Trilógia od Barb: I. HP a Okultní had (Harry Potter and Psychic Serpent); II. HP a Čas dobrých úmyslů (Harry Potter and the Time of Good Intentions); III. Harry Potter and the Triangle Prophecy

Prihlásenie

Odkazy

HP LEXIKON

Trojjazyčný lexikón pojmov zo sveta HP

HP and TGI

Originál II. dielu na fanfiction.net

Barb na FA

Originály poviedok Barb na FictionAlley

Lucy a nejen její HPFF

Oblúk smrti a iné. Už klasika.

Stránky Nadin

Snamione

Stránky Nicolase Blacka

Preklady FF

Stránky A-SISI a spol.

Snamione

Stránky wixie

Snamione

Soraki a KM

Pokračovanie Kamene manželství

Stránky JSark

Chov zlatých retrieverov

Kvalitné čistokrvné šteniatka zlatého retrievera, so špičkovým pôvodom

Z diskusie

Kapitoly 9 - 12

12. ...a tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu 1/4

Překlad: Elza

Beta: ansus

Kapitola dvanáctá

...a tou nocí nevidím ani jedinou hvězdu

část 1/4

 

Poté, co políbil Ginny na rozloučenou, zamířil Harry ze školníkovy kanceláře rovnou do Zmijozelu za Jamie a Simonem, aby věděli, že je v pořádku; Simon se tvářil, jako by byl raději, kdyby místo Harryho do společenské místnosti vešel Stuart. Ale Jamie Harrymu pod rouškou pevného láskyplného objetí šeptem prozradila, že se Simon starostmi o něj téměř pominul, jen vzhledem k tomu, že se chudák může zbláznit ze Stuova zmizení, nelze čekat, že bude projevovat radost nad pohledem na nezraněného Harryho stejně jako jindy. Jamie samozřejmě zprávu o Ginny patřičně obrečela – staly se blízkými přítelkyněmi a Ginny se stále oficiálně pohřešovala... navíc teď nově zmizel i její bratr. Harry si přál, aby jí mohl vše prozradit, ale Brumbál rozhodl, že nikdo s výjimkou pana a paní Weasleyových pravdu znát nesmí, a i ti se ji dozvědí až po pohřbu.

„Víš,“ řekla stulená v Harryho náruči, hlavu opřenou o bratrovo rameno, „kdybychom si to neujasnili s Dracem a kdyby s ním už nechtěla chodit Cho Changová... chápej, Ron Weasley je vážně úžasný a vypadá to, že po mně pokukuje...“

Harry se měkce rozesmál a políbil ji na čelo. „Raději hleď, aby tě neslyšel Draco.“ Nevesele se pousmála, až ho zabolelo u srdce; smutnila za dvěma lidmi, kteří ve skutečnosti nebyli mrtví, a on jí nesměl nic říct.

Harry musel zajít za profesorkou McGongallovou i za svým kmotrem vylíčit jim, kterak se mu podařilo ve sněhové bouři nešťastně ztratit Ginny a jak potom čirou náhodou natrefil na šatny, v nichž přespal. Přikývli a vzali jeho příběh na vědomí; zdařilo se mu přiměřeně šílet nad tím, že nedokázal Ginny dopravit zpět do hradu. Zaplaťpánbů Ginny nestihla Siriusovi donést vzkaz od madam Pomfreyové – po návratu do nebelvírské společenské místnosti dostihla ji i Rona Brumbálova sova, načež bez prodlení odešli.

Později se připojil k páťákům, šesťákům a sedmákům, kteří prohledávali pozemky ve snaze najít Rona a Ginny. Mrzlo, všem se před ústy tvořily bílé obláčky. Hůlkou rozhrnoval sníh dobře si vědom toho, že žádná těla samozřejmě nenajdou. U břehu jezera mu z pochopitelných důvodů nebylo nejlépe po těle, ale nad hladinu se tentokrát nevynořila žádná chapadla, jež by hodlala stáhnout studenty do temných hlubin. Čvachtal bahnem po Dracově boku – raději by se brodil sněhem, ten byl alespoň čistý. Jakmile ho odklidili, země se rychle měnila v blátivý hnus.

