Trilógia od Barb: I. HP a Okultní had (Harry Potter and Psychic Serpent); II. HP a Čas dobrých úmyslů (Harry Potter and the Time of Good Intentions); III. Harry Potter and the Triangle Prophecy

Prihlásenie

Odkazy

HP LEXIKON

Trojjazyčný lexikón pojmov zo sveta HP

HP and TGI

Originál II. dielu na fanfiction.net

Barb na FA

Originály poviedok Barb na FictionAlley

Lucy a nejen její HPFF

Oblúk smrti a iné. Už klasika.

Stránky Nadin

Snamione

Stránky Nicolase Blacka

Preklady FF

Stránky A-SISI a spol.

Snamione

Stránky wixie

Snamione

Soraki a KM

Pokračovanie Kamene manželství

Stránky JSark

Chov zlatých retrieverov

Kvalitné čistokrvné šteniatka zlatého retrievera, so špičkovým pôvodom

Z diskusie

Kapitoly 9 - 12

12. ...a tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu 4/4

Překlad: Elza
Beta: ansus

Kapitola dvanáctá

...a tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu

část 4/4

 

Harry přetrpěl Starodávné runy a se zvoněním vystřelil k učebně Věštění z čísel. Draca dostihl pouhých dvacet kroků ode dveří. Věděl, že přítel si dokáže správně vyložit naléhavý výraz jeho tváře, a opravdu – Draco na něho pouze vážně kývl a tiše se optal: „Kde?“

„U školníka,“ zašeptal Harry koutkem úst.

Hbitě se jali sestupovat po schodištích, prosmykovali se mezi studenty mířícími vzhůru, v horečném spěchu se jim tváře okolojdoucích slévaly v jedinou bezvýraznou masu; chvátali na schůzku, jež se mohla stát nejdůležitější v Harryho životě. Bok po boku vběhli do své ložnice, kde Harry popadl plášť, pak vylétli znovu z prostor Zmijozelu a roztřeseně zabrzdili až před školníkovou kanceláří, aby zabušili na masivní dřevěné dveře. Otevřela jim Harryho matka. Brumbál, znovu změněn na Davyho zvětšeným nosem a nepřítomností brýlí, stál u protější stěny skrývající tajný průchod k útočišti.

„Abyste věděli, jak to provedeme, hoši,“ začala Harryho matka neprodleně, jakmile za nimi zabouchla dveře kanceláře. „Oficiálně mě doprovázíte do kopců na sběr lektvarových přísad. Máte to za trest. Ron Weasley půjde s námi schovaný pod neviditelným pláštěm. Dojdeme do jeskyně, tam se s námi setká agent, kterého jsem kontaktovala, a odvede Weasleyho do zabezpečeného domu. Pak přeměníme zvířecí mršinu do podoby Weasleyho mrtvoly. Musí to vypadat, že se ztratil před třemi týdny v té vánici a zahynul v lese. Jasné?“

Přitakali. Brumbál otevřel průchod a spolu s Harryho matkou jím prošli. „Hned jsme zpátky,“ prohlásila skálopevně. Harry naslouchal jejich krokům stoupajícím po kamenném schodišti. Usedl do křesla s pohledem sklopeným k vlastním dlaním.

„Rád bych viděl Ginny, objal ji a řekl jí, že všechno bude v pořádku... Pořád nemůžu uvěřit, že je těhotná...“

Draco se také posadil a potřásl hlavou. „Máš to ale štěstí, Harry.“

Jmenovaný prudce vzhlédl. „Cože? Děláš si ze mě prču?“

Jenže jeho kamarád vypadal hrozně smutně a kupodivu značně závistivě. „Já bych vyskakoval štěstím až do stropu, kdyby některá z těch, co jsem s nimi spal, za mnou přišla, že budeme mít dítě. I kdyby to znamenalo, že Jamie se mnou už v životě nepromluví.“

