Trilógia od Barb: I. HP a Okultní had (Harry Potter and Psychic Serpent); II. HP a Čas dobrých úmyslů (Harry Potter and the Time of Good Intentions); III. Harry Potter and the Triangle Prophecy

Prihlásenie

Odkazy

HP LEXIKON

Trojjazyčný lexikón pojmov zo sveta HP

HP and TGI

Originál II. dielu na fanfiction.net

Barb na FA

Originály poviedok Barb na FictionAlley

Lucy a nejen její HPFF

Oblúk smrti a iné. Už klasika.

Stránky Nadin

Snamione

Stránky Nicolase Blacka

Preklady FF

Stránky A-SISI a spol.

Snamione

Stránky wixie

Snamione

Soraki a KM

Pokračovanie Kamene manželství

Stránky JSark

Chov zlatých retrieverov

Kvalitné čistokrvné šteniatka zlatého retrievera, so špičkovým pôvodom

Z diskusie

Kapitoly 17 - 21

17. Hůlka, II. část

Preklad: Elza
Beta-read: ansus

Harry Potter and the Time of Good Intentions
(or: The Last Temptation of Harry Potter)
Chapter Seventeen
The Wand

Harry si vzal hosťovskú izbu a dal Dracovi nejaké z vecí, ktoré im dala Alicia, aby sa boli schopní prezliecť pred ďalšou časťou svojej cesty.  Bolo neuveriteľne pohodlné ležať v naozajstnej posteli len sám. Harrymu sa ráno nechcelo vstávať. O ôsmej mu ale Hermiona skákala po posteli. Oblečené mala iné šortky ako včera, ktoré boli tiež pofŕkané farbou a červené tričko bez rukávov. Nasadil si okuliare a zaostril na ňu. Teraz ju videl jasne a zrazu mu došlo, čo sa mu pri pohľade na jej bledé ramená zdalo divné.

„Čo sa stalo s tvojimi tetovaniami?“

=== konec 1. části ===

„Taky ti přeju dobré jitro.“ Sklopila hlavu a podívala se na vlastní paže. Klečela v nohách postele. Harry si pomyslel, že proti takové čilosti ještě před polednem by měly být zákony. Najmě v sobotu. „Žádná tetování jsem nikdy neměla. Byly to jen malůvky hennou. Vydrží docela dlouho, ale nakonec jdou smýt. Jedna kamarádka se tím zabývá. Přeci nejsem na hlavu, ne? Tetování je nebezpečné. Můžeš tak něco odporného chytit.“

„A co piercing?“

Přejela si rukama po ušních boltcích. Dírky v nich měla toho dne prázdné, leč zůstávaly viditelné. Harry předpokládal, že si nechtěla šperky zacákat barvou. „Tak abys věděl, všechny mi dělala zdravotní sestra sterilním náčiním. A jak sis mohl všimnout, mám je jen v uších. Nikdy bych si nenechala propíchnout obočí nebo nos či jazyk nebo ret... to by bylo příliš riskantní.“

Usmál se na ni a posadil se,  pokrývka mu sklouzla k pasu. „Víš, jsem vážně rád, že sis trvale nezakryla ty pihy, co máš zezadu na levé paži, takové ty, co vypadají jako smějící se obličej. Vždycky se mi hrozně líbily...“

Ztuhla. „A ty znáš odkud?“

Také ztuhnul. A sakra. To jsem říkat neměl.

Nechtěla se nechat odbýt mlčením: „A co ten zmetek včera mínil tím, že jsem byla dobrá v posteli?“

Rozhodilo ho to: „Když měl jazyk v tvojí puse, tak ses k němu jako ke zmetkovi nechovala...“

Zrudla. „Nech toho. A taky říkal něco o změně času.“

Zíral na ni. Jak by jí mohl říct o jejich vztahu v jeho druhém životě? Reagovala by nejspíš stejně špatně, ne-li hůř, jako když vytáhl neviditelný plášť.

