Trilógia od Barb: I. HP a Okultní had (Harry Potter and Psychic Serpent); II. HP a Čas dobrých úmyslů (Harry Potter and the Time of Good Intentions); III. Harry Potter and the Triangle Prophecy

Prihlásenie

Odkazy

HP LEXIKON

Trojjazyčný lexikón pojmov zo sveta HP

HP and TGI

Originál II. dielu na fanfiction.net

Barb na FA

Originály poviedok Barb na FictionAlley

Lucy a nejen její HPFF

Oblúk smrti a iné. Už klasika.

Stránky Nadin

Snamione

Stránky Nicolase Blacka

Preklady FF

Stránky A-SISI a spol.

Snamione

Stránky wixie

Snamione

Soraki a KM

Pokračovanie Kamene manželství

Stránky JSark

Chov zlatých retrieverov

Kvalitné čistokrvné šteniatka zlatého retrievera, so špičkovým pôvodom

Z diskusie

Kapitoly 1 - 6

1. kapitola Ruční práce

Preklad od Althalus, Baceby a spol  (2003 – 2004)

První den letních prázdnin Harry plánoval se pořádně prospat. Cítil se tak unavený, že mu nemohl stačit ani rok spánku na to, aby zapomenul na vše, co se událo za posledních deset měsíců. Harry Potter byl pravděpodobně nejslavnějším kouzelníkem na světě, vyjma zlého čaroděje, který zabil jeho rodiče. Teď byl zřejmě ještě slavnější, když jen před pár týdny vyhrál Pohár Tří kouzelníků. Jeho sláva však končila na hranicích kouzelnického světa. V obyčejném světě – v tom mudlovském, byl ten, kdo je jen pro zlost jeho strýci, tetě a bratranci.

Chtěl se vyspat a zapomenout, ale místo toho se probudil o půl osmé, protože ho vyrušil křik dělníků, hučení a skřípání hloubkového rypadla a pronikavý hlas jeho tety pokřikující instrukce na muže, kteří byli najati na přestavbu zahrady u domu v Zobí ulici číslo 4, kde se Harry cítil vítaný asi jako žhář v papírenské továrně. Při takovém rámusu nebylo možné znovu usnout a tak Harry rezignoval, odhodil přikrývku stranou a posadil se na okraj postele. Rukou nahmatal brýle na nočním stolku a nasadil si je. Pokoj byl plný kouzelnických pomůcek a čarodějných knih ležících na podlaze kolem Harryho cestovního kufru, který ještě nestačil vybalit. Vstal, přešel k šatníku a podíval se do zrcadla na jeho dveřích.

Za poslední rok vyrostl o několik palců a nohavice od pyžama mu končily vysoko nad kotníky. Během Poháru Tří kouzelníků byl natolik zaneprázdněný tím, jak zůstat naživu, že si ani nevšiml rýsujícího se ohryzku na svém krku. Zkusil zazpívat kousek školní hymny, aby zjistil, jak jeho hlas zní. Ve škole čar a kouzel v Bradavicích bylo tradicí, že každý zpíval hymnu na svou vlastní melodii. Harryho oblíbená byla Londonderry Air. Ale v jeho hlasu bylo něco zvláštního… než jako píseň to spíš znělo jako něco mezi zahradním trpaslíkem sedícím na drakovi a zuřivou kočkou kopající kolem sebe. Odkašlal si a zkusil to znovu tentokrát s jinou melodií, ale bylo to ještě horší než prve. Jeho hlas byl nakřáplý a vydával strašný hluk, dokud s sebou jeho sněžná sova Hedvika nezačala zmítat, skuhrat a plácat křídly o klec.

Najednou dělníci v zahradě ztichli a jeden z nich zařval: "Co to k sakru bylo?"

Harry doufal, že myslel Hedviku a ne jeho, ale druhý dělník už odpovídal: "Core, Dicku, myslím, že to někdo zpíval."

Harry se zašklebil do zrcadla. Rozhodl se prozatím svých experimentů s hlasem zanechat, odhrnul si vlasy z čela a prohlédl si jizvu. Měla tvar blesku a byla vzpomínkou na vraždu Harryho rodičů. Když byl ještě hodně malý, Voldemort zabil jeho rodiče a pokusil se zabít i jeho. Spustil vlasy opět do čela. Potřeboval ostříhat. Když byl malý, tak proti stříhání vždy bojoval (jeho teta a strýc byli jeho vlasy neustále frustrovaní). Nyní ho ale napadlo, že by se sebou měl něco udělat, aby spíš než jako malé vyděšené dítě vypadal jako kouzelník, který přemohl lorda Voldemorta.

Taky zpozoroval, že mu začínají rašit vousy na bradě, nad horním rtem a na tvářích. Konečně! Možná se bude muset holit, ještě než skončí léto. Harryho napadlo, jestli existuje nějaká kouzelná břitva, kterou se není možné pořezat. Ještě nikdy neviděl kouzelníka chodícího s malými chomáčky toaletního papíru na pořezaném obličeji, jako to dělal každé ráno strýc Vernon. Někdy mu dokonce při snídani upadly do kávy, nebo jídla. Když se to stalo, Harry se k tomu raději nevyjadřoval ani se nezasmál a jen zhnuseně pozoroval, jak strýc nabírá plnou lžíci vajíček s chomáčem krvavých papírků a nevědomky ji pojídá, zaneprázdněný ranními novinami. Pak se vždycky rozzlobeně ptal tety Petunie: "Petunie! Co jsi dnes ráno dala do těch vajíček?! Jsou odporná!" Teta ale obvykle argumentovala tím, že recept je od známého kuchaře z televizní show. Harry pokaždé upustil vidličku a strčil hlavu pod stůl, aby se vyhnul jejich pohledům, když málem vyprskl smíchy.