„Co to plácáš? Ále, stejně jsem se tě chtěl zeptat, co si o tom myslíš – jestli někdy plánuješ být tátou...“

Draco si povzdechl. „Stala se mi taková... nehoda. Když mi bylo čtrnáct. Během letních prázdnin. Nikdy jsem ti o tom neřekl. Pamatuješ, jak jsem byl toho léta v nemocnici?“

„Jo. Říkals, žes měl ňákou mudlovskou chorobu, cos chytil ve Francii.“

Draco kývl. „Byla to mudlovská nemoc, kterou většina lidí prodělá v raném dětství. Když ji chytíš jako dospělý –“

„Tak dospělý, jó? Vždyť ti bylo čtrnáct!“ uculil se Harry. Draco se naježil.

„Dostatečně dospělý. Prostě, když ji chytneš potom, cos... fyzicky dospěl...“ polkl. „Doktoři řekli, že nejspíš už nikdy nebudu schopný zplodit dítě. Řekli to mý mámě. Tátovi zalhala, namluvila mu, že budu v pořádku.“

„Proč?“

„Proč?!? Je to Lucius Malfoy, o kom tady mluvíme! Byla si jistá, že by mě zabil – vlastně, on mě vážně zabije, pokud to někdy zjistí. A pak nejspíš zabije ji.“

„A... proč?“

„Měla se mnou těžký porod. Nemůže mít další děti. Mohl by se s ní samozřejmě rozvést, jenže to by trvalo déle než dvě vteřiny a můj táta je všechno, jen ne trpělivý. A jelikož chce dědice plodícího další dědice, tak by ji prostě zabil a vzal si jinou, která by si splnila svoji povinnost. Řekl bych, že tou lží chránila nás oba.“

Harry nad tím zvažoval. „Tak proto... proto jsi měl tolik holek? Doufals, že jedna z nich otěhotní?“

Draco rozhodil rukama. „No samozřejmě! Jenže se to nestalo. Pokud některá potřebovala předem uklidnit, namluvil jsem jí, že jsem vyvinul zvláštní lektvar pro muže, kterým se chráním, abych nepřivedl partnerku do jiného stavu. Abych řekl pravdu, když se to rozneslo, měl jsem najednou víc holek, než bych chtěl. Nebo spíš než bych si sám vybral, chápeš.“

Harrymu vyvstala na mysli vzpomínka na Niamh Quirkeovou onehdy v knihovně, jak říkala: „Slyšela jsem o tobě.“ Opravdu to vyznělo, jako by se doslechla, že si holka může užít s Dracem Malfoyem a nebát se následků.

„Takže... žádné z těch dětí, které se narodily na ošetřovně – Stu říkal, že slyšel, jak se rodí – žádné nebylo tvoje?“

„Cože? Samozřejmě, že ne! No, asi vím, o čem mluvíš... většina těch dívek byla z Prasinek a okolí. Znáš to, spousta červnových nevěst... berou se hned po škole a s dětmi nečekají, když za ně Ministerstvo vyplácí odměny. Pomfreyová je široko daleko jedinou kvalifikovanou porodní asistentkou.“

„Aha....“ hlesl Harry.

„No, občas se najdou i těhotné studentky. Aby ne. Ale žádné z těch dětí není moje, to ti můžu garantovat.“ Povzdechl si. „Přál bych si, aby alespoň jedno bylo, ale tolik štěstí nemám... Víš, proto jsem Jamii tak dlouho neřekl, co k ní cítím. Až nakonec jsem prostě nemohl... nemohl jí to neříct. Ale stejně z toho mám těžkou hlavu. Víš... já Jamii opravdu miluju, Harry. Je mi jasné, že jsme ještě mladí, ale vím, že ona je tou, s níž chci strávit celý život. Jenže... jenže ona jednou bude chtít mít děti. A já jí je nebudu schopný dát.“

