Trilógia od Barb: I. HP a Okultní had (Harry Potter and Psychic Serpent); II. HP a Čas dobrých úmyslů (Harry Potter and the Time of Good Intentions); III. Harry Potter and the Triangle Prophecy

Prihlásenie

Odkazy

HP LEXIKON

Trojjazyčný lexikón pojmov zo sveta HP

HP and TGI

Originál II. dielu na fanfiction.net

Barb na FA

Originály poviedok Barb na FictionAlley

Lucy a nejen její HPFF

Oblúk smrti a iné. Už klasika.

Stránky Nadin

Snamione

Stránky Nicolase Blacka

Preklady FF

Stránky A-SISI a spol.

Snamione

Stránky wixie

Snamione

Soraki a KM

Pokračovanie Kamene manželství

Stránky JSark

Chov zlatých retrieverov

Kvalitné čistokrvné šteniatka zlatého retrievera, so špičkovým pôvodom

Z diskusie

Kapitoly 13 - 16

14. Jak je důležité míti Draca Malfoye 2/4

Překlad: Elza
Beta: ansus


Harry Potter a Čas dobrých úmyslů

aneb Poslední pokušení Harryho Pottera

 

Kapitola čtrnáctá

Jak je důležité míti Draca Malfoye

2/4

 

...Harry se chabě usmál a pokrčil rameny. Ještěže nemám v úmyslu chodit s MacRaeovou dcerou.

==== konec první části ====

 

Vešli do klubu. Harry byl rád, že v Azkabanu bylo možno se denně sprchovat, na rozdíl od vazební cely na ministerstvu. Pod bundou bývalého přítele tatíčkovy dcerušky měl celkem rozumně čistou košili a kalhoty.

Uvnitř se MacRae okamžitě vrhnul po vysokém šedovlasém, přibližně o dvacet let starším muži s úctyhodnými povislými kníry a huňatým baretem na hlavě. V příkrém rozporu s MacRaem byl oděn do bezchybného barevně sladěného vycházkového oděvu z kvalitní látky. Na vestě i čapce měl shodný dekor. Působil tak upraveným dojmem, až Harry pocítil nutkání pohlédnout mu na nehty, zda je má také vyčištěné.

„Áá, Harvey!“ vykřikl MacRae halasně k zjevnému roztrpčení osloveného.

„MacRaei,“ kývl přezíravě. Pak sjel podezřívavým pohledem Harryho. „Snížil ses ke spolupráci s jedním z těch amerických surfařů, co loni netrefili domů?“

Harry se otočil překvapeně k MacRaeovi: „U vás se surfuje?“

„Jsme tím proslavení. V létě, samozřejmě. Ne, Harvey, tohle je Dudley Dursley. Je na cestě za příbuznými do Huntly, ale slíbil mi dnes pomoci, když můj obvyklý kedík je... ehm... nedosažitelný.“

Urquhart se vševědoucně ušklíbl. „Jistě, MacRaei, všichni jsme si vědomi toho, že tvůj kedík má sklony ke špatné dosažitelnosti.“ Golfistova výslovnost postrádala výrazné skotské tóny, Harry předpokládal, že dotyčný zjevně v dětství navštěvoval lepší školy, kde z něho mateřštinu vytloukli.

„No, půjdeme na to, ne?“ tleskl Urquhart rukama a následně si je promnul. „Dáme si dobrou snídani a pak hurá na hřiště.“ Harry vyhlédl oknem – slunce se teprve odpoutávalo od horizontu. Pánové zřejmě rádi časný golf.

Obrátil se k MacRaeovi a tlumeně přiznal: „Pane... já vlastně taky ještě nejedl...“

Jeho nový šéf jen kývl a máchl rukou k lítačkám opatřeným malým kulatým prosklením. „Jdi támhle do kuchyně. Řekni jim, že jsi nosič pana MacRaeho, ať ti něco dají. Na můj účet. Stačí?“

Harry přikývl a vyprovázel pohledem oba soupeře mířící v družné pohodě do elegantní klubové jídelny. Postavit se na vlastní nohy. Zatím to zvládá. Dostane zadarmo najíst a zřejmě si vydělá dvacet liber, možná i víc, pokud se MacRaemu bude dařit. V kuchyňském vzduchu hutném výpary z pokrmů se pohybovala skupinka několika mladíků a jedné mladice, vesele na sebe pokřikovali a obhrouble žertovali. Vypadali potěšeně, že mu mohou dopřát více vajec, topinek, uzenek a kávy, než si vůbec přál. (Byla to pro něho první příležitost ochutnat kávu, jenže si prvním douškem spařil chuťové pohárky – usoudil však, že je celkem spokojený i s nemožností ji ochutnat.)