Vousy byly opravdu hodně viditelné, vypadal, jako by si pořádně neumyl tvář a kůži mu pokrývala vrstva špíny. Podíval se do zrcadla na svůj hrudník - nikdy nespal v tričku, protože trpěl fobií z udušení ve spánku a s límečkem kolem krku měl pocit, že nemůže dýchat. Jeho hruď byla světlá, plochá a bez jediného chlupu - byl hrozně vyzáblý. Zatnul svaly a znovu pohlédl do zrcadla. Vypadal opravdu směšně. Za měsíc mu bude patnáct a nemá žádné svaly.

Svěsil paže a prohlížel si jizvu na loktu levé ruky. Rána byla od Červíčka, který mu vzal krev, aby ji mohl přidat do lektvaru na znovuzrození lorda Voldemorta. Jeho krev… krev nepřítele byla poslední ingrediencí do lektvaru, který Voldemort potřeboval, aby se mohl vrátit do svého těla. Po kostech otce a mase služebníka (Červíček si usekl ruku a byl odměněn novou, stříbrnou rukou)…

Harry se zachvěl, aby se zbavil strašlivé vzpomínky na Červíčka svíjejícího se na zemi, jak si druhou rukou držel krvavý pahýl…

Dělníci se znovu pustili do práce. Pokřikovali na sebe a jako soprán ve sboru se nad tím nesl pištivý hlas tety Petunie, poučující je, jak mají svou práci dělat. Strýčkově továrně na vrtačky se dařilo dobře - proto nabídl tetě Petunii přestavbu zahrady, aby mohla zapůsobit na členy svého zahradního klubu a ta se do toho hned pustila. Najala zahradní designéry, jejichž plány se měli řídit, ale nyní trávila všechen čas tím, že na poslední chvíli měnila každý detail a výsledným zmatkem všechny kolem sebe přiváděla k šílenství.

Harry si oblékl šortky, tričko, ponožky a tenisky, proklouzl kolem Hedviky a vydal se dolů. Když přišel do kuchyně, strkal si právě strýc Vernon do pusy kousek slaniny, na kterou mu spadl zakrvácený chomáček papíru. Harry potlačil smích a strčil hlavu do ledničky, aby našel nějaké jídlo a tak nikdo nemohl vidět jeho výraz.

Posadil se ke stolu s pomerančovým džusem a banánem a natáhl se pro toast s máslem. Jeho bratranec Dudley už u stolu seděl a jeho snídaně se skládala z jogurtu, ovoce a rýžového koláče. Už bylo upuštěno od grepů, protože Dudley údajně vypadal lépe. V Harryho očích však stále byl spíš hromadou chvějícího se sádla, než malým svalovcem. Od té doby, co se Harry vrátil domů, choval se k němu překvapivě rozumně a zdvořile, dokonce Harrymu odnesl z auta do domu jeho kufr a pořád se chlubil, jak zhubl. Vůbec se Harryho nezeptal na jeho školu a neustále žvanil o dívce, se kterou chtěl začít v září chodit. To bylo samé - Julie sem, Julie tam. Harry trpělivě naslouchal, mimo Bradavice byla kouzla zakázaná a tak neexistoval způsob jak ho umlčet. Stejně raději poslouchal Dudleyho žvásty, než aby byl zbit, jak se mu v dětství často stávalo.

Teta nakonec na chvíli opustila dělníky v zahradě a také přišla na snídani. Náhle se koláč na stole rozstříkl na všechny strany, když ho smetla velká sova, která přiletěla otevřeným oknem. Přistála na židli strýce Vernona a nutila ho sundat jí z pravé nohy dva dopisy - když se k tomu neměl, otočila se a pohledem spočinula na slanině. Naštvaný strýc vstal, couvl z dosahu ptáka a zaječel na Harryho: "Harry! Co to tu chce?"

Harry se chvilku kochal strýcovou fobií z magie, pak šel k sově, sundal jí z nohy pergameny a podal kousek slaniny. Prohlédl si dopisy. Jeden byl adresovaný tetě a strýci a vypadal jako od Siriuse, druhý byl pro něj. Oficiální dopis z Bradavic. Sova zahoukala. Poté, co úspěšně splnila úkol a nedostala žádné další instrukce, vyletěla oknem ven. Harry uslyšel, jak dělníci vyjekli překvapením.

Podal strýci dopis od jeho kmotra Siriuse Blacka, který v kouzelnickém světě prchal před spravedlností, protože jeho bývalý přítel Petr Pettigrew (stříbro-ruký služebník lorda Voldemorta, zvaný Červíček) na něj úspěšně svalil vinu za vraždu, kterou spáchal sám, stejně jako vinu za vraždu několika mudlů (nekouzlících lidí), kteří se k tomu náhodou připletli. Od té doby, co Harry tetě a strýci řekl, že jeho kmotrem je kouzelník uprchlý z vězení, se k němu chovali o poznání lépe.

Strýc otevřel dopis a začal číst. Výraz jeho tváře byl nejdřív rozmrzelý, pak zmatený, potom se změnil v překvapení a nakonec ve zděšení. Harry svůj dopis z Bradavic ještě neotevřel, zajímalo ho, co může Sirius psát, že to strýce tak rozrušilo. Když dočetl, natáhl ruku s dopisem k Harrymu a dával přitom dobrý pozor, aby se ho nedotkl, jako by ho mohl uhranout. Harry se zahleděl do dopisu:

Drahý pane a paní Dursleyovi,

píšu Vám, protože mám o Harryho starost. Přál bych si mít svého synovce u sebe a starat se o něj, ale jak jistě víte, můj pobyt v kouzelnickém světě není zcela legální a pokud budu cestovat s nejslavnějším kouzelníkem světa, budu příliš nápadný a nebudu se moci postarat o jeho bezpečnost. Ředitel Bradavic profesor Brumbál se domnívá, že bude nejlepší, když přes léto zůstane u Vás, ale chtěl bych Vás varovat, abyste ho příliš nezatěžovali – po tom co musel minulý rok absolvovat.