Harrymu došla slova. Chtěl přítele utěšit a ujistit, že Jamie třeba nebude chtít mít děti, ale zmohl se pouze na: „Achjo... Draco...“

Náhle zaslechli kroky ze schodiště za průchodem a v příští chvíli už Harrymu okolo krku visela Ginny – a on ji pevně objímal, tvář si choulil do jejích vlasů, ona ho líbala na hrdlo a oba se smáli i plakali současně. Přes její rameno viděl zamračenou Ronovu tvář. Jemně ji od sebe odtáhl, ale nikterak daleko – položil jí ruce na ramena a na délku paží propátrával pohledem její tvář. Velké hnědé oči měla zarudlé a zapadlé únavou, pleť měla zažloutlou a z obličeje jí ostře vystupovaly lícní kosti. Chtěl ji nějak potěšit, ale nebyl si jistý, jaká slova zvolit. Nakonec z něho místo útěchy vypadlo tiché: „Myslel jsem, že ti madam Pomfreyová dala lektvar.“ Vzpomínal si na ohavně zašedlou tekutinu, kterou na ošetřovně pila po jejich návratu z famfrpálových šaten.

Sklopila pohled a tiše promluvila: „Ten byl na něco jiného. Ptala jsem se jí na ten lektvar – neřekla jsem, že ho potřebuju, jen, že jsem se o něm doslechla a zajímá mě, jestli opravdu funguje... No, říkala, že funguje bezvadně, ale posledních sedm let je v našem světě zakázaný. Souhlasila jsem s ní, že vzhledem k nedostatku pracovních sil a to všechno kolem, to bylo nevyhnutelné... nemyslím si, že by pojala nějaké podezření. A nakonec jí tu vzpomínku stejně vymazali...“

Zavrtěl smutně hlavou. „Ginny... pročs ale něco neřekla? Proč jsito neřekla mně?“

Stále nezvedla pohled z podlahy. „Já... nemohla jsem. A pak jsme se s Ronem museli jít schovat... zařídila jsem se podle hesla Kudleyských kanonýrů. Znáš ho: Zkřiž prsty a věř.“ Plaše k němu vzhlédla s prosbou v oku, jako by se bála, že se na ni bude zlobit.

Jenže Harry právě bojoval se záchvatem smíchu – přitáhl si dívku znovu do náruče a objímal ji jako životní poklad. Hodil očima po Ronovi s Dracem, kteří měli na Ginnyino těhotenství naprosto protichůdné názory. Ale situace nepřála dlouhým hovorům, z průchodu vyšli matka s Brumbálem.

„Vy dva,“ promluvil Brumbál k Ronovi s Ginny, „běháte příliš rychle, než aby s vámi udržel krok stařec jako já.“ Další slova směroval pouze k Ginny: „Tak Harryho už jste viděla, a obávám se, že nyní se budete muset vrátit. Měli jsme dohodu.“ Přikývla, postavila se na špičky a jemně políbila Harryho na rty. Krátce ji podržel v pevném objetí a zašeptal jí do ouška: „Miluju tě.“ Pak ji propustil a sledoval, jak ji Brumbál odvádí průchodem, který se za nimi rozplynul, jako by tam nikdy nebyl.

Matka k němu natáhla ruku, jednala zcela věcně. „Ten plášť, prosím.“ Vytáhl požadovanou součást oděvu z kapsy a dal jí ji. Přehodila látku přes Rona, který jim okamžitě zmizel z očí. „K místu schůzky,“ pronesla s pohledem upřeným do míst, kde předtím Ron stál, „je to pořádný kus cesty. Držte se co nejblíže u nás, dbejte, ať se nikoho nedotknete, a hlavně mlčte.“

„Kde je ten zajištěný dům?“ ozval se Ronův hlas. „Budu moci kontaktovat rodiče? Nebo Charlieho?“

„Teď vám víc neřeknu. Soustřeďme se na opuštění hradu. Kdybyste se nenechal vidět Binnsem...“

