se pravděpodobně znovu líbat nebudou ani si nedovolí dělat cokoliv jiného. Harry se vyplížil ze dveří. Prostě jen počká a uvidí.



 


* * * * *


Hermiona se Harrymu vyhýbala po celou sobotu, během večeře se na něj ani nepodívala a potom šla rovnou do své ložnice místo toho, aby posedávala ve společenské místnosti s ostatními nebo šla do knihovny. V neděli ráno Harry doufal, že si spolu konečně promluví o tom, co se stalo v učebně Formulí, ale jakmile dorazil do společenské místnosti, kde se měli setkat k rannímu běhání, byla tam Ginny. Harry se na chvíli překvapeně zastavil a o okamžik později sestoupila ze schodů Hermiona, oblečená do svého obvyklého běžeckého oblečení, ale v ruce držela bundu, protože už ráno bývalo chladněji. Ginny se taky zdála oblečená na běhání, měla žebrované tričko bez rukávů a velmi těsné elastické kalhoty. Také držela bundu a rudé vlasy měla zapletené do drdolu.


Harry nic neřekl, čekal, až promluví jedna z nich. Cítil se neohrabaně, když viděl Ginny, stejně jako když se díval na Hermionu, ale Ginny se ani v nejmenším nezdála být na rozpacích. Pak si uvědomil, že samozřejmě nemůže vědět, že s ní byl v učebně Lektvarů a vyslechl všechno o čem si s Malfoyem povídali.


”Ginny dnes chtěla jít s námi,” nabídla mu Hermiona krátké vysvětlení. ”Takže,” řekla Hermiona Ginny, ”uděláme nejlépe, když se procvičíme.” Začala Ginny ukazovat zahřívací cviky, které si zvykli dělat, a Harry se nemohl ovládnout, aby se na ně alespoň letmo tajně nedíval.


Obě vypadaly velkolepě. Přestože si v posledních dnech navykl Hermionu pozorovat, uvědomil si, že ji opravdu ještě neviděl. Vzhledem k tomu, že se minulého dne líbali, zatoužil si ji pořádně prohlédnout, aby si ji připomenul. Měla teď postavu přesýpacích hodin, její běžecká podprsenka jen tak tak plnila svou podpůrnou funkci během cvičení. A on… a Malfoy… už zjistili, jak je krásné ji zezadu pozorovat, zatímco odchází.


Ginny na druhou stranu, byla asi o čtyři palce vyšší než Hermiona, štíhlá a pružná, její dlouhé nohy byly zdůrazněny proužkem na kalhotách. Křivky neměla tak zaoblené jako Hermiona, ale byly nepopiratelné. Tričko se zdálo ustřižené docela nízko… Harry se během vlastního cvičení pokoušel moc nezírat. Něco na jejím odhaleném krku přitahovalo jeho pozornost… došlo mu, že ho ještě neviděl. Zdál se velmi dlouhý…


Dělají to jen proto, aby mě mučily? Zajímalo ho, zatímco je následoval portrétem ven. Ne, došlo mu. To se jenom Hermiona pokouší zařídit, aby spolu nezůstali sami. Ale přesto to bylo trápení, jít za nimi po schodech. Předtím, než vyšli ven, všichni si oblékli bundy a potom zamířili k Famfrpálovému hřišti. Dalším krokem bude, že Ginny požádá Malfoye, aby běhal s námi, pomyslel si Harry. Jako bych potřeboval vidět, co by si při té příležitosti oblékl.


Ginny jejich tempu stačila docela dobře, ale po dvou třetinách jejich obvyklé trasy se cítila zadýchaná. Posadila se dolů do trávy a pozorovala je než skončili. Pak se společně vrátili do vstupní haly hradu, aby udělali ještě pár cviků. Sundali si bundy a vrhli se na sedy-lehy. Harry držel Ginny kolena, zatímco cvičila a Hermiona se protahovala. Náhle se na vrcholu schodiště, směřujícímu k zmijozelské společenské místnosti (jak Harry věděl), zjevil Malfoy. Malfoy se prudce zastavil, jakmile uviděl Ginny, Harryho a Hermionu, shlížel na ně s úsměškem, ale jeho pohled na Ginny také prozrazoval určitý zájem.


”Nevěděl jsem, že teď praktikuješ trojúhelník Pottere,” komentoval to unyle. Ale navzdory výsměšnému tónu mohl Harry vidět, kam směřuje jeho pohled: na Ginninu krční linii a dlouhý proužek na těsných kalhotách. Nicméně potom obrátil svou pozornost k Hermioně. ”Víš, Grangerová, potěšilo mě, že tě tu dnes ráno vidím. To mi připomíná, že bych chtěl k večeři jehňátko.”


