Trilógia od Barb: I. HP a Okultní had (Harry Potter and Psychic Serpent); II. HP a Čas dobrých úmyslů (Harry Potter and the Time of Good Intentions); III. Harry Potter and the Triangle Prophecy

Prihlásenie

Odkazy

HP LEXIKON

Trojjazyčný lexikón pojmov zo sveta HP

HP and TGI

Originál II. dielu na fanfiction.net

Barb na FA

Originály poviedok Barb na FictionAlley

Lucy a nejen její HPFF

Oblúk smrti a iné. Už klasika.

Stránky Nadin

Snamione

Stránky Nicolase Blacka

Preklady FF

Stránky A-SISI a spol.

Snamione

Stránky wixie

Snamione

Soraki a KM

Pokračovanie Kamene manželství

Stránky JSark

Chov zlatých retrieverov

Kvalitné čistokrvné šteniatka zlatého retrievera, so špičkovým pôvodom

Z diskusie

Kapitoly 19 - 24

21. kapitola Soubojnický klub

Preklad od Althalus, Baceby a spol  (2003 – 2004)

Harrymu připadalo, jako by čekal pod postelí Deana Thomase věčně, přičemž bedlivě sledoval spodní část dveří. Břicho, které měl přitisknuté ke kamenné zaprášené podlaze, ho studilo. Pravá ruka se mu chvěla, snažil se držet svou hůlku pevně, ale nedařilo se mu to. Pokoušel se zaslechnout Hermionin dech - asi je příliš daleko, pomyslel si. Je to jenom dobře. Doufal, že ji ten, kdo vstoupí do místnosti, neuslyší. Kdyby si tak přinesla svou hůlku, napadlo Harryho podvacáté od té doby, co se vtěsnal pod postel. Pak bychom nad ním měli převahu…

Konečně uslyšel kroky, které se zastavily přede dveřmi. Měsíc na obloze zářil jako reflektor. Harry sledoval, jak se kulová klika otáčí, dveřní panty nepatrně zaskřípaly, když je někdo otevřel.

Uviděl černý hábit přes černé kalhoty a černé boty zlehka kráčející po kamenné podlaze. Kdyby plánoval použít obraceč času k vrácení této chvíle, klidně by to mohl být on ve svém bradavickém hábitu, oblíbených černých plandavých kalhotách a černých botách, které nosil přes léto. Přestaň, přikázal své mysli. Soustřeď se.

Čaroděj přišel opatrně k Harryho posteli. Harry už na něj neviděl. Slyšel, jak byly závěsy postele odtaženy na stranu a potom zavrčení, když dotyčný zjistil, že Harryho postel je prázdná. Vetřelec se přesunul k Ronově posteli, roztáhl závěsy, další zavrčení, další prázdná postel. To byla část Harryho plánu – znejistit ho, kam se podívat…

Pak mu srdce skoro přestalo tlouci, tak ho překvapilo to, co následovalo. Muž zamířil přímo k posteli Deana Thomase, pod níž byl Harry schovaný. Ale pak náhle… už nevypadal jako muž.

Místo něj se na jeho místě objevil velký černý pes, očichávající podlahu, který šel neomylně k Harryho skrýši. Harry zhluboka vydechl a zhroutil se na podlaze, přičemž uvolnil sevření své hůlky. Velký černý pes strčil čumák pod postel, olízl mu tvář a Harry ucukl, unaveně psa pohladil po hlavě a vyčerpaně, vůbec ne nadšeně zamumlal: ”Ahoj Siriusi.”

Ale pes se zpět v muže nepřeměnil. Místo toho důkladně očichal Harrymu celou pravou ruku. Harry se začal cítit víc než trošku divně. Byl to Sirius? Nebo někdo jiný?

”Dobrá Siriusi. Proměň se už zpátky.”

A najednou se před ním hrbil Sirius Black. ”Šťastný Nový rok, Harry.”

”Šťastný Nový rok!” vykřikl Harry rozzlobeně a hlavou se uhodil o spodní část rámu postele. Plazil se ven, mnul si hlavu a otřásal se zlostí, frustrací a - jak uznal - cítil se taky poněkud hloupě.

”Um, Harry… proč jsi byl schovaný pod postelí?” zeptal se nevinně Sirius. Harry v tuto chvíli k Siriusovi náklonnost necítil. ”Byl jsem schovaný pod tou zatracenou postelí, protože jsem myslel, že jsi zatracený temný čaroděj.”

Sirius nadzvedl obočí. ”Co? Proč by sis něco takového myslel?”

Harry pevně stiskl rty, sundal Sandy ze své ruky a podržel ji nahoře tak, že mohli mluvit tváří v tvář. ”Sandy,” začal, ”tys mi řekla, že přichází temný čaroděj.”

”A taky přišel.”

”Sirius není temný čaroděj!”

”Jakou barvu mají jeho vlasy?”

”Černou.”

”A je čaroděj?”

”Ano, samozřejmě.”

”Tak je temný čaroděj.”

Harry podrážděně povzdechl. ”Sandy, 'temný čaroděj' má velmi specifický význam. Nemohlas říct 'černovlasý čaroděj?' Nebo prostě, 'Přichází tvůj kmotr?'“

”Co je kmotr?”

Harry cítil, že prohrává. ”Nevadí." Znovu si ji omotal kolem paže a pak vzhlédl do Siriusovy zmatené tváře.

”Máš v úmyslu mi prozradit, co to všechno bylo? A víš jak zvláštní je se dívat a poslouchat, jak tu stojíš, syčíš na hada a on ti odpovídá?"

”Ach, um, dobře… víš, jsem Hadí jazyk…“

”Ano, zdá se mi, že něco takového padlo, když jsem ti koupil dárek k narozeninám." Sarkasmus čišící z jeho slov způsobil, že se Harry zase cítil hloupě.

”Dobře, to co jsem ti ale neřekl je, že hadi mají Vidění."

Sirius svraštil obočí. ”Hadi? Všichni hadi?"

”Všichni se kterými jsem byl schopný se domluvit. Byl tu jeden opravdu velký, když jsme je studovali v hodině Péče o kouzelné tvory, a ten předpověděl den sv. Štěpána. Řekl: 'Páni budou služebníky a služebníci pány.' Věděl také, že nikdo na den sv. Štěpána nezůstane. Něco jako: 'Mnozí odejdou, ale pár zůstane.' Obojí předpověděl pár měsíců předtím, než se to stalo. Sandy je malý had, a tak může vidět jen pár minut do budoucnosti a jen v místě, kde je. Řekla mi, že přichází temný čaroděj, ale myslela tím černovlasého čaroděje a samozřejmě… jsi tady."

Sirius chápavě přikývnul a zkoumal Sandy ještě víc zblízka než dosud. Pak se znovu podíval do Harryho tváře. ”Nemyslíš, že bys už měl nechat Hermionu vyjít z rohu?"

Harry zadrmolil: ”Jak… jak jsi…"

Ale Hermiona se vynořila zpod neviditelného pláště, přišla k nim a úhledně ho složila do obdélníku. ”Musel mě cítit, když byl pes," usoudila logicky. Na to Harry nepomyslel. Sirius se na Hermionu díval zvláštně, pak se zdálo, že se otřásl, jakoby se pokoušel ovládnout nepatřičné myšlenky.

”Hmm, Hermiono…“ řekl váhavě, přičemž se na ni nedíval, spíš někam kolem. ”Nemyslíš, že by sis měla obléct župan nebo něco takového?"

Harry se na ni podíval, měla tenkou noční košili. Dokonce i za měsíčního světla mohl vidět, jak se červená. Hermiona pádila k Harryho kufru, aby si oblékla župan, který tam pohodila, než se vyšplhala na postel.

”Nepředpokládám, že bychom tu mohli rozsvítit, nebo ano?" zeptal se Sirius. Harry přikývl a namířil hůlkou na svíčky. Sirius si sedl na Ronův kufr a Harry se posadil na svůj. Hermiona vypadala znepokojeně.

”Jdu na to toaletu…“ zamumlala a skoro proletěla dveřmi. Sirius upíral pohled na dveře i po té, co odešla. Zatímco se stále díval tím směrem, zeptal se: ”Harry, co přesně jsem přerušil?"

”Přerušil? Co tě vede k tomu si myslet, že jsi něco přerušil?" I Harrymu jeho hlas zněl nepřirozeně vysoko. Sirius se na něho podíval takovým pohledem, na který by byl pyšný i Pošuk Moody. Harry se odvrátil. ”Ano, Hermiona spala tady nahoře. Od té doby, co se mi zdálo o Voldemortovi, Smrtijedech a pálila mě jizva. Nechtěla mě nechat samotného. Ale podívej!" řekl a roztáhl závěsy kolem své i Ronovy postele. ”Dvě postele na spaní. Dvě!"

Sirius se teď na něj díval stylem: Vypadám-snad-jako-idiot? Harry si na okamžik gratuloval.

”Bez ohledu na to, v kolika postelích se spalo, vím, co jsem cítil, když jsem byl pes Harry. Je to dost zřejmé."

Že zrovna já mám za kmotra psího Zvěromága, pomyslel si Harry. Ušklíbl se, znovu se posadil a povzdechl si. ”Prima, to bylo přesně to, co jsi přerušil… ale není to tak, že bychom… však víš. Až do dnešní noci jsme opravdu jen spali.

Sirius se zamračil. ”Harry, vadilo by ti, kdybych se zeptal, co se stalo s tvou další přítelkyní?"

Harry zapomněl, že se Siriusovi zmínil o Cho, takže teď musel vysvětlit celou tu věc okolo ní a Viktora Kruma… Když to udělal, Sirius chápavě přikývl.

”Ne, že bych tě soudil, Harry… ve škole jsem měl spoustu přítelkyň, ale rád bych ti něco navrhl." Harryho napadlo, kolikrát ve svém životě toužil po rodičích a jak je teď rodič ta poslední věc, kterou právě chtěl. Ale přikývl a Sirius pokračoval: ”Existuje věc nazvaná Preventivní lektvar. Madam Pomfreyová ho vydá každé dívce, které je víc jak patnáct let. Jedna dávka působí šest měsíců a ty- tedy, dívka- si může vzít naráz až šest dávek, takže se účinek protáhne na tři roky. Taky funguje den po."

Sirius se na něho významně podíval, jakoby doufal, že Harry pochopil skrytý význam prohlášení. Nerad by zacházel do detailů. Harry přikývl.

”Slyšel jsem o tom lektvaru. Dělá se z kapradníku. Tak mě napadá… jak jste se sem se Snapem a Lupinem dostali? Dnes je taky úplněk.”

