Trilógia od Barb: I. HP a Okultní had (Harry Potter and Psychic Serpent); II. HP a Čas dobrých úmyslů (Harry Potter and the Time of Good Intentions); III. Harry Potter and the Triangle Prophecy

Prihlásenie

Odkazy

HP LEXIKON

Trojjazyčný lexikón pojmov zo sveta HP

HP and TGI

Originál II. dielu na fanfiction.net

Barb na FA

Originály poviedok Barb na FictionAlley

Lucy a nejen její HPFF

Oblúk smrti a iné. Už klasika.

Stránky Nadin

Snamione

Stránky Nicolase Blacka

Preklady FF

Stránky A-SISI a spol.

Snamione

Stránky wixie

Snamione

Soraki a KM

Pokračovanie Kamene manželství

Stránky JSark

Chov zlatých retrieverov

Kvalitné čistokrvné šteniatka zlatého retrievera, so špičkovým pôvodom

Z diskusie

Kapitoly 25 - 29

28. kapitola Volba

Preklad Vraby

Harry pomalu mával křídly dopředu dozadu a na obličeji ho šimral vlahý vánek. Hermiona se mu držela na zádech a obličej měla zabořený do hřívy; cítil, jak se jí s každým namáhavým nádechem chvěje hrudník. Pomyslel si, že musí být k smrti vyděšená. Přál si, aby s ní mohl mluvit, ale ve své zvířecí podobě neměl lidský hlas.


Podíval se dolů; teď pod nimi byly stromy. Harry se rozhlížel po lese a hledal mýtiny. Často musel nad stromy udělat několik přeletů, aby zjistil, jestli dole není něco, co by stálo za to vidět; mýtiny byly malé a on nad nimi letěl docela rychle a ve výšce větší než sto stop. Neuměl se ve vzduchu vnášet na jednom místě jako kolibřík. V jednom okamžiku viděli tábor obrů a Harry doufal, že si ho nevšimli. Uvažoval o tom, jestli Malfoy nevběhl mezi obry.


Najednou ho zalil cizí a děsivý pocit. Cítil ho od špičky čumáku a špiček uší až po konec ocasu a palce u nohou. Zvířecí instinkt ho nutil se rychle schovat; v břiše měl podobný pocit, jako když věštil Ronovu budoucnost. Jsme u cíle, napadlo ho.


Hermiona je viděla první. Odvážila se jednou rukou pustit hřívy a ukázat. “Támhle! Vidím oheň a - Malfoyovy vlasy. Nemůžeme je minout!”


Harry by se cítil daleko lépe, kdyby viděla i Ronovy vlasy - těch si nevšimnout bylo taky pořádně těžké. Potom se opět šílenou silou chytila jeho hřívy, takže sebou pořádně cuknul. Začal kroužit a hledal mýtinu, která by byla od místa, kde Hermiona viděla oheň vzdálená aspoň tisíc yardů. Doufali, že si jich Malfoy na obloze nevšiml. Pravděpodobně ho nenapadlo podívat se nahoru. Leda by očekával, že přiletí na koštěti…


Harry se snažil nemyslet na to, co by se stalo, kdyby ho Malfoy viděl jako Zlatého griffina. Sestupoval dolů v těsných spirálách a Hermiona ho za hřívu tahala čím dál bolestivěji. Najednou byli na zemi. Pozdně odpolední světlo v lese mělo nazelenalý nádech, takže všechno vypadalo, jako kdyby byli pod vodou. Harry se přeměnil zpět do své lidské podoby a povzdechl si nad bolestí, která se mu opět rozlévala do všech kostí a nad bolestí, kterou pociťoval v zátylku.


“Ááá, Hermiono! Už mě můžeš přestat tahat za vlasy!.”


“Promiň,” zamumlala a skulila se mu ze zad dolů. Bez jejího horkého dechu na hřbetě mu začínala být zima. Hermionu trochu uvádělo od rozpaků letět na něm; od doby, kdy spolu letěli naposled, byli mezi sebou spojeni daleko více.


Harry se silou vůle přinutil postavit na nohy a potlačit bolest, kterou cítil v celém těle. Pomohl Hermioně vstát a skrz stromy si prohlédl oheň; byl obrovský. Viděli ho dokonce i na tu vzdálenost, jakou od něj byli. Doufám, že se nechystají spálit celý les, napadlo ho. Potom doslova nadskočil, když uslyšel Sandyin sykot, který vycházel ze záhybů jeho hábitu.


“Harry Pottere,” řekla Sandy potichu. “Co se stalo?”


“Ach ne!” řekl Harry, plácl se do čela a připadal si jako úplný pitomec. “Já zapomněl! Při přeměně jsem u sebe měl Sandy!” Sundal si ji z rukávu. “Sandy! Jsi v pořádku? Omluvám se--”


“Proč se omlouváš?”


“Změnil jsem se ve Zlatého griffina a nedal jsem tě na bezpečné místo--”


“Ty se umíš změnit ve Zlatého griffina?”


“Je to moje zvířecí podoba. Kvůli tomu jsem tě nenosil na večeři a místo toho jsem tě položil ke krbu…“


“Zajímavé. Byla jsem součást Zlatého griffina.”


“Cože?”


“Když ses přeměnil, přeměnila jsem se s tebou. Nevzpomínám si na nic, co se celou tu dobu dělo. Kde jsme?”


“V Zapovězeném lese. Takže jsi v pořádku?”


“Určitě, ale neříkám, že bych musela být součástí Zlatého griffina každý den. Já je prostě nemám ráda. Doufám, že jsi nezabil žádného hada?”


“Ne. Nic takového jsem neudělal. Jen jsem létal nad lesem.”


Hermiona mu poklepala na rameno. “Je sice velice zajímavé stát tady a poslouchat jak syčíš, ale musíme najít Rona!”


“Dobře. Ještě vteřinku.” Znovu se podíval Sandy. “Sandy, nemáš nějaké Vidění? Cokoliv?”


“Nemohu vidět do budoucnosti na přání, Harry Pottere. Je to dar.”


“Dobře, kdybys měla nějaké dary, až budeme v lese, můžeš mi to prosím říct? Vím, že ti občas říkám, abys byla zticha, ale právě teď potřebuji všechnu pomoc, kterou mohu dostat.”


“Nezůstanu zticha,” slíbila mu. Harry ji nechal vylézt po rukávu na paži a cítil, jak se kolem ní ovinula. Kývl na Hermionu a natáhl k ní ruku; ta se ho za ni nejdříve chytila, ale potom si to rozmyslela a radši vytáhla hůlku. Znovu na ni kývl a sáhl pro tu svou-ne, to nebyla ta správná. Vytáhl tu Ronovu. Rychle ji strčil zpátky do kapsy, našel svou vlastní a vytáhl ji ven. Potom se začali k ohni přibližovat tak potichu, jak jen to šlo.


Konečně dorazili k okraji nepravidelného průseku mezi stromy. Doslova cítili teplo, které sálalo z obrovského ohně uprostřed. Malfoy nebyl nikde vidět, ale Harry si byl jist, že je to to samé místo, které viděli ze vzduchu. Kde může být? - chtěl vědět. Mýtina vypadala opuštěně.