Líně mával hůlkou nedaleko břehu jezera; sníh se rozpouštěl a vsakoval do kouzly ohřáté hlíny, až odhalil vak vypadající, jako by byl vyroben ze zelených vodních řas setkaných do složitého vzoru, v němž se skrývalo cosi tmavého a poměrně velkého. Dar jezerních lidí! Úplně na něho zapomněl – jakmile se vynořili z jezera, odhodil ho stranou, protože zuřící vánicí nemohl současně nést balík i Ginny. Teď se pro něho rychle sehnul a schoval ho pod hábit. Draco ho zachmuřeně pozoroval.

„To je moje,“ zašeptal Harry svému příteli a opatrně se rozhlédl po studentech a učitelích pročesávajících okolí. „Je to dárek od jezerních lidí.“

„A co to je?“

Harry zavrtěl hlavou. „Nemám tucha,“ odpověděl tichounce, ve snaze mluvit co nejméně nápadně téměř nehýbal rty. „Ještě jsem to neviděl. Potřebuju to odnést do hradu – dost to váží. Kryj mě.“

Draco přikývl. Právě v tu chvíli k nim dorázoval Liam Quirke v rukavicích se zkrácenými prsty, obutý do vysokých zelených holin, které při každém kroku ostře čvachtly. Hnědé vlasy měl rozježené, jako by si je bezpočtukrát frustrovaně prohrábl. Odznak primuse vyjímající se na mladíkově hrudi byl zacákaný blátem stejně jako většina jeho hábitu. Pod očima měl temné kruhy, asi toho mnoho nenaspal.

„Co tu vyvádíte, vy dva? Našli jste snad nějaké stopy? Koukněte na Cho, ta se nefláká!“ Cho Changová o nějakých deset metrů dál rozpouštěla sníh a statečně se probíjela bahnem; nos měla celý červený a Harry si nemyslel, že by za to mohl mráz. Primuska si chvílemi stírala z tváří slzy, zřejmě to s Ronem myslela opravdu vážně.

Jelikož se Liam nad nimi stále tyčil, Harry se musel předklonit s rukama přitisknutýma na břicho, aby uchránil dar jezerních lidí před nepovolanýma očima. Nafoukl tváře a doufal, že to bude působit, jako by se mu udělalo slabo či nevolno. Draco promptně zareagoval: přesunul se mezi svého kamaráda a primuse.

„Mám dojem, že se Harry chystá zvracet,“ nahlásil. „Říkal jsem mu, ať se vrátí do hradu, ale nechtěl o tom ani slyšet...“

„Pottere!“ pronesl Liam autoritativně a vypjal hruď. Nápadně připomínal Percyho Weasleyho, když zastával stejný post. „Pokud ti prefekt něco přikáže udělat, tak to uděláš! Rozuměno?“ Harry přikývl, stále se snažil vypadat náramně nemocně. „Dobře! Dej si okamžitě odchod k madam Pomfreyové.“

Harry se obrátil k hradu, nenápadně objímal dar a pokoušel se příliš nespěchat pro případ, že by ho Liam stále pozoroval – nicméně si nedovolil ohlédnout se a zkontrolovat si to. Jakmile došel do sklepení, rozeběhl se zrychleným tempem po chodbě ke zmijozelské koleji a své ložnici. Taktak se mu podařilo dar jezerních lidí ukrýt do kufru, když do místnosti nakráčel Blaise Zabini. Úkosem pohlédl na Harryho zablácené boty a ucouraný lem hábitu; dokonce i šálu měl špinavou – z toho, jak se předklonil k vaku z vodních řas.

„Že bychom byli venku s ostatními cucáky hledat pitomé nebelvíry, Pottere? Nikdo nechápe, jak to, že se nevrátili, když ty jsi to zvládl. Hádám, že se to provalí – není jen tak chtít po nebelvírských zmijozelskou práci.“

„Buď té laskavosti a trhni si, Zabini,“ odtušil unaveně, zabezpečil kufr a odešel. Sakra! Zvědavost bude muset počkat – kdyby začal dar zkoumat před Zabinim, neubránil by se otázkám.

Než přešel víkend, studenti i zaměstnanci společnými silami odklidili všechen sníh z hradních pozemků, následkem čehož se celé okolí školy proměnilo v močál. Nalezeno bylo několikero šál, klobouků, palčáků, bruslí a dokonce i jedna lichá bota, kterou kdosi ztratil ještě před prvním prosincovým sněhem. Jenže po Ronovi a Ginny nebylo ani vidu ani slechu.