Sirius se zazubil. ”Snape chtěl odtamtud odejít tak brzo, jak to bylo možné. Odešli jsme ještě za světla. Ale předtím udělal nějaký speciální lektvar a nechal ho Lupinovi. Teď už bude pravděpodobně zpátky ve svém snapeovském brlohu…“

Harry se rozhodl, že nyní je řada na něm, aby Siriusovi zatopil. Vypadal tak nevinně, laskavě a shovívavě, když tu seděl na Ronově kufru. Jak mohl být tím mladým mužem v Myslánce?

”Takže, ty jsi Snapeovi nedal žádný pohár krve?"

”Pohár… on ti o tom řekl?"

”Svým způsobem," prohodil, přičemž usoudil, že i tak by se dalo popsat to, co zjistil v Myslánce. Sirius se podíval dolů na své ruce. ”Nejsem pyšný na některé věci, co jsem provedl, když jsem byl mladý, Harry. Myslím, že jsem dokonce jednou dělal milostné návrhy Lily…"

”Cože?" zařval Harry v okamžiku, kdy Hermiona přišla zpátky do pokoje, pevně si u krku svírajíc klopy županu.

Sirius se ušklíbl. ”Nezabralo to. Měl jsi potom vidět mou tvář - musela na mě použít dost rychle za sebou tři různé zohyzďující kletby. Bylo těžké to napravit. Trvalo měsíc, než se na mně zase nějaká dívka podívala.”

Harry se rozesmál. Hermiona si sedla na kufr vedle něj.

”Co jsem propásla?” chtěla vědět. ”Ach, hmm,” protahoval Harry zdrženlivě. Sirius mu do toho skočil: ”Harry mi řekl, žes spala tady nahoře a dělala jsi mu společnost. Myslím, že bych se tu taky mohl vyspat. Proč si oba nevlezete do postelí, které jste používali, a já si vyberu taky jednu? Měli bychom si všichni odpočinout.” Zadíval se na Harryho pěkně ostře - ten se neovládl a vrátil mu velice provinilý pohled.

Harry šel do své vlastní postele. Vypadajíc trochu nejistě, zamířila Hermiona do té Ronovy. Sirius si vybral Nevillovu, zanedlouho se všichni skryli za závěsy a popřáli si dobrou noc. Harry závěsem prostrčil svou hůlku a zhasl svíčky.

Lehl si a pokoušel se znovu usnout. Myslel na Hermionu, která ležela na druhé straně pokoje a na to, co se skoro stalo. Možná to tak je nejlepší, pokoušel se přesvědčit sám sebe. Ačkoli bylo dobré vědět, že Preventivní lektvar působí i den poté…

* * * * *

Harry a Hermiona šli běhat jako obvykle, probudili Siriuse a stručně mu řekli, kam jdou. Ten vyčerpaně přikývl, otočil se a znovu usnul. Když se pak vraceli zpět nahoru, náhle se zastavili, protože se před nimi s třeskem objevil Dobby. Byli na třetím poschodí, blízko umývárny prefektek.

”Harry Potter! Harry Potter! A slečna Hermiona! Dobby Vás hledá po celém hradě! Má pro Vás skvělou novinu!”

Harry se právě chtěl jít osprchovat. ”Co je, Dobby?” řekl unaveně.

”Devět domácích skřítků dnes požádá Brumbála o oblečení!” Dobby vypadal nadšeně. Hermiona se zdála vzrušená, když začal mluvit, ale teď její nadšení pohaslo.

”Devět? Jenom devět?” řekla tiše. Dobby její zklamání nezaregistroval. ”Dobby si myslí, že to způsobilo to, co Harry Potter řekl na den sv. Štěpána! Dobby má určitě pravdu!” Téměř skákal po stěnách. Hermiona vypadala, jakoby si myslela, že neuspěla. Harry najednou nevěděl, jestli má s Dobbym sdílet jeho radost nebo utěšit Hermionu, kterou přepadl pocit méněcennosti.

”Tak… díky, žes nám to řekl, Dobby. Myslím, že se teď půjdeme osprchovat, ačkoli…”

 ”Díky tobě Harry Pottere! Díky!” zaječel Dobby, zazubil se a pak se z chodby s prásknutím vytratil. Harry se chtěl otočit k Hermioně, ale ta zjevně o slova útěchy nestála. Přešla k portrétu pastýřky, vyslovila heslo a beze slova zmizela v umývárně. Vypadala, jako by se každou chvíli měla rozbrečet. Harry se ušklíbl. Věděl, že nemohli očekávat, že většina domácích skřítků bude chtít oblečení, ale devět… to bylo přece jen malé číslo.

Když dorazil do chlapecké prefektské koupelny, zjistil, že Snape není jediný, kdo se brzy ráno vrátil do hradu. Luxusní mramorová koupelna byla během minulého týdne touhle dobou opuštěná. Roger a Ernie ji zřejmě využívali později, nebo až v noci - ale jakmile Harry otevřel dveře, stanul tváří v tvář někomu, koho neviděl od svého vánočního snu.

Byl to Draco Malfoy.

”Ehm, ahoj,” řekl Harry překvapeně. Malfoy se už očividně vykoupal, protože měl na sobě zelený zmijozelský župan a koupelnové přezůvky ze skřínky. Drze se na Harryho usmál.

”Co je, Pottere? Odkrvil se ti mozek z toho, jaks trávil příliš mnoho času válením s Grangerovou?"

Harry ztratil řeč, pootevřel ústa, ale nic neřekl, po chvíli se probral a zakoktal: ”My spolu ne… my jsme nic…"

Malfoy teď vypadal opravdu samolibě. ”Ach, moje chyba… nevěděl jsem, že je Grangerová taková koketa. Už chápu. Tvůj mozek se určitě odkrvil z toho, jaks na to válení celou dobu myslel…”

Harry cítil, jak rudne. Přestal se pokoušet reagovat na Malfoyovy nechutné poznámky (přičemž zkoušel nemyslet na to, jak blízko se trefil) a vrátil se k tomu, co původně chtěl říct.

”Chtěl jsem se zeptat, jestli jsi v pořádku, ale nevím, proč bych se měl namáhat být k tobě milý, ty nesnesitelnej parchante."

Malfoy předstíral smutný výraz. ”Ach. To bolelo, nic lepšího nesvedeš?"

Ale Harry toho měl dost. Chytil Malfoye za levou ruku a v mžiku mu vyhrnul rukáv. ”Ptal jsem se, protože jsem viděl, jak ti vypálili tohle, ty zatracený bastarde!" Znamení zla bylo na Malfoyově bledé paži jasně viditelné. ”A taky jsem viděl, jak na tebe Voldemort použil kletbu Cruciatus, a tebe, když jsi použil Hara Kiri na Karkarova, předtím než ho Voldemort zabil!"

Malfoy najednou vypadal vyděšeně. ”Tys mě viděl? Byl jsi… Byl jsi ten, kdo představoval mého otce?"

”Ne ty idiote, ještě se nemůžu přemisťovat."

Malfoy na něj pohlédl se zúženýma očima: ”Ale víš, kdo to byl, že?"

”Možná ano, ale do toho ti nic není!"

”Když tu někdo běhá okolo, předstírá, že je můj otec a pak mě omráčí, tak si myslím, že to zatraceně moje věc je! A pořád jsi mi neřekl, jak jsi to mohl vidět! Byl jsi proměněný v někoho jiného?"

”Ne.” Harry ukázal na svou jizvu. ”Spojuje mě s Voldemortem! Mívám sny, když se cítí obzvlášť agresivně a vrahounsky, ty sny mi ukazují, co dělá a co se děje kolem něj. Zdálo se mi o vánoční noci. Ale když Voldemort začal zabíjet, strašně mě rozbolela jizva a já se probudil. Nebyl jsem si jistý, koho zabil. Na chvíli jsem si myslel, žes to možná byl ty…"

Malfoy se pokoušel vrátit ke své nabubřelosti, ale už to bylo jen tak napůl. ”To tě muselo potěšit…"

”Bál jsem se, že si Ginny bude myslet, že to byla moje chyba. Teď je to ale jedno. Jsi naživu a protivný jako vždycky."

”Jak je tvá starostlivost dojemná!" usmál se zle. Harryho hněv povážlivě rostl a musel se čím dál víc ovládat, aby na něj neseslal nějaké opravdu dobré kouzlo.

”Tak," řekl Harry, ”tvůj otec ti určitě řekne, co bude následovat, poté co Voldemort povolal Smrtijedy. Musí ti to říct, když se k němu nemůžeš z Bradavic přemístit - když se v podstatě ještě vůbec nemůžeš přemisťovat.”

”Co tě vede k domněnce, že nemůžu?" řekl Malfoy tiše.

Harry se zamračil. ”Ale… vždyť na to nejsi dostatečně starý. Nemůžeš dostat licenci, dokud nedosáhneš určitého věku. Jinak je to nelegální."

Malfoy se usmál… nebo se spíš zatvářil způsobem, který u něj představoval úsměv. ”A ty si myslíš, že to pro mě je problém?"

Harry polkl. Měl by přehodnotit svoje předpoklady, co Malfoy může nebo nemůže dělat. Učit se přemisťovat ještě dřív, než to je dovoleno je pro něho zřejmě jenom prkotina.

”V každém případě, kdokoliv, kdo se chce přemístit, to stejně nemůže udělat na bradavických pozemcích. Takže vždycky, když ti otec poví, co se dělo na schůzi Smrtijedů, pošleš mi sovu a až se sejdeme, ty mi řekneš, co se chystá."

Malfoy rozesmál a vrtěl hlavou. Harry na něj zíral, přeskočilo mu? Nenechal na něj Voldemort působit kletbu Cruciatus příliš dlouho?

”Ty jsi občas vážně zábavný, Pottere, víš o tom?" ale najednou se z jeho tváře všechen smích vytratil a výraz, který nasadil, Harrymu připomněl, jak se díval na Karkarova, než ho napadl.

”Teď ti vysvětlím, jak to bude fungovat,” pokračoval Malfoy. ”Budu si žít svůj život, chodit na hodiny, jíst, spát, dopisovat si s mým otcem, hrát Famfrpál a ano, samozřejmě, budu si užívat s Ginny, co je jen v lidských silách. Když od svého otce uslyším něco inkriminujícího, nechám si to pěkně pro sebe, dokud nenastane ten pravý čas k tomu, abych ho dostal do Azkabanu, kde mě ten bastard nedostane a to všechno se zárukou Ministerstva kouzel, že mě sprostí všech obvinění a zaručí mi bezpečnost. Co se týče tebe, nedozvíš se nic! Až do momentu, kdy si můj otec zatluče poslední hřebíček do rakve, budeš v naprosté nevědomosti. Nejsme přátelé, nebudeme se scházet, ani si psát, nebo dokonce být k sobě zdvořilí, je ti to jasné? Tuhle šou teď vedu já a ty se s tím musíš naučit žít."