Náhle Hermiona vykřikla: “Rone!” Rozběhla se k němu. Silnými výhonky byl připoután ke kmeni stromu v místě, kde se větve kroutily, takže Harrymu a Hermioně překážely ve výhledu. Ron nereagoval, když ho Hermiona objala. Harry se po mýtině znovu rozhlédl. Pečlivě prohlížel stromy okolo, ale nikoho jiného neviděl. Hermiona se odtáhla od Rona. Harry přešel k nim a položil Ronovi ruce na hlavu. Kůži měl stále teplou a oči měl obrácené dovnitř hlavy.


“Omráčený,” řekl Harry prostě. Hermiona vydechla úlevou. Opřela se o strom vedle Rona a snažila se zklidnit dech. Náhle se od kořenů stromu zvedly další silné výhonky a připoutaly jí ke stromu. Křičela, ale pořád více a více hadovitých úponků se plazilo k ní a připoutávalo ji pevně ke stromu. Přestože Harrymu trvalo jen chvilku, než se jí dostal na pomoc, nepodařilo se mu houževnaté výhonky odtrhnout; byly silné jako ocelová lana.


Najednou ucítil, jak se mu něco plazí kolem nohou. Podíval se dolů a viděl další výhonky, které se mu omotávaly kolem kotníků a přitiskly ho ke stromu vedle Hermiony. Než mohl něco udělat, ovinuly mu i tělo a byl ke stromu připoután stejně jako Ron a Hermiona. Bezradně se podíval na Hermionu a na stále bezduchého Rona. Vypadla mu hůlka; ležela na zemi asi stopu před ním. Hermionina hůlka byla také pryč.


Harry se podíval na praskající plameny, které vypadaly, že k tomu, aby hořely, nepotřebují žádné palivo. Najednou měl pocit, že viděl obličej, který se nad nimi vznášel; ne, nevznášel se. Byla to postava, která přicházela z druhé strany mýtiny. Ten obličej viděl naposledy v ten samý den, kdy se konal ceilidh, viděl ho na okraji vesnice, těsně před tím, než se přemístil.


Lucius Malfoy.


Pohled v jeho očích byl tak ledový, že jen z něj Harry promrzal až na kost. Usmál se a byl to ten nejneupřímnější úsměv, jaký Harry za celý život viděl. Zděsil se, když si uvědomil, jak moc vypadá jako starší vydání svého syna; Harrymu nepřipadalo, že by Lucius Malfoy, který byl v Myslánce, vypadal jako Draco Malfoy. Teď měl pocit, jako kdyby se díval čtvrt století do budoucnosti a viděl Draca Malfoye. Což se nikdy nestane, pomyslel si Harry, jestliže ho zabiju a to by se mohlo stát velice dobře…


Vzpomněl si na Ginny, když ji nesl na ošetřovnu; roztřesenou a s doširoka otevřenýma očima, schoulenou v jeho náručí jako malé dítě. Zlostně sevřel rty. Malfoy zaplatí za to, co udělal Ginny - oba Malfoyové, uvědomil si za chvilku. Byl to přece Lucius Malfoy, kdo dal Ginny v prvním ročníku deník Toma Raddlea . Pocítil silnou vlnu nenávisti ke všemu co souviselo s Malfoyem. Ten šklebící se kouzelník, který naverboval Snapea ke Smrtijedům, teď právě šel k němu kolem kouzelného ohně.


Draco Malfoy následoval svého otce. Za ním stála další osoba; byla poměrně malá, trochu přihrbená a měla na sobě kapuci, která halila její obličej do stínu. Přešla kolem Harryho, Rona a Hermiony a zastavil se na opačné straně od obou Malfoyů. Když vytáhl ruce, aby si mohl stáhnout kapuci, Harry něčeho všiml; Hermiona to očividně zaznamenala taky, protože se zajíkla.


Stříbrná ruka.


Červíčkův zvrhlý obličej se zadíval na Harryho, Rona a Hermionu a na tváři se mu rozprostřelo něco, co mělo pravděpodobně být úsměvem. On, Lucius Malfoy a Draco Malfoy se k nim pomalu přiblížili. Harry a Ron byli na okrajích řady, Hermiona stála uprostřed. Harry provokativně sledoval Červíčka. Náhle vytáhl bývalý Strážce tajemství jeho rodičů hůlku a zamířil s ní na Rona.


“Enervate!”


Ron škubnul hlavou a vší silou se snažil otevřít oči. Podíval se dolů, překvapený, že je přivázaný ke stromu. Postupně byl ale ještě překvapenější; nejdříve si všiml Červíčka, potom obou Malfoyů a nakonec Harryho a Hermiony.


“Co-Co se děje--?” zakoktal.


“Potřebuji si promluvit,” informoval Harry Hermionu a Rona. “Kde je, Červíčku?”


Jeho oči se pohledem zabořily do Harryho. “Kde je kdo?” ozval se jeho zvláštní vysoko položený hlas.


“Voldemort.”


“Můj Mistr. A brzy také tvůj Mistr.”


“Kde je?” ptal se Harry rozechvěle.


“Dnes nepřijde. Zítra tě k němu odvedeme.”


“Proč?”


“Hned z několika důvodů. Jak víš, má své tělo zpět, ale ještě není tak silný, jako byl, než se proti němu obrátila kletba, která tě měla zabít, a která z něj udělala ještě něco míň, než ducha. Taky je zaneprázdněn… zaneprázdněn obnovováním svého vlivu. Nechce být přetěžován. Než se vrátí jeho stará síla, plně se spoléhá na své služebníky.”


“Ne, tou otázkou jsem myslel, proč jsem verbován? Voldemort se mě přece snažil celé roky zabít. Proč se mě najednou snaží přetáhnout na svou stranu?”


Červíček se zasmál. “Na svou stranu? Harry, když řekneš, že jsi ‘na jeho straně’ je to to samé, jako kdybys byl jeho druh, jemu rovný. Nebudeš ‘na jeho straně,’ budeš jeho služebník. To je rozdíl.”


“Pořád jsi neřekl proč.”


Kývl na Draca Malfoye. “Mladý Malfoy nám řekl, že víš o Proroctví. Víš, proč se tě Temný Pán snažil zabít jako malé dítě a proč se tě snažil odstranit i po tom. ‘Drž se blízko svých přátel a ještě blíž svých nepřátel.’ Určitě jsi to už slyšel. Víš, že se tví rodiče rozhodli raději zemřít, než, aby tě nechali sloužit mému Mistrovi. Byl jsem to já, kdo ho přesvědčil, aby dal Jamesovi a Lily na vybranou. Nemuseli umřít. Stačilo, aby ho nechali na tebe použít jedno kouzlo, neviditelný druh Znamení zla. Potom by ses stal jeho oddaným služebníkem. Mohl jsi mít tolik výhod! Tady mladý Malfoy-má některé z nich. Řeknu ti to stručně; krátce před tím, než se tě Temný Pán pokusil zabít a málem zabil sám sebe, jsem ho požádal, aby Lily a Jamese nezabíjel. Opravdu jsem to udělal, Harry. Nelžu ti o tom. Ale oni nesouhlasili s tím, aby ses stal jeho služebníkem. Bez toho slibu tvých rodičů bylo kouzlo mého Mistra nepoužitelné. Stejně nepoužitelné, jako kdybys žádné rodiče neměl. Takže tvé krátkozraké rodiče zabil…“


“Hej!” ohradil se rozhořčeně Harry.