Harry Vám to možná neřekl, protože je velmi skromný, ale stal se nejmladším vítězem Poháru Tří kouzelníků, který se letos konal po téměř sto letech. Dalším důvodem, proč Vám to zřejmě nesdělil, jsou události, na které se pokouší zapomenout a které následovaly po ukončení turnaje. Harry byl přenesen na místo, kde se nacházel kouzelník, který zabil jeho rodiče a stal se svědkem jeho znovuzrození.

V ten den zažil strašlivé věci. Harryho spolužák byl zavražděn před jeho očima. Harry se utkal s lordem Voldemortem, zachránil si život a vrátil se se spolužákovým tělem, aby ho rodiče mohli pochovat. Udělal víc, než mohlo… nebo dokázalo… mnoho dospělých kouzelníků. Jsem na něj velmi hrdý kvůli jeho morální síle, čestnosti a kouzelnickým schopnostem. Všechny tyto věci poukazují na to, že z Harryho jednou bude ten největší kouzelník všech dob.

 Prosím postarejte se o něj dobře… ve škole nebude navždy. Doufám, že zařídíte zakoupení všech jeho školních pomůcek a prvního září ho dopravíte k vlaku do Bradavic.

Sirius Black

Strýc Vernon na Harryho upřel svá malá očka: "A jak může každý poznat, že ty jsi ten slavný Harry Potter?" pronesl ironicky. Harry stáhl rty v úzkou štěrbinu a odhrnul si čupřinu z čela, aby odhalil jizvu. Vernon také stiskl rty a zamručel: „Ach, zajisté…“ Posadil se zpátky na židli – teď když sova odletěla, znovu nabyl svou sebejistotu. "Tak vítěz poháru! Musíš si myslet kdovíjaký nejsi mistr magie!" Hary byl překvapený. Obvykle se strýc vyhýbal jakékoliv zmínce o kouzlení. Co ho ovšem nepřekvapovalo, bylo, že ho popichuje. Znělo to, jako kdyby nečetl v dopise část, ve které se mluví o jeho skromnosti a také, že se pokouší zapomenout na Cedrika…

Cedrik Diggory byl druhý bradavický šampion. "Podporujte Cedrika Diggoryho – Opravdového šampiona Bradavic!," hlásaly odznaky, které někteří studenti minulý rok nosili. Odznaky, na nichž se tento nápis po stisknutí změnil na: "Potter je hnusák" – odporně zelená barva písma měla připomínat barvu jeho očí (které ale byly spíš jako smaragd). Harry si to pamatoval, jako by to bylo včera. On a Diggory se dostali do finále turnaje. Bylo to tak nedávno, že Harry stále cítil chlad Cedrikova těla, pořád viděl výraz jeho tváře, modré oči, prázdné a nevidoucí…

Harry se na strýce zamračil, ale už nic neřekl. Mohlo by se stát, že by celé léto zůstal zamčený v pokoji a jeho kouzelnické pomůcky by opět skončily v přístěnku pod schody. Harry si až teď všiml Dudleyho, který na něj civěl s jistou dávkou nechtěného respektu.

"Dobrá," řekl strýc. "Jediné co chci je, aby ses mi tohle léto nepletl do cesty!" Podal dopis své ženě a nasupeně odešel do práce - přál si totiž, aby si Sirius Harryho odvezl a on ho už nikdy neviděl. Dudley vzal od matky dopis, ta poodešla k oknu, otevřela ho a něco zaječela na dělníky.

Harry si náhle vzpomněl na svůj dopis z Bradavic. Otevřel ho a s rostoucím úsměvem, který nebyl schopný potlačit, četl:

Bradavická škola čar a kouzel

Ředitel: Albus Brumbál

(nositel Merlinova řádu první třídy, Veliký čar., Nejvyšší divotvorce, Nejhlavnější hlavoun, Mezinárodní sdružení kouzelníků)



Vážený pane Pottere,

jako ředitelka Vaší koleje, Vám s potěšením oznamuji, že jste byl jmenován prefektem Nebelvíru počínaje 1. zářím. Je to zodpovědnost o níž vím, že ji nebudete brát na lehkou váhu. Budete dohlížet na dodržování školního řádu stejně jako na chování ostatních studentů v nepřítomnosti učitele. Je to důležitá funkce. Od našich prefektů očekáváme jen to nejlepší. Oba Vaši rodiče byli prefekty a vím, že by na Vás byli hrdí.

Jako prefekt budete mít přístup do míst zakázaných ostatním studentům a budete se účastnit pravidelných setkání všech prefektů pátého, šestého a sedmého ročníku, pod vedením primuse a primusky, kterými budou Roger Davies z Havraspáru a Alice Spinnetová z Nebelvíru.

Gratuluji Harry! Ráda Vás 1. září uvítám jako prefekta.

Se srdečným pozdravem

Minerva McGonnagalová

zástupkyně ředitele

Harry si prohlédl přiložený seznam prefektů 5. ročníku:

Nebelvír:

Hermiona Grangerová, Harry Potter

Mrzimor:

Hannah Abbotová, Ernie MacMillan

Havraspár:

Mandy Brocklehurstová, Evan Davies

Zmijozel:

Milicent Bulstreodová, Draco Malfoy



Draco Malfoy! Zaúpěl Harry. To si mohl myslet. Samozřejmě, že Snape jmenoval Malfoye prefektem! Severus Snape byl v Bradavicích učitelem lektvarů a ředitelem zmijozelské koleje. Myslel si o Malfoyovi, že nemůže udělat nic špatně, stejně jako o Harrym, že nemůže udělat nic správně. Harry nebyl překvapen mrzimorskými prefekty, znal Hannah a Ernieho z hodin Bylinkářství, ale neznal Mandy Brocklehursteovou ani Evana Rogerse. O Evanovi věděl jen to, že je bratr Rogera a hraje Famfrpál za Havraspár.