Nahoře na poličce nad pracovním stolem měl kuchyňský personál malou černobílou televizi, v níž právě běžely ranní zprávy. Když najedený odcházel, zaslechl své jméno. Vzhlédl, aby uviděl svou vlastní nezřetelnou fotografii na nevelké zrnité obrazovce, zatímco jasný hlas recitoval tentýž popis, který slyšel ráno z rádia, doplněný navíc o informaci, že hledaný je vrahem vlastní matky. Než vyklouzl ze dveří za doprovodu odříkávaného seznamu příbřežních lokalit, kde by se mohl objevit, potají se ještě ohlédl po osazenstvu kuchyně. Krájeli zeleninu, míchali v hrncích a navzájem se dobírali; vysílání nad svými hlavami zjevně nevěnovali žádnou pozornost. Pak Harry zaslechl další podrobnost popisu a ztuhl.

„Potter má na levém předloktí výrazné tetování – lebku s jazykem v podobě hada...“ Polkl a rychle se vzdálil. Doufal, že většina lidí, s nimiž se setká, bude věnovat zpravodajství stejně chabou pozornost jako kuchaři, a že se nenajde nikdo, kdo by po něm žádal odhalení jeho levého předloktí. Se zveřejněním této podrobnosti nepočítal. Kdo to mohl prozradit? A ihned ho napadla i odpověď: Brumbál. Brumbál o znamení zla věděl.

Harry se nenápadně rozhlížel po zaměstnancích klubu – číšníci spěchali s plnými podnosy do jídelny, muž v recepci vypisoval pořadí herních dvojic dnešního dne...  náhle si připadal strašlivě nápadný. Jenže lidé mají většinou dost starostí se svými životy a nikdo nepředpokládá, že by se přímo před ním nacházel uprchlík, o němž právě vysílají ve zprávách. A lze jen doufat, že na golfovém hřišti ho nebude hledat už vůbec nikdo.

Na první odpaliště dorazili o půl sedmé. Harry si dobře zapamatoval MacRaeův slib, že v případě výhry dostane zvláštní odměnu, a nenápadně vychyloval Urquhartovy rány. Netroufal si přímo podporovat MacRaeovy výkony s nadějí, že bude méně podezřelé, pokud bude Urquhart jednou hrát pod psa, než kdyby se MacRae zčistajasna zázračně zlepšil. Urquhartovým nosičem byl mladý krátkovlasý blonďák poněkud neurvalého vzezření. Byl sice asi o pět centimetrů menší než Harry, ale měl silný krk a musel být alespoň o dvacet kilo svalové hmoty těžší. Urquhartovu výbavu nesl, jako by nic nevážila, kdežto Harry byl pod MacRaeovými holemi celý nakřivo.

Po prvních dvou jamkách MacRae přímo sršel dobrou náladou; Urquhart na něho ztrácel už deset úderů. Potěšeně se šklebil na staršího muže, který zřejmě nebyl zvyklý prohrávat.

„Tak co, Harvey? Na Vranov?“

Fraserburgh

Urquhart pouze zavrčel. Harry předpokládal, že Vranov je prostě jen název třetího odpaliště, rozhodně nečekal výhled, který ho na onom místě překvapil – návrší shlíželo na celé město včetně přístavu, přes vody zálivu Severního moře bylo možno v dálce rozeznat obrysy další rybářské osady. Zlaté janovce v doprovodu dalšího divokého kvítí právě začínaly zdobit krajinu. Zvlněnou zemi bičoval silný vítr a Harry se zachvěl.

http://golfdashblog.com/wp-content/uploads/2009/04/fraserburgh2.jpg

„Co je to támhle?“ zeptal se MacRae a kývl ke vzdálené vesnici.