“Tebe se rozhodl zabít jen kvůli tomu, aby odvedl čistou práci. Naneštěstí neočekával, že se Lily kvůli tomu, aby tě ochránila, obětuje. Takže žiješ. Taky se na tebe tím nepodařeným kouzlem přenesla určitá ochrana a schopnosti od mého Mistra. Některé ze schopností mého Mistra přece běžně používáš, ne? Slyšel jsem, že jsi Hadí jazyk, jako můj Mistr. Poděkoval jsi mu vůbec někdy za tuto schopnost? Měl bys. Až ho uvidíš, můžeš mu poděkovat osobně.”


“Poděkovat mu? Za to, že se mě pokusil zabít? Koneckonců s tímhle souhlasím jen kvůli tomu, abych ochránil některé lidi z mého okolí…” Podíval se po stranách na Rona a Hermionu.


“Nedělej to, Harry!” křičela.


“Harry, ne!” úpěnlivě prosil Ron.


“To je moje volba!” Zavrčel na ně a srdce mu bilo tak, jako kdyby uběhl míli pod minutu.


“Víš co jsme ti říkali, Harry…” připomněla mu Hermiona.


“Mysleli jsme to vážně,” řekl Ron; Harry si opravdu vzpomínal. Říkali, že by radši zemřeli, než aby ho nechali stát se Smrtijedem.


“Přece si nemyslíte, že když se vám dvěma stane to nejhorší, bude konec všemu?” řekl jim. “Je tady spousta jiných lidí, kterým by se mohlo něco stát. Kolik lidí bude muset ještě trpět, než to skončí? Vzpomínáte si na Westminsterskou stanici metra? Udělal to kvůli tomu, aby mě na sebe upozornil. Nevzpomínáte si na slovo POTTER na zdi?”


Lucius Malfoy se rozesmál. “Správně, jedním z důvodů, proč to Temný Pán udělal právě na téhle zastávce, bylo získání tvé pozornosti…“


“Jaký byl ten další?”


Starší Malfoy se znovu usmál. “Neznáš význam té zastávky?”


“Je blízko Parlamentu.”


Stále se smál. “Skvěle, jsi malé nevědoucí štěně, že? Je to kvůli tomu, že tě ti mudlové nebyli schopni nic naučit? Ačkoli to vypadá, že ti ostatní dva taky nic nevědí. Zajímavé. Vím už dlouho, že se tahle škola řítí do záhuby. A Weasley je přitom syn zaměstnance Ministerstva…“


“O čem to mluvíte?” chtěl vědět Harry.


“Ne teď. Jindy bude čas…”


Harry na něj upřeně pohlédl. Šlo o význam téhle konkrétní zastávky? Nebo to mělo spojitost s mudlovskou vládou? “A co Tři Košťata. Stál jste za tím?”


“Teoreticky, ale samozřejmě jsem byl na ceildhu, kde mě mohly vidět tucty lidí…”


“Myslíš, že když se staneš Smrtijedem, tak tohle všechno přestane?” vyjela Hermiona na Harryho. “Co myslíš, že budeš muset jako Smrtijed dělat?”


Lucius Malfoy popošel ještě o kousek blíž k nim, jeho studené ocelově šedé oči si postupně prohlédly každého z nich. “Ano, mladý Pottere. Co myslíš, že ti řeknu, abys udělal? Hm… Napadá mě mučení tvých přátel…“


“Ne!” vykřikl Harry. “Nechte je být. Já jsem ten, kterého chcete. Vynechejte je z toho. V pořádku. Přijímám to. Udělejte ze mě Smrtijeda. Ale nechte je být.” Za očními víčky ho tlačily slzy. Draco Malfoy k němu plavně došel. Na obličeji měl zastřený výraz.


“Ó, není to sladké?” řekl zpěvavě. “Kromě toho, není pravda, že jsi jediný, o koho tady jde. Řekl jsem otci, že Weasley a Grangerová jsou také výbornými kandidáty. Ona je chytrá, on na to má dostatečně výbušnou povahu. To mohu potvrdit,” řekl s křivým úsměškem a na chvíli se dotknul pohmožděniny na čelisti. Jeho otevřená zranění byla kouzlem vyléčena od doby, kdy ho Snape odtáhl z učebny lektvarů, ale bylo jednoduché poznat, že se nedávno s někým pral.


“Nemůžu tomu uvěřit. Začínal jsem si myslet, že už jsi v pohodě… Pomáhal jsi mi, když se zřítila ta hospoda, seděl jsi s Nevillem…” Ronova zranění byla pokrytá vrstvou zaschlé krve; měl velkou modřinu od konce čelisti až pod levé oko; možná měl i jiná zranění, ale vousy, které si nechal narůst, aby skryl jizvu na tváři, je schovaly.


Draco Malfoy se usmál. “Díky, díky moc,” řekl a uklonil se. “Měl bych začít hrát divadlo, to bych měl. Vzít West End útokem.”


Hermiona temně zamumlala: “Kdyby ses objevil na West Endu, nebyla by od lidí moc velká nadsázka, kdyby řekli, že divadlo zemřelo.”


Udělal ještě krok dopředu, takže u ní stál velice blízko. “Jenom se snažíš zranit mé pocity,” zašeptal a obličej dal ještě blíž k jejímu. Otočila hlavu a zavřela oči.


“Jaké pocity?” zavrčel Ron. “Podívej se, co jsi udělal s mou sestrou!”


Draco Malfoy se rozesmál, odešel od Hermiony a podíval se na svého otce s Červíčkem, kteří se samolibě usmívali. “Co jsem udělal tvé sestře! Ještě sis to nedomyslel?”


Ron se na něj vražedně podíval. “Co jsem si nedomyslel?” řekl skrz pevně zatnuté zuby.


“Nic jsem tvé sestře neudělal. Celá ta scéna byla jen hra. Je skoro tak dobrá herečka, jako já. Kdybych si chtěl s tvou sestrou užít - obzvlášť, kdyby chtěla i ona - myslíš, že bych si vybral učebnu Lektvarů? Nejsem exhibicionista, Weasleyi. Ne, že by neexistovali lidé, kteří se mě snaží přesvědčit o opaku, ale nejsem.” usmál se, užíval si to. “Nevěděli jsme přesně, kdo naše představení zhlédne, ale byli jsme si jisti, že aspoň jeden její bratr u toho bude; určitě se kolem bude motat a nenechá si ujít příležitost rozdrtit mi lebku. Naštěstí jsem si předtím vzal dost lektvaru proti bolesti. Moc to od tebe nebolelo. Stačila jedna nebo dvě dávky.”


Ron vypadal, jako kdyby trochu trucoval. “Myslím, že jich bylo mnohem víc.”


