Trilógia od Barb: I. HP a Okultní had (Harry Potter and Psychic Serpent); II. HP a Čas dobrých úmyslů (Harry Potter and the Time of Good Intentions); III. Harry Potter and the Triangle Prophecy

Prihlásenie

Odkazy

HP LEXIKON

Trojjazyčný lexikón pojmov zo sveta HP

HP and TGI

Originál II. dielu na fanfiction.net

Barb na FA

Originály poviedok Barb na FictionAlley

Lucy a nejen její HPFF

Oblúk smrti a iné. Už klasika.

Stránky Nadin

Snamione

Stránky Nicolase Blacka

Preklady FF

Stránky A-SISI a spol.

Snamione

Stránky wixie

Snamione

Soraki a KM

Pokračovanie Kamene manželství

Stránky JSark

Chov zlatých retrieverov

Kvalitné čistokrvné šteniatka zlatého retrievera, so špičkovým pôvodom

Z diskusie

Kapitoly 9 - 12

12. ...a tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu 3/4

Překlad: Elza

Beta: ansus

Kapitola dvanáctá

...a tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu

část 3/4

 

Zbytek víkendu Harrymu splýval – když v pondělí ráno začalo znovu vyučování, měl pocit, jako by se probral po dlouhém spánku v horečnatém obluzení. Všechno náhle viděl jasněji a s ostřejšími obrysy, připomínalo to rozdíl mezi pohledem v brýlích a bez nich.

Začínali Přeměňováním a Harry se poctivě snažil chovat se k Siriusovi tak jako před oním neblahým dnem, kdy je společně s matkou přistihl v hostinském pokoji domu Na Okraji – pečlivě pamětliv způsobu, jakým otčím s kmotrem jednal na Stuartově pohřbu.

Když Harry kráčel po Dracově boku za ostatními zmijozelskými na Černou magii, náhle ho čísi ruka vtáhla do otevřených dveří učebny, již míjeli.

„Co–?“ začal se Harry divit, ale okamžitě byl umlčen velkou dlaní, která ho popadla za hrdlo a přimáčkla ho ke zdi. Pokusil se rozpáčit prsty, jež mu bolestně svíraly průdušnici, ale bez úspěchu. Ztěžka sípal a vytřeštěně hleděl na útočníka, před očima se mu začínaly dělat mžitky z nedostatku kyslíku. Stisk lehce povolil – ruka stále udržovala Harryho bezpečně přišpendleného ke stěně, ale už mu nebránila v nádechu.

Její majitel se naklonil k Harrymu a nenávistně zasyčel: „Tvá chyba, žes mě nezabil, kdyžs měl možnost, Pottere, protože teď zabiju já tebe.“

Takhle rozzuřeného Rona Weasleyho Harry ještě neviděl. Pokusil se polknout, moc to nešlo. „Neměl bys vycházet, Weasley,“ zašeptal. „Proč ses vydal ven?“

Ron přistrčil svůj nos ještě blíž. „Neslyšels mě? Vyrazil jsem tě zabít,“ prohlásil důrazně a stiskl zuby.

„Co... co jsem provedl?“ A v té vteřině to náhle Harrymu došlo – Ronova následující slova pouze potvrdila to, čeho se bál.

„Zbouchnuls mi ségru!“

Harrymu před očima vyvstala vzpomínka na Ginny sedící před vysokým oknem a zírající nevidoucíma očima do nebe – teprve nyní si uvědomil, že měla ruce složené na břiše, dosud plochém a nevypouklém, v navýsost ženském, nezaměnitelně ochranitelském gestu...

Dítě...

„Já... nevím, co bych ti na to...“

„Á, tady jsi, Harry... kurva!“ vyjekl Draco, když si všiml, co se v druhdy prázdné učebně odehrává. Jednou rukou stále svíral kliku otevřených dveří, batoh odhodil na podlahu. „Dej z něj ty pracky pryč, Weasley! Co tady sakra vůbec děláš? Chceš všechno posrat?“

Ron se nehnul ani o píď. „Nezájem, Malfoyi. Teď potřebuju zabít toho zmetka, co mi zbouchnul sestřičku – a cokoli jinýho mě nezajímá!“

Dracovi poklesla sanice. „Zbouchnul? Mě nekul! Hned napoprvé?“

Harry střelil po Dracovi podrážděným pohledem. „Žárlíš snad? Chceš, aby tě taky chytil nějaký maniak pod krkem? Ááááá!“ zachroptěl, protože Ron znovu utáhl stisk. Draco vyrazil k těm dvěma a se značnými obtížemi oddělil Ronovu ruku od Harryho hrdla. Místností se chvíli rozléhaly zvuky rvačky, vkrátku doplněné překvapeným výkřikem osoby, která se objevila mezi futry.