„Inverallochy. Dál od vody –“ máchl rukou „– jsou už jen kraváci.“

„Kraváci?“

„Chovají tam krávy. Myslel jsem, žes bydlíval ve Skotsku?“

Harry se zaksichtil. „Říkal jsem, že jsem ze Surrey. Vy jste trval na tom, že musím být Skot.“

Urquhart se otočil a švihl po nich pohledem, nachystaný k odpalu. „Nechci vás rušit, ale jestli jste skončili...“ zasyčel, v pozadí hlasu špatně skrývanou hrozbu. Druhý nosič se tvářil také poměrně výhružně, takže Harry a MacRae pro jistotu urychleně zmlkli, ačkoli za zády svých společníků po sobě házeli pobavenými pohledy a nenápadně dusili smích.

Harry se šeptem zeptal MacRaeho: „Kde je jamka?“ MacRae mu ji ukázal a Harry přikývl. Pak ustoupil za záda svého šéfa, a zatímco Urquhart švihl holí, Harry setinu vteřiny před dopadem úderu odeslal míček bokem od jamky. Urquhart jen bezmocně zíral. Míček ke všemu popolétl o chabých šest metrů. Staršímu muži div že nevycházela z uší pára.

„Měl bych mít možnost nového odpalu!“ zafuněl na MacRaeho, který se na oplátku zachmuřil.

„A to jako proč?“

„Ten zpropadený vítr od moře...“

„Ale, ale, Harvey...“ napomenul ho MacRae vesele, tváře zarudlé čerstvým povětřím, pusu od ucha k uchu. „Mám přeci stejné podmínky jako ty. Ber, jak leží,“ dodal a připravil se k odpalu. Jeho míček letěl nádhernou dlouhou balistickou křivkou v přímém směru k jamce. MacRae mrkl po soupeři a zářil blahem.

Urquhart nabručeně rázoval ke svému míčku. Když se mu napodruhé vedlo stejně jako napoprvé, měl Harry co dělat, aby tváří v tvář mužově výrazu neexplodoval smíchy. To by mě nikdy nenapadlo, že golf je taková psina, pomyslel si. Působilo to až nepatřičně, takhle se bavit po více než čtrnácti dnech mezi mozkomory. Náhle mu došlo, že se pořádně nezasmál od chvíle, kdy ho Longbottomovi vzali do vazby. A možná ještě déle – už předtím, než je s Ronem matka vylákala do jeskyně, skýtal jeho život málo příležitostí ke smíchu. Ale prozatím musel bujarý smích ještě chvíli počkat. MacRae se zjevně také dusil veselím, když si s Harrym vyměňovali spiklenecké pohledy. Kdyby jen tušil, jak opravdové to spiknutí je... říkal si Harry.

Aby se zahřáli zevnitř, měli s sebou oba golfisté termosky s kávou, které jim jejich kedíci nesli ve vacích spolu s holemi a o něž se byli ochotni podělit. Harry nedbal, že se může opařit, a rychle si loknul. Málem nápoj vyplivl, když ho na patře podráždila nezaměnitelná palčivost whisky, kterou si MacRae kávu vylepšil. Pravá skotská, řekl bych, usoudil Harry. Teď, když už byl varován, opatrně usrkl další lok. Jazyk ho ještě pálil od ranní kávy, ale chuti to nebylo na škodu – ač neměl v tomto směru příliš rozsáhlé zkušenosti. A možná, že byl alkohol kávou naředěný na ještě nižší koncentraci než kdysi ta whiska říznutá vodou, kterou dostal ve Snapeově kabinetu.