“Dobře, tři nebo čtyři. Navrhl bych, abyste zatleskali vynikajícímu hereckému talentu slečny Virginie Weasleyové, ale není tu… pokračuje ve svém představení na ošetřovně. Ostatně, chápu, že vy tři nejste v pozici, ve které můžete tleskat.”


“Proč myslíš, že ti věřím?”


“Chceš, abych ti popsal každý detail svedení tvé sestry? Lepší bude-toho, jak mě svedla? Jak víš, má hodně černé svědomí. Všechny hezké dívky ho mají černé. Však víš, o čem mluvím, že Pottere?” Přestože mluvil k Harrymu, díval se znovu na Hermionu. Harry viděl její zavřené oči, viděl, jak se chvěje. Nechtěla se setkat s Malfoyovým vědoucím pohledem. Malfoy pokračoval, “Část našeho vztahu je teď relativně nová. V celé věci jsem byl naprosto spořádaný; opravdu jsem čekal, až jí bude patnáct. Doufám, že si Temný Pán nemyslí, že ze mě udělala nějakou citlivku, to by mně znemožnilo být Smrtijedem.” Usmál se na svého otce, který se usmíval sám pro sebe. Červíček se tvářil nepříjemně. “Potter nás viděl za Hagridovým srubem v den jejích narozenin. Nevíš, že jsem to tehdy jenom hrál, že Pottere? Musel ses dívat a přemýšlet, co mi na to řekneš. Můžeš být bez starosti. Ginny ten den ještě nebyla připravená. Tedy, byla, ale ne úplně.”


Ron se zlobně podíval na Harryho. “Věděl jsi o nich ?”


Draco Malfoy pomalu přešel kolem nich a zastavil se před Ronem. “Ne jen to, Weasleyi,” promluvil pomalu a protahoval každou samohlásku. “Ví o tom docela dlouho.” Otočil se a odíval se na Harryho a Hermionu. “Kdy to bylo, v říjnu? Víš, tu noc na to tihle dva chtěli jít ve vaší společenské místnosti, ale já zrovna přišel, abych vyzvedl Ginny na malou půlnoční procházku po hradě…“


“V říjnu!” Ronův hlas vyskočil o oktávu výš. “Společenská místnost?” Jeho obličej byl teď stejně rudý, jako jeho vlasy.


“Nebylo to tak!” vyprskla Hermiona zoufale. “Jenom jsme Hedvice dávali dopis pro Dudleyho. Ginny sešla dolů a Harry si domyslel, že jde na schůzku s Malfoyem--”


“Hermiono!” řekl Harry náhle. “Buď zticha!” Když uslyšela tu tvrdost v jeho hlase, podívala se na něj se zraněným výrazem. Byl unaven lhaním.


Ron se podíval na Malfoye přivřenýma očima. “·Vidím, že to děláš znovu. Už jsem ti to řekl předtím, Harry a Hermiona jsou kamarádi. Můžeš přestat s těmahle--”


“Kamarádi?” Malfoy se začal smát. “Jestli spolu většina kamarádů spí….”


“Přestaň!” zařval Ron. “Přestaň o tom mluvit!”


“Nedokážeš se postavit pravdě čelem, že Weasleyi?” Přesunul se od Rona k Hermioně a postavil se k ní velice blízko. Otočila hlavu, zavřela oči a po tvářích se jí rozléval ruměnec, po jedné se dolů dokonce koulela slza.


Přesto, že se stále upřeně díval na ni, mluvil k Harrymu. “Jaká je, Pottere? Jaké vydává zvuky? Vsadím se, že křičí…“


“Malfoyi-” opakoval Ron a každou sekundou byl v obličeji víc rudý. Najednou Hermiona na Malfoye plivla. Otočil se a rozzuřeně si otíral tvář rukou. Sáhl pro hůlku, ale Červíček ho chytil za paži.


“Existuje způsob, jak to zjistit,” řekl mírně šišlavě; najednou byl zase Prašivka. Prašivka s cizí stříbrnou tlapkou. Vyběhl Hermioně po hábitu, potom přeběhl chapadla rostliny, která jí poutala ke stromu. Strkal nos do záhybů jejího oblečení a Hermiona křečovitě zavřela oči a v obličeji zezelenala. Lezl pořád výš a výš až k obličeji. Když ji začal očichávat krk, zaklonila hlavu; celá se chvěla a třásla a po obličeji se jí stékaly slzy.


Bez varování po ní seběhl dolů, vylezl na Harryho a celou proceduru opakoval. Jak po něm krysa běhala, naskákala mu po celém těle husí kůže; hlodavec se stále přibližoval k jeho obličeji a Harry ucítil v krku podivnou hořkou pachuť. Zavřel oči, stejně jako to udělala Hermiona, a snažil se nemyslet na nic, dokud to neskončí.


Konečně krysa seskočila dolů a v okamžiku se Červíček přeměnil do své lidské podoby. Chlípně se usmál na Luciuse Malfoye a jeho syna.


“V minulých čtyřiadvaceti hodinách byli spolu. Pravděpodobně ne déle, než před patnácti hodinami.


Jeho pach je na ní, její na něm… taky cítím nějaké mýdlo. Pravděpodobně se snažili navzájem se umýt. Není to tak dlouho, stále je silně cítit parfém z mýdla. Nepochybně. Taky cítím určité-tělesné tekutiny-”


Po obličeje Draca Malfoye se rozprostřel úsměv. “Jsem ten nejšťastnější člověk mezi námi. Právě tohle jsem o vás chtěl vědět.” Podíval se na Rona, který stále zlobně sledoval Harryho a Hermionu.


Nepromluvil ani slovo. Hermiona se dívala na zem; Harry pohledem probodával Draca Malfoye.


“Samozřejmě jsem to očekával, obzvlášť potom, co se objevila ta fotka… ale teď to víme všichni. Bez stínu pochybnosti. Nevím, co by to mohlo popřít.” Otočil se ke svému otci, rukou mávl k nim třem, přivázaným ke stromu, takže vypadal jako prodavač, který předvádí své zboží. “Udělal jsem to dobře, že otče? Vím, že jsem ti slíbil, že ti přivedu Harryho Pottera a jeho dva nejlepší kamarády, ale tohle je mnohem lepší. Harry Potter, jeho nejlepší kamarád a jeho přítelkyně.”


Jeho otec udělal několik kroků a zastavil se velice blízko Hermiony; podíval se na ni způsobem, který se Harrymu vůbec nelíbil. “Takže,” řekl jemným hedvábným hlasem. “Fungovalo to.” Pohladil ji hřbetem ruky po tváři. Škubla hlavou pryč. Plácl ji přes tvář, takže se jí na ní objevil červený obtisk jeho ruky. Harry chvíli doufal, že na něj taky plivne, ale nevypadala, že by se toho odvážila.


“Nechte ji být!” zavrčel na něj Ron a znovu začal bojovat s úponky, které ho poutaly ke stromu. Lucius Malfoy ho ignoroval. Pořád provrtával Hermionu očima a ruku jí opět položil na tvář. Nemohla se setkat s jeho pohledem. Jeho syn se zatím vysmíval Ronovi.