„Času...“ zopakoval pomalu a snažil se rychle vymyslet, co jí říct a jak. „Máš v úmyslu se odstěhovat do Ameriky, že jo? Kvůli hrozbě války. Chceme... se vrátit v čase a změnit jednu drobnost, aby se tohle všechno vůbec nestalo. Teď si potřebujeme skočit do Doveru pro něco, co nám pomůže.“

Nedůvěřivě na něho hleděla: „Vrátit se v čase? To umíš? Jak daleko?“

„Patnáct a půl roku.“

Cože? Šílíš? Víš, co všechno by se změnilo?“

„Jo, v tom je právě ten problém. Před osmi měsíci... jsem to udělal. A teď je tady tenhle strašlivý svět. To, oč se snažím, je vrátit to zpět.“

Dosedla na paty. „Aha,“ odtušila ploše, na chvíli jí došla slova. „Pročs to udělal?“ zašeptala.

Do očí se mu vkradlo zoufalství. „Abych zachránil život svý mámě. A dal své sestře šanci žít. Moje máma byla těhotná, když zemřela.“

„A teď jsou obě pryč,“ podotkla tiše.

„Nenapadlo mě, že zachránit druhého nemusí být vždy k dobrému. Ale teď už to vím – někdo prostě zemřít musí. Rozhodla se obětovat a vzešla z toho spousta pozitivního – Voldemort ztratil moc a kouzelnický svět získal třináct let míru. A teď ten dnešní Voldemort, který nebyl nikdy poražen, spolu se svými stoupenci vtahuje do války i mudlovský svět. A je to jen má vina. Musím to napravit, než bude ještě hůř. Tenhle svět musí zmizet. Nikdy neměl být.“

Nakrčila čelo v zadumání, pohled upřený do prázdna. „A jaký byl ten druhý svět?“

Pokrčil rameny. „Kde začít? Před několika lety se rozpadl Sovětský svaz. Berlínskou zeď zbourali a na jejích troskách udělali pořádný mejdan pro každého. Spousta lidí se tam jezdila podívat a kupovali si kousky jako suvenýry. No, i když bych řekl, že se toho prodalo víc, než kolik mohlo být z té zdi. Znáš lidi, padělají všechno. Německo je dneska sjednocené a je jedním z hlavních členů EU –“

„Čeho?“

„Evropské unie. Jo, a do Francie vede tunel. A... taky se stalo pár hnusných věcí, ale spíš z lidské tupohlavosti, než že by za to mohli kouzelníci. Třeba válka v Bosně –“

„Není součástí Jugoslávie?“

Usmál se. „To mi bylo jasný, že budeš vědět, kde je. Většina lidí, co znám, o ní do války neslyšela. No, tak už není součástí Jugoslávie.“

„Hm, v Sarajevu jsem hrála. Připadalo mi to tam docela mírumilovné.“

„V tomhle světě jo. Oba světy mají své klady a zápory, jenže tenhle nikdy neměl existovat. Je potřeba spravit, co se stalo.“

„Hm,“ odtušila znovu, prsty si hrála s přikrývkou. „Mluvils o mých pihách a tvůj kámoš o šukání. V tom druhém světě... co jsme spolu měli?“

Harry chvíli zadržel dech. „Bylas... bylas moje holka,“ přiznal konečně. „Ta nejchytřejší mudlorozená čarodějka, co v posledních několika stoletích chodila do Bradavic. Vlastně nejchytřejší široko daleko, bez ohledu na původ.“

„A my –“ nakousla, vzhlédla k Harrymu a tázavě nadzdvihla obočí. Harry se zaksichtil a přikývl, náhle celý rudý. „Chápu.“