Ron jí značně rozladěně skočil do řeči: „Kdyby váš synáček nezbouchnul moji sestřičku...“

Její hlas nabral nebezpečný podtón. „Budete nám nápomocen při záchraně vašeho života, nebo ne?“

Na chvíli se odmlčel. Pak znovu promluvil, mnohem tišeji a smířlivěji. „Jistě. Můžeme jít.“

Všichni čtyři vyšli ze školníkova hájemství, první šla Harryho matka následovaná Dracem, pak bylo na pohled prázdné místo o velikosti Rona následované Harrym, jenž jejich malý průvod uzavíral. Dosáhli vstupní haly, aniž by kohokoli potkali. Profesorka otevřela hradní bránu, kterou se dovnitř okamžitě prodral ostrý závan chladného vzduchu jako předzvěst budoucích neštěstí. Tohle se mi nelíbí, usoudil Harry. Jak můžeme vědět, že agent, s nímž se máme sejít, nepracuje pro obě strany? A co když má Binns také neviditelný plášť, v němž nás bude sledovat až na místo?

Vyšel ze dveří za dvěma viditelnými postavami a jednou skrytou do studeného zimního dne, kdy měla jeho sestra narozeniny, a ani slovem se nezmínil o svých podezřeních a neblahém tušení. Stále se nenápadně rozhlížel a snažil se zaslechnout kroky další neviditelné postavy, ale nezdálo se, že by mezi úpatí kopců mířil ještě kdokoli mimo nich čtyř. Čím vystupovali výše, tím si byl jistější, že jde o stejnou jeskyni, v níž se v průběhu Trojkouzelnického turnaje schovával Sirius, který se vrátil do Bradavic jen kvůli tomu, že se jeho kmotřenec v dopise okrajově zmínil o bolesti jizvy.

A pak už tam byli – tu jeskyni si pamatoval. Byli ošlehaní větrem a prokřehlí, Harry by se vsadil, že i Ron musel být stejně uondaný jako oni všichni. Cestou do něho nejednou narazil, když na cestě před ním zpomalil. Museli sehnout hlavy, aby prošli otvorem, ale uvnitř se mohli napřímit bez problémů. Ron si sundal plášť; Harryho matka zapálila svíčku, již přinesla s sebou, a umístila ji do výklenku ve zdi – skálu za svíčkou přeměnila v zrcadlo, aby z jednoho plamene získala dvojnásobek světla.

Oddechli si. Uvnitř bylo tepleji než venku, kde vál nepříjemný vítr. Harry si složil neviditelný plášť do kapsy, Ron si prohlížel jeskyni – byla docela vysoká a rozbíhala se od vchodu do dvou chodeb, z nichž jedna končila po necelých pěti metrech a druhá pokračovala do vzdálenosti přibližně dvanácti metrů. Udusanou zeminu pokrývaly kosti jakýchsi drobných zvířat. Na konci krátké chodby se zastavil a s povzdechem se otočil ke svým průvodcům.

„Tak, kde je ten člověk, co mě má odvést do chráněného domu?“

Expelliarmus!“

Harryho matka bez varování tasila hůlku, švihla jí směrem k Ronovi, a ten narazil zády do hliněné stěny za sebou; jeho hůlka vlétla do ruky Evansové, která si ji ležérně schovala do kapsy. Harry se zachmuřeným výrazem přistoupil ke své matce.

„Co to k čertu –?“

Expelliarmus!“ vykřikla znovu, tentokrát byl jejím cílem Draco. Mladík odlétl dobré dva metry dál, kde se bolestivě udeřil o skálu. Svezl se na zem a třel si zátylek, jeho hůlka se stejně jako Ronova ocitla v moci Harryho matky.