"Jsem prefekt!“ řekl Harry tetě a bratranci, přičemž se pokusil zamaskovat, jak ho to potěšilo. Teta zachroptěla.

"Ty a prefekt?!!"

Harry nedokázal skrýt bolest ve svém hlase: "Moje matka i otec byli prefekti. Dokonce primusové!"

Jeho teta vypadala naježeně: "Nechci nic slyšet o tvých rodičích! Ani o té… té tvojí škole!" řekla.

Harry si vzal dopis nahoru do pokoje a přinesl Hedvice trochu slaniny. Přemýšlel, s kým by se mohl podělit o ty dobré zprávy. Myslel na svého nejlepšího kamaráda Rona Weasleyho, ale pak ho napadlo, že Ron prefektem jmenován nebyl a asi by to nebylo zvlášť taktní. Harry rychle zapomněl na Siriusův dopis, kde oslavuje jeho skromnost - chtěl se prostě svěřit někomu, koho by to potěšilo jako jeho. Mohl napsat Hermioně, která jela s rodiči na dovolenou do Řecka, ale zřejmě také dostala svůj dopis a o všem už ví. Po Řecku Grangerovi navštíví Viktora Kruma a jeho rodinu v Bulharsku. Hermiona se s Viktorem seznámila, když přijel se svým ředitelem z Kruvalu do Bradavic na Pohár Tří kouzelníků. Viktor byl šampionem své školy a při jednom úkolu Hermionu zachránil z jezera. Harry se rozhodl, že Hermioně napíše později, přičemž jako záminku využije gratulaci k prefektuře.

Pak ho napadlo: Hagrid! Z rozházeného kufru vzal pergamen, brk a inkoust. Posadil se za stůl a rychle Hagridovi napsal o svém jmenování. Věděl, že to Hagridovi nebude připadat jako vychloubání, ale bude se radovat s ním. Hagrid byl jedním z jeho nejlepších přátel, velký poloobr, kterého ve 3.ročníku vyloučili, protože údajně otevřel Tajemnou komnatu (byl udán samotným Voldemortem, který před 50-ti lety studoval v Bradavicích jako Tom Raddle). Poté dostal Hagrid v Bradavicích práci klíčníka. Byl to Hagrid, který, když bylo Harrymu 11 let a ještě neměl ponětí o nějakém kouzelnickém světě, o tom, že je slavný a o tom, že jeho rodiče zabil lord Voldemort (nezemřeli při autonehodě, jak mu tvrdili strýc a teta tónem, jakoby to byla jenom jejich vina), ho přišel odvést do Školy čar a kouzel v Bradavicích.

Dokončil list Hagridovi a přivázal ho k Hedvičině noze. Ještě, než vzlétla, dal jí zbytek slaniny. Když vyletěla oknem, zaslechl opět údiv dělníků pod okny. "Jejda," pomyslel si Harry, to jsem neměl dělat, teta Petunie z toho dostane mladé….

Nebyl si jistý, kde má Hedvika Hagrida hledat, ale věděl, že ho určitě najde. Podle toho co zaslechl, ho Brumbál poslal na diplomatickou misi k obrům, aby je přesvědčil ke spojenectví proti Voldemortovi, který byl nyní v plné síle. Voldemort počítal s tím, že se obři přidají na jeho stranu a Brumbál se rozhodl si jejich loajalitu raději pojistit. Brumbál se také obával, že Voldemort vyhledá Mozkomory a přesvědčí je k spolupráci. Mozkomoři jsou strážci kouzelnického vězení Azkabanu, ve kterém byl Sirius zavřený 12 let (bez soudního procesu), než z něj uprchnul. Mozkomoři byli děsiví a na dlouhou dobu se stali ve třetím ročníku Harryho noční můrou, dokud se neučili bojovat s Bubáky (kteří na sebe vždy berou podobu toho, čeho se nejvíc bojíme). Jeho Bubák se měnil v Mozkomora. Učil se s nimi bojovat za pomoci vyvolání Patrona. Teď měl pocit, že kdyby se střetl s Bubákem, podobu Mozkomora na sebe nevezme…

Harryho také zajímalo, jestli se Hagrid dozvěděl něco o své matce Fridwulfě, krvežíznivé obryni, která ho a jeho otce opustila, když byl Hagrid ještě malý. Obři měli obecně velmi špatnou pověst a během Voldemortovy vlády teroru byli zodpovědní za několik masových vražd mudlů. Harry doufal, že se obři stanou Brumbálovými spojenci, ale nebyl si jistý, jestli by měl spolupracovat s tak vražednými monstry. Pořád lepší, než kdyby se připojili k Voldemortovi, napadlo ho.

Když poslal Hedviku s dopisem, neměl co dělat. Uslyšel v zahradě hluk a šel se podívat k oknu, aby zjistil, co se děje. Dělníci uprostřed zahrady vykopali za pomoci rypadla obrovskou díru na umělý rybníček. Harry je několik minut sledoval a pak se rozhodl sejít dolů, aby si to prohlédl blíž. Pozorování dělníků se mu zdálo jako mnohem lepší nápad, než se sklíčeně ploužit pokojem a přát si skákat a z plných plic křičet, „Jsem prefekt!“

Vyšel kuchyňskými dveřmi a našel si skromné místo k sezení u zdi domu. Jeden z dělníků poodešel od skalky a se zeměměřičskou výstrojí v ruce si prohlížel plány. Už asi dva týdny pracovali pod tetiným velením. Harrymu připadala zahrada kompletně přestavěná, i když ještě zdaleka nebyla hotová. Po chvíli neměl stání a zeptal se Dicka, který dělníkům šéfoval, zda nepotřebují ještě jeden pár rukou. Dick si prohlédl jeho hubené bledé paže a řekl: "Seš si jistej, že to zvládneš? Je to těžká práce."