Harry se na něj upřeně díval. ”Cože? To není to, na čem jsme se domluvili…"

”Je mi sakra naprosto jedno co si myslíš, že jsme si domluvili. Mám v rukávu všechna esa Pottere! A taky mám Ginny! Moc ti děkuji! Teď to budeme dělat podle mého."

Harry polkl. ”Nezdá se mi to, radši bych věděl dopředu, co tvůj otec chystá, než se někdo, na kom mi záleží, zraní. Jak ale můžu vědět, že to myslíš vážně? Jak mám vědět, že si ze mě neutahuješ? Jak ti můžu věřit?"

Malfoy se znovu drze usmál, položil ruku na kliku, připravený k odchodu.

”Nemůžeš."

Odešel. Harry se přistihl, jak bezmyšlenkovitě přechází sem a tam po chladné mramorové podlaze a rukama si prohrábl vlasy. Byl na Malfoyovi závislý a to se mu nelíbilo. Něco na tom, co mu řekl, ho strašně znervózňovalo. Neměl z toho dobrý pocit, byl to návod na dokonalou katastrofu. Co když Malfoy nemá zájem, co když jen chce být s Ginny a nechá ho, aby si myslel, že se obrátil proti svému otci? Myslel na Ginny líbající se s Malfoyem ve skleníku na Vánočním večírku… Pokud Malfoy pomůže dostat otce do Azkabanu, Weasleyovi Harrymu pravděpodobně odpustí, že jim o Ginny a Malfoyovi neřekl. Ale jestli lhal…

Jeden z jeho nejbližších přátel - pravděpodobně jeho nejlepší přítel - bude požadovat jeho hlavu na talíři.

* * * * *

Ještě než odjel, setkal se Sirius s Brumbálem, Harry mu půjčil neviditelný plášť, aby se dostal do ředitelovy kanceláře. Ten večer se většina studentů vrátila na hrad Bradavickým expresem a spací režim Hermiony a Harryho se vrátil do normálu. Bylo zvláštní opět jíst u nebelvírského stolu, obklopený studenty, kteří se bavili o svých dárcích a o tom, co dělali o prázdninách. Harry poslouchal všechny kolem, kromě Rona, který během jídla mluvil až příliš a Harrymu nebylo jasné, jestli vůbec něco snědl. Když se chystali do postele, Harry se obával, že si Ron všimne něčeho zvláštního na své posteli.

Naštěstí to ale bylo v pořádku, protože domácí skřítkové uklidili perfektně jako vždy - vyměnili prostěradla a pod pokrývky nastrkali vyhřívací láhve. Pro Rona bylo všechno v normálu. Další den bylo úterý. Byl to pohodový den, měli Péči o kouzelné tvory, Bylinkářství, Dějiny kouzel a Věštění. Zlatý Griffin zmizel, místo něj se měli žáci postarat o hejno malých sněžných šotků, protože byla jejich doba páření. Pobíhali na trávníku v blízkosti jezera, sníh jim křupal pod botami a snažili se některou z těchto droboučkých létajících bytostí chytit, přičemž ty jim na pár vteřin, než zase uletěly, ohřály ruce. Chytit je nebylo lehké, protože skvěle splývali s okolím. Harry nechápal, jak mohou tito malí tvorečkové vypadající jako z ledu vydávat tolik tepla.

V Bylinkářství teď pracovali ve skleníku 5, který byl útulný asi jako deštný prales. Sundali si hábity, ale pořád se hrozně potili, zatímco se potýkali s kouzelnou asijskou luskovou révou kudzu, která za poslední týden ztrojnásobila svou velikost. Její prořezávání bylo velmi nebezpečné, dvakrát Rona omotala šlahouny a snažila se ho udusit. Když odcházeli, mnul si krk a mumlal něco o tom, že si příště s sebou vezme nějaký postřik na plevel.

Dějiny kouzel byly v podstatě časem, kdy si většina dávala šlofík (ne že by si toho profesor Binns všiml) a Věštění odpadlo, protože profesorka Trelawneyová ležela v posteli s nachlazením: ”Což mi samozřejmě prozradily hvězdy, že mě to dnes postihne.” Taky jí předpověděly, že příští úterý už bude v pořádku, a tak si užívali volna jak nejlépe uměli.

K Harryho zděšení byla další den středa.

Vůbec se mu nechtělo jít do Lektvarů. Nevěděl, jak se má Snapeovi podívat do tváře po tom, co viděl v Myslánce. Všechno, co se stalo během prázdnin, se mu zdálo tak strašně dávno…

Když přišel do učebny Lektvarů na první hodinu nového semestru, Snape na něj vyštěkl: ”Pottere, do mého kabinetu!"

Harry se podíval na Hermionu, ta zvedla obočí a pokrčila rameny. Tohle opět vypadalo na Snapea ve vrcholné formě. Žádný rozdíl.

Harry vešel do kabinetu, Snape nechal otevřené dveře. Harrymu připadalo, že úmyslně. Všiml si, že Myslánka už na stole neležela. Nikde ji neviděl. ”Takže Pottere, použil někdo nějaké přísady z mých zásob, když jsem tu nebyl?"

Harry se mu podíval do očí a snažil se objevit toho muže, kterého viděl v Myslánce. ”Ne, pane,”

”Nikdo do mého kabinetu nevstoupil?"

Harry na okamžik zaváhal. ”Jen já, pane."

”Našel jste, co jste hledal?" Snapeova tvář byla neproniknutelná. Harry věděl, na co se ho ptá.

”Ve skutečnosti pane o trochu víc. Ne že by to byl problém."

Snape ho odhadoval přivřenýma očima. ”Dobrá tedy, teď změním heslo. To, co jsem Vám dal před odchodem, už nebude fungovat. Jestli budete z mých zásob ještě něco chtít, musíte se mě zeptat, teď se vraťte na své místo." Snapeův hlas zněl netypicky tiše.

”Ano, pane," odpověděl Harry zřetelně a rázně. Nebudou se teď bavit o Myslánce, možná se o ní nikdy nezmíní. Ale Snape věděl, že v ní Harry byl, tím si byl jistý.

Zbytek hodiny, vlastně zbytek celého dopoledne se cítil jako ve snu. Jako by Myslánka byla skutečnost, ne tohle. Snape se zdál v některých ohledech nezměněný, ale přesto, Harry věděl, že se na něj už nedokáže dívat tak jako předtím.

V Obraně proti černé magii se probral.

Moody je chtěl konečně naučit něco praktického. Je dobré vědět, co kouzelníky nutí přidat se na stranu zla, přemýšlel Harry, ale něco jiného je umět se s nimi vypořádat. Avšak jak hodina pokračovala, nezdálo se, že se budou učit jak oddělit mysl od těla. Moody jim oznámil, že nejdřív se naučí nějaké legální kletby a pak je vyzkouší jeden na druhém. Hermiona tím byla zcela šokovaná.

”Ale no tak," zavrčel Moody do její pohoršené tváře. ”Madam Pomfreyová ví, že Vás má koncem hodiny očekávat. Je to jen preventivní opatření, které jsem přijal: Skončíme dříve než obvykle, nechám Vás odejít na ošetřovnu. Nikdo nebude vážně zraněn, a nikdo nepocítí žádnou podobnou bolest jako při kletbě Cruciatus. Ale musíte o bolesti něco málo vědět, než se ji naučíte blokovat. Toto jsou kletby, které Vás nikdo jiný nenaučí, nic nepřeměňují a nazývat je kouzly by bylo nevhodné. Jsou to kletby, čáry. Byly stvořeny, aby zraňovaly. Někteří z Vás jich už určitě pár znají i přesto, že jste se je vlastně nikdy neučili. Pochopil jsem, že se pár z Vás zapsalo do Soubojnického klubu - pro Vás budou obzvláště užitečné. Dobrá, rozdělte se následovně: Brownová s Finniganem, Grangerová s Longbottomem, Patilová s Potterem a Thomas s Weasleyem. Podle abecedy - nejsnazší způsob, jak začít.”

Moody odklidil lavice ze středu místnosti. Čtyři páry stály čelem k sobě, hůlky připraveny. Parvati vypadá nervózně, pomyslel si Harry, její velké hnědé oči se zdály ještě větší než obvykle. Jak věděl, dává přednost hodinám Věštění. Doufal, že jí moc neublíží. Znělo to, jakoby Moody očekával, že se všichni budou svíjet na zemi.

”To, co Vás dnes naučím, je kletba Passus.” oznámil Moody. Harry trhl hlavou, čehož si Moody všiml.

”Vy ji znáte, že, Pottere?”

”Hmm, ne. Vím o ní. Vím, že musíte přesně stanovit část těla.”

”Správně. Zaměřená bolest. Přesně cílená. Skvělá k překvapení či způsobení šoku, vzhledem k tomu, že vlastně netrvá tak dlouho. Někdy pro zvýšení maximálního efektu se používá opakovaně za sebou. Pak může být dokonce smrtelná. Jednou jsem stíhal temného čaroděje, který kletbou Passus napadl mužovy ledviny tolikrát a tak rychle za sebou, že zemřel na jejich selhání.” Studenti se po sobě polekaně podívali. ”Samozřejmě, dnes nic takového dělat nebudeme.” Znělo to, jakoby měl z této hodiny zvláštní potěšení, napadlo Harryho - upřímně doufal, že se mýlí.

”Dobrá, začneme s rukama a pažemi. Ruka se řekne 'mano suo‘. Nadloktí -'lacerto suo‘. Celá paže - 'bracchio suo‘. Poté následuje 'passus est‘. Rozumíte? Ale neupozorňujte svého protivníka, kterou část použijete. Moment překvapení. A musíte se soustředit, myslete na vámi vybranou část těla, představte si tu nejintenzivnější bolest, jakou umíte. Zaměřte se na to! Začne tato strana… ” rozhodl, ukazujíc na Seamuse, Nevila, Harryho a Rona. Naproti nim, Levandule, Hermiona, Parvati a Dean vypadali víc než trochu znepokojeně.

”Na můj signál,” řekl jim Moody. Najednou vyletěly ze špičky hůlky, kterou držel nad hlavou, červené jiskry.

Harry namířil hůlkou na Parvatinu pravou ruku a vykřikl: ”Mano suo passus est!” Ta zaječela a upustila hůlku, držela se za ruku, choulila se a přivírala oči - snažila se nerozbrečet. Harry tu svou odhodil, poklekl, položil jí ruku na záda a naklonil svou tvář k její. ”Jsi v pořádku, Parvati?” zašeptal.