Harry se postavil mezi Draca s Ronem, hůlku připravenou, nervy mu jen hrály v očekávání útoku – byl připraven se bránit či uskočit. Že by jeho matka zešílela? „Co to provádíš, mami?“

„To, co jsem měla udělat hned, jakmile jsem se dozvěděla, co po tobě chtějí – hodlám se ujistit, že splníš své rozkazy.“

„Cože? O čem to sakra mluvíš?“

„Zabiješ Rona Weasleyho a my budeme mít konečně klid. Až Severus sprovodí ze světa i Charlieho Weasleyho, budou všechny naše děti zase v bezpečí. Máš štěstí, Draco, že ta holka má dost rozumu na to, aby nevystrkovala nos z úkrytu. Její bratři bohužel tolik rozumu nepobrali.“ Hleděla upřeně na Rona, který se zády pevně přitisknutými ke stěně bezmocně třeštil oči na svou učitelku lektvarů.

Harry zatřepal hlavou, jako by mu to mělo pomoci uvolnit zalehlé uši a slyšet, co řekla ve skutečnosti. „Ty jsi... ty jsi na hlavu! Já nezabiju nikoho, a tím méně Ginnyina bratra! Proč to neuděláme tak, jaks to navrhovala? Proč nezměníme mršinu nějakého zvířete do podoby Ronovy mrtvoly?“

Provrtala ho tvrdým pohledem. „Kterýkoli čaroděj s kouskem mozku v hlavě by na mrtvole hledal stopy právě takového měnícího kouzla. Navrhla jsem to jen proto, abych vás tři dostala sem.“

Harry se ohlédl po Dracovi, který vypadal ještě vyděšeněji než při zasvěcení. „Nač ho potřebuješ? Mami, nech ho jít.“

„Nenechám. Je to tvůj nejlepší přítel,“ ukázala hůlkou na Draca, „kdyby ses chtěl vykroutit ze zabití Weasleyho, ublížím mu.“

Harry zamračeně kmital očima mezi svou matkou a svým nejlepším přítelem. „To bys přeci neudělala! Mami... Jamie ho miluje! A je to můj nejlepší –“

„Pokud se nechceš dívat na utrpení svého kamaráda, zab Weasleyho,“ odtušila chladně, zelené oči se jí blýskaly. Harry by jí nejraději jednu vrazil, aby se vzpamatovala.

„Mami, proč to děláš?“

Lehce se jí zkřivily rty a hůlkou mířící na Draca projelo lehké zachvění. „Harry, když si musím vybrat mezi svým a cizím dítětem, vyberu si vždycky své vlastní. Dělám, co je nezbytné. A tohle je nezbytné, abys přežil...“

„Ale... ale řeklas, že to děláme na ochranu Jamie a Simona –“

„Pro ně také! Ale... ale jde mi hlavně o tebe... nesnesla bych, kdyby se ti mělo něco stát...“ v hlase se jí chvěly slzy.

Harry na ni prosebně pohlédl. „Mami, to není nutné. Umím se o sebe postarat.“

„Ne!“ vykřikla hněvivě. „Neumíš! Ani nemůžeš! Netušíš, co udělal...“

Kdo co udělal?“

Podívala se na něho nekonečně smutným pohledem. „Kdyžs byl malý. Té noci, kdy zahynul tvůj otec... Slíbila jsem mu, že z tebe vychovám jeho služebníka a on na tebe použil kouzlo poslušnosti. Nemám pochyb, že Draco je zakletý stejně,“ kývla hlavou k jmenovanému. „Je to kouzlo černé magie – kdo ho sešle, ztratí část vlastních sil. A seslat ho na dvě osoby v krátkém sledu za sebou... nedivila bych se, kdyby ho to vrátilo znovu mezi smrtelníky.“

Harry se zamyslel. Tak proto je posedlý posilováním vlastní moci; část své síly odevzdal mně a Dracovi. „Ale proč by někdo dělal něco takového?“ zeptal se jí. „Když ho to tak vyčerpá?“