Hermiona byla zmatená. ”Jehňátko?”


”Jistě, však víš. Pěkně šťavnaté…” Významně se zadíval na její běžeckou podprsenku. A pak se s širokým úsměvem otočil a vešel do Velké síně. Hermiona zrudla a podívala se dolů na svou bohatou hruď, pak si znovu oblékla bundu a zamumlala něco v tom smyslu, že potřebuje sprchu (ačkoliv ještě nedokončila svoje cvičení). Ginny se na druhou stranu na Hermionu moc přátelsky nekoukala. Nejdřív na sebe byly naštvané kvůli mě a teď je to zase kvůli Malfoyovi, pomyslel si Harry. To je pěkně nechutný vývoj.



 


* * * * *


Zdálo se, že se Hermiona překonává, jenom aby náhodou nezůstala s Harrym o samotě. Zbytek dne s tím zacházela až do krajnosti a proto se k ní vůbec nemohl dostat. Cítil se jako štvanec a napadlo ho, jestli měl Sirius po svém útěku z vězení podobné pocity. Byla to Hermiona, která trvala na jeho „výuce“ pro schůzku s Cho, pomyslel si a cítil se ukřivděný.


Potom, konečně, neměla jinou volbu než s ním být o samotě. Protože se jejich nedělní prefektská schůze protáhla až do noci, Alice navrhla Rogerovi, aby pokračovali bez prefektů pátého ročníku a raději je poslali do svých kolejí, aby překontrolovali prvňáky a druháky a ujistili se tak, že je všechno v pořádku. Alice byla maniak na kontrolu, usoudil Harry. Zdálo se, že pokaždé, když byla prefektská schůze se musela přesvědčit, že za jejich nepřítomnosti ve společenské místnosti nepropukne nějaká divoká párty iniciovaná ostatními studenty nebo co. Přitom si vzpomněl, že sama je docela do světa, viz Hermionina párty.


Takže se s Hermionou vypravili do Nebelvírské věže o samotě, protože ostatní koleje byly v odlišných směrech. Jakmile se dostali na chodbu vedoucí k učebně Formulí, zatáhl ji do třídy, kde spolu byli předešlého dne a bez jakéhokoliv úvodu ji k sobě přitáhl a podíval se na ni. Dopadalo na ně měsíční světlo, které jí postříbřovalo čelo a tváře. Přál si lépe vidět jaký má výraz v očích, když se k ní pomalu naklonil a přitiskl své rty na její. Pohyboval se opravdu pomalu, takže kdyby chtěla, měla spoustu času na útěk, aby tomu zabránila.


Ale to se nestalo, namísto toho okamžitě otevřela ústa, propletla jejich jazyky a hrdelně sténala. Harry zajel prsty do jejích kudrn, přitáhl si její tvář blíž, přičemž pocítil, jak jím prošlehl záblesk horka a tělo měl náhle jako v horečce. Její třesoucí se prsty putovali od jeho tváře na ramena, potom sevřely jeho hábit, který byl najednou pryč, přejely po knoflících jeho trička a posléze na jeho hruď, toulaly se po jeho citlivé kůži a sledovaly změny na jeho trupu, který poprvé zahlédla ráno po svém příjezdu na Zobí ulici a on ji našel sedět na své posteli. Náhle ho napadlo, jak tam asi tenkrát dlouho seděla a pozorovala ho během spánku.


Potom přerušila polibek a znovu ucítil její rty na svém krku - jako den předtím, pak jazykem značila mučivou, vlhkou cestičku dolů po jeho hrudi a prsty třela jeho bradavky. Cítil se, jakoby se potřeboval posadit, spadnout, explodovat nebo něco. Bylo to tak… ohromující. Proč se mu vyhýbala? Už se neodtahovala, spíš naopak. Co to s ní bylo?


Chytil jí hlavu, když posunula svoje ústa k jeho pravé bradavce, přičemž zalapal po dechu a vyslovil její jméno. ”Hermiono,” vydechl tiše. ”Hermiono, proč se mi celý den vyhýbáš?” Stále ještě šeptal.


 Zvedla hlavu a maličko od něj odstoupila. Ona pláče, všiml si. Pláče? Proč? Zajímalo ho. Potom, bez varování, se od něj odpoutala a utíkala ke dveřím třídy – plakala teď mnohem víc. Ale Harry byl rychlejší, sáhl po ní a chytil ji za zápěstí.