“Pořád ji ochraňuješ? I přesto, že ti lhala? Přesto, že chodí s Potterem? Přesto, že tě donutila dát to dohromady s Patilovou? Ne, že by Patilová nevypadla hezky a --poddajně. Ale nevybral by sis ji jako první…”


“Parvati z toho vynechej!” zavrčel Ron.


“Říkal jste, že to fungovalo,” řekl Harry náhle staršímu Malfoyovi. Hlas se mu třásl. “Co fungovalo?”


Lucius Malfoy se neotočil od Hermiony. “Plánoval jsem to dopředu. Přemýšlel jsem, může patnáctiletý kluk udělat všechno, co je v jeho silách, aby ochránil své přátele? Když uvážím, že tím chlapcem je Harry Potter, zní odpověď--pravděpodobně. Potom jsem se ptal sám sebe, A co přítelkyně? A odpověď, kterou jsem si dal, se změnila na určitě. Mým dalším problémem bylo… jak zajistit, aby měl Harry Potter přítelkyni? Měl jsem několik návrhů.”


Harry si vzpomněl na to, co mu říkal Sirius. Jak se někdo může k mladému klukovi dostat lépe, než přes jeho děvče? Otočil se k Hermioně; otočila hlavou a setkala se s jeho pohledem, její pohled byl plný úzkosti. Zaklínadlo, pomyslel si. Točila se mu z toho hlava. Všechno bylo jen zaklínadlo!


Hrdlo měl pevně stažené. Tak tak, že ze sebe dostal otázku: “Která?”


“Nejdřív jsme začali se dvěma dívkami z tvé vlastní koleje; dívkami, které taky vídáš během famfrpálových tréninků. Bylo jednoduché najít slečnu Bellovou, potom co o prázdninách bydlela u své pratety v Prasinkách; s vaší primuskou to bylo taky dost jednoduché, když jsou její rodiče mudlové. Draco o tom nevěděl. To byl důvod, proč jsem byl poněkud překvapený, když jsem ji na ceilidhu viděl s mým synem. Choval jsem se tak slušně, jako kdybych nevěděl, kdo jsou její rodiče. Bylo by podezřelé, kdybych toho o ní věděl moc. Myslel jsem, že by sis jí mohl vybrat, kdybyste spolu někde byli sami,” řekl jízlivě Harrymu, zatímco si prohlížel pramínek Hermioniných vlasů, jako kdyby zjišťoval, co jim chybí. “Nepronásledovala tě, Pottere?”


“Ano,” zašeptal Harry a vzpomněl si na svou slabou chvilku, kdy ho Alice políbila a on jí polibek opětoval.


“A Bellová?”


Harry chvilku přemýšlel. “Ne tolik,” řekl tiše. “Myslím… že milovala jiného.” Vzpomněl si na Leeho Jordana, který byl poněkud znepokojený tím, že má Katie mononukleózu. “Jsou to všechny?”


Draco Malfoy se posměšně ušklíbl. “Věř tom, nebo ne, ale můj otec neočaroval každou holku ve škole. Můžeš si myslet, že to udělal. Neexistuje způsob, jak to vyzkoušet. Mohl sis ušetřit problémy, otče. Prakticky každá pitomá holka na hradě se před Potterem předváděla. Nenapadá mě proč…“


Jeho otec svého syna ignoroval, Harry je ignoroval oba dva. “A potom, samozřejmě, jedna, o které jsme si mysleli, že to bude fungovat nejlépe… havraspárská chytačka. Chvíli to vypadalo, že budu úspěšný, když jsem se byl podívat na famfrpálovém zápase, použil jsem na ní kletbu Imperius… ale potom můj syn,” otočil se na Draca a ušklíbl se na něj, “dokázal udělat obrovskou chybu.”


Harry svraštil čelo. “Cože?”


Draco se ušklíbl. “Učebna Formulí. Dostatečně jsem si to kouzlo v té knize, ve které jsem ho našel, nezkontroloval. Přehlédl jsem tu část o čtyřicetidenním kouzelném spánku.”


“Ale--ale--” vyprskl Harry, “věděl jsi, že jsem se s Cho Changovou rozešel.”


“Přesně. To znamenalo, že mě nebudeš podezřívat. Jediné, o co jsem se v tomhle případě pokoušel, bylo, aby tě podmínečně, nebo hůř, definitivně vyloučili. Jakmile bys jednou odešel ze školy k těm mudlům, byl bys daleko zranitelnější. Samozřejmě, Brumbál tě nikdy pořádně nepodezříval, nebo věřil té historce, kterou jsi jim řekl na svou obranu.”


“Ale, mluvil jsi o-školních sovách…”


“Oh, dobře. Školní sovy. Jenom jsem to tak nalíčil. Tím jsem tě přiměl podezřívat Daviese. Díky tomu mě napadlo doporučit ho mému otci k naverbování. Pravděpodobně bude vynikající Smrtijed. Jsi moc důvěřivý, Pottere. Moc důvěřivý na mé herecké schopnosti,” odfrkl si a líně přešel před Harrym. “Kdybys měl oči v hlavě, kdybys to všechno bral s rezervou, musel bys vědět, že jsem nikdy nedostal žádnou školní sovu.”


“Takže,” řekl Harry třaslavě, otočil se k Malfoyovu otci a snažil se urovnat si v hlavě všechno, co se stalo. “Na ně tři jste použil kletbu Imperius, ale nefungovalo to dobře. Co jste udělal s Hermionou?”


Malfoyův otec se zamračil. “Tu bylo těžší dostat, protože byla v Bulharsku. Nakonec se příležitost přece jen našla. Na tržnici. Naštěstí jsme už věděli, že Krum je pod kletbou Imperius ovladatelný stejně snadno jako loutka. Jeho asistence byla neocenitelná. Ty jsi,” řekl a znovu se naklonil k Hermioně, “s kletbou bojovala, jakmile na tebe byla použita. Takže jsme museli použít o něco drastičtější opatření.”


Hermiona otevřela oči; konečně se mohla dozvědět, co se jí stalo, když byla unesena. “Co?” zašeptala.


“Lektvar. Něco jako tekutá kletba Imperius. Ale dlouhotrvající, těžší k překonání. Pochopitelně, měl svést tebe a Pottera dohromady…“


“Jak dlouho působí?” zeptala se, ret se jí chvěl.


“Šest měsíců. Což znamená, že vám dala bohatě času, abyste se intimně seznámili.”


Hermiona už nevypadala vyděšeně. Spíš vypadala, jako kdyby řešila problém z Věštění ze starodávných run. “Ale to znamená, že přestal působit v únoru!” řekla s náznakem triumfu v hlase.


Draco Malfoy svraštil obočí. “No a? Ty a Potter jste se určitě už--”


“Ale ne!” řekla šťastným hlasem a v koutcích úst je jí začínaly kroutit do úsměvu. Podívala se na Harryho. “Copak si nevzpomínáš? Přece jsem ti říkala, že už se necítím nijak zmanipulovaná. Lektvar v té době už přestal účinkovat. Celý ten čas jsem mu vzdorovala!”


Lucius Malfoy se na ni zamračil. “Co tím myslíš?”