Kdy to vůbec bylo? zamyslel se při chůzi k další jamce. Pak si vzpomněl... bylo to po jeho návratu do hradu, jak si byl poslechnout kazetu od Červíčka. Snape. Musely to být už roky, co o něm přemýšlel jako o Snapeovi. Harry se pokoušel příliš nedumat nad tím, jak se ten muž musí cítit právě nyní. Truchlí nad svou ženou, synem a nevlastní dcerou. Navštěvuje svého zbylého syna u Svatého Munga a poslouchá, že z jeho nevlastního syna se stal uprchlík před zákonem. Připravuje se na svůj vlastní útěk. Harry si myslel, že v této realitě je Severus Snape šťastnějším mužem – je ženatý, má děti, vlastní domov plný lidí... Nikdy nebyl odhalen jako smrtijed ani jako špion, nežil tolik na ostří nože jako v Harryho původním životě. Harry ho slýchával se smát – a nikoli na cizí účet, jako tomu bývalo dřív. Jenže... tento svět vznikl jako důsledek Harryho kletby. Kletby, již seslal na svou vlastní matku, aby si ji podřídil...

Vzhlédl právě včas, aby odklonil Urquhartův míček plachtící vysoko nad zemí. Ztratil se v myšlenkách, až téměř zapomněl, že v současné době se snaží mít pod palcem výsledek golfového duelu. Urquhart si neodpustil šťavnaté zaklení, když jeho míček za letu změnil směr. Tady ale dneska fouká, pomyslel si Harry s dobře utajeným úšklebkem. Přinutil se přestat myslet na nevlastního otce a vlastně na vše, co nesouviselo s tady a teď.

Jamku po jamce létaly Urquhartovy míčky nejroztodivnějšími směry – spolehlivě zapadaly do všech překážek a vodních pastí, vyžadovaly více než obvyklý počet úderů k dosažení cíle, a to i v situaci, kdy už se dorážka zdála být otázkou jediného klepnutí. Harry se postupem času přestal bavit a začal si zoufat – MacRae hrál opravdu mizerně, Harry byl nucen hru protahovat a na každé jamce přidávat Urquhartovi tři až šest úderů.

Na sedmnácté jamce zaostával Urquhart za MacRaem o devět úderů. Povážlivě brunátněl v opakovaně marné snaze přimět vlastní hole hrát tak, jak by měly. Harry statečně umlčoval špatné svědomí stěžující si na sabotáž Urquhartových snah. Koneckonců – šlo jen o golf.

S Urquhartovým finálním příklepem vzrostl rozdíl na jedenáct úderů. MacRae se pokusil také zakončit, ale míček chytil faleš a jamku minul. Harry se rychle ujistil, že mu jeho společníci nevěnují žádnou pozornost, a při MacRaeově následném pokusu nenápadně natáhl dlaň k míčku a pekelně se soustředil. Nejprve to vypadalo, že míček jamku znovu mine, pak se ale poslušně stočil vpravo vbok a dopadl, kam měl.

MacRae byl tou nejšťastnější bytostí, jakou kdy Harry viděl. Harry sám si přál, aby mu byl mohl pomoci nenápadnějším způsobem, než k jakému byl v závěru donucen, jenže se bál, že MacRae spotřebuje na doklepnutí více pokusů, než kolik činil jeho náskok před Urquhartem. Starší hráč se nerudně mračil na svého rozzářeného soupeře.

„Půjč mi ten míček, ať se na něj podívám. Nějak se mi nezdá.“

Harry děkoval nebesům za počáteční nápad přitěžovat Urquhartovi namísto protežování MacRaeho – bylo nečekaně těžké pomáhat někomu tak neschopnému, jako byl Andy MacRae. Urquhartův nosič se tvářil mrzutě, asi mu byl za výhru také slíben příplatek.

Míček byl prozkoumán a shledán zcela obyčejným, Urquhart si odfrkl a podal podezřívaný předmět zpět Harrymu. Ten míček schoval do pytle a opatrně k němu přidal i golfovou hůl láskyplně obalenou do kárované podkolenky. Urquhart vylovil z kapsy tučný svazek bankovek a ne právě zanedbatelnou část z nich odpočítal pro MacRaeho. Podal mu je s chmurným výrazem.

„Dnes nemám svůj den,“ odtušil a vydal se v doprovodu kedíka zpět ke klubové budově. Harry si nahodil na rameno MacRaeův vak a vykročil za mizejícími zády svého šéfa, který se úplně vznášel. Před budovou se zastavili, MacRae podal Harrymu pět dvacetilibrovek.