Harry ho ujistil, že ano a pustil se do práce, kterou mu Dick přidělil, přičemž si užíval kamarádství vznikajícího mezi těžce pracujícími muži. Dělníci se nejdřív chvilku bavili jeho postavou a nazvali ho křehotinkou, pak ale uznali, že se Harry práce nebojí a obdivovali jeho houževnatou chuť pracovat. Možná budu mít i nějaké svaly, pomyslel si Harry přenášející velký balvan na druhý konec zahrady.

Když se přiblížil čas oběda, pojedl s dělníky a pak se znovu pustili do práce. Někteří z nich si sundali trička, protože polední slunce pořádně pražilo. Harry se rozhodl udělat to samé a nic si nedělal z toho, že se na jeho účet dělníci dobře bavili.

Za týden se Harryho bledá kůže stala minulostí stejně jako nedostatek svalů, protože neustálá námaha na jeho těle začala být vidět. Další týden, když opět pracoval na zahradě, uviděl v trávě malého hada, který upoutal jeho pozornost.

Had si pro sebe něco mručel a Harry rozuměl každému slovu. Mumlal si: "Najdu sssi perfektní domov a najednou je na kusssy. Velcí hulváti všechno rozdrtí, vykopou mou oblíbenou květinovou possstel…" Ačkoliv od druhého ročníku v Bradavicích věděl, že je Hadí jazyk (ten, kdo rozumí a mluví hadí řečí), moc na to nemyslel. Zřídka se s nějakým hadem setkal. Podle hlasu Harry poznal, že to není had, ale hadí slečna. Rozhodl se, že s hadem promluv.

"Omlouvám se za to. Byl to nápad mojí tety. Obávám se, že to tak bude vypadat ještě několik týdnů."

Had se přestal hýbat, zvedl hlavu a vypadal…pokud to u hadů jde… trochu šokovaně:"Co jsssi to říkal?"

"Řekl jsem, že to byl nápad mojí tety, zničit ti takhle dům. Jestli chceš, tak ti pomohu najít k bydlení nějakou jinou zahradu."

"Ne," řekl had. "Chtěla jsssem říct, ještě nikdy předtím jsssem nemluvila s člověkem v mém vlastním jazyce."

"Ach tak," zasyčel Harry. "Já jsem Hadí jazyk. Půjdu do pátého ročníku kouzelnické školy. Když jsem byl ještě malý, mocný čaroděj, který byl taky Hadí jazyk, se mě pokusil zabít, ale nepodařilo se mu to a některé z jeho vlastností přenesl na mně. Ale kolem hadů se moc nepohybuji a tak na to často zapomínám."

"Ssslyšela jsssem o kouzelnících a také jsssem ssslyšela legendy o kouzelnících, kteří mluví hadím jazykem, ale nikdy jsssem tomu nevěřila."

"No, je to vzácné. Jednou jsem mluvil s hroznýšem královským. Řekl mi, že nikdy nebyl v Brazílii. Žil v zoo, ale mně se náhodou podařilo pustit ho na svobodu."

"Co je to hroznýš královský?…" najednou se odmlčela, rozhlédla se a předtím, než se odplazila do nejbližšího keře sykla: "Dívají ssse na tebe!" Harry se rozhlédl po skupině dělníků, kteří na něj civěli, jako by se zbláznil. Po minutce si uvědomil, že dělníci nemohli slyšet jejich rozhovor, ale jenom syčení, protože když mluvil hadí řečí, mohl tomu rozumět jen on sám.

Harry se na ně rozpačitě pousmál. "No, musíte s nimi mluvit jejich vlastním jazykem," pokrčil rameny. Nejdříve zavládlo rozpačité ticho, ale potom se Dick rozesmál a ostatní ho napodobili. Harry se smál s nimi. Vlastně jim řekl pravdu, když tvrdil, že mluvil hadím jazykem. Celý zbytek dne při práci sledoval keř, kde had zmizel, ale neviděl ho. Každou noc tvrdě prospal, poté co se vyčerpaný z práce svalil do postele. Svaly ho bolely, ale konečně alespoň nějaké měl. Taky byl rád, že už není bledý jako kus pergamenu. Těšilo ho, že práce zaměstnává i jeho myšlenky a tak jeho mysl odvádí od Voldemorta.

Příští ráno, dřív než se v domě někdo probudil, Harry zatoužil napsat Hermioně gratulaci ke jmenování prefektkou a nakonec to taky udělal. Zřejmě měla stejné nutkání jako on, protože pět minut po tom, co Hedvika odletěla z Harryho ložnice, přiletěla jiná sova a přinesla mu od ní dopis:

Drahý Harry,

gratuluji Ti k Tvé prefektuře. Samozřejmě jsem doufala, že to budeš ty.

Harry naopak doufal, že tohle neřekla Ronovi, kterého by se to jistě velice dotklo, protože se vždy snažil vyrovnat svým bratrům, z nichž dva byli prefekty a jeden dokonce primusem.

Mamka, taťka a já jsme teď na prázdninách v Řecku a je to tu báječné. V nejbližší době pojedeme do Bulharska navštívit Viktora a jeho rodinu. Bydlí v hlavním městě Sofii. Možná mi Viktor pomůže vylepšit techniku létání na koštěti. Dostal novou práci jako náhradní chytač u…uhodneš u jakého týmu? U Kudleyských Kanonýrů! To by mělo Rona potěšit!