Těžce polkla. „Říkala jsem, že se jednalo o kouzlo poslušnosti. Když vás dva zasvěcoval, dal vám nějaký přímý rozkaz?“

„No... položil mi několik otázek. Neodpovídal jsem naprosto pravdivě, ale...“

„Otázky nejsou povely. Přikázal vám, abyste něco udělali?“

„Donutil nás pokleknout. Nějak to udělal. Prostě v příští chvíli jsme už klečeli.“

„A dál?“

Udržuj s ní hovor, rozptyl ji, řekl si. „Mno...“ namáhal si mozek. „Když na nás... na nás použil Cruciatus, nakázal nám, abychom ho požádali, aby to už nedělal. Což jsme udělali.“ Přikývla, a tak pokračoval. „A oba jsme mu museli podat ruce, aby nám vypálil znamení... a později po mně chtěl, abych mu ukázal svou hůlku. Já mu ve skutečnosti podal Dracovu, ale on si myslel, že je moje... Proč to všechno, mami?“

Vypadala zamyšleně a on si pomyslel, že její ostražitost asi lehce polevila. „Hmmm. To je možná to, na čem záleží...“ dumala polohlasem.

„Na čem záleží?“

„V té chvíli jsi tu hůlku držel, takže to vlastně v jistém smyslu byla tvá hůlka...“

„Nechápu. Jak vlastně funguje to kouzlo poslušnosti?“

Do jejího pohledu náhle vplula mateřská laskavost. „Kdybych to byla věděla, nedovolila bych mu to. Prosím, věř mi. Je to velmi mocné kouzlo. Vysává moc z toho, jenž je sesílá, protože zakletý musí poslouchat jeho rozkazy. Pokud ti dá přímý rozkaz a ty se mu vzepřeš, zemřeš. Když rozkaz přijmeš, buď ho vykonáš, nebo zemřeš při pokusu o jeho splnění. To kouzlo je silnější než Imperius, který nechává jistou možnost překonat ho silou vůle. S kouzlem poslušnosti nelze bojovat. Vzepření se je zhola nemožné. Jediný důvod bránící jeho širšímu rozšíření mezi černokněžníky je úbytek sil při jeho sesílání. Síla, již vložíš do podrobeného jedince, se stává jeho součástí až do jeho smrti. Pokud zemře následkem vzdorování tomuto kouzlu, vložená část moci zemře spolu s ním. Na Zemi pravděpodobně není nikoho mimo Voldemorta, kdo by dokázal seslat toto kouzlo dvakrát v průběhu půl roku a nepřijít o veškerou moc. Dosud užívá k tvému úkolování prostředníky, ale obávám se, že časem, Harry –“

„Co, mami? Čeho se bojíš?“

Rozplakala se. „Bojím se, že ti začne dávat rozkazy on sám osobně. Bojím se, že až to udělá, tak se mu vzepřeš a zemřeš...“ její hlas přetékal něhou.

Harrymu vyvstala na mysli vzpomínka na dědice, na způsob, jímž souhlasil se svým obětováním. Byl také pod vlivem Voldemortova kouzla poslušnosti? Proklel ten lotr vlastního vnuka s nadějí na navrácení sil pojedením části zavražděného? Má snad v úmyslu provést totéž s Harrym a Dracem? Získat jejich sílu – tedy vlastně svou sílu – pomocí rituálního obětování a následným snědením obětiny? Matka změnila záznamy o Harryho školním prospěchu ve snaze Voldemorta přesvědčit, že Harry žádnou zvláštní kouzelnou mocí neoplývá, čímž možná dosáhla i toho, že si Voldemort nevybere Harryho za oběť...