Zvedla k němu lesklé oči, skousla si ret a zavrtěla hlavou. Uchopil zraněnou ruku do dlaní, masíroval ji a ohříval, přičemž na něj hleděla způsobem, který mu připomněl, jak se na něj dívala poté, co mu ostříhala vlasy. Otřásl se, sklopil pohled, znovu se postavil a ruku jí pustil. Viděl, že se Ron zamračil jejich směrem stejně jako Hermiona. Hermiona se držela za levé nadloktí a důrazně si ho třela, zatímco se Neville opakovaně omlouval.

”Ach, Neville, přestaň! Bylo to dobré, opravdu. Všichni to uděláme ještě mnohokrát, nemůžeme být přecitlivělí…”

Ron se vrátil k pozorování Deana, který si protahoval levou ruku. Ron vypadal kajícně. Deanova tvář byla pokřivena bolestí. Levandule byla na zemi, držela se za pravou paži a plakala. Seamus poletoval okolo, hladil ji nemotorně po hlavě a konejšil ji: ”No tak, no tak….”

A Malfoyův otec tohle dělá pořád, pomyslel si Harry. Není divu, že se nezhroutil, když na něj Voldemort použil kletbu Cruciatus. Pak si ale vzpomněl, že ho Malfoy požádal, aby to znovu nedělal, přičemž Harry to odmítl. Samozřejmě, dalo se předpokládat, že Malfoy hrál roli poslušného Smrtijeda. Doufal, že to byla jen role…

Moody se belhal po místnosti, kroutíc hlavou. ”Lidi, lidi! Jedna kletbička a všichni se zhroutíte! To nic nebylo! Zpátky na nohy! Je mi jasné, co si myslíte: Jsou to mí přátelé. Znám je od doby, co jsme byli společně zařazeni do koleje. Společně jíme, chodíme do učeben, trávíme čas ve stejné společenské místnosti. A teď na sebe máme zaútočit a Vy to nechcete udělat… Ale musíte se to naučit! Musíte se oprostit od citových vazeb k osobě, na kterou útočíte. Ano, jsem ten nejpodlejší všivák, který Vás kdy učil. Vím to. Ale tohle je nutné, abych si byl jist, že jste pořádně připraveni. Jaké si myslíte, že budou N.K.Ú.? Myslíte, že nikdo z Vás nepřijde k úhoně? Zamyslete se znovu. TEĎ druhá strana. Pozice! Na můj signál.”

Tentokrát byla řada na Harrym, aby se vyrovnal s bolestí. Parvati namířila hůlku na jeho levou paži a vykřikla: ”Bracchio suo passus est!” Z loktu mu začala vystřelovat bolest, jakoby vší silou narazil do cihlové zdi. Zatnul zuby, snažíc si namluvit, že to není tak zlé. A po chvíli se zdálo, že tomu uvěřil. Když zpětně myslel na kletbu Cruciatus a na to, jak se prvně začal přeměňovat v Griffina, opravdu to nebylo tak zlé. Cítil, že mu srdce bije rychleji než před použitím kletby, ale až na ten tlukot cítil, že zvládl útok dost dobře.

Ronovi se tak dobře nevedlo. Kousal se do rtu, levou ruku svíral v pravé, dvojnásobně zmožen, rudý ve tváři, dusíc v sobě výkřik bolesti. Na druhé straně Nevillovi se dařilo lépe. Třel si pravou paži, škubal sebou, ale i přesto, že Hermiona zaútočila na ruku, ve které držel hůlku, neupustil ji. Skrz zřetelnou bolest se na Hermionu slabě usmál a prohodil: ”To bylo dobré.” Hermiona vypadala přepadle, Neville byl tou poslední osobou, které by chtěla ublížit. Zdálo se, že to bude ona, kdo se rozpláče.

Levandule očividně takové zábrany zaútočit na Seamuse neměla. Třel si levé nadloktí, opakovaně říkal: ”Au, au!” a točil se dokola, přičemž levou nohou podupával tak silně, jako by se skrze ni mohl zbavit bolesti.

”Dobrá!” vyštěkl Moody, nevšímaje si reakcí těch, kteří byli zasaženi kletbou. ”Finnigane, Longbottome, Pottere a Weasley, zůstaňte, kde jste! Brownová, Grangerová a Patilová, Vy se o jednoho posuňte a Vy Thomasi, pojďte sem k Finniganovi. Dobrá! První strana půjde znovu. Na můj signál!”

A tak šli. Harry se snažil vůbec nepřemýšlet, když poslal kletbu na Hermioninu levou ruku - pokoušel se vybrat si ten nejmenší cíl jaký mohl a nechtěl jí zranit pravou, aby byla schopná psát (pracovala na eseji pro Binnse dlouhé tři stopy). Letmo na něj pohlédla s kamennou tváří, když byla na řadě se svou kletbou. Ale jakmile to udělala, zahlédl výraz v jejích očích, výčitky svědomí a soucit. Slabě se na ni usmál, držel se za pravé nadloktí a dýchal nosem.

Moody je prostřídal ve všech možných kombinacích. Nakonec se měli střetnout Ron a Harry.

Harry znovu začal jako první. Věděl, že Ron bolest moc nezvládá, pozoroval ho celou dobu. Zhrozil se při pomyšlení, že mu má ještě přidat a zajímalo ho, jestli zrovna na to myslí…

”Mano suo passus est!” vykřikl Harry a zamířil na Ronovu levou ruku, jak to udělal Hermioně. Ale k jeho překvapení dokázal Ron zatnout zuby a několikrát si dupnout (a lá Seamus) než se zdálo, že bolest polevuje.

Harry čekal, až Ron použije kletbu na něj. Upíral pohled na svého nejlepšího přítele, vzpomněl si, jak byl s Hermionou v jeho posteli a cítil se provinile. Poté, co z Moodyho hůlky vylétly červené jiskry, Ron nezaútočil hned. Harry se podíval nalevo, Seamus byl proklet Nevillem, jehož hlas, když vyslovil kletbu, měl takovou autoritu, na jakou si u něj Harry stále ještě nezvykl.

Protože Ronovi nevěnoval pozornost, nebyl na kletbu, když přišla, připraven. Ron mířil hůlkou na Harryho pravou paži. Bolest, která náhle projela jeho končetinou, ho přinutila upustit hůlku. Snažil se vyprázdnit mysl, zastavit přenos bolesti do mozku, přesvědčujíc sama sebe, že žádnou bolest necítí… Není to tak zlé, ozval se hlas v jeho hlavě. Skoro cítil, že se vznáší, ačkoliv to bylo jiné než kletba Imperius. Za to, co dělal byl odpovědný… ve skutečnosti se cítil příjemně…

Když otevřel oči, zjistil, že se na něj dívá celá třída a Pošuk Moody zírá do jeho tváře.

”Dokázal jste to, že, Pottere?” zavrčel. Harry polknul a pozoroval jeho nesouměrný, příšerný obličej. ”Už jste měl dost bolesti a začal jste hledat způsob, jak ji zablokovat?” roztáhl svou znetvořenou tvář do nepřirozeného úsměvu. ”K čemu mě potřebujete?” zavrčel žertem. ”Porazil jste mě. V patnácti bych to nedokázal, ani kdyby mi nabídli pět tisíc galeonů a královnu Matku na stříbrném podnosu.” Všichni na něj šokovaně zírali. ”Ale no tak, jako mladá byla docela fešanda.”

To je konečně přinutilo k smíchu, ale jen krátce, protože je znovu přepadly bolesti. Smích se změnil ve všeobecné naříkání a sténání. Harry se zdál být jediný, kdo si netře bolavé svaly a neškube sebou. Moody je propustil a všichni spěchali houfně navštívit madam Pomfreyovou, aby jim dala nějaký lék na zmírnění bolesti.

Jak se přiblížili k ošetřovně, Ron na Harryho vrhl kosý pohled a ten si uvědomil, že si vlastně ještě od té doby, co přijel, pořádně nepopovídali. Ronovo vyprávění při jídle se za rozhovor považovat nedalo. Například mu neřekl o tom snu, který se mu zdál na vánoční noc.

”Měl jsem vědět, že budeš první, kdo to dokáže, Harry. Jako když jsi přemohl kletbu Imperius dřív, než kdokoliv jiný.” Ron zněl, jakoby ho to spíš naštvalo, než že by to na něj učinilo dojem.

Harry se rozhodl změnit téma. ”V noci o Vánocích se mi zdál sen a když jsem se probudil, bolela mě jizva,” zašeptal. Jak bych to měl udělat? uvažoval. A pak na to přišel, měl by jednoduše Ronovi říct o událostech v Doveru co nejotevřeněji, jak je to jen možné, bez narážek na Malfoyovu případnou ochotu zradit svého otce. Kdyby se Ron najednou začal k Malfoyovi chovat jinak, nevypadalo by to dobře. A nemohl se tak dozvědět, že Malfoyovým motivem odvrátit se od svého otce byla jeho vlastní sestra.

Ron nejprve nereagoval. Pak tiše, bezvýrazným hlasem řekl: ”Povíš mi to později.” Harry přikývl a všichni pokračovali na ošetřovnu. Měl by si opatrně promyslet všechno, co mu řekne, poněvadž bude muset z rozhovoru naprosto vyloučit Ginny. Ron by se o ní a Malfoyovi neměl dozvědět. Taky si byl jist, že bude muset vypustit ty části o tom, jak s Hermionou, poté, co se mu zdál ten sen, sdílel postel. Bude třeba velmi pečlivé přípravy.

Problém s lhaním, přemýšlel, spočívá v tom, že se musíš ujistit, že stejné osobě pokaždé říkáš ty samé lži stejným způsobem. Přinášelo to skoro větší potíže, než za které to stálo.

Téměř.

* * * * *

Zbytek týdne všechny Harryho hodiny splývaly v rozmazanou čmouhu. Učit se Předzvěsti ve Věštění bylo jako pracovat s čajovými lístky na začátku třetího ročníku, akorát teď zírali na odporné vnitřnosti mrtvého kuřete a vykládali budoucnost na základě této krvavé bryndy. Jak poučné, pomyslel si Harry. A – kupodivu překvapivě - Trelawneyová řekla, že vnitřnosti předpovídají jeho předčasnou smrt. To musí být smrt z nudy, napadlo ho.

Jediná chvíle, kdy skutečně ožil, byla při Moodyho hodinách. Pokročili k vyvolávání bolesti v nohách, používali rozdílná zaklínadla na stehna, kolena, chodidla a kotníky. Harry se v blokování bolesti zlepšoval, ačkoli na tom prakticky vzato moc nepracovali.

Když v pátek odcházel z hodiny, na chodbu přiletěl obrovský výr a přistál mu na rameni. Měl na noze přivázaný lístek.