„Hej! Co se to tu– Ron Weasley?“

Všichni tři bojující zděšeně pohlédli do tváře svého učitele Dějin, profesora Binnse. Ne, ne, ne, ne, ne!, pomyslel si Harry. Jen ten ne...

Neměl na výběr. Tasil hůlku, švihl jí proti obtloustlému muži a vykřikl: „Impedimenta!“ Profesor Binns okamžitě ztuhl. „Hlídej dveře!“ štěkl na Draca. Pak se otočil k Ronovi a rychle na něho vypálil: „Jak ses dostal ven? Musíš ihned zpátky, tohle je příliš riskantní. Zeptám se Brum– tedy Davyho, jestli vás budu moct potom navštívit. Musíme si v klidu promluvit.“ Jenže hlas se mu chvěl, protože klid byl ten poslední z pocitů, které jím právě lomcovaly. Ron se napřímil a třel si přitom Dracem pohmožděnou paži.

„Není o čem. Ginny čeká dítě – tvýho hnusnýho smrdutýho parchanta, takže se připrav, že chcípneš...“

„Víš to určitě?“

„Jestli to vím určitě? Každé ráno blije jak podle budíku. A po zbytek dne sežere všechno v dohledu. A když zrovna nejí, tak spí. A pak ještě prohlásila, že má... ehm... ‚zpoždění‘. I ty máš ségru, určitě tě taky jednou měsíčně obšťastňuje svou příšernou náladou. Znáš to. Vím to jistě, protože jí je to jasné, ty jeden zkur–“ Během proslovu Ron tahal hůlku.

„Expelliarmus!“ vykřikl Harry. Ron stál jen dva kroky od stěny, takže neletěl daleko, ale jeho hůlka přeci jen poslušně připlula vzduchem k Harrymu. Když ji pevně svíral, nadechl se a spustil: „Posloucháš mě vůbec? Musíš okamžitě zpátky do úkrytu, kdyby tě někdo viděl–“

„Tak chcípne další z tvých pitomých bratrů!“ zaječel Ron, jako by ho ta představa potěšila. Harry na něho nevěřícně zíral.

„Tos neřek‘, Weasley,“ pronesl tiše a náhle měl pocit, že by Rona doopravdy dokázal zabít a svědomí by ho netížilo. „Zrovna jsem vlastníma rukama donesl do hrobky rakev svého brášky jen proto, že jsem odmítl zabít tebe a můj táta odmítl zabít tvého bratra.“

„A kvůli tomu se jako nemám starat o to, žes zbouchnul Ginny?“

„Co kdyby ses raději staral o tohle,“ ukázal na ztuhlého profesora dějepisu. „Binns je smrtijed. Opravdový smrtijed. A teď tě viděl a ví, že jsi naživu. Co když se ti pohůnci příště nezaměří na Simona, až se budou znovu pokoušet donutit mě zabít tě. Co když si vyberou Jamie – to tě nenapadlo? Ale možná si s tím vůbec nemusíme lámat hlavy, protože zrovna teď bych tě dokázal zabít bez jakýchkoli výčitek!“

Ron kmital pohledem mezi Harrym a Binnsem. Pak těžce polkl. „Dobrá, dobrá,“ podvolil se. „Schovám se. Počkejte s jeho odeklením, než zmizím. Co mu vůbec řeknete?“

„Nemám tucha, ale něco vymyslím. Teď zmiz!“ O zlomek vteřiny později však vykřikl: „Počkej!“ Ron se zastavil a otočil se se zmateným výrazem na tváři. „Tvoje hůlka. A Weasley... víš, ehm... byli jsme v pěkně prekérní situaci. Já a Ginny. Větru, dešti prostě neporučíš... A,“ nadechl se a trochu se ošil, „jak jste to řešili, ty a Cho?“

Teď se zase ošil Ron. „Nakoupili jsme u mudlů,“ zamumlal nezřetelně. „V nejbližší drogérii.“

„Aha.“

Ron se znovu odvrátil a odešel k protilehlé stěně učebny – Harry si teprve nyní povšiml, že část zdi je pootevřená. Ron do ní ramenem zatlačil, vešel a znovu za sebou otočnou stěnu tajného průchodu uzavřel. Harry přešel k místu, kde zmizel, a pokoušel se dostat skrz pomocí Alohomora i hrubého násilí, ale bez úspěchu, průchod byl bezpečně uzavřen; pravděpodobně mohl být otevřen pouze z druhé strany, ať už s pomocí kouzel či bez. Nechal zeď zdí a vyšel z učebny za Dracem, který hlídal v chodbě.