Harry zavřel oči a zaúpěl. „Přesně tohohle jsem se bál. Musíš se cítit divně. Myslel jsem, že by bylo lepší, abys to nevěděla. Vždyť teď, v tomhle světě, jsem pro tebe úplný cizinec. Teď určitě přemýšlíš o tom, co všechno o tobě vím, co všechno jsem viděl a co všechno jsme spolu dělali –“

Otevřel znovu oči a uviděl, že proti němu sedí a objímá si rukama kolena. „No, samotnou mě to nenapadlo, ale když to říkáš... Tak ti tedy díky.“

„É... promiň. Vidíš? Jak otevřu hubu, tak do toho šlápnu.“

„Ále, neomlouvej se,“ usmála se na něho s nádechem stydlivosti. „Je to docela roztomilé. Jak jsi celý nesvůj.“ Chvíli mlčeli. Pak znovu promluvila: „Dobře. Takže ty teda víš, jak vypadám bez šatů, ale já o tobě totéž říct nemůžu. I když zrovna teď z tebe jednu polovinu vidím.“ Harry se na sebe podíval – spal bez trika. „A musím podotknout, že je to celkem pěkná polovina –“

„Ginny,“ řekl smutně, čímž ji účinně zarazil. Zrudla a sklopila oči.

„Milovals ji, že jo?“

Přikývl.

„A my...“ povzdechla si „...jsme byli také zamilovaní?“

Nadechl se, aby jí odpověděl, ale pak zůstal zticha. Jak jí vysvětlit, co pro něho znamenala? Přál si, aby mohl říci: ‚Jo, byli jsme v tom až po uši,‘ jenže nechtěl lhát. „Já... měl jsem tě hrozně rád. Bylas jednou z mých dvou nejlepších přátel na světě, inteligentní a zásadová... a byla to nádherná zkušenost, tedy to, co jsme spolu prožili, je skvělé zažít s tím, kdo tě přijímá takového, jaký jsi, a s kým se cítíš úplně bezpečně. Přechod od hlubokého přátelství k... fyzickému vztahu byl tak přirozený... jenomže –“

„Nebyli jsme do sebe zamilovaní,“ doplnila měkce.

Zavrtěl hlavou. „Obávám se, že ne.“

Přikývla. „Proto jsi byl v tomhle životě s Ginny, předpokládám.“

Sevřel pevně rty. „V druhém životě byla tím jediným důvodem, proč ses cítila nejistě, co se našeho vztahu týkalo. Myslím, žes mě podezřívala, že jsem do ní zakoukaný...“

Pokrčila rameny. „Tak proč jsi nechodil rovnou s ní?“

Povzdechl si. „Mohl jsem, asi, kdybych nebyl takový zmetek... kdybych si jí doopravdy všiml předtím, než po ní hrábl někdo jiný. Což se nestalo. A pak ten, co s ní chodil, udělal... přinesl oběť, dá se říct... aby byl přijat její rodinou, aby jim její příbuzní nedělali potíže. Mezi jejich rody bylo hodně zlé krve. Bylo by to ode mne pěkně hnusné, kdybych k nim nakráčel a řekl: ‚Hele, Ginny, tak už jsem nachystaný přijmout a opětovat to zalíbení, co vůči mně máš už od svých deseti let, a koukni, Draco, nic ve zlém, ale já si teď vezmu tu holku, cos kvůli ní dostal svého tátu do basy a co tě kvůli ní tvoje máma vydědila, když jsi teď ten sociální případ...“

Draco? On chodil s Ginny? Myslela jsem, že je to přítel tvé sestry!“

Harry připomněl tiše: „V tom druhém světě se má sestra nikdy nenarodila, vzpomínáš?“

„Ach!“ vydechla pouze. Po minutce přemýšlení se zeptala: „Ví to?“

„Kdo co?“

„Že chodil s Ginny.“

„Netuším. Neměl jsem chuť říkat mu to.“

Křivě se usmála a kývla. „Jo, to celkem chápu.“ Pak znovu zamyšleně nakrčila čelo. „A co když napravíš čas a zjistíš, že Ginny stále chodí s ním a ty s... ehm... mým druhým já? Co uděláš? Pokusíš se odloudit mu ji? Rozejdeš se se mnou? Tedy –“