”Čekej mě v Pamětní síni za půl hodiny,” říkalo malé hranaté písmo. Nebyl tam žádný podpis. Harry lístek několikrát otočil, snažil se rozlousknout, jestli má jít nebo ne. Ron a Hermiona na něj koukali, čekali, až jim řekne, co to bylo. Pokrčil rameny a předstíral, že o nic nejde. Rozhodl se vzít si neviditelný plášť a nejdřív se porozhlédnout.

Když v plášti vstoupil do Pamětní síně, byla prázdná. Chodil sem a tam po obvodu místnosti, přičemž se líně díval do skleněných vitrín. Když uviděl ocenění za mimořádné služby škole, které obdrželi s Ronem v druhém ročníku, sám pro sebe se usmál. Pak spatřil ocenění, které dostal Tom Raddle. Proč si nikdy nevšiml, že to jeho má stejné jméno? Také bylo spojené s Tajemnou komnatou. Harry si vzpomněl, že z něj Ron musel čistit sliz, když vyzvracel slimáky…

Pravděpodobně si měl s sebou vzít Sandy, aby ho varovala, co se stane, ale nechtěl, aby ji někdo slyšel pod jeho oblečením syčet, a tak ji nechal ve společenské místnosti poblíž ohně. Harry za sebou uslyšel kroky, a když se otočil, uviděl Draca Malfoye, jak se okolo nenápadně rozhlíží. Bylo deset minut před schůzkou. Co má Malfoy v úmyslu? Harry byl zvědavý. Čekal, aby viděl, co bude Malfoy dělat, ale ten jen coural po místnosti jako on předtím, díval se na vyznamenání a ušklíbnul se, když došel k ocenění, které dostali Ron a Harry. Mumlal si: ”Zvláštní služby…”

Když nastal čas schůzky, Malfoy se netrpělivě podíval na svoje hodinky a tiše řekl: ”Dělej Pottere, půl hodiny…” a tak Harry zjistil, že ten vzkaz ve skutečnosti poslal Malfoy. Jinak by nebloumal v Pamětní síni ve stejnou dobu. Harry přecházel asi pět kroků za Malfoyem, který obeplouval místnost, ale teď notný kus poodešel a pronesl hlubokým hlasem: ”Jsem tu už dvacet minut, ty tupý mizero.”

Malfoy se divoce rozhlédl. ”Pottere?”

”Kdo jiný?”

”Kde jsi?”

Harry udělal ještě několik kroků k Malfoyově pravici.

”Tam, kde můžu vidět tebe, ale ty mě ne.”

Malfoy teď vypadal doopravdy naštvaně. ”Vykašli se na to, Pottere.”

Harry se stále pohyboval, zatímco odpovídal: ”Ale no tak, Malfoyi. Ty jsi ten, kdo se mnou chtěl mluvit. Využiješ šanci?”

”Je to důležité.”

”Stejně - říkal jsi, že nechceš, aby nás spolu viděli.”

”Taky nechci, aby někdo z učitelů volal mému otci, ať mě strčí do nemocnice svatého Munga, protože stojím v prázdné místnosti a mluvím sám se sebou.”

Harry se tiše zasmál. ”To zní jako skvělá legrace. Pravděpodobně bys byl osvobozený od závěrečných testů.”

”Velmi vtipné.”

”Taky si myslím. Hodláš přejít k věci nebo ne, Malfoyi?” Malfoy se otočil k jedné ze skleněných vitrín, zády ke dveřím a tiše promluvil. ”Co jsi řekl Moodymu?”

Harry s sebou cukl. ”Moodymu? Co jsem řekl o čem?”

”O vánoční noci!” Harry byl zmatený. ”Nic jsem mu neřekl. O čem to mluvíš?”

Malfoy stiskl rty. ”Když ne ty, tak kdo?”

”Řekl bys mi prosím tě, o co vlastně kráčí?” Malfoy si povzdechl.

”Jde po mně od té doby, co začalo nové pololetí…”

”To je jen pár dní.”

”Je to dost. Dělali jsme kletbu Passus - která, jak víš, je jedna z mých oblíbených,” dodal sarkasticky. Harry se ušklíbl. ”Pořád se mě ptá, jestli si nechci na práci vyhrnout rukávy a výhradně mě poklepává po levé ruce, právě tam, kde je znamení. Jsem přesvědčený, že o něm ví. Jak jinak by to zjistil, pokud jsi mu o tom neřekl?”

Harry se chystal říct, že to Brumbál taky ví, ale těžko mohl vyzradit, že Brumbál tajně poslal Snapea, a pokud to byli schopni zařídit, Sirius zrovna provádí špionáž v Malfoyově vlastním domě. Pak o tom přemýšlel a uvědomil si, že o Malfoyově Znamení zla Moodymu nikdo nemusel říkat…

”Malfoyi, z čeho jsou ušité tvoje hábity?”

”V zimě z vlny, předpokládám. Proč měníš téma?”

”Neměním. A jaký druh košile pod tím nosíš?”

”Vykašli se na to, Pottere, a řekni mi…”

JAKÝ DRUH KOŠILE?” zašeptal Harry nelítostně.

Malfoy odfrkl. ”Mám za to, že lněné. Něco, o čem si máma myslí, že je elegantní. Naštěstí se to nošením zjemňuje. Zezačátku pěkně kousavé. Můžeme se vrátit k tématu?”

 ”Tohle je téma. Ledaže bys nosil něco s rukávy udělanými z… já nevím, olova nebo něčeho… Moodymu nedělá žádné problémy zahlédnout Znamení na tvé ruce. A pokud vím, může vidět i skrz olovo.”

”O čem to mluvíš?”

”Moodyho kouzelné oko. Celý minulý rok tě učil Skrk maskovaný za Moodyho a ty sis toho oka nikdy nevšiml? Může vidět skrz dřevo, látku, skrz vlastní hlavu… a neviditelný plášť. Radši bychom měli doufat, že nepřijde právě teď, jinak si bude myslet, že jsem taky Smrtijed, plížící se kolem pod mým pláštěm, abych si s tebou promluvil.” Harry uvažoval, proč Malfoy neví o Moodyho oku. Že by Moody (ten pravý) nechtěl, aby zmijozelští věděli o tom, co vidí?

”To chceš říct, že vidí skrz moje oblečení?”

”Jo, je mi jasné co máš na mysli, Malfoyi. Jestliže vidí celé tvoje tělo, nejde mi na rozum, jakto že nevyzvrací svůj oběd…”

”Vymázni,” řekl Malfoy váhavě, snažil se nemluvit moc nahlas. Harry se tiše rozesmál.

”Ve skutečnosti z něj opravdu Parvati na Vánočním večírku běhal mráz po zádech. Řekl bych, že ho považovala za sviňáka, dívajícího se skrz oblečení všech dívek na jejich těla…”

Teď se Malfoy uculil a Harrymu to připadalo, jakoby se zaobíral nějakými pěkně nechutnými myšlenkami. ”Skoro by stálo za to přijít o oko, kdyby jeho náhrada umožnila vidět tělo Parvati Patilové…”

Harry byl šokovaný. ”Chceš, abych prozradil Ginny, cos právě řekl?”

Malfoy se zděšeně rozhlédl kolem. Možná zapomněl, napadlo Harryho, že mluví s jinou osobou - že není zaneprázdněný jen svým vnitřním monologem. ”To jsem NEŘEKL. Budu to zapírat až do posledního dechu.”

Harry se rozesmál. ”To je v pořádku. Neřeknu ani slovo. To jenom dokazuje, že máš taky krev v žilách.”

Malfoy se usmál, pořád se díval do vitríny na vyznamenání. ”Copak, dostal jsi se na vánočním večírku k nějaké akci, Pottere?”

”Malfoyi! Proč se vždycky tak zajímáš o můj osobní život?”

Malfoy pokrčil rameny. ”Štve tě, když se ptám. Jak bych si to mohl nechat ujít? Je to až moc velká legrace. Dokonce, i když tě nevidím,” řekl Malfoy s povzdechem a obrátil se k jiné vitríně. ”Ale nevím, co dělat ohledně Moodyho…”

”Smiř se s tím, že jsi přesně to, co si myslí: jeden z nové generace Smrtijedů. Náhodou vím, že i jiní zmijozelští ve tvém ročníku mají rodiče, kteří jsou zapleteni s Voldemortem. Možná tě začnou znovu vyhledávat, pokud jim ukážeš Znamení. Chceš krytí – prosím. Chovej se tak zle a ďábelsky jak jen umíš. Neměl by to pro tebe být takový problém…”

Malfoy se ušklíbl. ”Abys věděl, Ginny si myslí, že jsem princ.”

Harry se rozesmál. ”Možná pokud má štěstí, tak až tě příště políbí, proměníš se v žábu. To by byl pokrok.”

”Ha, ha.”

Pro Harryho hovor skončil. Šel ke dveřím a chystal se odejít. Malfoy tiše mluvil - říkal něco, co u dveří nezaslechl. Pak, z chodby, ho Harry slyšel promluvit hlasitěji: ”K čertu s tebou Pottere, kam jsi, sakra, šel?”

Harry odcházel s úsměvem.

* * * * *

Myslel si: Svatý Mungo, už je to tady… V pátek při večeři Snape oznámil, že první schůzka Soubojnického klubu bude v neděli po obědě ve Velké síni. Prvních dvacet studentů, kteří se zapsali, zůstane po jídle v místnosti.

Harry se na sobotní odpoledne těšil po celý zbytek víkendu. Víc než jednou na něj Ron nebo Hermiona museli křičet, aby ho probrali ze zasnění, ve kterém způsobil, že se Malfoy během souboje znovu proměnil ve skákající fretku.

Konečně nastalo nedělní odpoledne. Členové klubu zůstali v síni. Harry se rozhlédl kolem…spousta známých tváří. Ty co očekával a navíc jedna dvojice lidí, které tak dobře neznal, jen z prefektských schůzek. Harry už věděl, že se přihlásili Roger, Hannah a Ernie, stejně jako George s Angelinou a Malfoy se svými někdejšími parťáky, Crabbem a Goylem. Harry, Ron a Hermiona byli jediní nebelvírští z jejich ročníku. Alice se taky přihlásila, Ginny s Colinem byli jediní čtvrťáci ze všech kolejí.

Harry si všiml, že se Hermiona vyhýbá Millicent Bulstrodové, jediné přítomné dívce ze Zmijozelu. V Soubojnickém klubu v druhém ročníku se s Millicent místo do kouzelnického souboje pustili do zápasu, a pak mylně zaměnila Millicentin vlas za kočičí chlup. Když se ho pokusila použít do Mnoholičného lektvaru, aby na čas převzala její podobu, narostly jí místo toho kočičí fousky a srst. Harry Hermioně neměl za zlé, že se Millicent vyhýbá. Bylo tady mnoho špatných vzpomínek.