„Na, to je tvoje, Dudley. Řek‘ jsem, že si přijdeš na svý, když vyhraju. Vážně chceš jet do Huntly? Moh‘ bys být můj nový talisman pro štěstí.“

„Ne, děkuju za nabídku. Opravdu musím do Huntly.“

MacRaeho oči se znenadání rozzářily. „Dudley!“ vyjekl. „Už vím, jak tě dostat do Huntly i s tou stovkou v kapse netknutou!“

Harry nakrčil obočí. „Jak?“

„Poď. Proberem to u oběda. Sedneš si se mnou do jídelny. Todle volá po oslavě!“

Harry se rozhodl, že si nenechá ujít placený oběd ani bezplatný transport do Huntly, tak doprovodil MacRaeho do klubové jídelny, kde neunikl odsuzujícím pohledům číšníků vinou svých přerostlých vlasů a vousů; ostatní přítomní s ním však jednali stejně zdvořile jako s kýmkoli jiným.

Při jídle byl Harry seznámen se skutečností, že Huntlyeský fotbalový klub onoho odpoledne hraje s „Brocháky“, což byl název Fraserburghského klubu. Trenér mužstva z Huntly byl ženat se sestrou MacRaeho, takže jistě půjde zařídit, aby se Harry odpoledne svezl do Huntly týmovým autobusem. Harryho to potěšilo – bude to mnohem bezpečnější než pěší přesun po silnici či jízda autobusem popřípadě vlakem, které stavějí na každé mezi. A fotbalisti běhající celý den po hřišti jistě nemají čas poslouchat zprávy o Harrym Potterovi, nebezpečném uprchlém vrahovi, nedejbože si je spojovat s existencí Dudleyho Dursleyho, příležitostného kedíka.

MacRae je dovezl do Bellslea Park, kde vzpomínaný duel právě začínal. Harry zanedlouho zjistil, že „Brocháci“ mají bíločerné pruhované dresy doplněné černými šortkami a červenými podkolenkami, zatímco mužstvo Huntly nastoupilo v úhledné běli s černými doplňky. Boj to byl lítý; MacRae začal s opodál stojícími kumpány rozebírat ostatní ligové zápasy.

„Williamova stráž to s Přístavní hlídkou uplichtila na dva dva, no věřili byste tomu? Měli by se hanbou propadnout, neporazit ani Stráž...“

„A slyšeli ‘ste o Ayrských spojencích? Banff je úplně převálcoval...“

„Vsadil jsem se s Fergusem o dvacet peněz, že Clachnacuddin porazí Deverondale.“

„Blázne! To je házení peněz do kanálu!“

„Ále prdlajz! Clachnacuddin? Klíďo si ‘saď taky, uvidíš. Už teď mi visíš půlku výhry.“

Harry pomalu bloumal okolo hřiště, ruce vražené hluboko do kapes a nezúčastněně pokukoval po běhajících hráčích. Neměl sebemenší důvod ovlivňovat průběh zápasu – fotbal není golf. Na trávníku zápasila dvě profesionální mužstva, výsledek bude započten do ligové tabulky. Falšovat takovou záležitost by jeho svědomí neuneslo. A neměl by pro podobnou činnost ani žádnou polehčující okolnost – i když si nebyl zcela jist, zda by se k ovlivňování dokázal přimět, i kdyby se nějaký ten důvod našel.