„Třeba zašli do lesa,“ zaslechl Harry pronést Siriuse nejistým hlasem k profesorce McGonagallové. Byla sobota, postávali na famfrpálovém hřišti a pozorovali zašedlou rozblácenou plochu před sebou. Harry se domníval, že se kmotrův hlas zachvěl při pomyšlení na tvory přežívající ve skrytu stromů. Zajímalo by ho, jestlipak jsou tam ještě stále vlkodlaci. Asi je ministerstvo pochytalo do jednoho. Vzpomněl si na Remuse Lupina – toho otec při vyjmenovávání důvodů pro napravení času nezmínil, ačkoli by si to rozhodně zasloužil. Možná duch Jamese Pottera neměl ani zdání o pracovních táborech pro vlkodlaky, bylo docela pravděpodobné, že tuto informaci před ním Lily se Siriusem tajili.

Hledání pokračovalo po celý následující týden; všichni byli při vyučování roztěkaní. Charlie se Harrymu s Dracem svěřil, že jsou chvíle, kdy není dalek přání, aby mu byl Brumbál změnil paměť – mnohdy se mu nedařilo dost věrohodně předstírat obavy o zmizelého bratra a sestru, když moc dobře věděl, že jsou v pořádku a při životě. Někteří studenti už ho začínali podezřívat – na osobu, jež přišla o dva rodinné příslušníky, se prý choval příliš lehkomyslně a netečně. Současně musel lhát i svým rodičům a nakonec je ještě umluvit, že rodinné hodiny v Brlohu se porouchaly – dokud ručičky se jmény Charlieho, Ginny a Rona ukazovaly na ‚smrtelné nebezpečí‘ (běžně ukazovaly, že Charlie je v práci a Ron s Ginny jsou ve škole) namísto ‚v práci‘ a ‚po smrti‘, manželé Weasleyovi neztráceli víru ve šťastný návrat svých dětí.

Posléze byli Ron s Ginny prohlášeni za mrtvé. Ministerský ‚odborník‘ na kouzelné tvory nalezl v Zapovězeném lese jakési lidské kosti a identifikoval je co ostatky Ginny a Rona. Harry měl podezření, že v tom byl zapletený Aragog a že nalezené pozůstatky byly pěkně staré. Nebyl z vývoje událostí zrovna nadšený – znamenalo to snad, že pokud by někdo doopravdy zmizel, celý případ by skončil jen dovalením se jakéhosi páprdy z ministerské kanceláře, který by všechny opil důvěryhodně znějící báchorkou?

Konec konců alespoň ten ministerský darmošlap všem zavřel ústa. Onoho večera při večeři ve Velké síni požádala profesorka McGonagallová všechny přítomné, aby povstali a pozvedli číše na památku Ginny a Rona. Jména zesnulých se šeptem nesla ze všech koutů rozlehlé místnosti s výjimkou zmijozelského stolu, u něhož povstalia připojili se k tryzně pouze Harry, Draco, Jamie a Maria. Harry by přísahal, že se Maria snaží upoutat jeho pozornost, a proto se od ní raději odvrátil. Pohřeb byl naplánován na následující sobotu, přesně dva týdny ode dne, kdy Ron s Ginny odešli do úkrytu a Stuart zmizel. Paní Weasleyová požádala Harryho o účast, ale ten věděl, že by matce svých přátel nedokázal čelit – nezvládl by být svědkem jejího smutku, a přesto jí neprozradit pravdu. Odmítl pozvání s uvedením několika různých pádných výmluv. Svěřil se, jak rád by byl sám oním ztraceným ve fujavici, a vyslovil toužebné přání, aby byla Ginny onehdy nalezla cestu do famfrpálových šaten stejně, jako se to zdařilo jemu. Na oplátku dostal dopis přetékající vděčností za záchranu Ginny zpod kol mudlovského automobilu a za nalezení Maggie. Útroby se mu svíraly, když to četl, a netrpělivě vyhlížel dobu po pohřbu, kdy se paní Weasleyová konečně dozví pravdu.

Bloumal po hradě, ačkoli se jednalo o prasinkový víkend. Kdyby rodiče nebyli znovu pronajali jejich dům, byl by se vkradl do svého pokoje – jenže noví nájemníci měli smlouvu až do půlky června, takže to nepřipadalo do úvahy. Draco ho našel sedět na vstupním schodišti do hradu; slepě zíral na cestu ke vsi a třásl se chladem.