„– s tou druhou. Rozumím.“ Sklopil pohled k vlastním dlaním. „Nevím, co bude se mnou a s Ginny. Asi mi bude stačit ke štěstí, že je naživu. A v bezpečí. A co se týče nás dvou...“ povzdechl si. „To je složité. Víš, ještě je potřeba počítat také s Ronem...“

„Ronem Weasleym? Co ten s tím má co společného?“

„Ron? Ten je naším společným nejlepším kamarádem – my tři jsme si dost blízcí – a je do tebe blázen. Takže asi tak.“

Ron Weasley? Ten zmetek?“

Ušklíbl se. „Jo, přesně ten. Ten zmetek, na kterého ses doslova vrhla, když jsi zjistila, že nezemřel při výbuchu ve vesnici nedaleko školy...“

Pozdvihla obočí. „To jsem udělala?“

Přitakal. „A moc se ti nelíbilo, když on a jeho holka... ehm... když spolu...“

Stiskla rty. „Nemusíš pokračovat, pochopila jsem to.“

Chvíli sbíral odvahu, než přiznal: „Věděl jsem, co k tobě cítí už před tím, než jsme... si začali, ale v klidu jsem hodil za hlavu několikaleté kamarádství a –“

„– a zachoval se jako typický puberťák,“ dořekla za něho.

Zrudl. „Přesně. Když jsme se naposledy viděli, byl jsem na něho dost nasraný, protože mi řekl, že bych se s tebou měl rozejít. Tedy doslova to neřek‘, ale povídal, ať si rozmyslím, proč vlastně spolu chodíme. Nechci tě tím nudit, ale myslel, že pokud jsme spolu ze špatných důvodů, tak bychom to neměli táhnout dál. A že se sice máme rádi, ale nejsme zamilovaní.“

Přikývla. „Ale... když jsi teď chodil s Ginny, tak to vypadá, že si také myslíš, že bychom neměli být spolu...“ podotkla polohlasem.

„No... asi jo. Možná proto mě to od něho tak štvalo – že měl logicky vzato pravdu. Teď už mi to žíly netrhá. A i když nemůžu souhlasit se vším, co řekl, tak si myslím, že bychom časem, ty a já, stejně došli k témuž poznání...“

„No,“ začala zvědavě, „tak jaké důvody jsi tedy měl?“

„K čemu?“

„Žes se mnou chodil. Tedy s mým druhým já.“

Polkl a chvíli ji upřeně pozoroval, snažil se představit si, že před ním sedí stará známá Hermiona z jeho původního života, a vymyslet, jak a co jí říct. „My... jsme se potřebovali. Oba jsme potřebovali někoho blízkého, s kým bychom si mohli promluvit i o těch nejosobnějších tématech... a asi jsme potřebovali, aby to byla osoba, do níž nejsme bláznivě zamilovaní, protože pak je to najednou všechno jiné, že... Ale kamarádi... cítili jsme se spolu tak dobře, tak svobodně... Celý život jsem byl pořád sám a najednou jsem zčistajasna měl někoho, s kým... jsem mohl cokoliv. Nelituju, že se mezi námi stalo co se stalo, i když mě občas mrzelo, že...“

„...že do mě nejsi zamilovaný,“ zašeptala.

Souhlasil.

„A pak tu byl taky Ron. Nenáviděl jsem, že jsme ho klamali. A když se to dozvěděl, bylo to ještě horší, pořád se díval tak... jako by říkal: ‚No, co jsem mohl čekat, Harry vždycky slízne smetanu a já vždycky utřu hubu.‘ Cítil jsem se strašlivě, jako ten nejhorší kamarád na celém světě...“

Rozhostilo se ticho.