Okolní tribuny mohly pojímat k pětistovce diváků, odhadoval. Ačkoli teplota byla sotva nad bodem mrazu, onoho jasného březnového dne byla celkem slušná účast, přijeli dokonce i fandové hostujícího týmu. Harry pozoroval rozzářené tváře diváků, užívali si krásné jarní počasí, těšil je výkon jejich oblíbeného fotbalového klubu; samí šťastní lidé, jejichž život nezahrnoval mozkomory, špionáž, černokněžníky a zasvěcení mezi smrtijedy. Obec blažených. Žili své jednoduché životy zpestřené čas od času fotbálkem a procházkami do přístavu, kde vítali vplouvající rybářské bárky, které jim přinášely zpět domů syny, otce a manžely. Harry náhle pocítil neskutečnou závist, vzdouvala se v něm jako hladina neklidného oceánu. Být tak normální. Neskutečně obyčejný. Nevědomý mudla, kterého by nikdy ani nenapadlo, že existuje jakýsi kouzelnický svět, natož aby cokoli tušil o hrůzách s ním spojených. Ve svém předchozím životě často toužil být obyčejným kouzelníkem, jako byl Ron, a ne slavným Harrym Potterem. V tomto světě se mu to na okamžik splnilo. Jenže zrovna v tuto chvíli byl... velice neslavný. Znovu přejel pohledem po divácích. Pro ně se pravděpodobně proměnou časové linie vůbec nic nezměnilo. Jejich žití se zřejmě pokaždé odehrává víceméně stejně.

Svou doměnku však nemohl podpořit žádnými důkazy – a ze vměšování Voldemortova dědice do různých válek věděl, že se v mudlovském světě změnilo mnohé. Takže je dost dobře možné, že se mýlím. Budu muset tenhle svět nějak napravit. Doufám, že Draco do jeskyně přijde...

Znenadání jeho pozornost upoutala povědomá tvář na opačné straně hřiště.

Stál tam Roger Davies.

Srdce mu vlétlo až do krku. Co tu Davies dělá? Vzpomněl si na své zjištění, že Cedrik Diggory a Niamh Quirkeová byli oněmi mladými špehy přítomnými při jeho zasvěcení. Což znamenalo, že ten chudáček mimčo Katie Bellové má tátu smrtijeda. Davies měl na sobě dlouhý tmavý kabát, ruce vražené v kapsách, očima prohledával přítomné. Harry se snažil uklidnit. Stál za zády muže, který z plna hrdla vyřvával a mocně máchal rudou zástavou s velkým, poněkud roztřeseným nápisem ‚Brocháci‘. Bleskově se rozhlédl po divoce gestikulujících příznivcích Fraseburghu. Davies by si ho neměl všimnout. Výborně. Bude si muset dávat pozor na ministerstvo, Brumbálovy věrné a navíc na smrtijedy. Z těch tří skupin se nejvíce bál té poslední, takže je jen logické, že první osobou, kterou uvidí jít po jeho stopě, je právě Roger Davies...

Harry by vážně neměl příliš sledovat dění na hřišti. Mezi hráči se náhle strhla rvačka, vypadalo to, jako by se všichni hádali se všemi. Po chvíli jeden z Brocháků vyfasoval žlutou kartu, jeho protivník z Huntly dokonce červenou. Když se situace uklidnila a Harry znovu vzhlédl, byl Davies pryč.

Jakmile utkání skončilo, Harry se obezřetně vrátil na parkoviště k MacRaeově BMW, celou dobu se nenápadně rozhlížel připravený okamžitě se bránit, kdyby na něho z řady zaparkovaných aut vyskočil Davies. Leč jediný, kdo se ho chystal obtěžovat, byl sám MacRae rázující k němu se svým švagrem po boku. Brocháci vyhráli tři dva. Takže MacRae byl ve veselejší náladě nežli sestřin manžel, který se jmenoval Dirk Menzies. Harry si s ním potřásl rukou a potvrdil, že se potřebuje dopravit do Huntly. Než se nadál, rozloučil se s MacRaem a Fraseburghem a nastoupil do týmového autobusu, celý šťastný úlevou, že se jedinému dalšímu kouzelníkovi ve Fraseburghu úspěšně vyhnul.

Přes uličku od něho se usadil mohutný útočník, byl celý splavený a rukou drtil velkou plastovou láhev s vodou, snažil se ji vypít snad na jediné polknutí. Bez toho, aby se představil, na Harryho rovnou neurvale vyrazil: „Proč jedeš do Huntly?“

„Mám tam ňáký příbuzný,“ pokrčil Harry rameny.