Harry o tom dost pochyboval, protože Ron byl na Hermionu pěkně naštvaný, když šla s Viktorem na vánoční ples. Dokonce se rozhodl požádat Kruma o autogram až na konci školního roku. Viktor Krum byl hvězda Světového Famfrpálového poháru, konaného vloni v létě. Famfrpál byl kouzelnický sport, který se hrál na košťatech. Harry se mu sám věnoval a ve školním kolejním družstvu zastával post chytače. Znovu pokračoval ve čtení:

Viktor tedy bude pracovat v Anglii a o víkendech se můžeme setkávat v Prasinkách, když nám dovolí tam chodit. Nemyslíš si, že nám to zakážou, když je teď "Ty-víš-kdo" zpátky, že ne?

Posílám ti fotku mně a mých rodičů v Parthenonu. Příští zastávka je Korfu. Prosím, dávej na sebe pozor a dej Brumbálovi nebo Siriusovi hned vědět, kdyby tě rozbolela jizva nebo se stalo cokoliv jiného co souvisí s černou magií.

S láskou Hermiona

Harry si prohlížel přiloženou fotografii. Byl to mudlovský obrázek, na kterém se postavy nehýbaly. Hermiona stála s rodiči před velkým řeckým chrámem, oba ji drželi kolem ramen – jejich malou holčičku, která už tak malá nebyla. Hermiona na sobě měla krátké vypasované tričko bílé barvy a minisukni. Její kůže měla krásný bronzový nádech. Harry si všiml, že se nechala ostříhat. Vlasy teď měla kratší, poletovaly jí kolem obličeje poněkud spořádaněji než předtím. Skoro ji v první chvíli nepoznal, ale po pečlivější prohlídce obličeje a jejího úsměvu si byl jistý. Na očích měla tmavé brýle, které ji chránily proti horkému řeckému slunci. Vypadala šťastně a určitě si skvěle užívala rodinného výletu. Harry doufal, že jsou v bezpečí. Co kdyby na ně chtěl Voldemort zaútočit během jejich cesty?

Vzpomněl si, jak Siriuse znepokojila myšlenka, že by se Voldemort mohl zmocnit Rona nebo Hermiony. Proto se Sirius rozhodl, že na oba o prázdninách dohlédne.

Harry překvapeně vzhlédl, když mu kolem ucha prosvištěla Ronova sovička Papušík, která dovnitř vletěla pootevřeným oknem s dopisem na noze. Byla tak malá, že by ji mohl schovat v dlani. Pašík byl hrozně roztržitý a taky neužitečný, protože nebyl schopný unést nic velkého a těžkého. Neustále kroužil kolem Harryho, dokud ho nechytil. Když se mu nakonec podařilo sundat mu z nohy dopis, začal číst:

Drahý Harry,

gratuluji ti k prefektství. Hermiona mi už o tom napsala. Jak je možné, že je Malfoy taky prefekt? Teď bude ještě nesnesitelnější parchant než dřív, pokud to je ještě vůbec možné!

Víš, že se Hermiona chystá navštívit Kruma? A že on bude hrát za Kanonýry? Já se cítím jako ve vězení – nikam nechodíme! Ten výlet do Egypta před pár lety jsme vyhráli a teď ani nemáme výmluvu pro cestování do Rumunska nebo Egypta, abychom navštívili Billa s Charliem, protože si oba vzali volno a zůstali doma. Brumbál si myslel, že to tak bude nejlepší. A ONA si teď cestuje po Řecku a jede navštívit kouzelníka, který je ze školy, kde učí černou magii!!!

Na konci léta tě vyzvedne Sirius a Záchranným autobusem tě odveze k nám. Od nás se na Příčnou ulici dostaneme pomocí Letaxu. Taťka půjčí auta z ministerstva, která nás 1. září odvezou na nádraží. Nemůžu uvěřit, že musíš zůstat u mudlů! Jenomže Brumbál říká, že je to tak lepší.

Neslyšel jsem o Hagridovi, ty ano? Nejsem si jistý, jestli by měl vyhledávat svou matku, nebo jiné obry…nejlepší bude, když zůstanou v horách a nebudou se plést do války kouzelníků. Co tvá jizva? Doufám, že nebolí. Napiš mi, co bys chtěl k narozeninám. Uvidíme se v srpnu…

Ron

Harry odložil dopis a vystavil si fotku Hermiony na poličku. Dal Papušíkovi pamlsek a poslal ho zpět. Bylo ráno a Harry se musel obléct, sejít dolů do zahrady a pustit se do práce. Přemýšlel nad tím, že by byl možná docela šťastný, kdyby se nikdy nedozvěděl, že je kouzelník a měl práci jako je tahle. Zkoušel si představit mudlovský život, bez kouzelného světa…ale nešlo to. Jeho život se od základů změnil, když mu bylo jedenáct… měl pocit, jakoby roky, které strávil předtím v nevědomosti prožil někdo jiný.

Po rychlé snídani vyšel Harry na zahradu. Bylo ještě příliš brzy a nikdo jiný tu nebyl. Začal tedy přenášet kameny. Asi po půlhodině se objevil Dick, ale byl sám. Harry překvapeně vzhlédl.

"Dobré ráno Harry!"

"Dobré Dicku, kde jsou ostatní?"

Dick byl asi šedesátník s hnědou tvrdou kůží poukazující na těžkou práci. Měl šedivé vlasy sčesané dozadu a modré oči. Harrymu občas připomínal Brumbála. Dick si promnul bradu jakoby se mu zdráhal říct nějakou špatnou zprávu.

"Víš, dostali jsme novou zakázku a platí nám dvojnásobek za rychlou práci. A ke všemu…tvá teta je…no, prostě, chlapi tu už nechtějí pracovat!" odmlčel se a rozhlédl se po nedokončené zahradě. "Ale máme dohodu – takže já tu zůstanu a dodělám to tu a několikrát za den zkontroluju svoje chlapy jak pokračují s tou další zakázkou. Pořád mi chceš ještě pomáhat, Harry?"

Harry se usmál a přikývl. "Samozřejmě, mě to baví."

Dick si povzdechl a zase jednou vypadal na svůj věk. "Někdo to dělá pro zábavu a někdo, aby měl na živobytí."