„Běž na Černou magii, hned tam budu.“

Draco přikývl. Harry netušil, jestli Draco zaslechl jeho poznámku o nebezpečí případně hrozícím Jamii. Koneckonců, i tak měl dost starostí se svou matkou zotavující se v péči léčitelů u Svatého Munga.

Co teď asi tak ksakru mám dělat? Kdo ví, jestli Binns věřil svým očím, když zahlédl Rona. Možná bych ho mohl přesvědčit, aby začal pochybovat o tom, co viděl...

Harry kráčel chodbou směrem k učebně Černé magie, když došel až na mez dohledu, otočil se zpátky k Binnsovým zádům ve dveřích do prázdné učebny, namířil na ně hůlkou a učitele odeklel. Pak svižně zapadl za nejbližší brnění. Nenápadně vykukoval zpoza loketního chrániče a čekal, co se bude dít. Uviděl, že Binns vešel do učebny, pak vyšel zpět do chodby a rozhlížel se nalevo i napravo. „Vím, co jsem viděl!“ prohlásil profesor rozhořčeně a vyrazil na opačnou stranu.

Harry se otočil jako na obrtlíku a vyrazil tryskem k učebně Černé magie, pádil takovou rychlostí, až měl problémy zabrzdit. Celý uřícený zamával na tátu dveřním prosklením.

Profesor Snape dorázoval ke dveřím, tvářil se přísně a popuzeně. Když dveře otevřel, Harry ho popadl, vtáhl do chodby a bez prodlení mu začal šeptat do ucha, co se dělo s Binnsem a také skutečnost, že profesora dějepravy viděl na setkání při svém zasvěcení. Táta potřásl hlavou.

„Neznám zdaleka všechny smrtijedy, jenom zvědy – a mezi těmi Binns není.“

„Bill a Percy Weasleyovi jsou zvědy?“ Táta přikývl. „A co Niamh Quirkeová a Roger Davies?“

Táta vypadal překvapeně. „Roger Davies není zvědem...“

Harrymu v krku narostl knedlík. Takže to znamenalo, že dalším mladistvým špehem byl Cedrik, kdežto Roger byl pravověrným smrtijedem – ten Roger, který byl současně otcem dítěte Katie Bellové! Budoucí zeť Sama Bella...

Harry zatoužil po tom, aby byl býval o Rogeru Daviesovi a Binnsovi promluvil dřív. „Binns musí být tím, o kom Brum– tedy Davy mluvil, smrtijed mezi bradavickým personálem.“

„Zřejmě,“ zamumlal jeho táta zamyšleně. Harry mu neprozradil, proč se ho Ron vydal hledat. Otčím zůstal delší dobu potichu a pak se rychle šeptem rozhovořil.

„Nechám vás s Dracem odejít před koncem hodiny. Vyrazíš pro Simona a počkáš na něho před třídou, než začne přestávka; Draco ať doběhne pro Jamii.“ Harry postřehl, že táta bere Draca s Jamií jako pár, pokud jde o její ochranu. „Doprovoďte je do Velké síně na oběd. Po jídle s nimi jděte až do jejich učeben. První popolední hodinu rozpustím dřív, oba vyzvednu a doprovodím je na druhou odpolední vyučovací lekci. Vaše matka to provede stejně s druhou odpolední hodinou a vezme si je k sobě do křídla pro zaměstnance –“

„Oba? Jamie nepůjde do Zmijozelu?“

„Ne, raději ne. Binns má sice přístup k zaměstnaneckým bytům, ale v té části bydlejí i Charlie Weasley a Sirius Black. A tvá máma a já. Někdo nám dokázal unést Stuarta přímo z jeho ložnice, ale ať se propadnu, jestli se jen dotknou Jamie nebo Simona, když je budeme hlídat všichni čtyři a navíc máme Davyho po ruce.“