Justin Finch-Fletchley byl vedle Ernieho a Hannah jediný další z Mrzimoru. Taky se přihlásila většina havraspárských prefektů, až na Rogerova bratra Evana. Mandy Brocklehurstová z pátého ročníku, Liam Quirke z šestého (Harry se snažil nezírat, potom co na něj a Justina omylem narazil v domku), Liamova sestra Niamh, která byla sedmačka, a Cho. To Harryho pěkně vzalo. Neuvědomil si, že Choino jméno bylo na seznamu. Zrovna když jsem si myslel, že se jí budu moct během nedělních odpolední vyhnout, napadlo ho.

Snape měl očividně všechno do minuty naplánované. Harry usoudil, že to pravděpodobně udělal během pobytu u Remuse Lupina, jinak by se musel přinutit ke skutečnému hovoru s dvěma lidmi, které upřímně dvacet let nesnášel…a kteří se ho jednou pokoušeli zabít (přestože to nebyla Lupinova chyba).

Měl dlouhý seznam s kombinacemi jednotlivých protivníků. Podle jeho výpočtů by to zabralo čtyři schůzky, aby se každý aspoň jednou utkal s každým. Odehraje se vždy jen jeden zápas najednou a pak zbytek klubu bude hlasovat pro vítěze vysíláním jisker ze svých hůlek. Pokud by to bylo těsně, bude se počítat jmenovitě.

”Dohromady to je sto devadesát zápasů!” pošeptala Hermiona Ronovi a Harrymu, když to rychle spočítala. Pokývali, jakoby došli ke stejnému závěru.

Během první schůzky se odehraje padesát soubojů, po prvních dvaceti pěti bude půlhodinová přestávka. Při troše štěstí by byli hotoví dřív, než se do Velké síně přihrne zbytek školy na večeři. Každý v klubu se v souboji utká s pěti různými partnery. Snape řekl, že ráno vyvěsí tabulku umístění ve vstupní hale. Harry se už nemohl dočkat až začnou. Doufal, že se utká s Malfoyem.

Snape hůlkou odstranil stoly z cesty a nechal střed místnosti prázdný. Po tom náhle vyštěkl: ”Abbotová!” Hannah vyskočila a postoupila dopředu, vypadala nervózně. ”V. Weasleyová!” Harry byl zmatený. Kdo to byl? Ale pak z davu vystoupila Ginny a Harry si uvědomil, že V bylo jako Virginie.

Snape jim pokynul, aby se jedna druhé poklonily. Ginny se zdála velmi klidná, Hannah vypadala, jako by chtěla vědět, proč si myslela, že to bude dobrý nápad. Byla stejná, jako když procvičovali souboje během prázdnin.

Ginny ji odzbrojila během sekundy, poté jí vrátila hůlku a zčervenala, když jí zbytek klubu jednomyslně prohlásil za vítěze. Vrátila se do kruhu studentů, kteří tvořili jakousi uzavřenou arénu.

Ron byl další na řadě. Stál před Mandy Brocklehurstovou, kterou vůbec neznal. Omráčil ji dříve, než mohla něco udělat a zajistil tak Weasleyovým další vítězství. Snape ji posléze vzkřísil.

George měl s Millicent víc než opravdový souboj, ale poté, co použil na její nohy sulcové zaklínadlo a ona mu upevnila ty jeho k podlaze, zanechal opiček a odzbrojil ji. Zmijozelští hlasovali pro Millicent, Malfoy měl poznámky o tom, že se George zamiloval do podlahy. Ale všichni ostatní volili George, takže vyhrál.

Harry znepokojeně sledoval, jak Alice zmátla Cho a pak ji odzbrojila. Napadlo ho, jestli by neměl ze zdvořilosti hlasovat pro Cho ačkoliv prohrála, ale pak si vzpomněl, že už na ni nechtěl být milý a zvedl hůlku pro Alici. Cho mu věnovala raněný pohled.

Další na řadě byl on a Crabbe. Harry ho rychle odzbrojil, nebyl pro něj žádnou výzvou. Pak Malfoy porazil Colina Creeveyho, Ernie vyhrál nad Niamh a její bratr Liam prohrál s Rogerem. Angelina a Hermiona pak jednotlivě porazily Justina a Goyla. První kolo skončilo. Každý z nich měl za sebou jeden souboj.

V tom druhém, Ron a George znovu zvítězili, tentokrát nad Hannah a Mandy. Poté co Alice odzbrojila Millicent, bylo znovu vyvoláno Harryho jméno. Stoupl si doprostřed a čekal až Snape řekne jméno jeho protivníka.

”Changová!” Postavila se naproti a usmála se na Harryho, který byl upřímně zděšený. Tolik se těšil, že se postaví Malfoyovi… vůbec ho nenapadlo, že by musel bojovat s Cho. Tak kromě hlasování proti ní po jejím souboji s Alicí, s ní bude muset ještě bojovat. Hnusné chování, připomenul si. Na moment zauvažoval, proč si kdy myslel, že je dobrý nápad použít ji, aby pomohla Hermioně se rozejít s Viktorem Krumem.

Jakmile se poklonili, Harry čekal, až udělá první pohyb. Vypadala tak malá a jemná, tak mladá, přestože byla o rok starší. Pak se otřásl. Hnusné chování, pomyslel si, přijde právě teď.

Mano suo passus est!” vykřikl a namířil na její pravou ruku. Zaječela, pustila hůlku, pak si chytla zasaženou pravou ruku levou, svíjela se bolestí a plakala. Bojoval s touhou jít k ní a ujistit se, že je v pořádku. Členové klubu vypadali zděšeně - nikdo zatím nepoužil bolestivé zaklínadlo, dokonce ani zmijozelští a Harry to použil proti své dívce, za kterou ji většina z nich považovala. Nikdo nemohl polemizovat, že ji neodzbrojil a proto měl jednomyslně zvítězit - ale všichni havraspárští hlasovali pro Cho a vrhali po něm nevraživé pohledy. K vítězství jí to nestačilo, ale to nebylo záměrem. Hlasovali pro ni, aby projevili kolejní loajalitu. A dnes večer, pomyslel si, mám jít na schůzi prefektů a sejít se s nimi se všemi. Jak zábavné.

Před přestávkou Harry odzbrojil Millicent, George porazil Hannah, Hermiona vyhrála nad Justinem a Malfoy zdolal Cho, stejně jako jeho kdysi věrný sluha Crabbe. Ginny porazila Goyla zaklínadlem Impedimenta, zatímco se zpomaleně pohyboval, přešla k němu, vzala mu z ruky hůlku a pak ho vrátila do normální rychlosti. Zakopl, pokusil se ji zaklít, ale uvědomil si, že ona má dvě hůlky a on ani jednu. Hlasování bylo jednomyslné, včetně zmijozelských. Harry měl pocit, že Malfoye viděl šklebit se, aby skryl, jak je na Ginny pyšný.

Po přestávce souboje pokračovaly s novým zápalem. Harry odstranil zábrany týkající se bolesti a nyní se do sebe protivníci pouštěli mnohem nelítostněji, bez ohledu na přátele nebo kolej. Malfoyův způsob, kterým porazil Millicent nebyl vůbec hezký a dokonce i Hermiona vypadala docela nemilosrdně, když rozdrtila Colina.

Konečně bylo první setkání u konce. Padesát soubojů! pomyslel si Harry. Viděl dobrá kouzla, o kterých předtím nevěděl a několik z nich si zaznamenal. Když si šli druhého dne s Hermionou zaběhat dolů do Velké síně, Harry na stěně spatřil pergamen a okamžitě šel k němu, aby našel svoje jméno.

Bradavická škola čar a kouzel

Výsledky soubojníckého klubu

Místo      Vítězství            Jména                     

---------------------------------------------------------------------------------------------------

   1.          5        (Remíza) Grangerová, Malfoy, Potter, Spinnetová, V. Weasleyová

---------------------------------------------------------------------------------------------------

   2.          4       (Remíza) G. Weasley, R. Weasley

---------------------------------------------------------------------------------------------------

   3.          3       (Remíza) Crabbe, Davies

---------------------------------------------------------------------------------------------------

   4.          2       (Remíza) Johnsonová, MacMillan, L. Quirke, N. Quirková

---------------------------------------------------------------------------------------------------

   5.          1      (Remíza) Bulstrodová, Changová, Finch-Fletchley

---------------------------------------------------------------------------------------------------

   6.          0      (Remíza) Abbottová, Brocklehurstová, Creevey, Goyle

---------------------------------------------------------------------------------------------------

         

Harry si nemohl pomoci, ale musel se zašklebit. Hermiona ho odtáhla do Velké síně a smála se mu: “Pojď. Začínáš mít hlavu moc vysoko. Na prvním místě nás je pět.”

“Ale…nějak jsem si nevšiml…”

“Ty sis nevšiml, že jsi neprohrál ani jeden souboj? Samozřejmě,” řekla prohnaně, “tohle není, jako když tě někdo doopravdy vyzve. Přinejmenším, já jsem se dostala přes Rogera…”

Harry si odfrkl. “A sundala jsi mu kalhoty jako pokaždé, když jsme o prázdninách trénovali. Vlastně jsem si myslel, že Niamh by tě mohla porazit.”

Hermiona vypadala zmateně. “Já taky. Je v sedmém ročníku a tak. Ale bylo to jednodušší než jsem předpokládala, byla …vypadala trochu nesoustředěně.” Harry si vzpomněl, že pozorovala svého bratra Liama, který pokaždé, když nebojovali, stál vedle Justina. Nedotýkali se, jen stáli. Zřejmě v Quirkově rodině panuje napětí, pomyslel si.

“Ron si vedl dost dobře,” poznamenal Harry, když se protahovali. Hermiona beze slova přikývla. Harry uvažoval, jestli Hermiona vůči Ronovi cítila nějakou vinu, s čímž on měl bohaté zkušenosti. Pochyboval, že se jí na to může zeptat. Co by tak řekl? 'Ach, mimochodem, opravdu jsi zamilovaná do Rona a cítíš se provinile, že jsi se mnou byla polonahá na jeho posteli?' Harry se zamračil, těžko se o něm mohli bavit a navíc jeho duch byl stále s nimi, dokonce, i když byli sami a objímali se…

V novém pololetí se jim podařilo být spolu o samotě pár minut, aspoň chviličku tam a támhle v prázdné učebně, jen několik ukradených polibků. Harry měl v úmyslu prohodit něco o Preventivním lektvaru, ale neměl ponětí jak to udělat. Co když to na Silvestra neměla v úmyslu dokončit? Cítil by se jako úplný idiot.

Harry se na další setkání Soubojnického klubu těšil celý týden. V Moodyho třídě se naučil pár nových zaklínadel a několik si sám vyhledal. Chtěl mít jedno opravdu dobré, až bude zápasit s Malfoyem.