Harry zrudl a vzpomněl si na všechno to zlato, co měl v kouzelnické bance u Gringottových. Ron byl na peníze také citlivý a pěkně ho naštvalo, když mu Harry neřekl, že se všechno Leprikonské zlato, co mu dal, druhý den rozplynulo…

Tak se s Dickem dali do práce, která byla ve dvou podstatně pomalejší. Vůbec ho nenapadlo, jak důležití byli ostatní. On a Dick pracovali několik dnů, Harrymu se s ním dělalo dobře, protože toho moc nenamluvil. Jedno obzvláště slunečné poledne po společném obědě se Dick položil do trávy, pod hlavu si dal svůj batoh a odpočíval. Harry si sundal tričko a taky se rozvalil do trávy. Chvíli tak leželi a pak přišel čas začít znovu pracovat. Harry na sebe hodil triko a šel odnést odpadky od oběda. Když byl před dveřmi vedoucími do kuchyně, uslyšel syčící hlas: "Ssskála se zřítí…ssskála se zřítí…ssskála se zřítí…"

Harry se zmateně rozhlédl. V rohu zahrady stála skalka z několika velkých balvanů, které se měly použít na umělý rybníček. Harry se rozhlédl po zahradě a hledal hada, který na něj před pár dny mluvil, ale nikde ho nespatřil. "Hmmm," zamručel a zanesl odpadky do kuchyňského koše. Když přišel zpátky na zahradu, procházel zrovna Dick kolem skalky a vybíral keř, který se měl nasadit k zadním dveřím.

Když se to stalo, byl Harry nejmíň padesát stop daleko a tak nemohl nic dělat. Kameny na skalce se najednou zřítily, srazily Dicka k zemi a zavalily ho. Harry se mu rozběhl na pomoc a když přiběhl blíž, uviděl, že má pokroucenou levou nohu. Vzpomněl si na to, jak si ve druhém ročníku při Famfrpálu zlomil ruku. Jenomže tady žádný kouzelný lék neměl a ani neznal žádné dostatečně silné kouzlo, které by jeho kamarádovi pomohlo. Harry se cítil jako v transu, když z Dicka jeden po druhém sundával kameny. Dick byl hrozně bledý, kousal se do rtu a těžce oddychoval. Před dvěma týdny by Harry bez pomoci ostatních žádný z kamenů neuzvedl. Byly roztroušeny všude kolem a zničily několik keřů, které bylo nutné nahradit. Zatímco pracoval, křičel na tetu a bratrance, aby zavolali záchranku. Objevili se právě, když sundával poslední kámen.

Harry držel Dicka za ruku, když mu zdravotníci obvazovali nohu, aby ho mohli odnést do sanitky. Poté, co sanitka odjela, jen těžko se bránil pocitu viny. Slyšel varování a nic neudělal. Bylo mu jasné, že to byl hlas hada, se kterým už dřív mluvil. Harry skoro neslyšel tetu Petunii, která si trpce stěžovala na nedokončenou práci a hořekovala nad keříky, které Harry zničil. Harry se omámeně obrátil a nejdřív ji ignoroval, pak se ale na ni ledově podíval a řekl: "Já to udělám!" Mazaně se na něj zadívala, jakoby ho chtěla odhadnout, když dodal: "Pokud mi za to zaplatíš!" Věděl, že musí přijít s částkou, kterou by teta neodmítla… "Pět liber denně," sdělil jí, přičemž se vytáhl do celé své výšky a pevně se jí podíval do očí. Byl teď stejně vysoký jako ona.

Upřeně na něj zírala, pak se rozhlédla po zahradě a bylo jí jasné, že to nikdo jiný neudělá. Souhlasila, zmizela v domě a Harryho nechala na zahradě. Cítil se smutně a opuštěně. Spěšně se rozhlédl po zahradě, ale hada neviděl. Zkusil na něj zavolat: "Hade tady, tady hade…" Ale znělo to úplně normálně, nedokázal promluvit hadím jazykem. Asi musí být nedaleko, pomyslel si. Celé odpoledne pracoval na zahradě a kameny poskládal do bezpečnější pozice.

Od tety vybral pět liber, udělal si k večeři sendvič, pak se svalil do postele a usnul. Každý den vstal, když vycházelo slunce, osprchoval se, oblékl a pak pokračoval v práci. Pár dní po tom, co si Dick zlomil nohu, uslyšel při obědě Harry známé syčení.

"Jak ssse daří tvému příteli? Proč jsssi ho nevaroval?"

Harry se rozhlédl a u nohy spatřil asi dvacet palců dlouhého, matně zeleného hada s třpytivýma očima podobajícím se kočičím. "Bude v pořádku. Nevím, proč jsem mu to neřekl. Nevěděl jsem, že… že…"

"Že hadi mají Vidění?" doplnila ho hadí dáma měkce a Harry přikývl. Jeho nejneoblíbenější předmět ve škole byly lektvary, protože nesnášel profesora Snapea. Ale nakonec musel uznat, že jsou přece jenom užitečné, což se nedalo říct o hodinách Věštění. Profesorka Trelawneyová trávila každou hodinu předpovídáním Harryho předčasné smrti. Podle ní by měl být už nejméně stokrát mrtvý. Harry nikdy nic neviděl, když se díval do křišťálové koule nebo když hleděl do čajové sedliny na dně šálku a ani nedokázal nic vyčíst z postavení hvězd.

Přesto si byl jistý, že had mluví pravdu. Jen málo lidí mohlo hadům porozumět a zjistit, že předvídají budoucnost.

"Když máš tedy Vidění, řekni mi: bude Voldemort zastaven?" zeptal se Harry.

"Kdo?" zasyčel had. "Ty nerozumíš, mohu vidět jen pár minut do budoucnosssti a jenom, děje-li sse to v mé blízkosssti! Nemohu předvídat událossti, které sse sstanou za dlouho. Vidím jen záblesssky. Čím je had větší, tím dále do budoucna vidí.”