Hermiona začala blábolit. “Tím myslím, prostě-políbili jsme se, ale ne--” začala mluvit o něčem jiném, ale zachytila Ronův pohled, zadívala se na zem a najednou byla zticha. Plameny ohně jí tváře zabarvovaly ještě červeněji, než je doopravdy měla.


Draco Malfoy přešel k Harrymu s nedůvěřivým výrazem na obličeji. “Tím chcete říct, že jste spolu celé vánoční prázdniny byli v Nebelvírské věži sami a nedělali jste to? Očekáváte, že tomu uvěříme?”


“Je to pravda,” řekl Harry skrz pevně zatnuté zuby.


“Takže máme věřit tomu, že poprvé to bylo včerejší noc?”


Harry stáhl rty do tenké čárky. Zachytil Ronův pohled, ale Ron se odvrátil. “Ne,” řekl tiše. “O Velikonočních prázdninách. Uprostřed týdne. Těsně předtím, než jsem našel Nevilla.”


Ronovi údivem spadla čelist. Harry ho viděl polknout. Snažil se přemluvit sám sebe, aby se na Rona podíval. Chtěl Ronovi aspoň pohledem naznačit, jak moc se mu omlouvá, ale Ronovi oči doslova plály a oheň, který se v nich odrážel, to jenom umocňoval.


Malfoy se postavil zpět vedle svého otce a pošilhával po Hermioně. “Takže. Od té doby jste po sobě skákali jako králíci, že?”


Hermiona se na něj vzdorně podívala. “Ne, ty úchyle! Včera v noci to bylo jenom-jenom podruhé--” vyhrkla.


Malfoy mávl rukama a postavil se kousek od Rona. “Jenom podruhé, říká. Ale jak si to načasovala! V noci na den, kdy má její nejlepší kamarád narozeniny; nejlepší kamarád, kterému neustále lže o tom, že s Potterem nespí. To je dost netaktní, Grangerová. Copak zubaři neučí své děti slušnému chování?”


Jeho otec se smál společně s ním. Harry si vzpomněl na Novoroční noc na Ronově posteli. To bylo taky netaktní. A Hermiona byla pořád pod vlivem lektvaru. Tehdy je zastavil ještě před tím, než dokončili, co začali. Dokázal se ovládnout předtím, než mu Sandy řekla, že Sírius přichází. Vzpomněl si, co mu Hermiona řekla v učebně Formulí: Chci to tolik. Celou dobu s tím bojovala, bojovala s tím, co chtěla ona a co chtěl lektvar; když si byli tak blízcí, muselo to pro ni být matoucí. Věděla, že se necítí dobře, ale nevěděla proč.


“Harry,” řekla tiše a otočila se k němu. “Víš, že nejsem pod vlivem žádného lektvaru nebo kouzla. Víš to, že?” Její oči ho prosily. Přikývl, ale nemohl si pomoci, aby ho nenapadlo: Ale dlouhou dobu jsi byla. Co s tím budeme dělat?


Ron vypadal, že je ignoruje. “A co má sestra?” ptal se rozzlobeně. “Co jsi udělal mé sestře, abys donutil ji spolupracovat s tebou? Co jsi jí udělal!?”


Malfoy přecházel před Ronem a věnoval mu nesouměrný úsměv. “Jenom kouzlo Draca Malfoye. Když chci někoho dostat na svou stranu, umím být neodolatelný. Ačkoli, abych řekl pravdu, zabrala na mé kouzlo hned napoprvé. Sice nepatrně, ale mohu říct, že zabrala. Byla celá hotová s toho, že Potter chodí s Changovou…Potom mě napadlo, že by se k nám mohla připojit…“


Jeho otec se konečně odlepil od Hermiony, postavil se vedle svého syna a zadíval se Ronovi do obličeje. “dcera Artura Weasleye,” protáhl a usmál se. “Nebyl by to husarský kousek! A teď to vypadá, že Weasley bude jen sledovat, jak se dva jeho synové a jediná dcera stanou Smrtijedy. To pro toho ministerského úředníčka nebude jednoduché. Možná, že se nám podaří přesvědčit všechny. Ti tvoji bratři, ta dvojčata, nedávno dostali pořádně přes prsty, když si hráli s nějakým mudlou a vypadají, že jsou tvořiví. Potom je tu ten odeklínač; to je pro služebníka Temného Pána dobrá dovednost. Totéž platí pro toho s draky. Po tom všem ani nebudu muset tvého otce zabít. Až zjistí, že s k němu celá rodina otočila zády, a právě díky nám, skolí ho infarkt.”


“Percy? Percy se stane Smrtijedem?” řekl Ron a oči měl na vrch hlavy.


“Ještě neodpověděl, ale jestli si váží životů svých blízkých, přidá se k nám.”


Červíček přešlápl a po delší době opět promluvil. “Takže kandidáty jsou všichni? Plánuješ to zpackat stejně jako s Clearwaterovými a Flintovými, Malfoyi?” promluvil ke staršímu muži. Lucius Malfoy se zatvářil zle. Otočil se k Červíčkovi.


“Er, díky, že Temnému Pánovi neřekneš o tomhle Weasleyově chlapci a o té Grangerové. Myslím, že v budoucnosti je před něj budu moci postavit jako hotovou věc…“


Červíček se zle usmál. “Ano. Nevypadal jsi, že by sis svůj trest za tu záležitost užíval. Rádo se stalo.” Podíval se na Harryho. “Samozřejmě, dalším důvodem, proč se ti snažím pomoci, Harry, je, že jsi mi té noci v Chroptící chýši zachránil život. Snažil jsem se přesvědčit mého Mistra, aby při obnově svého těla nepoužíval tvou krev, ale tahle má prosba neměla žádný účinek. Naštěstí pro tebe se ti té noci podařilo utéct, takže ti pořád svůj dluh mohu splatit. Mohu tě vzít pod svá křídla a naučit tě vše o slastech sloužení Temnému Pánovi…“


Harry se znovu pokusil přemoci výhonky, které ho poutaly ke stromu. “Tak to udělej. Vezmi si mě. Nech je jít.”


Lucius Malfoy pobaveně potřásl hlavou. “Ale vy tři jste báječný tým. Neměli bychom ho přece roztrhnout, že? Ačkoli podle toho, jak se na vás Weasley dívá, to vypadá, že by vás právě nejradši zabil.”


Harry otočil hlavou a podíval se na Rona, jehož pohled klouzal mezi ním a Hermionou a v obličeji měl ten nejhorší výraz, jaký Harry kdy viděl.


“Už vím!” řekl náhle Draco Malfoy stejně rozrušeně, jako to dělávají malé děti. Začal se smát. “Je to prostě perfektní!” Postavil se vedle Rona a začal mu něco šeptat do ucha; Ron sebou trhnul a snažil se odtáhnout od něj pryč, ale výhonky mu v tom zabraňovaly. Jak Malfoy mluvil, Ronovy oči se rozšiřovaly. Otočil se a vyjeveně zíral na toho blonďatého chlapce. “Co ty na to?” řekl Malfoy už normálním hlasem. “Souhlasíš s tím?” Ron se dál nepřítomně díval před sebe, ale kývl… kývnutí bylo téměř neznatelné, ale kývl. Malfoy promluvil ke svému otci. “Otče… rozvažme Weasleye. Znamení zla bude muset samozřejmě počkat, dokud ho nepředstavíme Pánovi Zla, ale tohle bude jeho první úkol, který bude plnit jako Smrtijed - aby dokázal svou loajalitu… myslíš, že bude Temný Pán hodně zklamaný, jestli bude Harry Potter zabit? Svým nejlepším přítelem? Bude mu vadit, když jeho nejlepší přítel zabije přítelkyni Harryho Pottera?”