”Hermiono,” řekl hlasitěji a ona na něj zasyčela, aby nemluvil tak nahlas.


”Harry,” řekla plačtivým hlasem. ”Nemůžeme tohle dělat. Je to příliš nebezpečné. Dokud neskončí celá ta věc s Viktorem a Cho, nemůžeme riskovat. Kdyby nás někdo přistihl pohromadě… ”


”Můžeme… můžeme být diskrétní,” řekl a znovu si ji přitáhl do náruče. Zvedla k němu svou tvář smáčenou slzami, která v měsíčním světle stříbrně zářila.


”Ne, nemůžeme. Já nemůžu. Já… když jsem s tebou sama, ztrácím veškerou sebekontrolu. Já… já to chci tak moc-”


”A ty se chceš vždycky ovládat, že?”


Naštvaně ho odstrčila. ”Nedělej si ze mě legraci. Ale, ano. Potřebuji se kontrolovat a ty… ty mi to znemožňuješ.”


Hruď se mu sevřela, když tohle uslyšel. Dokážu ji zbavit sebekontroly, pomyslel si. Skutečně. Cítil se šťastnější než kdy předtím v celém svém životě.


”Potřebuji tvou pomoc, Harry,” řekla jemně. ”Pokud mi nepomůžeš … tak jsem ztracená…”



 


”Samozřejmě,” řekl rychle. ”Samozřejmě… ”


Znovu se od něj odtáhla, ale neutekla, stála od něj tak tři čtyři palce daleko, ale Harrymu to připadalo jako by se mezi nimi objevila míli široká propast. ”A někdy,” řekla, ”možná někdy, můžeme… být spolu. Ale musíme být opatrní. Nemůžeme být bezohlední a nedbalí. Nikdo se o nás nesmí dozvědět.”


Harry přikývl, neschopen slova, aby náhodou neřekl něco, jako Samozřejmě se od tebe budu držet dál, samozřejmě se budu vyhýbat tomu se s tebou líbat nebo se tě dotýkat…


Postavila se na špičky a položila mu ruku na holou hruď, jeho tričko bylo stále rozepnuté až do pasu. ”To neznamená, že tě nechci,” řekla ještě tišeji a rychle ho políbila, její vlhké rty příliš brzy zmizely. Hermiona se otočila a opustila třídu. Už neutíkala, ale kráčela odhodlaně. Harry ještě chvíli stál na místě, v agónii, vzpomínal na její ruce, rty a jazyk…


Pomalu si zapnul tričko a ohnul se, aby zvedl svůj hábit, pak vyběhl schody do společenské místnosti, odsoudivši se rovnou do pekla.



 


* * * * *


V Obraně proti černé magii, ukončili diskusi týkající se Pána much a připravovali se ke čtení Tess D’Urberville. V pátek byla konečně řada na Ronovi, aby přečetl svou esej o Othellovi. Harry nevěděl, co má očekávat, stejně jako Hermiona, protože jim ji odmítl dopředu ukázat. Oba se snažili mít Rona celý týden neustále mezi sebou, takže je to nesvádělo, aby spolu zůstávali sami.


Když Moody přečetl jeho jméno, předstoupil před třídu a začal předčítat monotónním hlasem, ale jak četl dál, jeho projev ztrácel na pasivnosti:


”Spíš než by se u něj náhle objevila nová špatná vlastnost, jeho nejhorší potenciál byl rozpoznán a zneužit Jagem. Není to to samé jako někoho zkazit, pokud byl Othello opravdu Jagem zkažen, mohli bychom nabýt dojmu, že nebýt jeho, bylo by pro něj naprosto nemožné zachovat se tak odsouzeníhodným a násilným způsobem.


Je to jen jiná tvář, kterou Jago odkryl, spíše než na konci svou vlastní. Othello není nevinný. Nenávist a láska jsou velmi úzce spojeny, a pokud nezabil Desdemonu z nenávisti, bylo to víc z lásky než kvůli cti (tvrdil, že ji zabil kvůli cti). Přesněji zabil Desdemonu z obou důvodů – z lásky i nenávisti. Udělal to emotivně, bez pomyšlení na následky nebo rozhodování zda dělá správnou věc.