„Harry,“ začal naléhavě a usedl vedle něho. Bylo pozdní odpoledne, pomalu se smrákalo; zanedlouho se budou první studenti vracet z výletu. „Táta mi konečně odepsal. Myslím, že by sis to měl přečíst.“ Podával mu list pergamenu a Harry četl:

 
Lucius Malfoy
Malfoy Manor

Pan Draco Malfoy

Prefekt

Zmijozelská kolej

Bradavická škola čar a kouzel

Draco,
 

obrátil jsem se na patřičné osoby a seznámil je s obsahem tvého předchozího dopisu. Nyní, když Weasleyovi pohřbívají svého syna a dceru, což lze vzít za dostatečné potvrzení tvých slov, byla mi navrácena tvá matka. Má silný úžeh a je zcela dehydrovaná. Zotavuje se u svatého Munga. Minulých čtrnáct dní její nepřítomnosti mě téměř stálo duševní zdraví. Propříště udělej to co máš ihned, jakmile dostaneš pokyny. Nemůžeš hrdopyšsky očekávat, že tvá zbabělost a lenost dopadne pouze na tebe a nikoho jiného. Máme nezměrné štěstí, že tvá matka nezemřela.

Doufám, že máš zajištěné alibi a nebude nutné, abych se dostavil do školy na tvou obranu. Jsem velice rozezlen, že jsi tuto záležitost nevyřídil rychleji, a mé případné vystoupení ve tvůj prospěch by právě nyní zcela jistě nemělo požadovanou přesvědčivost.

 
Otec
 

Harry polkl. „Oni unesli tvoji mámu? Proč ti nic neřekl?“

„Protože on je Lucius Malfoy, znáš ho. Jsem rád, že je máma v pořádku.“

Harry kývl. A pak ho něco napadlo. „Draco... co když to znamená, že vrátí i Stuarta?“

„Jenže Charlie je pořád... chápeš. A ten vzkaz byl adresovaný Stuartovu otci i bratrovi.“

Harry to uznával, ale stejně doufal, že se Draco mýlí. Vstali a vraceli se do hradu – než za sebou zavřeli vstupní dveře, Harry zahlédl v dálce chumel studentů vracejících se z vycházky. Zarazil se a vrátil se na začátek schodiště, mžoural do časného soumraku a snažil se zjistit, co se mu na pohybujícím se davu nezdá.

Přicházeli rychle blíž, až se najednou z hloučku oddělila jedna osamělá postava a plným tryskem vyrazila vpřed. Harry usoudil, že dotyčný mladík je výtečným běžcem – pokrčenýma rukama rázně kmital podél těla, bradu držel pevně vzhůru.

„Pottere!“ zařval, když přiběhl na vzdálenost zhruba šesti metrů. Harry v něm poznal Ruperta Longbottoma. „Pottere,“ ozval se znovu mnohem méně halasně od paty schodiště, kde se předklonil a zapřel rukama o kolena téměř bez dechu; jeho způsob běhu udělal na Harryho silný dojem.

„Je zpět!“ křikl Rupert stále skloněný k zemi. Harry se zamračil.

„Kdo?“

Rupert se přes zjevné obtíže napřímil. „Tvůj ztracený bratr! Našli ho v Medovém ráji! Už ho nesou!“

Náhle Harrymu došlo, proč mu vracející se dav připadal tak neobvyklý – skrýval ve svém středu bezvládné tělo, které bylo levitováno přinejmenším šesti lidmi.

Když konečně dorazili k hradu, všichni chtěli mluvit naráz – studenti, s nimiž v životě nepromluvil ani slůvka, mu najednou důvěrně sdělovali, kterak byl Stuart nalezen na zemi za stojanem se sladkostmi a jak divně vypadá, vždyť byl normálně vždycky tak bledý, a teď je úplně opálený...

„Opálený?“ vyděsil se Harry. Prodral se davem k bratrovi – jeho pleť vypadala strašně: suchá a zarudlá, Harry se jemně dotkl jeho rtů, byly vyprahlé jako písek, vysušené a rozpraskané. Pan Malfoy o své ženě napsal: Má silný úžeh a je zcela dehydrovaná... Ať už se s nimi dělo cokoli, Stuart musel být vystaven témuž.