Lucius Malfoy svraštil obočí, ale vypadal, že ho to zaujalo. “Co tím myslíš, Draco?”


Podíval se na Rona s úsměvem na rtech. “dejme Weasleyovi na vybranou. Právě teď vypadá Weasley dostatečně rozzlobeně na to, aby dokázal provést kletbu Cruciatus. Necháme ho vybrat si. Použije kletbu buď na Pottera, nebo na Grangerovou. Ten, na kterého kletbu Cruciatus nepoužije, bude zabit. Samozřejmě, že ten, který bude muset zemřít, uvidí toho druhého v bolestivé agónii a taky si uvědomí, jaká hrozba nad ním visí.” Zeširoka se na Rona usmál. “Až to udělá-nebude pro něj cesty zpět.


Představ si obličej Artura Weasleye, až to zjistí… Plus,” dodal. “Nevadí, jestli Grangerovou budeš mučit, nebo jestli ji zabiješ,” řekl Ronovi, “budeš si s ní moct dělat, co chceš. Znovu říkám - co je proti tomu všemu malá nekrofilie mezi přáteli?” Harry si všiml, že Hermiona zezelenala úplně stejně, jako když po ní lezl Červíček. Z hrdla se jí ozval chrčivý zvuk a vydávila to, co zbylo z jejího oběda. Rozprsklo se jí to po botách a steklo na listí na zemi.


Malfoy se k ní otočil a tvářil se zhnuseně. “To je opravdu velice přitažlivé, Grangerová. Pokoušíš se to oddálit? Budeš se muset víc snažit…”


Hermiona se ze zvracení stále třásla; Harry cítil, jak mu žaludek dělá kotrmelce a polknul, aby nedopadl stejně jako ona. Když slyšel, jak o ní Malfoy mluví - tak hnusně a přezíravě, zlostí téměř neviděl. Proč nemohu ve chvílích, jako je tahle, udělat nějaké spontánní kouzlo? Ale to, co chtěl teď doopravdy udělat, mělo s kouzly pramálo společného; už rozuměl tomu, proč Ron v učebně Lektvarů zahodil hůlku; Harry nechtěl nic víc, než ovinout ruce Malfoyovi kolem krku a pořádně zmáčknout.


Lucius Malfoy se na svého syna usmál a položil mu ruce na ramena. “Líbí se mi to. V pořádku, odvaž ho Červíčku!”


Pettigrew vypadal, že je z toho nervózní. Harry si vzpomněl, že reagoval úplně stejně, když Malfoy řekl, aby odvázal Karkarova, předtím, než na něj použil kletbu Hara Kiri. Nejistota z jeho obličeje nevymizela, ale vytáhl z hábitu hůlku, bezstarostně namířil na Rona a pronesl: „Finite Incantatem“. Ron byl volný. Trochu poodstoupil od stromu, protahoval si ruce a nohy, urovnal si hábit a zhluboka oddechoval; Harry si prvně uvědomil, že to jsou právě ta nezvyklá pouta, která mu brání nasát do plic tolik vzduchu, kolik by potřeboval. Červíček nechal svou hůlku ledabyle namířenou na Rona.


“Vytáhni svou hůlku,” řekl mu Malfoy. Ron se začal šátrat v hábitu. “Nemám ji. Musí být v Lektvarech.” Hlas se mu třásl. Nepodíval se do očí ani Harrymu, ani Hermioně.


“Ne, Rone! Nenech se přinutit to udělat!” vykřikla Hermiona. Ron se na ni zamračil.


“Pořád si myslíš, že se na tebe budu brát ohledy?” řekl s čirou nenávistí v obličeji. “Jsi pyšná na to, žes spala s Harrym ze své vlastní vůle? To je tedy opravdu něco na co můžeš být hrdá! A ten způsob, jakým jsi mi lhala o té fotce…“


“Dobře,” řekla mdle, “bylo na tom aspoň trochu pravdy. Opravdu se mi dvě fotografie slepily k sobě. To mě přivedlo k tomu nápadu. Kromě toho, že to byly kopie jedné a té samé fotky, té, kterou jsem poslala Harrymu. Myslela jsem… prostě jsem si myslela, že nebyla ta správná chvíle říct ti to…“


Postavil se naproti ní. “Kdy podle tebe měla být ta správná chvíle? Kdy?” jeho hlas přidával na síle, takže postupně zakláněla hlavu, kousala se do rtu a přivírala oči.


Zničehonic se začal tvářit vzdorně. “Možná jsme ti to měli říct, když ses vyspal s Parvati! To jsi udělal jenom kvůli tomu, že tě naštvalo, co o tobě ty havraspárské drbny vykládají!


Ozvalo se hlasité plesknutí! Harry sledoval Rona a Hermionu. Ron ji uhodil, podle červeného otisku ruky na její tváři daleko silněji než Lucius Malfoy. Zděšeně otevřela ústa.


“Parvati je moje přítelkyně a každý to ví! Nikde jsme se potají neschovávali. A ty jsi mi zatajil, že Ginny chodí s Malfoyem!”


Malfoy se ušklíbl. “Říkáš to, jako kdyby na tom bylo něco špatného…“


Hermiona se kousla do rtu. Už se netvářila vzdorovitě. “Je mi to tak líto, Rone…“ přidušeně ze sebe dostala, dokonce i přesto, že na obličeji měla otisk jeho ruky.


Smutně se na ni podíval a tiše řekl. “Jo. Mělo by být.”


Harry ztěžka polkl. “Tohle nejsi ty, Rone! Nejsi vrah, nejsi někdo, kdo mučí ostatní…“


Postavil se před Harryho a zahleděl se mu do očí. “Že, nejsem? A ty jsi? Budu mnohokrát lepší Smrtijed, než ty. Mám ambice--” na chvíli se otočil k Hermioně “…ať si myslíš, co chceš, je to tak -” otočil se zpět k Harrymu. “Zabil bych Červíčka tu noc v Chroptící chýši, nebo bych Lupina a Siriuse Blacka nechal, aby to udělali. Ty na to nemáš žaludek, Harry. Já ano. Už mě unavuje stát pořád ve tvém stínu. Unavuje mě být chudý. Co dobrého přineslo mé rodině to, že žijeme v chudobě? Už nikdy nebudeme chudí. Nebo bezmocní. To všechno se změní.”


Malfoy se sehnul a sebral ze země Harryho hůlku, která mu vypadla, když byl připoután ke stromu. “To je tvoje hůlka, Pottere?” Harry neodpověděl, ale Ron ji poznal.