„A co zítra?“

Povzdechl si. „Musíme zajistit – Davy, vaše matka, já, Charlie, Black a asi i Minerva – aby je mezi hodinami i na jídla neustále někdo doprovázel. A oficiální vysvětlení pro přestěhování Jamie do zaměstnaneckého křídla bude... trauma. Jistě, trauma. Jako následek bratrova úmrtí.“

„V tom případě bych možná také mohl začít spát s vámi. Alespoň nás bude víc, koho budou muset překonat, kdyby chtěli ublížit Jamii nebo Simonovi. Můžu přespávat na pohovce v obýváku.“

Otčím přikývl. „Dobře tedy. Ale teď si běž sednout do lavice a počkej, než vás s Dracem odešlu. A nesmíme zapomenout najít si chvilku na pár slov s Alb– tedy s Davym.“

Harry přitakal a následoval svého tatíka do třídy. Mrzimorší i ostatní zmijozelští po něm nechápavě koukali. Profesor Snape dorázoval ke katedře, prohrábl poznámky a odkašlal si, ještě bledší než obvykle.

„Nežli budeme pokračovat, odebírám Zmijozelu pět bodů za pozdní příchod pana Malfoye a dalších deset bodů za ještě pozdější příchod Pottera. Tak, kde jsme skončili?“

Blaise Zabini samolibě zvedl ruku a Harryho táta ho vyvolal. Harrymu se zježily vlasy v týle, když zachytil Zabiniho pohled. Tím rázem přestal vnímat okolí. Nebyl náhodou tenhle kluk tajným smrtijedem? Harry si vzpomněl, že táta kdysi dostal od Luciuse Malfoye úkol „ochočit“ Bartyho Skrka mladšího a tehdy ještě neměl Znamení zla ani nechodil na smrtijedská setkání. Mohl by snad Zabini, stále ještě šesťák, působit na škole obdobně? Možná to nebyl Binns, kdo unesl Stuarta – možná to byl tenhleten kluk, který sdílí ložnici s Harrym.

Harry po zbytek lekce nespustil ze Zabiniho oči, snažil se z něho pohledem vytáhnout cokoli, co by potvrdilo nebo vyvrátilo jeho podezření, následkem čehož vypadal jako úplný pitomec, protože na každý otčímův dotaz odpovídal: „Omlouvám se, přeslechl jsem vás. Mohl byste mi zopakovat otázku?“ Připravil tak Zmijozel o dalších patnáct bodů.

Deset minut před začátkem polední pauzy je otčím oslovil: „Pottere, Malfoyi. Pojďte sem, prosím.“ Draco vypadal zaskočeně, ale Harry na jeho tázavý pohled pouze kývl a vstal. „Vy dva očividně sdílíte názor, že tato hodina je pro vás holou ztrátou času, proto vám jistě nebude zatěžko nás nyní opustit. Doručte tyto zprávy osobám na nich nadepsaným.“

Podal Harrymu přeložený pergamen s nápisem Simon Snape a Dracovi další, nadepsaný Jamie Potterová. Draco stále nechápal, ale Harry ho hbitě vystrčil před učebnu a na chodbě mu vše v rychlosti vysvětlil. Draco neprodleně kývl a rozeběhl se. Jamiin rozvrh znal nazpaměť.

Tím začala složitá operace šachování Jamií a Simonem po škole. Po zbytek pondělka i po celý úterek – na který připadly Jamiiny narozeniny – neudělali po hradě jediný krok bez doprovodu. Na úterním Bylinkářství byl Harry celý rozlámaný ze spaní na malé a nepohodlně tvrdé pohovce rodičovského obýváku. Ale zase ho potěšilo, že táta pro Jamii se Simonem rozdělil postel v druhé ložnici na dvě malé, jež přirazil k protilehlým stěnám, a matka se přestěhovala do ložnice svého manžela.

Po Bylinkářství následovaly Dějiny kouzel ve spojení s třídou Mrzimoru. Harryho před vstupem do učebny střídavě polévalo horko a zase mrazilo – a každý pohled smrtijedského učitele se mu do srdce zarážel jako ledová dýka. Jenže Binns se o včerejší události ani slovíčkem nezmínil, občas sice pohlédl významně na Harryho s Dracem, ale nikterak slovně nenaznačil, že by si setkání s Ronem pamatoval. Hodinu rozpustil dokonce dříve, aby prý mohli rychleji zahnat hlad, a Harry jeho rozjařenou náladu považoval za špatné znamení.