Po dlouhé době se Hermiona postavila a vyrazila ke dveřím. „Kouknu se po něčem k snídani. Co máš rád?“ Vypadala, že je odhodlaná setřást melancholii, jež se jich zmocnila, ale její bezstarostný tón hlasu zněl dost nuceně.

Pokrčil rameny: „Já jím všechno.“

Pohlédla na něho s jiskrou v oku, jako kdyby svou otázkou nebyla myslela zrovna jídlo. Pak kývla a odešla.

* * * * *

Celý víkend malovali, až konečně v neděli pozdě večer bylo hotovo. V pondělí nastěhovali zpět nábytek a začali pomáhat Hermioně balit obrazy a ostatní věci, které chtěla poslat lodí za oceán. U večeře se jí Harry zeptal: „Kudy se nejlépe dostaneme do Doveru? Když chceme jít pěšky.“

Pěšky?“ vyjevila se. „Uvědomuješ si, doufám, že je to dobrých osmdesát mil?“

„Aha,“ řekl. Bylo to dál než ze Sywellu do Londýna. Cesta autem s Alicí trvala přibližně hodinu a půl, takže až do Doveru jim to dá tak čtyři pět dní kombinované chůze a letu – možná i déle, vzhledem k jejich zraněním.

„A proč vůbec chcete chodit pěšky? Mohla bych vás tam hodit. Za dvě hodinky jsme tam.“

Prudce vzhlédl. „Vážně?“

Přikývla přežvykujíc sousto. Pak polkla a řekla: „Berte to jako odplatu za pomoc s malováním. Nebýt vás, mořím se s tím celý týden.“

Harry se zakřenil a potlačil náhlou chuť ji políbit. „Skvělý! Díky. Pak už jen budeme muset vymyslet, jak se dostat do Walesu...“

Protočila oči v sloup. „Moudrému napověz, hloupého kopni. Tak fajn. Do Walesu vás taky hodím.“

Téměř se vyděsil. „Ne! Nechtěl jsem, abys...“

„Hele, v pohodě. Za dvě hoďky jsme z Doveru tady a za další dvě tři ve Walesu, podle toho, jak to bude vypadat na silnicích. Mohli bychom se jeden den vypravit do Doveru, pak se dobře vyspat a druhý den vypadnout do Walesu – vzhledem k tomu, že to bude i se zastávkami cirka šestihodinový výlet.“

Harry na chvíli zaváhal – zřejmě jí nedošlo, že on s Dracem se z Walesu už vracet nebudou. Nakonec přikývl. „Tak fajn.“

Draco se díval z jednoho na druhého s divným výrazem v očích, tento pohled Harry nenáviděl. Pak se Draco zvedl a odešel bez rozloučení do svého pokoje, nechal Harryho s Hermionou sedět před televizí v obývacím pokoji, který páchl čerstvou výmalbou. Do postelí se vydali až k půlnoci; a když měl Harry ruku na klice své ložnice, Hermiona se znenadání vytáhla na špičky a políbila ho na tvář.

„Dobrou noc, Harry.“

Polibek jí neoplatil. „Dobrou noc, Hermiono,“ řekl něžně a zaplul do svého pokoje, kde se s úlevným oddychnutím opřel o bezpečně zavřené dveře.

* * * * *

 === konec 2. části ===


Pozn. překl.: Tak, se 17. kapitolou zatím nejsme ani v polovině, moji milí, příště se můžete těšit například na výlet do Doveru... 

Poslední komentáře
27.10.2011 19:18:47: Páni, tak to bol majstrovský preklad (ako vždy). Zas ma to bavilo. Viac už nestíham, ale keď dôjdem ...
01.08.2011 22:22:54: Vložený opravený text.
29.07.2011 01:11:48: Dík za kapču.
11.07.2011 11:17:23: Teď tu originál nemám, najdi si druhou sadu hvězdiček - a je to... *;-)
 

Ďakujeme za návštevu. Administrace