 Není lepší než otec Desdemony, Brabantio, který se jako první pokoušel do Othella zaset semínko pochybnosti, když mu řekl, ”Podvedla svého otce a možná i tebe.” Brabantio je jako ti otcové v pohádkách a mýtech, kteří ke svým dcerám chovají tak hlubokou lásku, že představa jiného muže milujících jejich dcery je přivádí k zuřivosti. Dcery pak zamykají ve věžích nebo sklepeních, což představuje lůno a hrob, je to symbolická smrt. Brabantio se vychloubá, že Desdemona odmítla všechny nejžádanější nápadníky ve městě, ale je možné, že to řekl jen pro to, aby mu ji žádný neodvedl. Protože ji sám nemohl mít, stanovil, že ji nedostane nikdo.


To je důvod, proč Desdemona přísahá Othellovi věrnost za přítomnosti svého otce – on prohlásí, že pro něj je mrtvá (svou “nevěrou” ho podvedla). Není násilník jako Othello a proto ji zabije jen symbolicky.


Othello se také rozhodně, že by měl být Desdemoniným jediným mužem a pokud by to nebyla pravda, bude lépe, když zemře. V tomhle ohledu je stejně sobecký jako Brabantio. Jenomže Brabantio chce alespoň slyšet z Desdemoniných vlastních úst jaká je pravda, má dost víry na to, aby uvěřil, že je nevinná dokud to sama nevyvrátí. Othello byl možná podveden, postrádal dostatek prostředků, aby určil, kdo mu říká pravdu.


 Zřejmě snadněji uvěříme tomu, čeho se nejvíc bojíme. Proto Othello Jagovým narážkám okamžitě uvěří. Otázka, zdali se Othello zachoval čestně, je nejsnadněji zodpovězena když si představíme, že Desdemona byla vina flirtováním s Cassiem. Předpokládejme, že byla - mohli bychom to Othellovi vyčítat? Ano, ještě stále. Znovu použijeme příklad jejího otce, symbolicky ji zabil svým odvržením, něčím na co by měl z hlouby duše právo, kdyby byla opravdu nevěrná.


Othellova vina je v tom, že jednal s plným vědomím a vypočítavostí, když trestal domnělé cizoložství své ženy, ale příliš se neobtěžoval zjistit, zda se tato Jagova obvinění zakládají na pravdě.


 Mimoto, Jago zabil toho nejčestnějšího muže ve hře - Rodriga, který byl připraven spáchat sebevraždu, když kvůli Othellovi ztratil Desdemonu. Rodrigo se nerozhodl ji zbavit života, držet od ní ostatní muže dál, dokonce se ani nepokusil zabít Othella. Rodrigo je vinný jen láskou a důvěřivostí. Když se Othello na konci zabije - udělá to, o čem Rodrigo jen uvažoval a konečně se zachová čestně.”


Třída mu zdvořile zatleskala, Moody namísto aplausu ťukal do podlahy svou poškrábanou dřevěnou nohou. Ron se posadil. Hermiona se po něm divně dívala a Harry začal zase zvažovat, jestli by Ron mohl být jemu a Hermioně nebezpečný - pokud by jednou zjistil co se mezi nimi děje, nebo jen sobě. Je možné, že by Ron spáchal sebevraždu? Napadlo ho. Pak mu hlavou blesklo něco jiného: Podvedla svého otce a možná tebe. Podvedla Viktora Kruma a v menší míře Rona (i když spolu nechodili), mohla by někdy podvést i jeho - Harryho? Rychle se pokoušel tuto myšlenku potlačit, ale Moody promluvil.


Zvedl Ronův pergamen ze stolu, kam ho předtím odložil a četl z něj. ”Zřejmě snadněji uvěříme tomu, čeho se nejvíc bojíme.”


Podíval se na třídu, jeho normální oko se zúžilo a to magické se zdálo být zaměřeno na zeď vlevo. ”My lidé děláme ukvapené závěry. Jednáme na základě domněnek. A někdy se tím otevřeme temnotě. Nejsme napadeni, odkrýváme ji v nás, necháváme ji vystoupit na povrch, jsme schopni ji zastavit.”


Mluvil tlumeně, ale přesto se zdálo, jakoby křičel, tak byla místnost tichá. ”Víte co se stane, když je na někoho uvržena kletba Imperius a pak je mu řečeno, aby udělal něco co si moc přeje? V tomto případě je zatraceně těžké vzdorovat. Když Vás zbaví zábran. ‘Zábrana’ je slovo netěšící se zrovna dobré pověsti, přestože to jsou právě naše zábrany, které nám umožňují žít v civilizované společnosti. Co se stane, jestliže kdokoliv z nás uskuteční každý impuls - pokud se tím jednoduše budeme řídit? CHAOS! Výsledkem by byl naprostý chaos!