„Seženu vaše!“ křikl po něm Draco a zmizel.

„Musíme ho okamžitě dostat na ošetřovnu!“ nakázal okolostojícím Harry, který začínal šílet. Skupinka, jež přilevitovala Stuarta z Prasinek, pokračovala ve své činnosti, Harry běžel před nimi a otvíral jim dveře.

Madam Pomfeyová zbledla jako křída, když uviděla pacienta, a obratem z místnosti vykázala všechny s výjimkou Stuartovy rodiny. Harry jednou rukou objímal okolo ramen Jamie, zatímco ta si nervózně žmoulala hábit. Simon se zhrozeným výrazem ve tváři seděl u postele svého dvojčete, po Stuartově druhém boku seděla jejich matka, která něžně svírala v dlani synovu ruku, přičemž dávala pozor, aby se bolestivě nedotkla spálené pokožky. Táta mluvil tiše s madam Pomfreyovou o lektvarech... Harrymu se čas nikdy nevlekl pomaleji, než během oné hlídky u nemocného na ošetřovně. Z výrazů tváří madam Pomfreyové a svého táty vyčetl důvod, pro nějž se zde všichni sešli: čekají, až jeho bratr zemře.

Stuartovo sípavé dýchání se zdálo být jediným zvukem znějícím místností během oněch hodin přelévajících se do dnů; nezdálo se, že by někdo chtěl po Harrym, Jamie nebo snad Simonovi, aby odešli na vyučování: a Harry se nezeptal, co se dělo s lekcemi Lektvarů a Černé magie, které měli odučit jeho rodiče. Třetího dne zaslechl tichý hlas madam Pomfreyové určený jeho matce.

„Selhávají mu vnitřní orgány.“

„A co... a co mudlovská nemocnice...“

„Neřekli by vám nic jiného. Jen by ho připojili k těm odporným přístrojům, které by mu nepomohly, pouze by za něho dýchaly a nechávaly ho trpět. V tomhle stavu by transplantaci nepřežil. Teď už je to jen otázkou času, má milá...“

Madam Pomfreyová soustrastně položila ruku na rámě jeho matky, která prudce couvla o krok, jako by ji dotek starší ženy popálil. Stuart jim toho nebyl schopen říci mnoho, většinu informací, jež měli, se dozvěděli z dopisu paní Malfoyové, který nadiktovala komusi ze zaměstnanců u svatého Munga. Prý byli ona a Stuart společně v jakési poušti. Netušila, kterak se tam dostali. Ze začátku měli něco jídla a pití, ale zásoby se postupně zmenšovaly, až zcela došly. Byli už čtvrtý den bez jídla a druhý bez vody, když se najednou jako zázrakem ocitla zpět na panství (a Stuart v Medovém ráji). Stuart ze sebe dokázal s obtížemi vykrákorat, že se o něho paní Malfoyová dobře starala – ale z jejího dopisu sálalo bezmocné rozhořčení nad situací, kdy slunce bez ustání pálilo a zásob bylo poskrovnu.

Oné poslední noci ležel Harry na jedné z nemocničních postelí smotaný do klubíčka; Jamie spala na sousedním lůžku oděna do školní uniformy – podobala se princezně čekající na polibek krásného prince. Simon usnul opřený o Stuartovu postel. Harry netušil, kam odešel jejich táta, ale máma stále nepohnutě seděla u postele svého nemocného syna a držela ho za ruku. Stuart vypadal divně, připadal Harrymu úplně voskový.

A pak náhle... začala zpívat. Už léta neslyšel její zpěv, pravděpodobně od dob, kdy byla dvojčata ještě docela malá. Melodický hlas se rozléhal ošetřovnou, odrážel se od chladných rovných stěn jako zvuk zvonu. Slzy mu stékaly po lících, bál si je setřít, aby se pohybem neprozradil, že nespí. Naslouchal matce zpívající svému nejmladšímu dítěti; i po jejích tvářích se koulely slzy...

 

varování – tiché a procítěné, ve velštině:

http://www.youtube.com/watch?v=aqYmjTaQI4k&feature=related

méně emotivní nahrávka ve velštině a angličtině:

http://www.youtube.com/watch?v=Nr28JGnQHbY&feature=related
 

Bůh buď s tebou, moje dítě

po celou noc,
anděl Boží pohlídá tě
po celou noc.
Nebem tiše mraky plynou,
soumrak tmí se nad krajinou
a tvá matka nad tebou bdí
po celou noc.