“Jo, to je ona.” Harry byl zticha a díval se někam do prázdna nad nimi dvěma. Nebyl ochotný říct jim, že má Ronovu hůlku v kapse. Najednou začal panikařit; udělá to opravdu Ron? Chtěl mít víc času, dát Ronovi šanci přehodnotit své rozhodnutí. “Malfoyi, chtěl bych vědět-jak jste se s Ronem dostali ven z cel, do kterých vás Snape zavřel?”


Malfoy nonšalantně pokrčil rameny. “Můj otec byl už dávno na hradě, čekal dole ve sklepení. Dostal nás ven. Velice jednoduše. Nejsi jediný, kdo zná tajné chodby ven z hradu…“ Usmál se a podal Harryho hůlku Ronovi. Červíček svou hůlkou stále mířil na Rona.


“Tak, Weasleyi. Je to na tobě. Jeden z nich přežije, jeden zemře. Ten, který přežije, na toho použiješ kletbu Cruciatus. Ta přijde první. Rozmysli si to; vybírej opatrně. Nezáleží na tom, koho si vybereš. Myslím, že Temný Pán bude tak jako tak potěšen. Není mnoho Smrtijedů, kteří by vstoupili do služby takhle úspěšně. Mezi černokněžníky budeš opravdová celebrita. Toužíš po tom, být slavný, ne? Loni jsem si všiml, jak se tváříš, kdykoli se Potterova fotka, nebo článek o něm objevili v Denním věštci. Teď je řada na tobě, abys byl ve středu zájmu. Tohle je tvoje šance, Weasleyi. Ale nezapomeň… Červíček, můj otec a já máme hůlky namířené na tebe. Mysli na to. Teď se rozhodni.”


Ron od Harryho a Hermiony asi šest stop daleko a v ruce měl Harryho vlastní hůlku. Oba Malfoyové stáli od Rona asi stejně daleko, hůlky měli, stejně jako Červíček, namířeny na Rona. Ron se otočil a namířil hůlku na Harryho; ruka se mu třásla. Potom hůlkou zamířil na Hermionu. Harry si všiml, jak Rona očima prosí, aby to nedělal. Chtěl něco říct, ale nemohl. Co by měl říct? Měl požádat, aby to byl on, kdo zemře? To by ale stejně znamenalo, že na Hermionu použije kletbu Cruciatus. Myšlenka, že by musela zažít něco tak bolestivého, ho zraňovala. Nechtěl Rona žádat, aby použil kletbu Cruciatus na něj, protože by to znamenalo, že to bude Hermiona, kdo zemře. Rozhodl se, že Rona neosloví; ti tři na něj stále mířili hůlkami. Mohli ho pohodlně zabít a oni dva by jim stejně byli vydáni na milost.


Harry znovu ztěžka polkl. Zdálo se mu, že se nemůže pořádně nadechnout. Zadíval se Ronovi do obličeje; s vousy a zraněními od boje s Malfoyem vypadal úplně jinak. Ron byl také daleko vyšší. Od chlapce, kterého prvně potkal v Bradavickém expresu před pěti lety byl téměř k nepoznání. Teď byl muž, ne chlapec. Teď držel v rukou jejich životy. A svůj vlastní také.


Náhle Lucius Malfoy namířil hůlkou na Rona a vykřikl, “Crucio!”


Kletba trefila Rona zezadu. Upustil Harryho hůlku a padl na kolena. Jak bolest pokračovala, upadl na zem a křečovitě škubal rukama a nohama. Jeho křik se odrážel od stromů daleko za hranicemi ohněm ozářené mýtiny. Harry ho s hrůzou sledoval. Bylo to úplně něco jiného, než když ve snu viděl, jak mučí Malfoye, nebo jeho vlastní zkušenosti s Voldemortem. Tohle byl jeho nejlepší přítel, který ležel šest stop od něj na zemi, škubal sebou, křičel v agónii a Malfoyův otec posílal další dávky bolesti do jeho těla a jeho mysli.


Po chvíli, která se zdála věčností Lucius Malfoy zvedl hůlku. Harry pootočil hlavou a viděl slzy, které tekly Hermioně po tvářích. Když ozvěny toho strašného křiku dozněly, uvědomil si Harry, že Hermiona křičela taky. Harry sledoval Rona ležícího na zemi, který se snažil popadnout dech. Harry se podíval na oblohu; vůbec si nevšiml, že potemněla. Hvězdy nezúčastněně svítily, příliš daleko na to, aby měly nějaký účinek na lidský život. Podíval se zpět na Rona, který se třásl, ale s pomocí Draca Malfoye se postavil na nohy a znovu uchopil Harryho hůlku .


“Skoro jsme na to zapomněl,” řekl Lucius Malfoy stejně ležérně, jako kdyby někomu vysvětloval, že zapomněl doma klobouk, nebo rukavice. “Teď víš, jaké to je, Weasleyi. Pocítil jsi to na vlastní kůži. Teď víš, co uděláš. Prostupuje ta bolest celým tvým tělem až do kostí, jako kdyby ti do něj někdo zapichoval tisíce do běla rozžhavených nožů? Mysli na to; mysli na to a rozhodni se.”


Najednou to Harry uslyšel; slyšel syčení. Hermiona se na něj tázavě zadívala. Také to slyšela, ale nemohla vědět, co Sandy říkala. Rozhlédl se po ostatních; oba Malfoyové, Červíček i Ron byli příliš zaneprázdněni, aby si toho všimli. Harry polkl, protože už věděl, jak se Ron rozhodne. Měl bych jí to říct?. Nebo pro ni bude lepší, když to nebude vědět…


Ron se pořád ztěžka opíral o Draca Malfoye. Na čele mu vyskočily krůpěje potu; pořád se motal. Harryho z toho bolela hlava. Dokonce, i když věděl, co přijde. Rone, Rone, pomyslel si. Kéž bych tě teď odtud mohl dostat, kéž bych mohl obrátit čas a říct ti, jaké strašné věci se ti stanou, jestli se staneš mým kamarádem…


Ron už stál na svých nohou, měl je mírně rozkročené, aby se mu lépe udržovala rovnováha. Obličej měl ve stínu, oheň hořící uprostřed mýtiny ho ozařoval zezadu, takže před Harrym teď stála vysoká nebezpečná osoba, která vypadal, že nikdy neměla nic společného s Harryho nejlepším přítelem. Ti ostatní tři stáli seřazeni za ním, hůlky na něj měli namířené. Ron se podíval na Harryho, potom na Hermionu. Pozvedl hůlku. Ruka se mu netřásla jako předtím. Harry se zhluboka nadechl; Sandy se o Ronově volbě určitě nemýlila. Harry sledoval konec hůlky, své vlastní hůlky. Vypadalo to, že se svět zmenšil právě jenom na toto místo. Ron také vypadal, že je koncem hůlky nanejvýš zaujatý. Otevřel ústa a silněji a daleko hrozněji, než když byl sám mučen, vyřkl slovo, o kterém si Harry myslel, že ho nikdy neuslyší od svého nejlepšího přítele. Zvuk si prorážel cestu lesem a protrhl klid noci.


“CRUCIO!”

 

 

Ďakujeme za návštevu. Administrace