Uspokojeně kývl, pak se zprudka otočil k řidiči vpravo před sebou a stejně neurvale, jako oslovil Harryho, vyštěkl na něho: „Až budem‘ v Banff, chci se stavit v cukrárně. Potřebuju něco mámě k narozeninám. Předtím jsem na to úplně zapomněl.“

Řidič automaticky zareptal: „Dělám jen čůrací a blicí zastávky.“ Pak se zarazil a pokračoval: „A kdyby někdo krvácel, zastavím taky. Ale závisí na tom, jak moc. Stejně to do Banff nestihnem‘ před zavíračkou.“

Útočník šťavnatě zaklel, pak se začal doprošovat: „Hele, Gordone, jednou...“

Harryho srdce se rozeběhlo jako o závod. „Banff? Říkali jste Banff? Tam nemůžu...“ vyjekl dřív, než se stačil rozmyslet, že to od něho bude divná reakce. Ten bystrozor s velšským přízvukem říkal cosi o tom, že Banff je napůl kouzelnické. Harrymu to přišlo zvláštní, že mudlové nic netuší. Banff bude zaplavené bystrozory. „Nemůžeme se stavit jinde?“ zeptal se řidiče, i když odpověď tušil předem: ten muž už od pohledu nepatřil k nejúslužnějším lidem.

Hráč sedící za ním nadskočil: „Jasně, Gordone! Vezmem‘ to A981 přes Strichen. Odtaď je to jen míli do Carmichealu. Nebude žádný problém vrátit se na A981, když se tam stavíme.“

Řidič se otočil k novému řečníkovi s krví podlitým pohledem. „A co je v tom Carmichaelu, jestli se mohu optat?“ natáhl.

Moje máma. Neviděl jsem ji ani nepamatuju. Gordoníku náš zlatý...“

„Pojedeme stejnou trasou jako vždycky,“ prohlásil zostra a pěkně nahlas, aby mu každý rozuměl. „Po A98 do Banff, pak A97 přes Aberchirder do Huntly. Komu se to nelíbí, ať si vystoupí, jasný?!?“

Vozem se linulo souhlasné mumlání a Harry se zavrtal hlouběji do sedadla. Na průjezdu přes Banff bude muset být dvojnásob opatrný. Co když mudlovská policie zatarasí silnici a bude prohlížet projíždějící vozidla? A on se návratem do jeskyně doslovně vrací na místo činu. Co když se dostane až tam jen proto, aby zjistil, že tam na něho čekají bystrozoři?

Pohřbil své myšlenky hluboko v sobě, autobus vyjel. Slunce se klonilo k horizontu, Harry tupě zíral okénkem na západní oblohu. Před čtyřiadvaceti hodinami utíkal z Azkabanu. Byl na svobodě první den a už uviděl smrtijeda jdoucího po jeho stopě. Byl rád, že utekl, a to z několika důvodů: kdyby zůstal v Azkabanu, byl by nepříjemně zranitelný. Smrtijedi by si ho tam mohli dojít vyzvednout v podstatě kdykoli, mozkomorové by jistě nezasáhli ani v případě vraždy nevěrného služebníka páně Voldemortova. Kdyby nebyl zabit na místě, pravděpodobně by ho bez větších problémů odtáhli s sebou – Voldemort by si ho už s radostí zabil vlastnoručně...

Z louže pod okap. Seděl v autobuse mířícím do zpola kouzelnického města. Opravdu chytré, Pottere, pomyslel si ironicky. Jenže to zas na druhou stranu mohlo vést k tomu, že bude do rána v Bradavicích, tak nač si s tím dělat těžkou hlavu.

Autobus vjel na banffskou silnici.

* * * * *

==== konec druhé části ====

Poslední komentáře
02.03.2011 14:04:29: No moje nervy. Toto prekladať bolo na... klobúk dolu. Nepochopím, ako to tak brilantne zvládaš. Ďaku...
14.02.2011 23:33:48: ňäh, som zvedavá jak to dopadne, keď už bol Davies tam, kde len odkláňal loptičky zo smeru..smiley ja...
11.02.2011 22:21:59: Dík za kapču, Harry jede do jámy lvové.
11.02.2011 21:59:32: A nemohol použiť na šoféra kúzlo aby sa tomu mestu vyhol? Vybrať mu inú trasu? Páčilo sa mi ako si p...
 

Ďakujeme za návštevu. Administrace