Už ho ty obavy unavovaly. Pozvedl bradu a podíval se jí do očí. „Dostanu-li od něho příkaz zabít Rona, doopravdy budu vzdorovat. Než se stát vrahem, to raději zemřu. Proto ho musíme přesvědčit, že Ron zemřel...“

„Ne! To by neprošlo! Tentokrát to musíme udělat pořádně. O tom není sporu. Zabiješ ho nebo –“

„– nebo budeš mučit Draca. Jenže, mami, i kdybych to udělat chtěl – jako že nechci – myslím, že smrtící kletbu nezvládnu. Na tu je potřeba vydat ohromné množství síly...“

Přitakala. „Já vím. Máš ji. Díky kouzlu poslušnosti. Věř mi. Dokážeš to.“

Věřit ti?“ vyjekl. V životě své matce ani žádnému jinému nevěřil méně. Tímto způsobem to dál pokračovat nemůže, protože on to nedovolí. Bude-li nutno, zařídí, aby jeho matku zavřeli u Svatého Munga mezi choromyslné. Ale rozhodně nenechá Rona zabít, ani Dracovi ublížit. Ona se opravdu musela zbláznit...

V té vteřině, kdy se mu zdálo, že její ostražitost krátce polevila, skočil mezi ni a Draca s výkřikem: „Draco, běž! Přiveď pomoc!“

Jeho matka máchla hůlkou po Dracovi ve snaze ho zasáhnout, ale Harry přítele hbitě odclonil vlastním tělem – Draco tak získal potřebný čas zmizet; v zoufalé snaze uniknout z jeskyně doslova vypadl. Lily Evansová vyrazila proti Harrymu, ale téměř okamžitě se zarazila.

„To bylo hloupé, Harry. Nesmírně hloupé. Přijde-li kdokoli cizí a uvidí mrtvolu, obviní tě. Nechci, abys zemřel, a rozhodně nechci, abys šel do Azkabanu, jenže –“

„Ne!“ zaburácel. „Ty vůbec nevíš, co se děje, mami!“ Díval se na ni smutnýma očima. „Maminko moje...“ zašeptal, „takhle umanutě mě ochraňuješ, protože jsi pod Imperiem. Už celé roky. Bylo ti nařízeno chránit mě stůj co stůj. Jako matce je ti ta potřeba samozřejmě vlastní. Víš, co se stane, když je pomocí Imperia člověku rozkázáno udělat to, co udělat touží? Takovému příkazu je v podstatě nemožné vzdorovat, protože jen podporuje potřebu, kterou už v sobě máš. A podporuje ji tím víc, čím odhodlanější jsi...“

„O čem to mluvíš, Harry? Kdy byl na mě seslán Imperius?“

„Té noci, kdy byl zabit můj otec,“ šeptnul.

„Ale to je směšné! Kdo by to udělal?“

Staženým hrdlem se mu podařilo protlačit přiznání: „Celé je to má chyba, mami. Já to udělal... proto jsi mě zaslíbila Voldemortovi...“

Zatvářila se nevěřícně. „Ty jsi blázen, Harry. Byls malé děcko! Jak bys mě asi dokázal ovládnout Imperiem?“

Hledal pracně slova, jak jí vylíčit celou historii – že ji chtěl zachránit, že si myslel, jak krásný bude jeho život, když bude vyrůstat u vlastních rodičů, nebo alespoň s jedním z nich... Že měl jen ty nejlepší úmysly, zvlášť když se doslechl, že zemřela i s nenarozenou Jamií...

Jenže než ze sebe vymáčkl jediné slovo, využila jeho zaváhání a namířila hůlku na Rona Weasleyho. Ron se přimáčkl zády ke stěně jeskyně, v očích děs – od chvíle, kdy ho Harryho matka odzbrojila, ani jedinkrát nepromluvil.

„Mami, ne!“ vykřikl Harry, jehož svým činem vytrhla ze zadumání.