Harry dostal nápad. “Chtěla bys jít v září do školy se mnou? Je to sice na severu a je tam zima, ale mohl bych… mohl bych… ” Harry nevěděl jak dál, ale náhle dostal inspiraci. “Mohl bych tě nosit omotanou kolem paže, kde bys ses zahřála! Byla bys můj domácí had!”

Podívala se na něj. “Co je to domácí? Nerozumím.”

“No,” řekl Harry, “lidé si občas vyberou nějaké zvíře o které se starají, dají mu jméno a vezmou si ho do domu, aby žilo s nimi. Takovým zvířatům se říká domácí. Jsou to domácí mazlíčci.”

Had na něj zasyčel, “Nejsssem domácí mazlíček. Pokud půjdu ss tebou, bude to jen moje volba - ne tvoje. Co je to jméno?”

“No,” ozval se znovu Harry, “Moje jméno je Harry Potter. Tak na tebe lidi volají… ” znejistěl, neschopný ji vysvětlit smysl jmen.

“Myssslela jssem, že na tebe volají ‘líný mizero,’” odporoval had.

“Ne, ne, to není to samé jako jméno. To říkají jako urážku. Tím se nezabývej. Koukej, ty jsi předpověděla budoucnost a já jsem ti nevěřil, takže tě pojmenuji… Cassandra.”

“Proč?”

“Protože to podle řecké mytologie byla věštkyně obdařená schopností předpovídat budoucnost, ale kvůli prokletí jí nikdo nevěřil.” Had neodpověděl. Zajímalo ho, jestli se jí to, co právě řekl nedotklo. “Ale Cassandra je trochu dlouhé, takže bych ti mohl říkat zkráceně Sandy.”

“Zkráceně?”

Harry začal s hadem poněkud ztrácet trpělivost. I když můžeš mluvit s hady, neznamená to, že se s nimi domluvíš, pomyslel si. “Přezdívka. Přezdívka je kratší verze tvého jména.”

“Jaká je tvoje přezdívka?”

“No, hádám, že Harry,” řekl – nikdy předtím o tom neuvažoval. Vlastně ani neviděl svůj rodný list. Bylo jeho skutečné jméno Harold? Harrison? Nebo to prostě bylo tak, že se vážně jmenuje jenom Harry? Nevěděl.

“Ale to je tvoje jméno.”

“Já vím.” Teď už byl Harry skutečně unavený vysvětlováním skutečností, které každý člověk prostě věděl. Chtěl se vrátit zpátky ke své práci. Znovu si oblékl tričko, několik mraků zakrylo slunce a on se otřásl.

“Harry Pottere,” ozval se náhle had.

“Ano, Sandy?” odpověděl Harry, zkoušeje její nové jméno.

“Chci vyzkoušet tvou paži.”

“Cože?”

“Ssslunce je zakryté. Je mi zima. Mluvil jsssi o tom, že bysss mě nosssil kolem tvé paže. Je mi velká zima.”

Zvedl ji nahoru, vychutnávaje si dotyk její hladké kůže a opatrně ji dvakrát omotal kolem horní části levé paže. Upravila si ocas a položila si na něj svou hlavu, přičemž ze sebe vydala hlasitý povzdech. Harry se usmál. Nevážila víc než pár uncí. Nevadí, že vidí jen pár minut do budoucnosti, pomyslel si.

Zbytek dne pracoval Harry se Sandy kolem paže a celou dobu si povídali. Zkoušel na ni mluvit jednoduše a jasně, jakoby byla poněkud omezená, ale snažil se ji neurazit. Nechtěl ji mást lidskými zvyklostmi, se kterými se nikdy nesetkala. Zdálo se, že se na něj taky pokouší mluvit co nejjednodušeji - ačkoliv s tím, aby pochopil co mu sděluje problémy neměl. Když měl potíže se zvednutím opravdu těžkého balvanu …ne toho co spadl na Dicka… řekla mu, že slyšela ostatní dělníky, jak si navzájem říkají, aby balvan podepřeli nohou.

Harry shlédl dolů na ty svoje. Pořád byly poměrně hubené, ačkoliv je teď měl aspoň opálené. “Nemůžu,” řekl. “Nejsou na to dost silné.”

“Tak je nech zesílit,” řekla jednoduše. Harry nad tím zauvažoval. Ano! Mohl by začít běhat. To by mělo jeho nohy posílit.

Ale na konci dne byl příliš unavený, aby ještě běhal. Jediné co chtěl, byla večeře a spánek. Proto se rozhodl, že první věcí, kterou ráno udělá, bude běh – ještě předtím než začne s prací v zahradě. Také se rozhodl, co by chtěl k narozeninám: knihu, která by obsahovala kouzla za pomoci hadů. Slyšel, že k některým mocným kouzlům černé magie jsou zapotřebí hadi. Možná jsou i některá, která do černé magie nepatří. Musí se na to zeptat Siriuse.

Šel do postele s pocitem, že by to přece jenom nemuselo být špatné léto. Minulý rok strávil tím, že se snažil kvůli Poháru vylepšit svoje magické dovednosti a teď je čas, aby zapracoval na fyzické kondici a použil také trochu tajemných schopností. A pokud mu to pomůže v boji s Voldemortem, možná by se měl naučit něco málo z černé magie. Voldemort to určitě nebude očekávat – nebo jeho had…

Harry sáhl po obrázku Hermiony s rodiči. Díval se na něj, zatímco ležel v posteli a připravoval se ke spánku. Nedovolím, aby se ti něco stalo, řekl si divoce. Nebo Ronovi. Nedovolím. Voldemort bude muset nejdřív bojovat se mnou a se Sandy, aby Vás dostal.
 

Ďakujeme za návštevu. Administrace