Při obědě se konečně trochu odpoutali od čekání na dopad nevyhnutelné rány osudu. Náhle však do Velké síně vlétla sova, ačkoli pošta byla běžně doručována při snídani, zakroužila pod bezútěšně šedými oblaky doplněnými občasným temnějším mrakem – obloha Velké síně věrně kopírovala neradostnou zimní oblohu za okny – a usedla na rameno Harrymu, který okamžitě ztuhl. Draco odvázal dopis ze sovího pařátu a Harry sebou bolestně trhl, když mu pták při odletu zaryl drápy do masa.

 

Vážený pane Pottere,

doslechli jsme se, že jistá osoba se pravděpodobně stále nachází mezi námi. Ježto ani vy nemůžete nadále podléhat klamnému dojmu o jejím nebytí, věříme v urychlenou nápravu vzniklé situace. V rámci odstranění jakýchkoli pochybností si tentokrát dejte pozor na habeas corpus. Tedy doslovně, pokud byste náhodou tento pojem neznal, ať máte tělo.

Víte, co je od vás požadováno a kterak nám dokážete splnění úkolu. Nechť vám to netrvá dlouho. Jistě je vám jasné proč.

 

Dopis nebyl podepsán. K čertu! Co proboha uděláme tentokrát? Habeas corpus. Musím mít tělo. Tělo. Nedostanou-li tělo, neuvěří. Ale bude-li existovat mrtvola, neodhalí ho? Ne že by chtěl Rona doopravdy zabít; předchozího dne ho sice rozzuřil, když mluvil o případném úmrtí Harryho dalšího bratra, nicméně Harry stále nebyl rozhodnut Rona zavraždit. Voldemort jej tím v podstatě pomalu napínal na skřipec – věděl, co Ron pro Harryho v předchozím životě znamenal. Určitě. Jenže, i kdyby vraždu dokonal, jak se mu podaří vyhnout se Azkabanu?

Rozhlédl se Velkou síní; táta už odešel, doprovázel Jamii a Simona na hodiny. Zachytil matčin pohled a povytáhl obočí. Po obědě měl Starodávné runy, zatímco Draco mířil na Věštění z čísel, možná by si mohl nejprve promluvit s mámou v jejím kabinetě, popřípadě by mohl vyrazit rovnou za Brumbálem.

Vstal a zamířil ke dveřím do vstupní haly, ohlédl se přes rameno a znovu si s mámou pohlédli do očí. Prošel halou a sestoupil po schodišti k jejímu kabinetu a učebně. Čekal přede dveřmi opřený zády o stěnu, jednou rukou mačkal dopis. Po několika minutách se k němu připojila, jak očekával, beze slova natáhla ruku, do níž jí vložil psaní. Mávla hůlkou ke dveřím, zašeptala heslo, které Harry nezaslechl, a v chůzi si začala číst pomuchlaný pergamen. Jakmile Harry vstoupil za ní do místnosti, zabouchla dveře a přešla ke svému pracovnímu stolu, aniž by zvedla pohled od řádek. Harry se usadil do křesla před krbem.

Když dočetla, pohlédla na Harryho a tvář jí ztvrdla. „No,“ začala, „zřejmě se budeme muset při maskování jeho úmrtí víc snažit.“ Věděl, že táta už jí vše o Binnsovi prozradil. „Říkala jsem včera Severusovi, že nám mělo dojít, že Binns je křivák...“ zamumlala a ztěžka dosedla na židli za stolem.

Harry byl zmaten. „Jak by vám to mohlo dojít?“

Pozvedla jedno obočí. „Nikdy sis nevšiml, Harry, jak pořád dokola omílá skřetí povstání, jako kdyby se jednalo o to nejhorší, co kdy kouzelnický svět potkalo? Skřetí povstání a upalování čarodějnic mudly. Nic jiného neprobírá. Ani slovo o černokněžnících. Copak by mudlové pořádali hony na čarodějnice, kdyby nebylo černokněžníků? Kdyby byli všichni kouzelníci a čarodějky laskavými bytostmi, nevěřím, že by k upalování čarodějnic vůbec kdy došlo. Ale zmíní se o tom Binns někdy? Když jsem tu studovala, nikdy o tom nepadlo ani slova a nevěřím, že by s obdobnými úvahami začal zrovna teď. Každičká rána zasazená kouzelnickému světu je v jeho podání vždy způsobena někým zvnějšku – skřety nebo mudly. Ani slovo o Grindewaldovi nebo prvním Voldemortovi–“

„Taky o něm víš?“ přerušil ji Harry vzrušeně. „Náhodou jsem v knihovně otevřel jednu knihu a přečetl si o něm. Myslíš... myslíš, že doopravdy dokázal vzkřísit svého syna?“

Povzdechla si. „Kdo ví, Harry. Nemluv mi o vzkříšení, když si je Binns vědom, že Ron Weasley není mezi mrtvými...“

„Chtějí tělo,“ připomněl tiše.