„Harry, už jsem ti vysvětlila, že pokud ti Voldemort cokoli přímo přikáže udělat, což se stát může, a ty jeho rozkaz přijmeš, tak to uděláš. A pokud by se to nestalo... ale ne. Tohle nemá význam. Zatím tě nic nenutí, takže při nevyplnění nezemřeš. A i kdyby ti pak přímo rozkázal zabít někoho, kdo už je ve skutečnosti po smrti, tak ho znovu zabít nemůžeš, je to tak?“

Zavrtěl hlavou, měl dojem, že se mu rozskočí. „Mami, ne!“ naléhal znovu. „Já nejsem vrah – a ty také ne! Nenechám tě zavraždit ho proto, abys mě ochránila. Rona Weasleyho nikdo zabíjet nebude!

Jenže jeho matka se nedívala na něho – hleděla na Rona s větší mírou nenávisti, než jakou Harry myslel, že by mohla vůči komukoli projevit. Byla to matka ochraňující své děti, dělala to, co považovala za nezbytné, a navíc ochraňovala jeho, svého Harryho...

„Můj táta může zařídit úkryt pro celou vaši rodinu,“ vykoktal Ron. „Pracuje na Ministerstvu. Budete v naprostém bezpečí...“

Odfrkla si. „Nemám nic proti vašemu otci, Weasley. Je to rovný chlap. A velice milý člověk. Což je problém: je až moc milý. Příliš důvěřivý. Vůbec netuší, kolika ze svých spolupracovníků by věřit neměl. Ministerstvo je nasáklé smrtijedy. Do základu prohnilé. Pokud nás bude chránit Ministerstvo, budeme do týdne všichni po smrti. Ne, z téhle situace je jen jediné východisko –“

Neodvolatelným gestem namířila hůlku Ronovi přímo mezi oči, ruka se jí ani nezachvěla. V té chvíli se Harrymu zježily všechny vlasy na hlavě a náhle věděl, co přesně musí udělat – byl jen jediný způsob, jak zachránit Rona.

„Avada Ke–“
„Expelliarmus!“

Kouzlo do ní narazilo se silou přílivové vlny; odlétla do vzdálenější části jeskyně rychleji, než si Harry pamatoval, že by kdo kdy po odzbrojovacím kouzle odletěl. Náraz těla do tvrdé stěny byl doprovázen dvěma různými zvuky – těžkým žuchnutím a nervydrásajícím hlasitým křupnutím, o němž si Harry ani netroufal odhadovat, čím bylo způsobeno. Matčin trup se svezl na špinavou podlahu jeskyně. Harry opatrně kráčel jeskyní ke své matce, před ním se táhl jeho vlastní stín vyvolaný mihotavým plamenem svíce. Pár kroků před cílem se v obavách zastavil. Němě na ni zíral, toužil, aby si odhrnula vlasy, které jí kryly tvář, aby na něho začala ječet nebo brečet nebo alespoň naříkat. Otevřené oči strnule hleděly. Přál si, aby zamrkaly, přivřely se bolestí... Zvedl pohled ke stěně, táhla se po ní temně rudá šmouha. Tvrdě polkl. Zpoza jeho zad se ozvaly kroky a spíše cítil, nežli viděl, že se k jeho boku připojil Ron, také neschopný spustit oči z Harryho matky.

Lily Evansová zůstala naprosto nehybná.

* * * * *

=== konec 12. kapitoly ===


Nasledujúca časť >>>
Poslední komentáře
08.12.2012 00:22:48: Chybička: Ginny sa pýtala na elixír proti otehotneniu: "No, říkala, že funguje bezvadně, ale posledn...
19.11.2010 19:56:24: Tarja, ako sme na tom?
14.11.2010 19:26:37: ale zase, nie je to tragédia v pravom slova zmysle :) koľko ľudí, toľko chutí, možno sa to tebe bud...
14.11.2010 17:27:42: Holky děsíte mě, přestávám být zvědavá na pokračování, nejsem milovníkem tragédií. Ale v případě, že...
 

Ďakujeme za návštevu. Administrace