Nicméně opravdu necítil, že by souboje na této schůzce byly pro něj nějakou výzvou. Lehce porazil Goyla, Justina, Rogera, Niamh a Colina. Roger byl dost naštvaný, když souboj prohrál. Harry si musel neustále připomínat, že tenhle parchant je primus. Co na něm Fleur vidí? zajímalo ho. Nemusel si lámat hlavu co na Fleur vidí Roger.

Když následujícího dne byly vyvěšeny výsledky, na nižších místech se objevilo několik změn:

Bradavická škola čar a kouzel

Výsledky soubojníckého klubu

Místo      Vítězství            Jména                     

---------------------------------------------------------------------------------------------------

   1.            10              (Remíza) Grangerová, Malfoy, Potter, Spinnetová, V. Weasleyová

---------------------------------------------------------------------------------------------------

   2.             7                 R. Weasley

---------------------------------------------------------------------------------------------------

   3.             6                  (Remíza) Johnsonová, L. Quirke, G. Weasley

---------------------------------------------------------------------------------------------------

   4.             5                Davies

---------------------------------------------------------------------------------------------------

   5.              4               Crabbe

---------------------------------------------------------------------------------------------------

   6.              3               (Remíza) Goyle, MacMillan, N. Quirková

---------------------------------------------------------------------------------------------------

   7.              2               (Remíza) Bulstrodová, Changová, Finch-Fletchley

---------------------------------------------------------------------------------------------------

   8.              1                Abbottová

---------------------------------------------------------------------------------------------------

   9.              0               (Remíza) Brocklehurstová, Creevey

---------------------------------------------------------------------------------------------------

Harry si vzpomněl, jak pozoroval zápasící Ginny. Byla ke Colinovi docela hodná, použila zaklínadlo Impedimenta, aby ho posléze bezbolestně odzbrojila a to samé udělala s ubohou Mandy, která nevyhrála jediný souboj. Na Crabbeho použila odzbrojující kouzlo - bylo úchvatné vidět, jak ho to odhodilo zpátky přímo na Goyla a Millicent Bulstrodovou, kteří stáli za ním. Stejnou věc Ginny později udělala Millicent, která pak na ni jen zírala.

Souboj, který Harrymu dělal trochu starosti, byl, když zápasila s Cho. Cho nevěděla nic o dřívější Ginnině zamilovanosti do Harryho, ale Ginnin postoj k ní… jediné co Harry věděl, bylo, že Ginny pěkně rozrušilo, když je spatřila, jak se líbají. Samozřejmě, stalo se to už před několika měsíci, ještě před tím, než se ona a Malfoy sblížili a stali se víc než přáteli.

Ginny se podařilo vyslat svoje zaklínadlo dřív. “Reverso!” vykřikla a namířila svou hůlku na Cho. Cho se zastavila uprostřed pohybu, vypadala zmateně. Pak se otočila ke Ginny zády a zdálo se, že si vzala na mušku studenty stojící před ní. Ginny k ní rychle přišla a vytrhla jí hůlku z ruky, právě když studenti ke kterým byla Cho čelem začali znepokojeně ustupovat. Cho vypadal překvapeně, když nenašla svou hůlku, Ginny na ní znovu namířila a řekla. “Finite Incantatem!” Cho zamrkala, znovu se otočila kolem dokola a za sebou našla Ginny, jak svírá v ruce obě hůlky.

Když Ginny znovu stála v kruhu mezi Ronem a Harrym, Harry se jí potichu zeptal: “Co to bylo?”

“Ach, tohle ji přinutilo myslet si, že to co je před ní je vlastně vzadu. Jedno z matoucích kouzel.”

Harry se usmál, podobnou věc měl připravenou pro Malfoye, ale bylo to něco trochu víc desorientačního. Doufal, že se příští týden utkají. Hermiona se ten den také utkala s Cho - rychle a bez fanfáry ji odzbrojila. Porazila ještě Crabbeho, Millicent (vypadala pak pěkně samolibě), Mandy (tady zase trochu provinile) a Hannah. Malfoy nad Hannah vyhrál taky, stejně jako nad Goylem, Justinem, Rogerem a Niamh. Ron neměl problémy s poražením Niamh, Colina a Cho, ale Goyle se jeho kouzlu vyhnul a pak ho odzbrojil a Millicent Bulstrodová se mu s rozšířenýma očima podívala přes rameno, jako by se tam něčeho obávala a pak ho dostala pomocí momentu překvapení, když se hloupě obrátil.

Harryho napadlo, že tohle přesně Rona vystihuje, nevidí to co má přímo před sebou a neustále se dívá přes rameno, aby se podíval na něco zajímavého.

* * * * *

V sobotu měl být famfrpálový zápas mezi Mrzimorem a Zmijozelem, ale Harrymu se jít nechtělo. Justin se nezdál být tak dobrý chytač jako Cedrik a Harry netoužil vidět Malfoyovu škodolibou radost z vítězství. Navrhl Ronovi a Hermioně, že by místo toho mohli cvičit na souboje. Ginny s nimi nešla, řekla, že Justin je její kamarád a ona ho půjde na zápas podpořit. Harry udělal obličej a skoro řekl: “Od kdy je Justin tvůj kamarád?” Věděl, že i kdyby Justin nebyl chytač, stejně by ten zápas chtěla vidět.

První osoba, se kterou se Harry utkal na třetí schůzce Soubojnického klubu, byla Alice. Stejně jako on měla perfektní výsledky, navíc byla o dva roky starší a primuska. Všiml si, že je dobrá, ale také zjistil její slabiny. Fajn, pomyslel si, po tomhle zůstane čisté skóre jen jednomu z nás.

Harry předpokládal, že Alice poleví v ostražitosti, když si bude myslet, že je souboj u konce. Rozhodl se přijmout, cokoliv na něj pošle… s výjimkou odzbrojovacího kouzla, o kterém věděl, že se mu může vyhnout. Všechno to běhání mu bylo náramně užitečné, díky němu měl spolehlivé, pohotové reakce. Alice ke mně nebude moc příjemná, uvědomil si, když uslyšel, jak začala říkat: “Talo suo…” Duševně se připravil na to, co mělo přijít, byl v tom docela dobrý. “…pasus est!” zakřičela. Ale jediné, co Harry cítil, než sklonil hlavu a jeho mysl se vznesla, poletujíc kolem neschopná dál vnímat fyzickou bolest, bylo nepatrné píchnutí v kotníku. Skoro měl pocit, že se vznáší nad svým a Aliciným tělem jako další divák pozorující souboj, jakoby se díval do Myslánky před tím, než do ní vstoupí.

Ve skutečnosti byl zpátky mnohem rychleji, než si uvědomil. Rychle zamžikal, zamířil na Alici a vykřikl: “Expelliarmus!” Alice odlétla dozadu a vrazila do Colina a Rogera. Colin nevypadal, že by mu to vadilo a trochu zrudnul, když jí pomáhal na nohy, ale Roger se tvářil, jakoby mu srážka s primuskou připadala potupná. Udělal na Harryho obličej a když pro něj během hlasování pozvedl svou hůlku, vypadal zdráhavě, jako kdyby si přál, aby mohl zvolit někoho jiného, být to jen trochu možné.

Pro Harryho bylo snadné odzbrojit Liama Quirka pomocí kletby Impediment a už se těšil na další zápas. Poté co proběhlo dalších devět soubojů, Snape znovu vyvolal jeho jméno a potom jméno jeho protivníka.

“Grangerová!” Harry ztuhl.

Věděl sice, že se jednou bude muset s Hermionou utkat, ale nechtěl na to myslet. Během tohoto setkání Hermiona porazila Angelinu a Ernieho (přičemž byla docela milosrdná). Oba se navzájem poklonili a začali. Harry se koutkem oka podíval na Snapea. Neužívá si to až příliš, když je staví proti sobě? Ale naproti tomu, už dva týdny se kamarádi utkávali s kamarády, stejně jako sourozenci a ti co spolu chodili. Věděl, že to přijde, jenže v dychtivé touze odkázat Malfoye na patřičné místo tento fakt nějak přehlédl. Hermiona ho zasáhla lechtacím kouzlem, něčím, co vůbec neočekával. Zatímco se snažil nepustit svou hůlku, aby se to nezapočítalo jako odzbrojení, vyslal k ní kouzlo Reverso, které předtím použila Ginny, způsobíc tak, že se začala zmateně otáčet kolem dokola a nebezpečně se blížila k tomu, začarovat přihlížející. Pak ji pomocí Impediment zpomalil a stále pod vlivem lechtacího kouzla jí vzal hůlku. Snape obě kouzla zrušil a klub se dal do hlasování. Bylo to těsně, protože se nebyl schopný vyhnout lechtacímu kouzlu, ale odzbrojil ji a tak vyhrál desíti hlasy k osmi. Hermiona se na něj rozpačitě usmála.

“Jsi dobrý, Harry,” řekla tiše, zatímco se vraceli zpátky do kruhu. Usmál se na ni zpátky.

“Ty taky. Jsi záludná.” Rozesmála se a Ron poplácal Harryho po rameni. Ten k němu provinile vzhlédl.

Ron si zatím ničeho nevšimnul. “A zrovna, když jsem si začínal myslet, že někdo tvou vítěznou šňůru přetrhne…” řekl, přičemž to znělo, jakoby byl zklamaný, že se to nestalo.

Ron v prvním kole prohrál s Georgem a neporazil ani Angelinu a Hermionu, což byl pravděpodobně jeden z důvodů, proč doufal, že ho Hermiona dostane. (Ačkoliv se Harrymu zdálo, že se moc nesnažil, aby nad ní vyhrál).

Po přestávce bylo Ronovo jméno první, které Snape vyvolal. Pak oznámil jeho protivníka.

“Potter!”

Harry v duchu zasténal. To je ale den, pomyslel si. Nejdřív souboj s Hermionou a teď s Ronem. Přestože s Ronem trénovali společně, bylo to jiné než když stáli před osmnácti studenty, kteří měli rozhodnout, kdo z nich je vítěz… a kdo poražený.

Harry se rozhodl, že použije kouzlo, které si šetřil pro Malfoye. Vždycky ho může zopakovat. Poklonili se a Harry nechal Rona zaútočit jako prvního, přičemž byl připravený se vyhnout čemukoliv, co na něj pošle.

Bracchio suo passus est!” vykřikl Ron míříc na Harryho pravou ruku. Jakmile Rona uslyšel, neobtěžoval se uskočit. Měl svou vlastní metodu úniku. Cítil, jak je jeho mysl volně unášena a pak se znovu vrátil do reality. Když se probral z tohoto podivného, skoro snového stavu, cítil se ostražitěji než po nějaké pilulce nebo povzbuzovacím lektvaru.