„Ano, ano...“ zašeptala. Po dlouhou dobu se pohroužili do ticha; Harry naslouchal tikotu hodin stojících na krbové římse. Zdálo se mu, že k němu promlouvají, říkaly: To je smů-la, to je smů-la, to je smů-la...

„Harry,“ oslovila ho matka znenadání. Její hlas zněl naléhavě. „Máme práci. Dnešní poslední hodinu zruším. Ty na svou také nepůjdeš a stejně tak i Draco.“

Pokrčil rameny. „Poslední hodinu máme volno.“

Spokojeně přikývla. „Tím lépe, alespoň nezameškáte.“ Chvíli mlčky bubnovala prsty do desky stolu, rty stisknuté do úzké linky, čelo v přemýšlení nakrčené. „Kdybych jen tušila, kde skončil starý neviditelný plášť tvého otce...“

Harry povytáhl obočí. „U mne. Dal mi ho Brumbál.“

Vykulila oči. „On ho měl Brumbál?“ Vypadala rozladěně. „Že mi nic neřek‘...“

„Nač ho potřebuješ?“

„Já ho nepotřebuju, bude pro Rona Weasleyho. Potřebujeme ho nenápadně vyvést z hradu a doručit na setkávací místo. Tady zůstat nemůže, když je natolik blbý, aby se toulal po hradě. Pitomec jeden! Proč vlastně opustil úkryt?“

„No... byl trochu rozrušený...“

„To jsme všichni.“

„No, ono je v tom ještě něco...“ trochu se zakoktal a cítil, jak rudne. „Říkal, že Ginny je těhotná.“

Výraz jeho matky nedoznal změny. Očima dlouze probodávala svého syna, pak si přejela rukama po obličeji. Když znovu odkryla svou tvář, zračilo se v ní pevné odhodlání; takový výraz Harry u své matky ještě neviděl. Ozvalo se první zazvonění, končila polední přestávka.

„Běž do třídy,“ pronesla jasným hlasem, novinka, že bude babičkou, jí očividně nestála za zmínku. „Pak se i s pláštěm a Dracem dostavte do školníkovy kanceláře. Tam se setkáme.“

Přikývl se staženým hrdlem. Do učebny lektvarů se začínali hlučně trousit první studenti. Zamyšleně pohlédl na svou matku. Zírala do blba.

„Mami?“ oslovil ji něžně, musel se opakovat, než zareagovala. „Přišli ti studenti.“

„Řekni jim, že přijdu hned. Musím ještě zažehnout oheň a někomu zavolat...“

Harry udělal, jak si přála, a vystoupal nespočet schodů k učebně Starodávných run. Zajímalo by ho, jestli se jeho mamka dokáže při hodině soustředit na lektvary. On rozhodně runám mnoho pozornosti nevěnoval. Než opustil její kabinet, usadil se jí na tváři výraz, jaký asi mívala, když ještě pracovala co bystrozorka. Vypadala rozhodně a ostražitě, obé hrůzunahánějícím způsobem. Sice mu i ze vzpomínky na ten pohled běhal mráz po zádech, ale na druhou stranu cítil naději, že vše se v dobré obrátí.

* * * * *

=== konec 3. části ===


Nasledujúca časť >>>
Poslední komentáře
08.11.2010 07:54:45: Rychlé info: konec 12. kap. hotov, 13. u bety (slovensky)
03.11.2010 23:53:30: No to se Ronovi vážně povedlo, jsem zvědavá, jak tuhle šlamastiku chtějí napravit. Vlastně se divím ...
03.11.2010 09:13:10: ad lektvar proti otěhotnění - mno, Ginny byla sice u Pomfreyové a ta jí cosi dala, ale jelikož se Ha...
03.11.2010 08:07:17: Niekde tam bolo, že sa kúzelníkom znižuje populácia a jednoducho tieto veci sú zakázané. Poppy by je...
 

Ďakujeme za návštevu. Administrace