Pokud někdo pod kletbou Imperius je požádán, aby udělal něco, co se příčí jeho přirozenosti, může s tím jednodušeji bojovat, protože má naději rozpoznat ve své mysli co je jeho vůle a co je vůle osoby, která ho zaklela. Ale pokud mu nařídí udělat něco, co je jeho nejhlubší potlačovanou touhou… znamená to POTÍŽE..”


Harry si se škubnutím připomněl Hermionin popis únosu na tržišti v Bulharsku:  …najednou jsem se cítila bezstarostně a pohodově… pokoušela jsem se s tím bojovat, ale nebylo s čím, nebylo mi řečeno nic, co bych nechtěla udělat. Zjistila jsem, že mám naléhavé nutkání koupit zeleninu, ale to byl důvod, proč jsem tu byla. Vzpomínám si, že jsem byla pěkně zmatená, jako kdybych čekala na instrukce, ale ty nepřicházely…


Vyšel ten popud opravdu od ní? zajímalo ho. Bylo to proti její přirozenosti, co ji nabádalo to udělat… nebo jí odstranili zábrany? Jaké zábrany? napadlo ho, ale okamžitě to potlačil a vzpomněl si, jak řekla Já to chci tak moc. Normálně se ovládala, ale nyní se cítila, že ji zbavuje sebekontroly – alespoň to říkala. Způsobuje to on nebo kletba? Jedná z vlastní vůle nebo poslouchá příkazy, které jí někdo uděluje?


Náhle byl plný pochybností, až se mu z toho zatočila hlava. Zbytek hodiny seděl jako v mlze, na konci matně slyšel, jak Moody bručí na Rona,”Och, a pane Weasley: připisuji Nebelvíru 25 bodů. To byla zatraceně nejlepší esej, jakou jsem za celou dobu slyšel.” Viděl, že Ronovi zrudly uši, jak se snažil skrýt své potěšení nad pochvalou. Potom, bez varování, když se dostali ze třídy ven na chodbu, Ron zastavil Harryho i Hermionu.


”Hej Vy dva. Počkejte chvíli.”


Harry s Hermionou se podívali jeden na druhého a pak na Rona. Copak už má Ron nějaké podezření?


”Co je to s Vámi dvěma?” otočil se k Hermioně. ”Ginny říkala, že jsi ji požádala, aby šla s Vámi běhat, přestože nesnáší ranní vstávání.” Aha, pomyslel si Harry. Mně říkala, že ji Ginny o to požádala. ”A celý týden na snídani, dokonce i v hodinách, se mě pokoušíte mít neustále mezi sebou. Nezapírejte, mám pravdu. Pohádali jste se kvůli něčemu? Protože nesnáším, když se to pořád táhne dál a dál. Dejte si pusu a vykašlete se už na to.”


Harry sebou škubl. Je to jen slovní obrat, připomínal si. Jen fráze.”No, abych řekla pravdu,” řekla Hermiona rozechvěle, ”máme mezi sebou jistou neshodu. A… hned tak se nevyřeší, takže to budeš muset vydržet.”


”Co?” zeptal se Ron, nemaje přesné informace.


”Souhlasíme, že nesouhlasíme,” řekl Harry mlhavě předtím, než Ron mohl položit víc otázek. Ale to nebyl konec.


Ron se k Harrymu naklonil blíž a řekl tiše, ”To není kvůli tomu, že by ses chtěl stát Smrtijedem, že ne?”


”Ne. Nestanu se jím. Slibuji. Mohli bychom teď jít do Přeměňování?”


Ron se na ně zadíval - znepokojený jejich odpověďmi, Vypadal, jakoby se chystal říct, že něco skrývají. Beze slova se otočil a kráčel pryč - rudé vlasy mu v chodbě zářily jako oheň, vytáhlá šest stop vysoká postava se pohybovala nenuceně a lehce roztřepený hábit se za ním důstojně vzdouval. Harry cítil, jak se mu sevřel žaludek. Lžu svému nejlepšímu příteli. Pak se podíval na Hermionu.


Je zakletá?


Pokoušel se nošalantně pokrčit rameny a otočil se, aby Rona následoval.


Musíme zůstat zvlášť.


Musíme zůstat zvlášť.

 

Ďakujeme za návštevu. Administrace