Andělé se z výšin sklání

po celou noc,
perutě tvých snů ochrání
po celou noc.
Nebem tiše mraky plynou,
soumrak tmí se nad krajinou
a tvá matka nad tebou bdí
po celou noc.
 

Hladce přešla do velštiny - navázala ukolébavkou, kterou zpíval chlapecký soprán při Dudleyho pohřbu. Pak pokračovala na tutéž melodii slovy v angličtině, v hlase se jí zachvívaly slzy, skrze něž se srdnatě probojovávala písní...

 
chlapecký sbor:
http://www.youtube.com/watch?v=drVoJ7bRyg8

Pozn. překl.: Tato píseň byly použita ve 32. kapitole Okultního hada (Se svěšenými křídly). Původní překlad od Mahareth jsem upravila dle rytmu písně.

 
Spi, děťátko, na mém klíně,
v pohodlí a v teple spi,
Zde tě ruce mámy chrání,
její láska navěky.
Nic tě nikdy neporaní,
nikdo ti neublíží,

u své mámy když, dítě, spíš,

u své mámy v náruči.

Spinkej klidně, dítě, dřímej,
miláčku můj, něžně spi.
Prozraď mámě, co se ti zdá,
když se v spánku usmíváš.

Žertuješ s anděly v nebi?

Rozesmáls je štěstím svým?

Bavíš svaté na nebesích,

když u mámy...
...(sladce spíš.)
 

Utichla, neschopná zpívat dál; Harry čekal na poslední slova písně, leč marně. Složila si hlavu na postel před sebou a nechala se pohltit žalem – její vzlyky drtily Harryho srdce a on náhle věděl, že jeho bratr zemřel.

Jejich stráž u umírajícího skončila.

Toužil vstát a jít k ní, utěšit ji – jenže si moc dobře uvědomoval, kde je... nechal ji dál plakat nezmenšenou silou; měl dojem, že se s tím potřebuje vyrovnat sama, sama bez podpory poskytované někým druhým a současně bez nutnosti kohokoli utěšovat.

Nevěděl, jak dlouho jeho matka bezmocně vzlykala, ale když se po dosti dlouhé době poněkud utišila, Harry zaslechl, že se Simon začal vrtět. „Mami?“ ozval se tichý šepot.

Matka si osušila tvář od slz. „Ano, Simone?“

„Proč... proč je Stu tak... studený?“

Shlédla na svého syna, měl pouhých dvanáct let, a těžce polkla. „On... on odešel, Simone. Náš Stu nás opustil,“ řekla mu s něhou v hlase.

Harryho by zajímalo, co se v té chvíli honilo Simonovi hlavou. Strnule zíral na svého mrtvého bratra, který mu byl tak podobný. Harry se pomaličku posadil a jeho matka k němu vzhlédla. Kývl na ni, ona kývla na něho... natáhl se k Jamie a lehce jí zatřásl ramenem. Víčka se jí zatřepala a Harry krátce zauvažoval, zda doopravdy spala, či zda naslouchala matčinu zpěvu a projevům žalu, když oplakávala své dítě. Tiše kývl na svou sestru, stejně jako prve na matku, a ona ho bez jediného slova objala v pase a skryla si tvář na jeho prsou. Objímal ji, cítil její slzy máčející mu košili, pomalu hladil její tmavé lesklé vlasy a věděl, že jejich rodina už nikdy nebude tou, kterou bývala.

* * * * *

=== konec 1. části ===


Nasledujúca časť >>>
Poslední komentáře
24.10.2010 21:48:09: Potvrdzujem, že mám ďalší kúsok v maily, zverejnenie je otázkou 24 hodín. Dnes to už nezvládam. Elza...
24.10.2010 10:21:27: jasne Jimmi.. kludne as pustaj dalej... viem ze nemas ponatia co sa tam stalo..ale zvladla si to exc...
24.10.2010 09:31:45: No jasne, máš čas, len som nevedela, či ti to došlo a čo je s tebou (a potrebovala som poznať tvoj n...
23.10.2010 11:54:51: juj..prepac..ja som sa trochu pozabudla..hej prislo... hned som aj precitala..a bolo tam tak malo ch...
 

Ďakujeme za návštevu. Administrace