Okamžitě namířil hůlkou na Rona a řekl: “Inverso!”

Ron vytřeštil oči. Zděšeně se podíval dolů, pak nahoru a potom se začal točit v kruhu s výkřiky: “Přestaň, Harry! Nech toho! Dej mě dolů!” Harry se k němu přiblížil, vzal mu hůlku a řekl: “Finite Incantatem!” Ron měl oči zavřené, pomalu je otevřel a uviděl před sebou Harryho, který se omluvně usmíval a držel jeho hůlku.

Harry znovu obdržel plný počet hlasů, a když se vrátili na svá místa, Ron se k němu naklonil a zašeptal: “Co to bylo?”

“Pššššš!” tišil ho Harry. “Schovával jsem si to pro Malfoye, ale zrovna jsem nemohl přijít na nic jiného. Promiň. Neříkej nikomu, jaké to bylo, ano?”

Ron přikývl, ačkoliv kvůli tomu vypadal nějak naštvaně. Další souboj byl mezi Hermionou a Ginny. Harry nevěděl, komu má fandit. Třeba to bude přesvědčivé, takže se nebudou muset sčítat hlasy. Pokud by se přidal k davu, těžko by mu to mohly mít za zlé, ne?

Poklonily se a připravily hůlky. Hermiona si pomocí kletby Passus vzala na mušku Ginninu nohu - Ginny na Hermionu použila Reverso, ale vzhledem k tomu, že Hermiona už s ní měla zkušenost ze souboje s Harrym, věděla, co má čekat a odolala pokušení se otočit. Pořád ještě vypadala, že bojuje naslepo, dívala se přímo na Ginny aniž by ji skutečně viděla. Zamířila na ni a z konce její hůlky vyletěl zkroucený provaz, který Ginny spoutal ruce, pak se zdálo, že dostala nápad – vrhla se na zem a lehla si na záda. Usmála se. Konečně na Ginny viděla. Kouzlo Reverso už ji nikdy nesplete. Sebejistě na ni poslala odzbrojující kouzlo, a zatímco se Ginny snažila zbavit provazů, chytila její hůlku. Ginny, stále ještě spoutanou to odhodilo zpátky na George, Angelinu a Rona, přičemž těsně minula Harryho. Všichni čtyři jí pomohli na nohy (už si nějak zvykli, že pokaždé, když někdo použije tohle zaklínadlo, na ně jeho protivník spadne) a pak Snape zrušil obě kouzla a nařídil hlasování.

Bylo to nerozhodně: 9-9. Harry sice chtěl hlasovat pro Hermionu, ale jeho ruka se nějak zvedla pro Ginny. Nevěděl, jestli si toho Hermiona všimla. Snape remízu zrušil a svůj hlas dal Hermioně, protože se jí podařilo Ginny odzbrojit. Také se očividně vypořádala s kletbou Reverso (pokud Vám nevadí bojovat v leže).

Po dalších deseti soubojích Snape znovu zvolal: “V. Weasleyová!” a pak “Malfoy!” Hmmm, pomyslel si Harry. Když se Malfoy snažil Ginny chránit při Famfrpálu, jak se zachová teď? A pokud to vzdá, bude se s ním ještě bavit? Malfoy je opravdu v nezáviděníhodné situaci. Harry si to užíval skoro tak dobře, jakoby měl s Malfoyem zápasit sám. Poklonili se a zaujali pozice. Ginny se nehýbala, Malfoy také ne. Zdálo se, že celá místnost zadržela očekáváním dech. Pak najednou Ginny vykřikla: “Expelliarmus!” a Malfoy odlétl zpět mezi zmijozelské, přičemž je porazil jako kuželky. Přestože Ginny jednoznačně vyhrála, nevypadala příliš šťastně. Později ji za to zaplatí, těšil se Harry.

Proběhlo dalších tucet zápasů, když Snape znovu oznámil: “Malfoy!” a hned potom “Potter!”

Harry vykročil vpřed, přesně na tohle čekal. Malfoy se k němu připojil ve středu kruhu, oči přivřené a obličej bez jakéhokoli výrazu. Sotva se poklonili. Udělali krok vzad, hůlky připravené, obcházeje jeden druhého. Většina členů klubu už nadskakovala, ale oba čekali a sledovali se navzájem.

Náhle na něj Malfoy namířil hůlkou, v tváři bouřková mračna a zavrčel: “HARA KIRI!”

Harry slyšel, jak Hermiona a Ron zalapali po dechu – oba věděli, že to je to, co použil na Karkarova, protože jim o svém snu vyprávěl. Harry si nemohl pomoci a padl na kolena, jeho hůlka najednou vypadala jako dlouhý, zahnutý nůž. Byl docela hezký, na spodní straně měl ručně vyrytého tříhlavého draka, jehož ocas představoval rukojeť. Nikdy tak pěkný nůž neviděl. Byl překrásný - věděl, že ho musí ponořit přímo do sebe…

Vrazil si ho doprostřed bránice, a když v sobě ucítil chladný kov, celý se roztřásl. Tahem si rozřízl břicho, skvěle nabroušené ostří se nesetkalo s žádným odporem. Prořezávalo se jím hladce, bezchybně, nádherně. Podíval se dolů na svůj hábit, který byl teď celý od krve. Pak se to stalo - jeho vnitřnosti se začaly valit ven spolu s proudem krve a náhle ho zasáhla bolest - nepředstavitelná bolest, horší, (pokud to vůbec bylo možné) než kletba Cruciatus…

NE, ozval se hlas v jeho hlavě, TOHLE NENÍ SKUTEČNÉ. Vzpomněl si na to, co jim říkal Moody, “Je to jen bolest.” Zavřel oči a opakoval si to znovu a znovu. Je to jen bolest, je to jen bolest, je to jen bolest, jen bolest… cítil, jak se vznáší, viděl se klečet na zemi s očima zavřenýma jako při modlitbě a Malfoye stojícího nad ním se spokojeným výrazem na tváři.

Když se opět vrátil do svého těla, Harry se znovu podíval dolů - jeho hábit byl černý a neporušený. Hůlka, kterou držel v ruce, byla opět hůlkou. Byl v pořádku a věděl to. Se zúženýma očima vzhlédl k Malfoyovi.

Inverso!” vykřikl a stále ještě na zemi na něj namířil hůlku. Malfoyova odezva byla ještě bouřlivější než ta Ronova.

Aaaah! Cos to se mnou k čertu udělal, Pottere! Dej mě dolů! Za tohle tě zabiju!” křičel do všech stran, zatímco se točil dokola. Harry se klidně postavil, natáhl se a vyškubl mu hůlku.

“Finite Incantatem” řekl nevzrušeně. Malfoy vykřikl, když kouzlo pominulo, protřel si oči, horečnatě se rozhlížel kolem a pak před sebou uviděl usmívajícího se Harryho.

Hezký pokus, Malfoyi,” řekl tiše, takže je nikdo jiný neslyšel. “Ale co se týče užití této kletby na mě… vím, že to není skutečnost.”

Malfoy na něj vyděšeně zíral, jakoby se přeměnil v nějakou mimozemskou příšeru. Tedy, pomyslel si Harry, takovýhle výraz mi obvykle způsobuje teta Petunie a strýc Vernon. Jak podivné.

Proběhlo hlasování a souboj vyhrál Harry. Zmijozelští sice volili Malfoye, ale to nebylo důležité. Harry si všiml, že po jejich rozhovoru v Pamětní síni vycházel Malfoy se svými spolužáky z koleje o něco lépe. Dobře, pomyslel si. Je to pro něj lepší krytí, pokud opravdu plánuje dostat svého otce do Azkabanu – o čemž Harry čas od času pochyboval.

Měl dnes dobrý den. Způsobil šok Dracu Malfoyovi, protože si myslel, že visí vzhůru nohama a pořád měl čisté skóre. Harry si všiml, že na něj Snape vrhl podivný pohled, zatímco odcházel z Velké síně. Věděl snad o kletbě Hara Kiri? Zajímalo ho, proč Harry nekřičel v agónii?

Harry si vzpomněl na jejich souboj ve sklepení. Tehdy se na něj díval s respektem. Tentokrát výraz ve tváři staršího muže nedokázal rozluštit, ale skoro to vypadalo, že na něj hledí s jistou dávkou strachu, jakoby si myslel, že Harry není úplně člověk. Pak si vzpomněl na svůj zvěromážský trénink a usmál se. No, z části člověk, z části zlatý Griffin…

* * * * *

Všude byly lesknoucí se kachlíky, na některých místech se třpytily víc než jinde, sem tam bylo vidět zažranou špínu a velké množství reklam. Šou na West Endu, zubní pasta, americké filmy, prázdniny ve Francii. Zakřivený strop nad hlavou budil dojem bezpečí, jako obdélníkové lůno, jako vykachlíčkovaná náruč.

Podzemní dráha.

Na nástupišti metra bylo asi tucet lidí, někteří osamocení a několik párů nebo větších skupinek. Matky držely za ruce malé děti, ubezpečujíc se tak, že se nepřipletou pod vlak, který měl dorazit během několika minut. Studenti ve špinavých, rafinovaně děrovaných džínách byli nachýlení k jedné straně pod tíhou ruksaků, které nesli jen na jednom rameni. Violončelistka svírala svůj nástroj, drahocennou věc jejího života. Postarší matróny s šátky na hlavě pevně držely zavazadla, připravené dát možným kapesním zlodějům co proto. Muž, který pracoval v obchodní čtvrti, měl pod paží srolované Finanční rozhledy a nenuceně si pohrával s deštníkem, chystajíce se ho okamžitě použít jako zbraně, kdyby to bylo nezbytné.

Nikdo z nich se však nedokázal bránit proti tomu, co přišlo.

Kdekdo se mačkal na lidi kolem sebe a věci, které drželi, jakoby ho to mohlo ochránit, jakoby se tak cítil bezpečněji. Všichni měli stejný záměr – chytit vlak. Každá osoba měla svoje vlastní poslání, poté co opustí vlak – jít domů, udělat večeři, jít do práce, udělat domácí úkoly, hrát v opeře, uvařit dětem jejich čaj a uložit je do postele. Ale metro je dočasně spojilo, dalo jim jeden cíl a osud, jeden smysl života.

Jeden osud.

Vlak se vynořil z tunelu a pomalu přijížděl k nástupišti. Nemohl říct co to je za stanici, bylo tu sice označení, ale zdálo se nějak rozmazané. Nedokázal ho rozeznat. Potom, uviděl tu tvář.

Rudé oči. Nozdry jako štěrbiny. Nebyla to lidská tvář. Už ne.

A pak se svět roztříštil na milion kousků…

 

Ďakujeme za návštevu. Administrace